Zaklínač RPG

Borys je od pohledu ten typ trpaslíka, co není žádný hezoun, ale moc dobře to ví a je mu to u zadku. A zdání v tomhle případě neklame ani trochu.
Má na trpaslíka vysloveně průměrnou výšku a mírně nadprůměrný obvod, zejména v pase, ale na svalstvo nijak drasticky chudý není, zejména na své korbelové ruce. Na to, že nepoužívá žádnou elfí kosmetiku, má moc pěkné vousy a měl by i vlasy, kdyby si je pravidelně neholil, aby nepřekážely bohům v koukání do jeho hlavy. Plnovous šedých vlasů, v němž se dá najít i pár relativně udržovaných copánků, se mu táhne až na pupek a celkem elegantně ho z jistých úhlů zakrývá. Charakteristickým znakem jsou kromě velkého, výstražně červeného nosu také oči, které sice tak nějak permanentně mhouří, ale které jsou viditelně jakési šedivější, ve tmě na rozdíl od ostatních trpasličích očí takřka nepoužitelné a jen velmi obtížně navazují kontakt s očima jinýma. Samozřejmostí jsou pak velké uši, to aby dobře slyšel bublání v demižonech.
Nezřízený životní styl se přirozeně neobešel bez následků, jimiž jsou zejména permanentně červený nos a výstavní pivní pupek, ale Borysovi je to všechno dost ukradené a rozhodně neplánuje, že by začal cvičit nebo třeba jíst zeleninu...
Co se obuvi a oblečení týče, preferuje řeholní sandály a svou pivem pocintanou mnišskou kutnu v tradiční hnědé barvě, a to za všech okolností. Brnění na sobě v životě neměl a asi by se do něj ani nevešel, pokud by nebylo dělané na míru. Jediným jeho šperkem je prsten na prostředníčku levé ruky, do kterého je vyryta jakási runová sprostost a který i s prstem ukazuje všem jedničkám. Ozbrojen, ve velkých uvozovkách, chodí svou epesní klerickou holí, která vypadá trochu jako by ji ukradl nějakému mocnému čaroději, ale ve skutečnosti je to jen obyčejný kus dřeva s vyřezávanou hlavicí a intarzovanými kousky skla a korku z jeho prvního demižonu.

I když na první pohled vypadá trochu jako protivný ožralý dědek, na jehož trávník nechcete poslat ani děti svého šéfa, ve skutečnosti je to dobrák od kosti, který prostě jen trochu moc chlastá a moc o sebe nedbá. Je to rozhodně trpaslík, kterého chcete za kámoše, ale nechcete za obchodního partnera, učitele nebo vlastně kohokoliv na očích – je totiž hovorný a ochotný pomáhat s kdejakou volovinou, ale zároveň absolutně postrádá takt a přehled o společenských konvencích. Snadno tedy toleruje téměř kohokoliv, ale sám je tolerován jen někým. Vyloženě nemá rád jenom elfy a abstinenty. Je tak trochu alkoholik, přičemž pije úplně všechno včetně leštěnky na parkety, jen víno moc nemusí. Naprosto každému tyká, nemá problém nalévat mladistvým a s večerním klidem si taky hlavu neláme. Strašně nahlas se směje, podobně nahlas krká po libovolně malém množství piva a tím jeho produkce plynů zdaleka nekončí, zejména po luštěninách. Ty přitom jí takřka výhradně, protože je sice tak trochu vegetarián (ale ryby jsou v pohodě a sem tam kus prasete taky), ale přece nebude žrát mrkev. Tu jenom zvrací, a i to pouze výjimečně.
Miluje hospodskou atmosféru, docela dlouho vydrží poslouchat vyprávění dobrodruhů a velmi často vyzývá k přípitkům, ačkoliv pro to nikdy nepotřebuje zjevný důvod. Je docela kliďas a konflikty nevyhledává, zejména teď, když dost špatně vidí. Ani když už se ale náhodou rozohní, není nijak přehnaně agresivní. Projevuje se to zejména tím, že přepne do jinak víceméně nepoužívaného trpasličího dialektu a že začne být strašně sprostý. A i v takovém případě ho lze snadno uklidnit pozváním na panáka nebo na palačinku.

Borys je knězem proroka Lebedy, a i když v minulosti o smyslu a budoucnosti tohoto kultu zapochyboval, dnes je jeho víra pevná a během mise po Redánii spíš sílí.

Borys sice působí dojmem neřízeného anarchisty, ale ve skutečnosti respektuje hned několik autorit: především je stále loajální kultu proroka Lebedy a vzhledem k jeho decentralizovanosti bere jako sobě rovné i úplné novice, ale v jistém smyslu se všechny jeho snahy podřizují šíření dobré nálady mezi všechen lid.

Jeho rodiči byli Bolek a Justyna, pouliční prodejci palačinek, kteří ale syna kvůli nemoci v raném věku odnesli do kláštera a pak už se o něj nezajímali. Dá se předpokládat, že měli nějaké další děti, ale Borys o nich nic neví a ani moc vědět nechce, protože se mu novou rodinou stal řád, v němž ostatně nebyl zdaleka jediným trpaslíkem.

