Laur
Člověk, narozen v Temerii roku 1240, 34 let
Dříve řádový rytíř, nyní potulný léčitel a vrah
Vzhled
Nebudeme si nic nalhávat. Raimond je pohledný muž. Špinavo-blond vlasy nosí ostříhané na krátko. Vous stejné barvy nosí delší, ale i ten si pravidelně zastřihuje, tak jak mu ukládá regule Řádu. Větší, světle hnědé oči zvýrazňují jeho tvář v davu. Postavou je vyšší než většina, 192 centimetrů z něj dělá vysokého muže, ale v davu díky výšce nijak extrémně nevyčnívá. Tělo je léty tréninku a mnišského života zpevněné a šlachovité. Oblečený chodí zásadně ve dvou oděvech. Mezi lidmi a v klášteře nosí prostou bílou róbu s koženým páskem, na kterém je upevněn jeho meč. Pokud se vydá na výpravu, nebo do boje, obléká si řádovou těžkou zbroj, kterou disponuje i jeho kůň. Podle zbroje se pozná jeho příslušnost téměř okamžitě, je čistá a bez ozdob, téměř vždy vyleštěná až do barvy stříbra, s obyčejným bílým tabardem, na kterém se vyjímá pouze černý znak Kreveho, kulový blesk. Na dolní polovině těle má celkem rozsáhlé tetování, pravděpodobně symbol Bratrstva.
Jeho pohledná tvář byla v posledním roce zhyzděna širokou ránou, která jej zbavila pravého oka. Tuto prázdnou jamku si nyní kryje koženou páskou. Po těle má o mnoho více jizev, na levé ruce mu chybí dva články malíčku. Místo bílé řádové róby chodí v prostém oděvu, který se skládá z kalhot a z tuniky hnědé barvy. Nosí nejčastěji kožené boty a přes oděv má zpravidla přehozen těžký šedý plášť s kapucí. Tu nasazuje dle potřeby. Meč přes den nevyndavá, je uvázán na Dorian, zahalen v kusu látky.
Jeho pohledná tvář byla v posledním roce zhyzděna širokou ránou, která jej zbavila pravého oka. Tuto prázdnou jamku si nyní kryje koženou páskou. Po těle má o mnoho více jizev, na levé ruce mu chybí dva články malíčku. Místo bílé řádové róby chodí v prostém oděvu, který se skládá z kalhot a z tuniky hnědé barvy. Nosí nejčastěji kožené boty a přes oděv má zpravidla přehozen těžký šedý plášť s kapucí. Tu nasazuje dle potřeby. Meč přes den nevyndavá, je uvázán na Dorian, zahalen v kusu látky.
Povaha
Raimond je tichý a celkem klidný muž. Vždy nejprve přemýšlí, a až pak jedná. Je velmi ochranitelský. Jak říká, prostí i urození Seveřané jsou jeho ovečky. A ovečky je potřeba chránit před vlky. To je jeho povinnost jako pastýře. Třebas i mečem, což mu jde. V jeho očích jsou vlky lapkové, Veverky a Nilfgaarďané. Je velmi oddaný své víře, ale nikomu jí nenutí. Bere jí jako zcela osobní záležitost. Jak již bylo zmíněno, nikomu nenutí víru v Matku Melitelé a Otce Kreveho, ale má problém vycházet s Lebedisty. Jejich zarputilé odmítání násilí a hlásání chudoby již několikrát donutili Raimonda, aby se s nimi pustil do vášnivé diskuze. Věří, že je ve světě potřeba rovnováha. Bojuje tedy za svobodný Sever, všemi prostředky. Pokud je možné zabíjení se vyhnout, rád tak učiní, ale nijak se neštítí prolít krev „vlků“. Rád čte a vzdělává se, také plynule mluví jazykem práva a vzdělanců, což je pravděpodobně způsobeno klášterní výukou. Jeho velkým snem je napsat knihu pokrývající dějiny války s Nilfgaardem a dějiny Řádu. Je také velmi trpělivý, což se dá asi pokládat za kladnou vlastnost. S tím se pojí i jeho schopnost uznání své mýlky.
