Zaklínač RPG

Vzhled
Nenápadný mladík, neustále oděný v odřeném kabátci, roztrhané košili a poničeném slamáku. Nic na něm není výjimečné nebo do oka bijící. Když kolem vás projde, přijde vám, jako obyčejný žebrák na ulici. Možná si ho ani nevšimnete, protože kdo by se zajímal o jednoho z dalších žebráků. Není prvním ani posledním, kdo žebrá a vykonává práce, které nikdo nechce dělat, za jídlo, koupel nebo pár korun.
Jeho hlavu zdobí zlatavá hříva hustých vlasů, hodně dlouho nemytých, které obstojně skrývá za poničeným slamákem, stejně jako modře zabarvené oči jako dvě studánky. Celkově vypadá dosti vyhuble, za což může i to, že není zrovna nejmenším jedincem. To trochu ztěžuje ukrývání se před zákonem. Někdy je možné ho zahlédnout v obnošených botách, hlavně v zimě, ale jinak chodí bos.

Povaha
Těžko byste hledali osobu, která je podobná Niellovi. Trpí totiž syndromem PTSD, což do překladu znamená, že je velice nestálý, často náladový, přepínající mezi dvěma stavy. Tělo, které má dvě duše. Jedna mysl schopná reagovat jako normální jedinec, schopná tělu obstarat obživu, kdežto druhá ochotná v návalu vzteku zradit i nejlepšího přítele a bodnout kudlou do zad. Doslova. Pokud by tedy nějaké přátele měl, že ano. Ale kdo by se chtěl kamarádit s někým, jako je on, žebrákem bez domova, přežívajícím o chlebu a holi.

Farmář
Již dospělý mladík, jehož prací bylo starání se o rodinnou farmu, které se měl po smrti rodiny chopit. Je schopný zastat jakoukoliv práci, i tu, kterou nikdo nechce dělat, neštítí se nničeho, ochoten pomoci slabším, kdyby sám nebyl v nouzi. Přesto je zlomený někde tam uvnitř. Upřímně si řekněme, koho by nepoložilo vidět umírat kamarády a spolubojovníky, když máte city a duši. O tu, zdá se, ale po cestě přišel.

Nestálý, náladový jedinec
Bohužel se často zjeví i jeho jiné já, chcete-li. Stačí se jen zmínit o věcech vyvolávajících jeho postraumatický stres a v tu ránu je tu někdo jiný, než starostlivý žebrák. Svět se otočí naruby a náladová mrcha je na světě, člověk schopný vybouchnout v nekontrolovatelný vztek a pokosit vše kolem sebe. Klidně i beze zbraně. Někdy se však změní jen v uplakané děcko, které nemůže v noci spát a hledá své rodiče, kteří by mu pomohli se zotavit z tohoto nicotného stavu.

Říkáte si, že je to blázen? No, nejste daleko od pravdy. Často se tak o nemocných totiž mluví. Jsou nepochopení a odkládáni na konec lana. Nikdo s nimi nechce nic mít, což nepomáhá jejich životu. Není divu, že pak mají chuť sáhnout si na vlastní život a ukončit to. A věřte, že ani Niell není jiný. Pokusil se to skončit, avšak nepodařilo se.

O původu tohoto mladého muže není příliš známo. Ti, co ví, kdo doopravdy je, jsou buď mrtví nebo dostatečně namotivovaní, aby pravdu neřekli ani za cenu svého života. Sám o něm vůbec nemluví. Nemá k tomu totiž žádný důvod.

Vyrůstal jako syn obyčejného farmáře v malé vesnici v Kaedwenu. Celý život by z něj jistě nebylo nic jiné, ale osud tomu chtěl jinak a když král Henselt znovu zatoužil po Pontarském údolí, potřeboval vojsko a to se v případě spousty porážek hledá jen těžko. Brali se dobrovolníci, ale hlavně nedobrovolně každý mladík nad patnáct let. A Niell měl takovou smůlu, že mu pár měsíců bylo už sedmnáct. Tím se Henselt příliš nevyznamenal, jako obvykle. Rodina mohla protestovat, jak chtěla, ale vzepřít se králi znamenalo jistou smrt. A tak z donucení mladík odešel do armády.

