Zaklínač RPG

Průměrná postava, nepříliš průměrný vzhled. O zapadnutí v davu se ostatně u zaklínačky nedá moc mluvit ani při pohybu mezi zaklínači. Výškou Saxa tedy neoslní, ani nezastraší, a ani v obličeji není škaredá jak noc, aby se jí na první pohled všichni pro jistotu vyhýbali. Na zaklínačku vlastně vypadá i docela sympaticky, kteréžto zdání ale při bližším jednání dokonale vyvrátí.
Co skrývají vrstvy zbroje a oblečení je zlehka osvalená postava se správným rozložením ženských oblin, které nedokáže zastřít ani zmíněná zbroj, a impozantní tetování, co zabírá téměř každé místečko její kůže. Ještě by se pár centimetrů k vyřádění najít dalo, nejdůležitější ovšem je, aby to jako celek dobře vypadalo - a to prozatím vypadá, tak proč to pokoušet. Většina tmavých linek vznikla okolo jizev, které se díky obrazcům dají najít jen po hmatu.
Jejímu oválnému obličeji dominuje širší nos a jasně jantarové oči kdysi tak modré, že připomínaly vody oceánu okolo Skellige. Ústa se dají považovat za dílo zručného sochaře, plná a hezky vykrojená, jen je škoda, že tím veškerá s nimi spojená poezie končí. Saxa nemluví zrovna řečí básníků a do recitací se pro dobro všech okolo sebe nepouští. Co jistě přitáhne pozornost mnohých zvědavců, jsou její zlatavé vlasy (tedy zlatavé ve chvíli, kdy na nich neulpívá prach cest nebo zaschlá krev). Splétá si je do copánků, copů, kroutí je a překládá jeden pramen přes druhý, čímž tvoří praktické a i hezky vypadající účesy. Občas přidá nějakou menší ozdobu, ale na parádu si příliš nepotrpí. Přesto, když už se musí nějaké společenštější akce zúčastnit, dokáže ze sebe udělat i obstojně vypadající dámu. Ale těch nadávek, co při tom padne...

Saxa je svým způsobem velká umělkyně. Podlitiny jí způsobené hrají téměř všemi barvami a mají dlouhotrvající efekt hodný obdivu, což uznalým hmm komentují i ti nejlepší znalci všemožných i nemožných zranění. Bohužel, její umění není zrovna na prodej, neboť obvykle maluje na živá, velmi drzá či sprostá plátna. A kdo by chtěl mít doma dílo, co by sice nejdřív oslnilo, ale pak zkazilo slibně se vyvíjející večeři salvou negramotných nadávek? Nikdo příčetný.
Ale abychom z ní hned nedělali agresivní choleričku, raději to trochu rozvedeme. Saxa nemá ráda drzouny, vtíravé řiťolezce, patolízaly a holebavé vychloubače, a málokdy s nimi nalezne společnou řeč. Ač není přímo cholerická, je maličko vznětlivá či dalo by se říci prchlivá, a bohužel není ženou v domácnosti s dřevěným válečkem, ale zaklínačkou s párem ostrých mečů. Občas se tak prostě stane, že někdo přijde k úrazu, ale ve většině případů si za to prostě může sám.
Co oběti jejího hněvu nazývají vznětlivostí, to jiní mohou nazývat i vášnivostí. Kromě toho, že s vášní rozsekne nekkera na dvě půlky, dokáže stejně zaujatě provozovat i jiné věci a nepostrádat tak i přes tu spoustu krve ve tváři veškerou ženskost, která jí byla při narození nadělena do vínku. Možná není tak oslňující kráska jako bývají čarodějky a chybí jí jejich elegance a umění nenuceného flirtu, ale to ji nečiní o nic méně zajímavější. Jen je pravda, že občas nepoznáte, jestli se jí líbíte nebo vám prostě jen chce rozbít úsměv.
I přes zaklínačský výcvik a mutacemi potlačené emoce je Saxa člověk chápavý (jen se nesmíte chovat jako idiot, pak jsou vám určeny řádky výše), svým způsobem laskavý a především loajální. Má svou vlastní hlavu, nedělá vždy to, co je správné a co by se mělo, ale vždycky jedná v souladu se svým svědomím a s těmi nejlepšími úmysly. Občas těmi nejlepšími jen pro ni.

Víra: Stejně jako většina obyvatel Skellige, i Saxa je věrná Freye. I snad proto na ni kočky neprskají tolik jako na ostatní zaklínače.