Borys se narodil v Tretogoru do rodiny přinejmenším druhořadých občanů, kteří ho sice vychovávali relativně svědomitě, ale rozhodně neměli nejmenší šanci porazit zákeřnou chorobu, která malého trpaslíka napadla. V zoufalství se obrátili na nejbližší klášter, kde ho předali mnichům, a protože po úspěšném vyléčení neprojevovali žádnou snahu o jeho vyzvednutí, Borys už v klášteře zůstal.
Nestěžoval si. Nadšeně se podílel na chodu zařízení, neodmítal ani ty nejšpinavější práce, slušně se učil a zanedlouho uměl nejen číst a psát, ale taky citovat Dobrou knihu mouder proroka Lebedy, ne že by nezbytně všemu rozuměl. Postupem času se v klášteře začal specializovat a pomáhal zejména v té sekci, kde veselí mniši vařili pivo, v čemž na následující roky našel svoje poslání. Přišel s několika vylepšováky, jak vaření tekutého chleba nejen zefektivnit, ale taky zkvalitnit, experimentoval s příchutěmi a dalším logickým krokem byly pokusy s destilační kolonou.
Borys nejprve pálil jenom brambory a nahnilá jablka z klášterní zahrady, ale jak získával zkušenosti, zkoušel i méně tradiční ovoce a zdroje cukru a klášterní rozpočet tak zanedlouho obohacovaly příjmy z prodeje vysloveně alchymistických pálenek.
Jeho slibnou kariéru přerušila ošklivá nehoda, kdy se při koštování přiotrávil metanolem z experimentální nepálené cihlovice – nakonec ji sice rozchodil, ale stálo ho to dobrou pověst a téměř i zrak. Mnohem víc než to, že prakticky nevidí, ho ale štvalo, že někde očividně udělal chybu ve výpočtech, protože k něčemu takovému přece nemělo dojít. S pomocí jednoho z mladších mnichů tak výpočty zopakoval, se stejným závěrem, a krátké vyšetřování následně odhalilo stopy možného vniknutí do kláštera a okolí destilační kolony. Existovala tedy nemalá pravděpodobnost, že si s alkoholem pohrál někdo z vnějšku, kdo tušil, že bude takový unikátní truňk jistě chtít ochutnat i nejvyšší šlechta, ale konkrétní důkazy se nikdy najít nepodařilo.
Borys, zhrzen lidskou zlomyslností a tím, že chtěl někdo zneužít jeho výtvor a ještě to hodit na něj, se chopil hole a vyrazil do světa. Jeho víra v dobro byla otřesena a on během následujících měsíců utápěl žal v alkoholu, jehož konzumaci si pak, peněz nemaje, vždycky musel odpracovat.
Emo období naštěstí netrvalo dlouho, protože právě ve všech těch hospodách zjistil, že na světě žije ještě celá spousta dobrých lidí, a tak se cesta za zapomenutím pozvolna přeměnila v misijní činnost, kdy Borys výměnou za přístřeší, stravu a pití kázal, ale hlavně tedy pomáhal na výčepech, stavěl hospodským jejich vlastní destilační kolony, rozjížděl malé pivovary a míchal nápoje, které sice neměly nijak zajímavé účinky, ale léčily tělo i ducha a hlavně byly sakra dobré. Známými se stal například jeho Bílý vědmák, což byla kombinace vodky, kávového likéru a kozího mléka, a Elixír mládí, jenž ve stejném poměru kombinoval rum, žitnou a morfium.
Kromě těchto bohulibých činností si ještě přivydělával přijímáním sázek v přechlastávání a exováním piva na čas, každopádně když už ho osud zavedl do okolí Novigradu, rozhodl se město navštívit. Jednak v něm tušil spoustu krčem, kde by potřebovali jeho odbornou pomoc a kde měli až zbytečně moc nevypitého piva, druhak se tam nacházely ostatky samotného proroka Lebedy, které by navzdory tomu, že prošly trávicím traktem draka, vlastně docela rád políbil.

Na cestách po Redánii potkal děsnou spoustu lidí a dalších tvorů, některé přepil, jiné oddal, s dalšími aspoň hodil řeč a i nadále si užíval potulného života a všech svátků, kterých nebylo málo. Politické zvraty ho zastihly ve městě, kde se pak musel nějakou dobu skrývat, ale nakonec se dostal zpátky do Broňovic a v příhodnou chvíli byl zaměstnán tamním panem velkostatkářem, jemuž v následujících měsících pomáhal vybudovat vlastní minipivovar. Po jeho ozkoušení někdy v zimě vydatně slavil, toulal se po vinicích a opět potkal tu bánší, co pro něj kvílela už při Samhainu, z čehož však tentokrát dostal infarkt a umřel.

Schopnosti a dovednosti

INTELIGENCE 3/6
Ví, že nemá močit proti větru, a to i po koštování většího množství pálenky.
KONSTITUCE 4/6
Chlastá první ligu a má slušné (nikoliv slušivé) brnění z pivního pupku.
ZRUČNOST 1/6
Je sice skoro slepý, ale dovede vypitvat hrášek z nádivky a cvrnknout ho do koše.
SPOLEČENSKOST 1/6
Možná mu chybí takt, ale kámoše na panáka si dělá docela snadno.
VŮLE 3/6
Když slíbí, že chvíli nebude pít, tak prostě chvíli nebude pít. Ale fakt jenom chvíli.
VÍRA 4/6
Pevně věří, že dokáže vypálit úplně cokoliv a že tím udělá ze světa lepší místo.
ALCHYMIE 2/6
Vyrábí mimo jiné šiškovici a vepřovou játrovici a nejen z nich míchá parádní drinky.
LÉČITELSTVÍ 2/6
Jeho truňky léčí nejen úplavici a potíže s trávením, ale i ploché nohy.
BYLINKÁŘSTVÍ 2/6
Pozná pelyněk, anýz, jalovec, černý bez, chmel a další léčivé byliny.
VAŘENÍ 1/6
Umí epes vývar z veverek a taky samozřejmě šťávy k pálení.
BOJ SE ZBRANÍ (půllitr) 1/6
Když se dostane do hospodské rvačky, brání se tím, co má po ruce.