Zaklínač RPG

Jméno: Griffo z Dillingenu

Rasa:člověk

Povolání: Zaklínač

Věk: Kolem 23 let




Vzhled:Od mala mě otec učil že dlouhé vlasy nosí jen máničky, tak jsem se od dětství stříhal na krátko
a zůstalo mi to i do dnes.Za hradby Dilligenu jsem se moc nedostal(maximálně tak do lesa) a celkově jsem
nepobral moc síly.Ale to se po mém úprku se zaklínačem Bringodem změnilo.Začal jsem nabírat na síle a
vyrostl do krásné výšky 180 centimetrů.Po dlouhé cestě na školu Kočky v severním Angrenu jsem si připadal
starší tak o pět let co se týče vzhledu. Začal jsem být zarostlý a vlasy se začaly pomalu pobodat "máničce"
jak říkával otec.Jakmile jsme dorazili na školu, hned jsem to shodil a udržuji si to do teď.Po těle jsem
posbíral několik jizev ať už od Vodnice,bruxy nebo Vidlonoha,ale snažím se je zakrývat svojí zbrojí.I když
nás na škole učili být hlavně potichu a pohybovat se nenápadně,moc jsem s tím nesouhlasil a zbroj kterou mi
dali jsem uložil do truhly ještě než jsem se vydal na svojí první výpravu.Po cestách jsem vyměnil mnoho
různých zbrojí, ale tuto kterou mi na míru ukoval kovář ve Vengerbergu jsem si nechal do dnes. Jednu chvíli
jsem své meče nosil kolem pasu, ale později jsem přešel na klasický styl na zádech a za opasek nosím elixíry
a odvary které si míchám.

Povaha: Díky mutacím jsem ztratil většinu svých citů a mé nálady přestaly být tak výrazné jako před příchodem
na školu.Ale po několika letech, jakoby se mi začaly city vracet.První takový příznak byl,když jsem se vrátil
do Dilligenu,kde mě čekalo nehezké přivítání.Od té doby to začalo být opět normální.začal jsem být zase veselý,
vrátil se můj vysoký smysl pro humor.Bohužel se mi vrátil i můj strach zhmyzu.Od té doby jsem se snažil vyhýbat
zakázkám na Skolopendromorfy,kikimory nebo Endriagy.

Víra:jeden čas zapleten do Kreveho kultu.Momentálně věří ve svobodný sever a konec války.

| +

Jak už jsem zmiňoval vyrůstal jsem v Dilligenu blízko Bruggy.Byli jsme docela skromná rodina
na předměstí.Otec byl lovec, tudíž mě odmala učil jak zacházet s lukem,nastražovat pasti a pohybovat se nějak
tak nenápadně po lese abych nevyplašil zvěř.Chodil jsem do lesa velice rád, až do té doby než jsme na nás v lese
vyskočil obří skolopendromorf,který mě povalil na zem.Otec se ke mě rozeběhl aby mě uchránil, ale bohužel ho
skolopendromorf kousnul do ruky.Rychle jsme běželi zpětdo města za místním lékařem.Jed byl přiliš silný a od té
doby jsme v rodině měli o jednu ruku méně a Dilligen přišel o dobrého lovce.Dlouhou dobu jsem do lesa nevkročil
Moje máma byla od tohoto dne úplně jiná.Neměli jsme se jak uživit a máma musela pozdě večer chodit do města a
někdy se vracela až ráno.V tu dobu jsem nevěděl kde je a co dělá.Otec vždy říkal že maminka musela pracovat
abychom měli střechu nad hlavou.To jsme nikdo netušil co se kolem Dilligenu začíná dít.

| +

Asi tak po roce po události v lese se to začalo dít častěji.Lidé odcházeli do lesa a někdy se vrátili pokousaní
a otrávení, jindy se nevrátili vůbec.Někteří tvrdili že viděli příšery s šesti nohama a ocasem s koulí na konci.
Dilligan nikdy neměl moc problém s přišerami.Po nějaké době se páni na vyšších postech rozhodli, že to začíná
být problém,který vojáci s ocelovými měči nevyřeší,tak začali shánět zaklínače.Po necelém měsíci opravdu přijel
zaklínač. Viděl jsem ho přijíždět.Jel přímo kolem našeho domu.úplně jsem se zamiloval do jeho mečů a medailonku
co měl na krku.Hned příští den se zaklínač potuloval kolem našeho domu a zjišťoval informace o monstrech v lese.
Tak jsme za ním s otcem šli abychom mu řekli co jsme tenkrát viděli a co se stalo.Popsali jsme pouze vzhled a co
udělal a zaklínač hned věděl o jaké stvůry jde a začal se připravovat. Zůstal jsem venku když se otec vracel domů
a přiběhl jsem hned za zaklínačem,který něco míchal a potíral si své meče.Začal jsem se vyptávat co to dělá,tak
mi odpověděl, že vyrábí odvary a oleje proti hmyzovitým příšerám.Strávil jsem s ním nějaký čas a když měl vše připraveno
tak se vydal do lesa.Za několik hodin,když se už stmívalo,jsem viděl jak zaklínač běží vyčerpán z lesa a za ním se pohybuje
a rozrývá hlína.Několik metrů přede mnou se ovšem ze země vynořil Skolopendromorf a zaklínači podkopl nohy. Jeho stříbrný
meč doletěl až ke mně.Rychle jsem ho zvedl a běžel zaklínači na pomoc.Podal jsem mu meč a on učinil ten poslední zásah.Oba
dva nás polila nazelenalá tekutina a hlava toho hmyzáka dopadla těsně vedle něj.
,,Tak tenhle byl poslední.Moc ti děkuji chlapče,máš odvahu.Na přines to otcovi,bude na tebe pyšný,že jsi ho pomstil."
Vzal jsem si tu hnusnou hlavu a odnesl jí otci domů.Zaklínač mezitím zmizel do města a já myslel že už ho neuvidím.
Pekelně jsem se mýlil.Druhý den ráno nám zaklínač klepal na dveře.Otec už znejistil,protože slyšel že zaklínači kradou děti
a tušil že si zaklínač přišel pro mě.Měl pravdu.Otec mě bránil,nechtěl mě pustit, ale já mu slíbil, že budu v pořádku a že se
za pár let vrátím.Po asi hodince hádek jsem se začal balit,otřel rodičům slzy, překročil práh domu a vydal se kdo ví kam.Otec
mě ještě zastavil a dal mi krabičku.Byla to krabička s kostkami, které mu dal jeho otec a jemu zase jeho otec.
,,Jmeuji se Bringod, zapomněl jsem se představit." pověděl mi. ,,Já jsem Griffo,těší mě."