Škola Medvěda zanechala na Saxe jasné stopy, neboť se spíš než na obratnost zaměřuje na sílu, výdrž a odolnost. Saxa tedy není nejobratnější, ale co se síly a konstituce týče, není na tom vůbec špatně. I na své zaklínačské smysly se může vcelku spolehnout a nemá problém vsadit na svou schopnost někoho přesvědčit o správnosti svého úsudku, navzdory tomu, jak neurvale občas s lidmi okolo sebe jedná. Zaklínačský výcvik ji také provedl ovládáním zaklínačských znamení, i když má stále co zlepšovat, a stejně tak se může spolehnout na své meče, ať už v boji s blbci nebo s monstry. Pravda, možná by nebylo od věci naučit se trochu lépe ovládat to čtyřnohé zvíře, co si říká kůň, ale dokud z něj nepadá, tak jí to stačí.

Saxa se narodila do rodiny mladého pobočníka nepříliš významného Jarla v době, kdy se její otec vydal na nějaký záživný sněm ke králi, jak nazýval své výlety za alkoholovým opojením. Když se vracel, zatímco se pod ním houpal svět, narazil na nevrlého kyklopa a vypadalo to, že domů se už nikdy nedostane. Měl však víc štěstí než rozumu - na kyklopa byla vypsána nemalá odměna a tak se v jeho stopách vydal zaklínač. A jak už to tak u zaklínačů bývá, nepomáhají jen z dobré vůle, a vyrukoval na vyděšeného muže se Zákonem překvapení. Co asi tak zbývalo tomu chudákovi jiného, než s takovým návrhem souhlasit.
Když se navrátil domů s pocuchanými nervy a přešťastná žena mu s radostí ukázala řvoucí uzlíček se slovy, že se konečně dočkali po třech synech vytoužené holčičky, popadl lahev vodky a na několik dní se zavřel v knihovně. Nikdo tehdy netušil, co se novopečenému otci honí hlavou, ale také to nikdo příliš neřešil, protože na to nebyl čas. Saxa byla živé a energické dítě, které vyžadovalo spoustu pozornosti. Jen co se naučila pobíhat, provokovala bratry k potyčkám, nebála se okolních lesů ani průzračných vod oceánu. Spíš než na panenky ji užilo na dřevěné meče a jednoho dne, když zrovna cupovala na kousky kamenného golema z nestabilní hromádky šutrů, se z lesa vynořil (čekán, ale nezván) otcův starý známý zaklínač. Otec se snažil zaklínače přesvědčit, že dívenka mu bude k ničemu, že učit ji na zaklínače nemá smysl, ale v tu chvíli zrovna Saxa odpálila hlavu golema směrem k pobřeží za výmluvného řevu, a otci rychle sklaplo. Matka plakala, otec šel znovu pít, a Saxa se vydala s tím neznámým mužem vstříc svému osudu.
Kdoví, co přesně mohlo za to, že zaklínač Saxu nesměnil s dryádami, ale útok na výtvor dětské představivosti to určitě na svědomí neměl. Tak či onak, Saxa se začala cvičit v šermu, v zostření svých smyslů a ostatních věcech, které škola Medvěda poskytovala svým studentům. Byl to docela jednotvárný život zpestřený jen drobným přátelstvím s ostatními rekruty, ale to všechno zmizelo do propadliště dějin se Zkouškou trav.
Nedá se říct, že by Saxa na všechny a všechno zapomněla, ale zvonivý smích jejího dětství i dospívání byl ten tam. Málokdo věřil, že Zkoušku přežije, ale snad i jim navzdory se Saxa s celou přeměnou vyrovnala s grácií. A pak přišel další trénink a po něm další, jakoby jim nikdy neměl být konec.
Jak postupoval čas, Saxa dostala vlastní amulet, naučila se užívat znamení, a po další době, která se zdála nekonečnou, si vysloužila i stříbrný meč. Byl čas přestat se schovávat za zády ostatních a vyrazit do světa.
Putování světem se neslo tak, jako tomu bývalo u zaklínačů obvyklé. Sem tam zabít nestvůru, sebrat odměnu a jít dál. Že to někdy odměna nebyla zrovna taková, jakou by Saxa chtěla, to se nedalo nic dělat. Každý další krok neznámým směrem sliboval nové zkušenosti a Saxa se jim vážně nebránila.

Pro postavu:

Za aktivitu:

24.7.2018

27.2.2019

Za hraní s vypravěčem:

Celofórovky:

Co bouře přivála
červenec 2017 - srpen 2018

Originální události ve volné hře:

Útěk z města
leden a únor 2019

Questy:

březen 2018

| +

- Bratrstvo úplňku - březen - květen 2018

Svátky:

Belleteyn

Imbaelk

Lammas