Zaklínač RPG

Vzhled:
Přese všechnu špínu a díry v oděvu, přes občasné napadání na pravou nohu a známku kdysi přeraženého nosu, přesto přese všechno před sebou nade vši pochybnost máte zástupkyni Sličného lidu. Vyvážené, pružné pohyby si navzdory pytlovitému šatu udržují bezmyšlenkovitou eleganci a nezávisle na tom, jestli se právě brodí nejbahnitější stokou Novigardu, brodí se jí s grácií hodnou svých předků.
Mladá elfka není nijak výjimečně vytáhlá, ale štíhlá postava s delšíma nohama jí opticky dodává na výšce. Hbité prsty jsou vynikajícími společníky při tichém průzkumu cizích měšců, zatímco se zaoblenými ňadry rádoby omylem otře o majitelovu hruď a s tichou omluvou se ztratí v davu. Není divu, že se za ní nevědomky okradený se zatajeným dechem ohlíží. Ale marno ji v tom zmatku hledat. Zapadne do některé úzké uličky dřív, než dozní poslední slovo omluvy.
Málokdo si z ní zapamatuje o mnoho víc, než plynulý krok a stříbřitý lesk rovných vlasů. Nebýt víček, která ve zdánlivé plachosti stále klopí, zůstala by nejspíše i vzpomínka na podivný kontrast tmavě hnědých očí s papírově bledou pletí a světlým věncem řas. Dokonce i o pár odstínů tmavší obočí bledne ve srovnání s duhovkami v barvě černé kávy.
Lehce zvýrazněné lícní kosti už jen završují celkový poněkud nezvyklý, ovšem nepochybně estetický dojem, kterému nakonec ani mírně křivý nos v důsledku dávné rány nemůže uškodit. Byť je na první pohled oko většinou nepostřehne, jsou to právě nevýrazné rty, co změkčují některé z tvrdších rysů a vnáší do tváře díl jakési nevinnosti.
Celý ten obrázek rámují husté, jemné vlasy, nebýt té pouliční špíny, pak bílé jako padlý sníh, co sahají jen pár čísel nad lopatky. Poslední co snad stojí za zmínku, je tenká čára jizvy, jež se nenápadně táhne přes hrdlo a která je příčinou drsnějšího hlasu s jinak melodickou elfskou výslovností.

Povaha:
Do svého okolí vyzařuje Cécile jakousi vyrovnanou cílevědomost. Nepůsobí jako někdo, kdo by se příliš často ohlížel a je absolutně přesvědčená o nadřazenosti vlastní rasy. Docela nešťastné přesvědčení vzhledem k tomu, že byla donucena vyrůstat mezi lidmi od svých sedmi let. Ale i s tím se naučila pracovat.
Ač vyhraněná rasistka, většinu času tuto svou ne zrovna příjemnou část úspěšně maskuje a akceptuje existenci výjimek - tedy bystřejších jedinců mezi kulatouchými. Má vcelku pozorný úsudek na cizí povahy, i když jakmile si vytvoří o druhém jistý obrázek není snadné donutit ji, aby ho změnila. Je vcelku empatická, ale považuje to za svého druhu slabost a proto tuto svou stránku soustavně ubíjí někdy až zbytečně hrubým chováním.
Co z toho vyplývá je, že nemá mnoho přátel. Ačkoliv většinu času zvládá udržovat určitý neutrální, mírně povrchní projev, když má Cécile špatnou náladu, dá vám ten otrávený pohár vypít až do dna. Odsekává, vysmívá se, nebo s vámi jedná v soucitné blahosklonosti hodné nižší, omezené rasy a věřte nebo ne, jen máloco dokáže jednomu vnuknout větší pocit ponížení. Celou situaci ještě znepříjemňuje fakt, že nevypadá, jako by si uvědomovala elegantní hrubost vlastního chování. Tmavé oči, chladné a tvrdé jako led, dovede naplnit jízlivým pohrdáním stejně snadno, jako se jiní smějí.
Prvotní dojem nedostatku taktu je ovšem mylný. Elfka si je celou dobu vědoma účinku vlastních slov a používá je jako způsob, jak si od ostatních udržet odstup. Dlouholetým pobytem mezi lidmi se jejich životu přizpůsobila natolik, že se za to až stydí a vlastně už se ani necítí hodna pohybu mezi elfy.
Jsou ale i tací, co si té rozporuplné povahy cení pro její praktické vlastnosti. Že například jedná většinou pouze v rámci dané situace a určitá přizpůsobivost s tím se pojící. Má sice vlastní představu o morálce, ale té se drží a když dá slovo, tak mu zpravidla dostojí. Když to okonosti vyžadují, umí se zatnout a držet jazyk za zuby. I když si pohledem ze střech v první řadě udržuje určitý přehled, má ráda otevřené nebe nad hlavou a ve stístněných prostorách ji snadno zachvacuje panika.
Zářný smysl pro humor u ní nehledejte, ale dovede ocenit dobrý vtip a nakonec umí být i vcelku příjemnou společnicí. Ve chvílích, kdy ji ubíjející samota dovede k větší otevřenosti, pomáhá si od ní krátkými zálety, které se většinově dají považovat za oboustranně výhodné.



