Zaklínač RPG

Jméno: Hedvig Na Feidh

Rasa: Skelližanka

Povolání: Štítonoška

Věk: 21

Víra: Svoje kopí a Matka Freya

Loajalita: Skellige a klan An Craite

Vzhled:

Hed je krásná. I přes léta strávená boji s Nilfgaardskou flotilou nehyzdí její obličej ani tělo žádná jizva. Na ženu je středně vysoká, zhruba 176 cm a je štíhlá. Pozor, rozhodně to není žádná křehotinka. Její tělo je sice štíhlé, ale zároveň neuvěřitelně pružné a obratné, zatímco drtivá většina mužů i žen ze Skellige využívá hrubou sílu k boji, Hed rychle udeří svým kopím ze Zerrikánie a stáhne se.
Je to žena, které si na první pohled všimne každý muž. Jemné rysy ve tváři, drobný nos, plné rty a hluboké modré oči z ní tvoří velmi atraktivní osobu. Hned co se vynadíváte na její krásný obličej, oslnivě vás do očí udeří její krásné rusé vlasy, zatímco většina štítovnic si vlasy stříhá, Hed je má dlouhé a vlnité, do boje je nosí sepnuté sponou z velrybí kosti.
Zatímco běžně chodí mezi lidi oblečená ve vyšívané tunice, kterou má přepásanou zdobeným bronzovým opaskem, na němž má opravdu krásnou dýku, do bitvy si bere kroužkovou košili s koženou zbrojí. I přesto, že je to tvrdá válečnice, o svůj vzhled dbá.

Povaha:

Hed je paličatá a horkokrevná, zároveň je velmi obětavá a loajální. Vůči svým přátelům je dobrosrdečná a značně ochranářská. V ne příliš přátelském prostředí ostatních štítových panen zamlkla, a dokázala se rozpovídat pouze mezi svými přáteli. Jak se do ní vztek rychle dostane, tak jí také rychle opustí, nemá nepřátele, kromě Nilfgaarďanů jsou jí ostatní lidé buď ukradení, nebo je bere jako svou rodinu, kterou podle svých myšlenek ztratila.
Je zapálená pro každou věc, která ji dokáže nadchnout, ale pokud jí něco nebaví, moc úsilí do toho nevloží. Hed nikdy neměla žádný vážný vztah, sice už několik let není panna(aspoň ten titul štítovnice jí zůstal), ale jakýkoliv vážnější kontakt jí otravoval, dokonce i odpuzoval. Hed má určitě smysl pro humor, je takový tipicky drsný Skelligský, ale je to vyhledávaná a oblíbená společnice. Zkrátka a dobře, jejím živlem je oheň. Nerada prohrává. Ve společnosti plné mužů se naučila vždy ze sebe dostat to nejlepší a vyhrát. Prohra je pro ní neakceptovatelná.

