Zaklínač RPG

Vivianne Amren Vyrinil aep Stellan
Rasa: Člověk (dodatkem ke hře prý byl náboženský pack)
Povolání: Dcera šlechtice, povolání zjevně nepotřebuje, pokud jím není to, že je pěkná, hodná a má ráda kytičky.
Věk: 17 spořádaných let, je čas si zkusit něco nového.
Vzhled:
Ví je drobné stvoření normálního vzrůstu - tedy alespoň na člověčí ženu, není tedy žádný dlouhán. Sladce vyhlížející obličejíček pro který by padlo mnoho mužů jí spadl do vínku nejspíše jen tak náhodou, poněvadž jsou její rysy jemné, hezké, takové, které by člověk nejspíš nenašel ani u otce, ani u matky. Barvy sice nepochybně sedí na otce, po zámku se však prochází s nesčetně mnoha pohledy na své osobě, neboť na tohle, na rozdíl od zbytku rodiny, kterou znají, je zkrátka radost pohledět.
Vůbec to neberte tak, že by snad měla rodinu ošklivou, její tváři se však obecně těžko vyrovnává i kde jaká čarodějka a podle toho se lidé kolem i ohlíží. Velice si oblíbila rudou barvu, kterou nanáší na rty kdykoli to jde. Dělá ji to jednoznačně dospělejší a možná to jest také záměr. Děvce nosívá róby spořádané, límeček většinou, jako na obrázku, až ke krku, často v barvě modré, najdou se však i dny, kdy se rozhodne být skandální a nechat muže slintat na jejím prahu (samozřejmě nevědomky) a obleče si róbu krvavě rudou. Vlasy nosívá sepnuté, většinou něčím šikovně ozdobené, aby oživila jejich písečně plavou barvu. Vždycky si přála je mít zrzavé, ale to jí do vínku nebylo dáno a tak se časem spokojila se svojí přírodní barvou. Kukadla má velká a modrostná, až skoro stříbrná, jako dvě hluboké studánku, i v těch jde jednoznačně poznat jakási nevinnost, která ji provází.

Povaha
“Moje malá skořicová rolka, která je moc čistá pro tento zkažený svět.” řekl kdysi její bratr, když spolu žili nějakou dobu po návratu z kláštera. A ono to perfektně sedí! Vivianne totiž v klášteře zůstávala, když byla velmi malá a vrátila se okolním světem nepolíbená, krásná, nezkažená a pobožná. Kult Velkého slunce jí dal mnoho - nejen že jí znova vdechl život, když byla na pokraji smrti, ale naučil jí od čtení, psaní po náboženské praktiky Velkého slunce. Její srdečná milá povaha ji postrkávala k tomu, aby se modlila pro dobro ostatních, v jakékoli situaci to jen mohlo být možné. Čím více procházela rodičům pod očima, čím více rostla, tím těsněji se začaly pravidla, které ji hlídaly obmotávat kolem mladého děvčete, poněvadž její drahocenní rodičové toužili děvče před světem chránit. Uvědomovali si, jaký to poklad mají doma a hodit ji jen tak do světa bylo pro ně velmi těžké. Čím těsnější ale provazy byly, tím zvědavější děvče bylo a tak nakonec do světa opravdu vypadla z rodného hnízda a její zvědavost se teprve hodlala pořádně probudit. Nyní tohle milé, pobožné děvče, nesmírně zvědavé na celý svět projevuje zájem o každou novou věc, co venku vidí. Hlavně si velmi oblíbila studentské město, Oxenfurt, kde žije mnoho mladých lidí, kterým sem tam zvědavost nedá a dají se s ní do řeči.
Vivianne nikdy nebyla rozmazlené dítě a pokud se snad diví chudobě, nebo jiným rasám, je to zcela proto, že v životě takovéhle úkazy neviděla a přijdou jí zajímavé
a na žádné z nich nevidí nic špatného. Ti páni se žlutýma očima ji sice trochu nahání strach, ale ani ti nemohou být tolik zlí, ne?

Víra: Kult Velkého Slunce.



Jí známá rodina:
Bratr Samuel Amren Vyrilin aep Stellan
Dědic, jak podle všeho slyšela, ale o to jí ani za mák nejde. Je to její milovaný a hodný bratříček a přeje mu co jen jde dobrého. Podporuje ho v cestě, kterou si vybral, ačkoli nechce, aby ho rodina našla a vždy mu posílá dopisy, aby s ním zůstala v kontaktu. Samuel je velice ochranitelský bratr, má svou sestru rád a jde to poznat.

Jí neznámá rodina:
Nevlastní bratr Silas, zaklínač.
O tomhle přírůstku do rodiny nemá Vivianne ani ponětí. Byl z paláce pryč dříve, než se děvče narodilo a před děvčetem byl uchováván v tajnosti. Nejspíš by dívka nepřenesla fakt, že její matka dokázala něco takového udělat.