| +

Po nějaké době jsme si s Bringodem začali rozumnět a začal mě učit mnoho věcí.Naše cesta nesměřovala přímo na školu, musel si po
cestě ještě zařídit pár věcí.Za tu dobu mě naučil docela zacházet s mečem,rozeznávat rostliny a bylinky a protože jsme trávili většinu času
na koni, tak jsem se naučil docela dobře jezdit na koni.Po několika měsících jsme dorazili do sídla školy. Škola ve které jsem se učil číst
a psát vypadala úplně jinak.Byl jsem překvapen,jak to tu vypadalo.Byl jsem seznámen s místními podmínkami,denním rozvrhem a bylo mi řečeno že mě čeká nějaká zkouška trav.To jako budu zkoušet trávu z různých zemí nebo co. Kéž by tomu tak bylo.Zkouška trav bylo to nejhorší co jsme v životě zažil.říkali mi že jsem prošel dost bez problémů, že spousta lidí v mém věku při tom umřelo. Po této zkoušce jsem si připadal úplně jiný
City a nálady které jsem prožíval předtím mi byli úplně cizí.Nebrečel jsem,nesmál se a nevyprávěl vtipy jako dřív.Byl jsem dost tichý a měl jsem
pernamentně kamenou tvář. Dva roky jsem zůstal ještě na škole a trénoval zaklínačské smysly,zacházet s meči,poznávat příšery a studovat je.Občas simě Bringod vzal jako pomocníka na nějakou zakázku.Z té poslední jsem přišel ke své první jizvě na těle.Chytil mě Vidlonoh a nějakou dobu se mnou letěl.Až na tu jizvu to dopadlo dobře.Po těchto dvou náročných letech jsem se rozhodl, že je čas jít svojí cestou. Rozloučil jsem se Bringodem a všemiostatními které jsem poznal a vydal se na cestu, kam jinam,než do Dilligenu.

| +

Asi po třech měsících jsem konečně dorazil zpět do Dilligenu.Bylo to tam úplně jiné.Všichni byli ostražití.Na hradbách stáli lukostřelci a nikdo nevycházel
z domů.Přijel jsem domů, otevřel dveře a za dveřmi čekal otec a tasil na mě meč.Jakmile zjistil že to jsem já,tak se ke mě rozběhl a objal mě.Po dlouhé konverzaci
mi všechno řekli. Že Císař Emphyr Van Emreis zahájil invazi na sever a že se blíží k Dilligenu.Když jsem jim navrhoval, že je vezmu někam do bezpečí,ale oni že ne,
že už žijí dlouho a od té doby co jsem odešel,tak stejně mají sotva peníze na to aby se uživili, takže tu zůstanou.za několik dní to opravdu přišlo. Vojsko začalo
vypalovat domy,drancovat a krást. V tu chvíli to rodičům došlo a změnili názor.Na poslední chvíli jsme vylezli zadním vchodem a běželi k bráně města. Bránil jsem je
ze zadu a seslal jsem quenn,proti šípům.Bohužel nás brzy oblíčili čtyři jezdci.Sesedli z koní a šli po rodičích.Vytáhnul jsem ocelový meč a začal je zastrašovat Igni.
V tu chvíli jako by se ve mně něco probudilo a zároveň zemřelo. Otočil jsem se a v chvíli mi po dvou letech začali téct slzy.Rodiče byli na zemi a jejich hlavy mi
Nilfgaardský voják hodil k nohám.V tu chvíli mi okolní svět zčernal a já jen viděl ty čtyři kteří stáli kolem mě.Nevím jak dlouho to trvalo, ale za chvilku už byli na
zemi a já utíkal k branám Dilligenu.Rychle mi otevřeli a já se ocitl v bezpěčí za hradbami,prozatím.Město jsme bránili před Nilfgaardem necelé dva týdny.Pak místní starosta
zvolal na ústup.Vydal jsem se zase dál.A od té doby žiji na cestě,přijímám zakázky a modlím se ve svobodný sever.

SCHVÁLENO
10.3.2018