Historie

Hed se narodila jako nejmladší z dcer statečného válečníka. Jelikož byla nejmladší dcera, byla rozmazlována a hýčkána. První velká rána v jejím životě byla smrt její matky. Jako malé dítko cítila obrovský vztek, ale nevěděla, kde se vzal, ani jak se ho zbavit. O to víc jí zasáhlo, když si otec domů přivedl novou ženu, mladou, stejně starou jako její starší sestry, a dokonce ještě mladší než její sestra nejstarší. Ta domov na protest opustila. Vše se změnilo narozením jejího bratra Zennericka.
I když se veškerá pozornost jejího otce z ní přenesla na Zennericka, příliš toho nelitovala a na bratra nežárlila. Naopak, velmi se s ním sblížila a zamilovala si ho. Častokrát, když byl otec mimo domov, se o Zennericka starala a hrála si s ním, jelikož jeho matka o něj velký zájem nejevila. Byla to právě ona, kdo zkrátil jeho jméno, a vymyslel přezdívku Zenn. Doteď si vzpomíná na den smrti jejího otce a bratra. Zennovi bylo teprve 7 let, a i když ho jeho otec protahal skoro přes celé Skellige, zůstal jí v paměti vyrytý obraz jeho tváře, plné strachu, když se dozvěděl o chystaném lovu na harpyje… “Skvělé“ překvapení… To bylo naposledy co Zenna a otce viděla.
Záhy po jejich smrti jí a jejím sestrám dala macecha najevo, že už v domě nemají co dělat. Dvanáctiletá Hed tedy utekla na Kaer Trodle, kde vstoupila do služeb jarla a započala výcvik coby štítová panna. S sebou si vzala železnou sošku svého bratra. Jedinou hmotnou vzpomínku. Trénink, který spoléhal na sílu a ránu jí vůbec nešel, a byla tedy záhy vyloučena z výcviku. Dále však sloužila jako služka v Kaer Trodle. Jednou narazila v přístavu na kupce z daleké Zerrikánie. Zašla s ním do hospody a po pár korbelech piva mu vypověděla svůj příběh. “V Zerrikánii máme obdiv k silným ženám“, řekl jí, “Daruji ti toto kopí, vypadáš jako mrštná dívka a toto je zbraň určená pro rychlé zacházení.“ Také jí doporučil, aby se nikdy nevzdala. Po službě trénovala každý den boj s kopím a sama si musela přiznat, že je velmi obratná válečnice. Později nechala bratrovu sošku roztavit a udělala z ní nápis do násady kopí, který je ze starých run a znamená rodina. Chtěla své umění někde předvést, ale pro ní jako pro služku bylo velmi těžké, najít si příležitost.
Našla se sama. Při hostině na počest vítězství v námořní bitvě ji plácnul přes zadek syn mocného jarla Hjalmar. Než si ji stačil posadit na klín, uskočila a vrazila mu pádnou ránu přímo do tváře. Vše kolem ztichlo a pozornost se stočila k nim. Podnapilý Hjamlar se začal dožadovat svých práv coby vítěze bitvy a syna Jarla. Na to Hed odvětila, že pokud muž chce, má si to vzít, a ne se dožadovat. Hjalmar pochopil narážku a dal Hed ultimátum, že až jí v boji porazí, sama mu dobrovolně v noci zahřeje lože. Byl si jist svým vítězstvím. Hed odmítla veškerou zbroj, a vzala si jen své kopí. Souboj trval hodnou chvíli, i podnapilý Hjalmar byl těžký soupeř, ale Hed jej nakonec srazila na kolena silnou ránou přes podkolení šlachy. Zbytek byl snadný, klečícího hjalmara praštila tupým koncem kopí do tváře. A tak porazila silného muže z rodu An Craite. Ihned po souboji se jí Hjalmar probuzený studenou vodou za hlasitého smíchu své sestry Cerys omluvil a požádal jí, aby se přidala k jeho a Cerysině posádce. Tak získala vytoužené místo válečnice a dva skvělé přátele. Dva roky spolu jezdili na výpady proti Nilfgaardu.

Už zase ! Nastala další hádka mezi Cerys a jejím bratrem. S hlavou plnou starostí se vydala do oné hospůdky. Chvíli sama popíjela, ale po chvilce si všimla zaklínače v rohu hospody, zašla tedy k němu, potřebovala společnost. Zaklínač se jmenoval Darhen, a řekl jí něco, co změnilo její dosavadní život. Zjistila že onoho dne zemřel jen její otec, ale malý chlapec přežil, a byl odveden zaklínačem do Pevnosti Školy Medvěda. Jeho poslední osud není znám, ale prý by měl být někde v Redanii. Rychle opustila opilého zaklínače a běžela oznámit sourozencům An Craite, že je musí opustit. Naštěstí oba pochopili. Vzala tedy svou zbroj, své kopí, a nasedla do první lodi směřující do Novigradu. V přístavu se dozvěděla, že umřel král Bran. Bylo jí to líto, ale na smutek nebyl čas. Musela najít svého bratra !
Obrázek

Dovednosti:
Boj se zbraní 3(Zerrikánské kopí)
Když něco děláte každý den, několik hodin a několik let, je jasné, že trošku vynikáte
Obratnost 3
Obratně a rychle, sem a tam, nezastavit se. Pokud chceš efektivně bojovat s kopím ze Zerrikánie, musíš být sakra rychlý
Tělesná konstituce 2
Musím udýchat delší souboj. Tedy alespoň pokud nechceš zemřít hned na první výpravě[/i]
Inteligence 1
Ledacos zaslechla... I jako služka, i jako nájezdnice.
Plavání
[i]Nechci se utopit... Ty snad ano ?
Šplhání
Někdo na ten stěžeň musí vylézt

Speciální inventář

Zerrikánské kopí
Dostala ho darem, časem se naučila být s ním smrtonosná. V násadě je zasazený nápis poskládaný z run
Obrázek