Historie:
Vivianne je velice zbožná mladá dívka. Od malička byla pevně vedena ke kultu Velkému slunce také proto, že jako malé děvče onemocněla vážnou nemocí a tak, když už si všemožní lékaři nevěděli rady, rozhodli se děvče přinést do kláštera, kde se o děvče kněží postarali a vedli ji za pomocí sil Velkého slunce k brzkému uzdravení. Děvče se tak vrátilo po pár letech, hlavně proto, že si to rodiče vyžádali. Tehdy už doma nenašla svoji matku, která byla zavražděna, ale proto, že odcházela jako malé dítě, nepoznala tuto poměrně relevantní změnu. Otec se totiž opět uženil a doma už ji čekala nová matka a Vivianne nepoznala rozdíl. Vrátilo se jim opět veselé, milé děvče, na které byla radost pohledět. Zatím co její bratr se rozhodl opustit rodnou krajinu, děvče dělalo rodičům radost od samotného začátku, do doby součastné. Ale mladé srdce lákají daleké krajiny, takže Vivianne projevila přání se podívat do proslulého Novigradu a Oxenfurtu. Rodiče nebyli šťastní, ale protože jejich láska k děvčeti byla zakořeněná opravdu hluboko a vidět ji nešťastnou by jim zlomilo srdce, svolili nakonec dívce pod podmínkou, že s ní pošlou dva nejzkušenější rytíři, aby ji ochránili.

Drahý Bratře,
Vím, že ses vydal svojí cestou a vedeš svůj život dle svých přání. Vím, že se nechceš vrátit a přeji ti, aby tvé kroky provázelo Slunce. Přeji ti, aby každý krok, který uděláš byl ten správný. Vybral sis svoji cestu a já nejsem tvoje sestra od toho, abych tě prosila o návrat. Já jsem tvá sestra proto, abych ti přála jen to dobré na tvých cestách. Těším se na den, kdy se opět setkáme, den, kdy se ty a já - naše malá rodina, opět dá dohromady. Pamatuju si dny, kdy jsme spolu běhali po chodbách a hráli si jako malé děti. Jak jsme se hádali a já se vždycky rozplakala, protože jsem nesnesla, když na mne někdo křičel. Neříkám to pro to, abych v tobě probudila smutek či nostalgii nad naším dětstvím. Píšu to proto, že lidé si musí zapamatovat tyto krásné a veselé momenty, aby pokořil svět. Bratříčku, vím, že to zvládneš a chci ti říct, že lepšího bratra jsem si nemohla přát. Každé rozbité koleno jsi zapečetil náplastí a utíral mi slzičky.Ty dávné pocity štěstí v sobě stále mám a doufám, že ty také.
S láskou tvá Vivianne.

Drahý Bratře,
Dnes pořádali rodiče ples. Věřil bys, kolik princů má moc velké nosy, příliš vysoké ego a moc těsno v kalhotech? Jeden je horší než druhý, jak si mám vybrat z takovéhle nabídky svého stávajícího manžela? Byl tu jeden, tuze pěkný, ale nebyl urozený tudíž se otci s matkou nelíbil, víš, dokonce uměl i tančit, ale hned po prvním tanci mne rodičové vykázali do mé komnaty. Tak jsem tam zůstala a vyšívala, nic jiného mi nezbývalo. Malířský ateliér byl přímo na druhém konci budovy. Pustili mě ven až další den, kdy všechny bolela hlava, hezký pán byl pryč a já dávala všem požehnání, aby se jim udělalo lépe. Mrzelo mě to, ale nedovedla bych nechat ty ubohé duše v utrpení. K večeru mi rodiče řekli, že prý muž patřil k nějaké zlé službě.
Nevím, co by to mohlo být za službu ale krapet mne to vyděsilo, takže jsem strávila zbytek dne malováním a modlením za tu ubohou duši.
S láskou tvá Vivianne.

Drahý Bratře,
Rozhodla jsem se, že nechci déle chodit na plesy, ze kterých jsem vyháněna a také netoužím po tom pouze kreslit, číst a vyšívat. Nejen, že by to s mojí figurou neudělalo nic dobrého, když se ani pořádně nemůžu projít na procházku, ale ani moje pleť není sluncem políbená, jak by správně tady na jihu mělo býti. Slunce zná moji touhu poznat svět a říká, že je správná, proto jsem rodičům sdělila, že chci poznat proslulá města Novigrad a Oxenfurt. Zítra odjíždím společně se dvěma svými ochránci, které mi dali na cestu rodičové, to byla jejich podmínka, za které mne pustí. Trvalo dlouho je přesvědčit, ale nakonec jsem dostála svého. Víš, i ti rytíři jsou lepší, než-li princátka co nám sem jezdí, potřebovala jsem se podívat, jak svět vypadá. Potřebuju poznat jeho krásy a požehnat lidem, kteří to opravdu potřebují.
Oxenfurt mi je blíže, první zastávka jest tam, pokud nemáš příliš mnoho práce, přijď mě navštívit, budu budu nanejvýše potěšena.
Nechť tě provází slunce, tvá Vivianne..

Speciální inventář:
vše co by žena jejího původu mohla potřebovat.
Loajalita:Císař


Vlčice Rozinka.
Bělostná vlčí slečna, kterou potkala na cestách jako štěně bez maminky. Takže se jí chuděrky ujala a stará se o ní jako o vlastního člena rodiny. Je to rozhodně zlatíčko, ještě nevyrostla úplně, je v jakési zvědavé pubertě, ale Vivianne ji stále miluje, i když opustila štěněcí věk. Je to zvědavá vlčice, která považuje Vivianne, protože ji krmí za vůdkyni smečky a nikdy by ji neopustila.

SCHVÁLENO
9. 4. 2018