Takový rozhodně býval, a z části možná stále je. Je trpělivý, v rámci možností i klidný. Již dávno se však nevidí v roli spasitele, ba naopak, považuje se za kapku v oceánu. Svůj čas zasvětil po rozpuštění řádu pomáháním druhých. Našel však v sobě pocit, o kterém se domníval, že jej cítit nemůže. Nenávist. Raimond, či jak nyní vystupuje, Laur (odvozenina od jména, pod kterým se narodil) bojuje svou malou, osobní válku proti Věčnému Ohni. To, co by pro něj kdysi byla krajní nouze je jeho denní chleba. Fakticky vraždí kněží Věčného Ohně, a ne jen v sebeobraně. Vidí jak terorizují nelidi? Zabije je. Vidí jak vlečou ženu z domu, protože to je "čarodějnice"? Zabije je. Za tuto skutečnost můžou jejich odporné skutky, kterých se dopouští na nelidech, či na jim nepohodlných existencích.
Takový rozhodně býval, a z části možná stále je. Je trpělivý, v rámci možností i klidný. Již dávno se však nevidí v roli spasitele, ba naopak, považuje se za kapku v oceánu. Svůj čas zasvětil po rozpuštění řádu pomáháním druhých. Našel však v sobě pocit, o kterém se domníval, že jej cítit nemůže. Nenávist. Raimond, či jak nyní vystupuje, Laur (odvozenina od jména, pod kterým se narodil) bojuje svou malou, osobní válku proti Věčnému Ohni. To, co by pro něj kdysi byla krajní nouze je jeho denní chleba. Fakticky vraždí kněží Věčného Ohně, a ne jen v sebeobraně. Vidí jak terorizují nelidi? Zabije je. Vidí jak vlečou ženu z domu, protože to je "čarodějnice"? Zabije je. Za tuto skutečnost můžou jejich odporné skutky, kterých se dopouští na nelidech, či na jim nepohodlných existencích.
Historie
Narodil se roku 1240 jako sedmý syn temerskému šlechtici. Jeho bratři byli hluční, zkrátka typičtí hoši pána v nedospělém věku. Šest bratří, v sedle nebo na dvoře s meči, po večerech s děvami, to nebylo nic pro malého Laurenta. Proto jejich společnost příliš nevyhledával a raději se vzdělával. Jednou byl v dětství svědkem popravy muže. Když viděl, jakou bolest smrt člověku působí, stal se zarputilým odpůrcem všeho násilí. Odmítal se učit boje, místo toho četl. Četl dál a dál, jeho láska ke knihám byla až neuvěřitelná, a tak přemluvil rodiče, aby ho dali do kláštera k mnichům. Rodiče byli proti, ale malý Laurent argumentoval svým pořadím, a také touhou poznávat svět a odmítáním násilí rytířského světa. Rodiče nakonec svolili, a tak Laurent vstoupil do kláštera. Stalo se tak roku 1249.
Zde bylo o dost více knih, které mohl studovat a rozšířit své obzory. Jeho opatem byl bratr Hugo. Jako mladý novic se vzdal příjmení De Roquefort. Jméno Laurent si ponechal, jako jméno čekatele přijetí. Vyučil se zde umění léčitelskému, ale i základy nauky o bylinkách, či zpěvu. Jednoho večera přijel do kláštera muž tuze podivný. Celý ve zbroji a od krve. Pacifisticky naladěný chlapec se vrhl na muže a častoval ho nemístnými poznámkami. Když opat viděl, jak chlapec s mužem mluví, zděsil se a poslal chlapce do cely. Toho večera dostal poprvé výprask důtkami. Ponížený trestem přišel za opatem a poprosil ho o odpuštění. Zároveň ho požádal, aby mu pověděl o záhadném muži. Proč se tak čistý a nevinný muž jako opat přátelí s vrahem? Opat mu odpustil jeho hloupost a pověděl mu o muži, jeho poslání a jeho řádu. Rytíři Kreveho. Chlapec se jal do knihovny studovat něco o tomto řádu. Příběhy o skutcích rytířů Řádu ho doslova pohltily. Rytíř, co porazil draka, který terorizoval celé město. Rytíř, co porazil celou skupinu banditů, když chránil prosté lidi ve vesnici. A to vše ve jménu Otce Kreveho. Začal tedy znovu přemýšlet o násilí. Došel k názoru, že vlci se musí od ovcí odehnat. Všemi prostředky. Začal uvažovat o tom, že by se také stal členem Řádu. Roku 1263 požádal opata o přeložení do Řádu. Opat svolil.