Historie a rodina:

| +

Bělovlasou přivedli do sirotčince vojáci. Jak zakláněla hlavu a zablácený rukáv si tiskla ke zdroji tmavé červeně, co se jí v jednom kuse valila z rozbitého nosu, vykukovaly mezi stříbřitými prameny dvě špičaté, cizinecké uši. Všechny proto překvapil pohrdavý chlad, se kterým utla snahy o přátelství jediného místního půlelfa. Brzy měli pochopit, že není špičatouchý, jako špičatouchý.
Proslýchalo se, že se děvče narodilo u Scoia'tael a většina tomu brzy uvěřila. Elfka byla pyšná, cílevědomá a divoká. V prvních dnech se chovala, jak by nešťastnou náhodou spadla do kanálu, prolezlého šváby. Nikterak populární postoj a to i přesto, že nikdo ve skutečnosti nerozuměl jedinému z pohrdavých slov, co v jednom kuse cedila mezi zuby.
Později, když se ukázalo, že tahle díra není jen krátkodobá fáze, které bude následovat přesun do nějaké vyhraněně elfské sekce, dívka docela změnila taktiku. Proud drmolených cizojazyčných výrazů umlkl a děvče více naslouchalo než hovořilo, více pozorovalo, než jednalo. Čas od času, to se ví, se neudržela a zaplavila některého ze zvlášť omezených jedinců přílivem elfských nadávek, ale vůči počátečnímu odmítavému postoji to byl důležitý krok vpřed.
Pozvolna se začaly projevovat výsledky tohoto postupu. Začínala lámaně hovořit obecným jazykem a rozumět některým ze záhadných hnutí mysli malých Dh'oine.
Nebyla skutečně oblíbená, ale měla dobrý odhad na lidi a tak kolem sebe brzy vytvořila překvapivě silnou tlupu, se kterou si v sirotčinci získávala respekt. Na dětech se učila jak vyjít s lidmi a přitom si je nepustit příliš blízko k tělu. Na druhou stranu byla překvapivě sdílná ohledně své minulosti a na tu byli ostatní nesmírně zvědaví.
Z všelijak utroušených poznámek, byť prokládaných mnoha elfskými výrazy, pro které stále ještě v lidské řeči nenacházela ekvivalentů, se postupně začal vytvářet jistý obraz o cizinčině původu.
Rodiče byli bojovníci za Scoia'tael (na což byla mladá elfka nesmírně hrdá) a zřejmě neplánovaně narozené děvčátko po dobu výprav jednoduše nechávali vyrůstat v zadním táboře mezi raněnými a všemožnými vedlejšími činiteli Veverčího hnutí, kde také pravděpodobně poněkud zdivočela a pohybem mezi víceméně idealistickými a často naivními fanatiky si vybudovala dosti svérázný světonázor.
Mohlo jí být okolo sedmi let, když byly Veverky donuceny k ústupu a nedostatečně mobilní tábor padl do rukou redanských vojáků. Malá divoženka (což sama považovala za nebetyčnou pitomost) byla ušetřena a na převýchovu umístěna do sirotčince. Četné modřiny se přičítaly trestům následujících pro neúspěch zamlčeným pokusům o útěk a stejně tak i přeražený nos.
Jméno, vyslovované s přízvukem tak silným, že jej v sirotčinci nebyl nikdo s to zopakovat, bylo postupem času zkomoleno a zjednodušeno na Cécile, na což nakonec dívka vcelku rozumně přistoupila.