Chlapec se dostal do centrálního kláštera poblíž Wyzimy. Jeho začátky nebyly takové, jaké si představoval. Žádné hrdinské skutky či spanilé jízdy. Kydání hnoje. Vyvážení nočníků. Roznášení jídla. Praní spodního prádla seržantům-čekatelům. Malý Laurent probrečel spoustu nocí. Kolikrát se chtěl vrátit k opatovi do „pohodlí“ kláštera. Přesto setrval a kydal dál. Ten stejný rok vypukla válka s Nilfgaardem. Spousta rytířů Řádu odjela do boje. U hradeb kláštera se sjížděli rytíři z různých komend z celého Severu. Spoustu rytířů v bojích padlo. Řád potřeboval oživit. Roku 1265 se stal Laurent seržantem-čekatelem.
Stejného roku nastaly v Temerii problémy. Po zemi se rozšířilo hnutí zvané Veverky. Královská vojska si nevěděla rady s nepřítelem ze stínů, a tak požádala o pomoc řádové bratry. Jejich úkolem bylo chránit cesty a poutníky. Laurent se stal seržantem rytíře Tankreda z Pont Vanis. Už nekydal hnůj ani nevynášel nočníky. Zastával podobnou funkci jako panoš. Čistil zbroj, hřebelcoval oře, leštil meče. Doprovázel Tankreda na cestách a chránil ho. Také započal výcvik s mečem a prohluboval svou jízdu. Učil se jezdit na koních. Jednou jeli s Tankredem chránit cestu z Carreras do hlavního města. Cestou je přepadlo komando Veverek. Rovných sedmnáct nelidí se vrhlo na dva rytíře. Byl to tvrdý a těžký boj. Ustupování, vyhýbání se šípům a hledání vhodného místa ke střetu. Nakonec zvítězili, po skoro hodině urputného boje. Vydali se zpátky do kláštera. Zde byl Laurent shledán vhodným, jako člen Řádu. Roku 1268 se stal plnohodnotným rytířem a přijal jméno Raimond z Carreras. Dostal mladou klisnu, pojmenoval jej Dorian. To bylo jediné, co vlastnil. Vše ostatní patřilo Řádu.
Dostalo se mu umístění do komendy u cidarského města Vole. Druhá válka s Nilfgaardem znamenala skoro zkázu pro celý Sever i pro Řád samotný. Armády Cidaris byly rozprášeny během jednoho týdne. Komendy zůstaly jako ostrůvky odporu proti nilfgaardské armádě. Nemělo cenu je bránit za cenu obrovských ztrát. Opustili komendy a začali válčit po způsobu partyzánů. Přepadávání konvojů a kradení zásob, to způsobila zmatek a problémy v armádě Nilfgaardu. Raimond se vyznamenal v bitvě zvané Bitva u Krysí Hory. Tady necelé tři desítky bratří porazili nilfgaardskou přesilu. Po Bitvě u Brenny (které se rytíři z Cidaris nezúčastnili) pomáhali s opravami a znovuosídlováním Cidaris.
Třetí válka s Nilfgaardem smetla všechny království na Jihu, jmenovitě Brugge, Sodden, Verden, Cidaris a dokonce i samotnou Temerii, a kompletně zdevastovala moc řádu na jihu. Po brutálním vyplenění Cidaris(Raimond se zúčastnil obrany města) byli rytíři nuceni stáhnout se na Sever. Zde se účastnili bitvy o Velen a vedli partyzánskou válku proti Nilfgaardu. Na znamení přátelství vyslal Řád králi Radovidovi oddíl 70 rytířů do Oxenfurtu, aby v případě ohorožení pomáhali bránit město. Pod Raimonda spadalo 10 rytířů.
Roku 1274 potkal v lese malou dívku. Společně se zaklínačkou Saxou a lebedistou Eirlennem dívku zachránili a zabili bandity, kteří jí chtěli sežrat. Společně zašli do hospody, odkud byli v noci uneseni. Po popravách a rozpačitém seznámení s Lunou se dostali do chatky v horách. I přes prvotní nedůvěru, možná až nepřátelství se Raimond stal členem Bratrstva. Taktéž porušil část své přísahy a přišel zde o panictví.
I Bratrstvo je však minulostí, stejně jako Řád. Ten byl roku 1275 rozpuštěn velkoknězem Kreveho kultu, následně bylo toto rozpuštění posvěceno i hierarchou, který do toho neměl co mluvit i králem Radovidem. Většina bratří skončila v Redanské armádě. Raimond byl zhnusen. Odmítl nabízený žold a odešel z Oxenfurtu. Potuloval se po venkově Redanie jako léčitel, pomáhal lidem. Zde na vlastní oči viděl hrůzy, které páchají kněží Novigradu. A rozhodl se zakročit. Kde viděl jejich působení, tam zasáhl ocelí. Mimo likvidování kněžích Věčného Ohně se zabýval a vystupoval jako potulný léčitel. Léčil lidi, povětšinou za něco dobrého, či za malý peníz. Zbavil se všeho, co připomínalo jeho minulost. Řádová zbroj, meč, výbava pro koně, krystal i dřevěný přívěšek s rudou růží. To vše skončilo na dně Pontaru. Za peníze, které zcizil z řádové pokladny dříve, než jí zabavil král si koupil jednoduchý, nezdobený meč...
Zde bylo o dost více knih, které mohl studovat a rozšířit své obzory. Jeho opatem byl bratr Hugo. Jako mladý novic se vzdal příjmení De Roquefort. Jméno Laurent si ponechal, jako jméno čekatele přijetí. Vyučil se zde umění léčitelskému, ale i základy nauky o bylinkách, či zpěvu. Jednoho večera přijel do kláštera muž tuze podivný. Celý ve zbroji a od krve. Pacifisticky naladěný chlapec se vrhl na muže a častoval ho nemístnými poznámkami. Když opat viděl, jak chlapec s mužem mluví, zděsil se a poslal chlapce do cely. Toho večera dostal poprvé výprask důtkami. Ponížený trestem přišel za opatem a poprosil ho o odpuštění. Zároveň ho požádal, aby mu pověděl o záhadném muži. Proč se tak čistý a nevinný muž jako opat přátelí s vrahem? Opat mu odpustil jeho hloupost a pověděl mu o muži, jeho poslání a jeho řádu. Rytíři Kreveho. Chlapec se jal do knihovny studovat něco o tomto řádu. Příběhy o skutcích rytířů Řádu ho doslova pohltily. Rytíř, co porazil draka, který terorizoval celé město. Rytíř, co porazil celou skupinu banditů, když chránil prosté lidi ve vesnici. A to vše ve jménu Otce Kreveho. Začal tedy znovu přemýšlet o násilí. Došel k názoru, že vlci se musí od ovcí odehnat. Všemi prostředky. Začal uvažovat o tom, že by se také stal členem Řádu. Roku 1263 požádal opata o přeložení do Řádu. Opat svolil.
Chlapec se dostal do centrálního kláštera poblíž Wyzimy. Jeho začátky nebyly takové, jaké si představoval. Žádné hrdinské skutky či spanilé jízdy. Kydání hnoje. Vyvážení nočníků. Roznášení jídla. Praní spodního prádla seržantům-čekatelům. Malý Laurent probrečel spoustu nocí. Kolikrát se chtěl vrátit k opatovi do „pohodlí“ kláštera. Přesto setrval a kydal dál. Ten stejný rok vypukla válka s Nilfgaardem. Spousta rytířů Řádu odjela do boje. U hradeb kláštera se sjížděli rytíři z různých komend z celého Severu. Spoustu rytířů v bojích padlo. Řád potřeboval oživit. Roku 1265 se stal Laurent seržantem-čekatelem.
Stejného roku nastaly v Temerii problémy. Po zemi se rozšířilo hnutí zvané Veverky. Královská vojska si nevěděla rady s nepřítelem ze stínů, a tak požádala o pomoc řádové bratry. Jejich úkolem bylo chránit cesty a poutníky. Laurent se stal seržantem rytíře Tankreda z Pont Vanis. Už nekydal hnůj ani nevynášel nočníky. Zastával podobnou funkci jako panoš. Čistil zbroj, hřebelcoval oře, leštil meče. Doprovázel Tankreda na cestách a chránil ho. Také započal výcvik s mečem a prohluboval svou jízdu. Učil se jezdit na koních. Jednou jeli s Tankredem chránit cestu z Carreras do hlavního města. Cestou je přepadlo komando Veverek. Rovných sedmnáct nelidí se vrhlo na dva rytíře. Byl to tvrdý a těžký boj. Ustupování, vyhýbání se šípům a hledání vhodného místa ke střetu. Nakonec zvítězili, po skoro hodině urputného boje. Vydali se zpátky do kláštera. Zde byl Laurent shledán vhodným, jako člen Řádu. Roku 1268 se stal plnohodnotným rytířem a přijal jméno Raimond z Carreras. Dostal mladou klisnu, pojmenoval jej Dorian. To bylo jediné, co vlastnil. Vše ostatní patřilo Řádu.