Čas plynul a navzdory svému přesvědčení se plně ponořila do studia lidí. V rámci tohoto programu pak překvapivě dobře vycházela i s jednotlivými vychovatelkami a přijímala jejich užvaněné snahy o vzdělávání, ze kterých se pak uchovala neurčitá představa o polohopisu a základní znalost písma.
Necítila se součástí toho světa a s pravidly zavedenými v sirotčinci pracovala jako s ustáleným řádem, nad kterým nemá cenu si lámat hlavu. V prostředí ovládaném člověkem nezbývá, než se přizpůsobit pravidlům zplozeným jeho omezenou myslí. Vytyčila si zkrátka několik málo výjimek a na základě dodržování většiny, porušovala jen zvláště nepříjemná pravidla.
Přestože se cítila příliš pošpiněná dlouholetým soužitím s lidmi, začínala pozvolna nabývat dojmu, že život v sirotčinci jí už nic nového nepřináší. Návrat k elfům přes jeho nesmírnou lákavost odsunula na později a rozhodla se předem realizovat v některém z větších redanských měst. Novigrad byl víceméně náhodná volba - jednoduše byl poblíž a byl velký. Útěk ze sirotčince se pak ukázal být daleko jednodušším než několik marných pokusů jimiž si prošla u vojáků. Život na ulici už zas tak ne.
Novigrad pro ni ve zkratce znamenal pořádný šok. Byl prolezlý lidmi od shora až dolů a nikde nešlo nalézt přesný seznam pravidel chování. Hned zkraje, kdy se marně pokušela sehnat si práci, to pro mladou elfku nebylo nikterak slavné a s příchodem zimy se propadla až na samé dno.
Život na vlastní pěst byl v takové situaci nemyslitelný. Byla dezorientovaná, věčně hladová, promrzlá a každým dnem znovu a znovu srážena na kolena arogantní lidskou lůzou.
Řešení si ji našlo samo. Nebylo tak docela v souladu s okolním řádem, nebylo zdaleka komfortní a ani zamák ji nepřibližovalo vytouženému návratu k elfům. Ale v takové situaci se zkrátka neříká ne.

Řešení si říkalo Mo. Přestože první dojem zahájilo výsměchem nad jednou nepovedenou krádeží, svedlo docenit její pohybové vlohy a nutno podotknouti, že svou roli v tom zájmu sehrály i jiné z jejích tělesných znaků. Pozval ji na oběd a zatímco pobaveně pozoroval její hltavé stravování, trochu se vyptával a odhadoval ji. Zůstávala k němu ostražitá, ale po jídle se prostě sebral a odešel.
Netrvalo dlouho a ozval se znovu. Že prý potřebuje, aby mu něco pohlídala a že si to k večeru někdo přijde vyzvednout. Mračila se, ale řekněme, že se mu cítila něco dlužná a navíc ji k tomu vtiskl do dlaně několik kulatých micí. Pak se ozval znovu, a pak ještě jednou a náhle jistila, že do toho zabředla tak hluboko, že už nemůže ven.
Přesto si dávala pozor, aby jí nikdy neřekl víc než bylo nutné a kromě něj měla jen velmi mlhavou představu o pavoučí síti jíž se stala součástí - díky tomu měla síť podobně mlhavou představu o páru rukou, které vlastnila. Potřeba krýt si záda s takovým vývojem událostí ještě vzrostla a střechy se ukázaly jako ideální řešení. Elfčina tělesná konstrukce s instinktivním smyslem pro rovnováhu jí dodala prostor k pohybu, kam ji málokdo svedl následovat. Poznávala město z ptačí perspektivy střech obyčejných i zámožnějších domů, učila se neobývané půdy a objevila mnoho míst, které se jí v budoucnosti ukázaly být užitečnými skrýšemi.
Přesto přesevšechno se občas stávalo, že některý z občasných úkolů se nepěkně zvrtl a párkrát vyvázla jen tak tak. Následky nebyly většinou nevratné, ale stále má občas problém s chůzí pokud dlouhodobě zatěžuje pravou nohu a dýka, která jí málem připravila o hlas po sobě zanechala nesmazatelnou stopu.
Život šel dál a město žilo. Dařilo - a daří se jí vcelku slušně, i když netrpí nějakým nezvyklým nadbytkem. Trochu krade, čas od času za ní zaskočí Mo. Někdy si zkrátka není jistá, jak dlouho svede onu křehkou rovnováhu nezbytnou k vlastnímu přežití udržet.

Speciální inventář: -
Známé postavy: -
Editace karty: -

SCHVÁLENO
10.12.2016