Dostalo se mu umístění do komendy u cidarského města Vole. Druhá válka s Nilfgaardem znamenala skoro zkázu pro celý Sever i pro Řád samotný. Armády Cidaris byly rozprášeny během jednoho týdne. Komendy zůstaly jako ostrůvky odporu proti nilfgaardské armádě. Nemělo cenu je bránit za cenu obrovských ztrát. Opustili komendy a začali válčit po způsobu partyzánů. Přepadávání konvojů a kradení zásob, to způsobila zmatek a problémy v armádě Nilfgaardu. Raimond se vyznamenal v bitvě zvané Bitva u Krysí Hory. Tady necelé tři desítky bratří porazili nilfgaardskou přesilu. Po Bitvě u Brenny (které se rytíři z Cidaris nezúčastnili) pomáhali s opravami a znovuosídlováním Cidaris.
Třetí válka s Nilfgaardem smetla všechny království na Jihu, jmenovitě Brugge, Sodden, Verden, Cidaris a dokonce i samotnou Temerii, a kompletně zdevastovala moc řádu na jihu. Po brutálním vyplenění Cidaris(Raimond se zúčastnil obrany města) byli rytíři nuceni stáhnout se na Sever. Zde se účastnili bitvy o Velen a vedli partyzánskou válku proti Nilfgaardu. Na znamení přátelství vyslal Řád králi Radovidovi oddíl 70 rytířů do Oxenfurtu, aby v případě ohorožení pomáhali bránit město. Pod Raimonda spadalo 10 rytířů.
Roku 1274 potkal v lese malou dívku. Společně se zaklínačkou Saxou a lebedistou Eirlennem dívku zachránili a zabili bandity, kteří jí chtěli sežrat. Společně zašli do hospody, odkud byli v noci uneseni. Po popravách a rozpačitém seznámení s Lunou se dostali do chatky v horách. I přes prvotní nedůvěru, možná až nepřátelství se Raimond stal členem Bratrstva. Taktéž porušil část své přísahy a přišel zde o panictví.
I Bratrstvo je však minulostí, stejně jako Řád. Ten byl roku 1275 rozpuštěn velkoknězem Kreveho kultu, následně bylo toto rozpuštění posvěceno i hierarchou, který do toho neměl co mluvit i králem Radovidem. Většina bratří skončila v Redanské armádě. Raimond byl zhnusen. Odmítl nabízený žold a odešel z Oxenfurtu. Potuloval se po venkově Redanie jako léčitel, pomáhal lidem. Zde na vlastní oči viděl hrůzy, které páchají kněží Novigradu. A rozhodl se zakročit. Kde viděl jejich působení, tam zasáhl ocelí. Mimo likvidování kněžích Věčného Ohně se zabýval a vystupoval jako potulný léčitel. Léčil lidi, povětšinou za něco dobrého, či za malý peníz. Zbavil se všeho, co připomínalo jeho minulost. Řádová zbroj, meč, výbava pro koně, krystal i dřevěný přívěšek s rudou růží. To vše skončilo na dně Pontaru. Za peníze, které zcizil z řádové pokladny dříve, než jí zabavil král si koupil jednoduchý, nezdobený meč...
Speciální Inventář
Dorian
Mladá klisna šest let stará grošované barvy
Jeden a půl ruční meč, prostý a nezdobený
Fírean-Netaktní a možná malinko namyšlený zaklínač z Oxenfurtu. Na druhou stranu skvělý válečník. U kostek pohodový chlap.
Positivní
Drema-Záhadná lučišnice, ale nakonec i milá společnice. Zachránila mu život, a to se nezapomíná. Positivní
Bruxa- Čarodějka z Bratrstva. Viděl ji pouze chvíli. Neutrální
Odehrané questy
Bratrstvo úplňku
Editace Karty
6.4.2018- povaha
5.5.2018- historie+inventář+vzhled
28.10.2019- kompletní předělání karty