Niell tak stačil pochytit nejen zkušenosti, ale i nenávist vůči Nilfgaardu a ke svému králi a zemi, kterou už nikdy nehodlal navštívit. Leda by si to přišel vyřídit se samotným Henseltem za ztracené životy během války o Pontar. Díky jeho neochotě a umu přesvědčování, se s několika dalšími chlapci, ale i muži, rolníky a farmáři, odebral pryč, daleko od všech válek a rodné země. Stal se dezertérem, byl hnán až na pokraji svých sil, ale štěstí mu přálo a on se objevil na hranici Redánie, kde hodlal započít nový život.

Ale zas takové štěstí neměl. Po cestě do Tretogoru narazil na rodinu sedláků, kteří byli v ohrožení života. Nejlepší by tehdy bylo, kdyby se do toho nemontoval, ale znak na hrudi vojáků, kteří obtěžovali dceru sedláka, ho rozpálil. Vystartoval, vzal první věc, kterou měl po ruce, jako zbraň, kterým byl kámen u cesty a hodil ho po jednom z vojáků. Trefil ho do spánku a na místě zabil. Jeho společník po chvíli zpozorněl – měl taky docela upito, což hrálo do karet Niellovi – a hodlal to tomu mladíkovi pěkně vytmavit. Niellova reakce bohužel nebyla taková, jakou by si přál. Před očima se mu mihlo několik obrazů z bitvy o Pontar. Se štěstím – protože s mečem to prostě příliš neuměl – tehdy zabil několik nepřátel, ale také viděl umírat spoustu z jeho řad. Stres se na něj nahrnul, chytil se za hlavu a jen na poslední chvíli sebral větev, kterou se chtěl bránit. Meč nilfgaardského vojáka ji proťal tak lehce, že si meč našel svůj cíl. Udělal Niellovi nepěknou jizvu přes celou hruď, naštěstí jen povrchově. Bez krve to ale nebylo, to je jasné. Sedlák nebyl žádným bojovníkem, ale když viděl, jak je ten nebohý chlapec chtěl zachránit a sám přitom možná umře, vzedmula se v něm veškerá zlost a odvaha, kterou v sobě našel a naopak to vytmavil onomu vojákovi. Niell skácený na zemi, před očima stále výjevy z bitvy a s bolestí, jakou nikdy nezažil, si ani nestačil povšimnout, že si ho sedlák naložil na káru a odvezl si ho domů, aby ho tam ošetřil. Zranění to nebylo nikterak vážné, tudíž Niell přežil jen s menší jizvou, jako znamením jeho selhání, které si ponese do konce života.

Neměl to však být konec. Nemoc, o které toho lidé moc nevěděli, se objevovala znovu, a než stačil odejít ze stavení sedláka, jež ho zachránil, po nocích nemohl spát, potil se, lomcoval sebou na posteli, ze které občas i spadl a to vše se stupňovalo. Stres se ho postupně zmocňoval, až se to jednoho dne vystupňovalo natolik, že ho ovládl takový vztek nad nespravedlností světa, že z domu sedláka odešel sám, celý od krve. Několik dní se potácel jako bezduchý, než se dokázal ze svého stavu dostat.

Od té doby je jako rozpůlený na dvě půlky. Dvě duše v jednom těle. Potuluje se Redanií, snažíc se na sebe neupoutat pozornost, používajíc jiné jméno, neustále oděný do odřených kabátců a poničeného slamáku, vystupující většinou jako žebrák a bezdomovec, jímž ostatně také je. Bez peněz, beze zbraně... Sem tam si přivydělá pracemi na statcích nebo i ve městech, někdy pracujíc alespoň za jídlo.
Má tenhle život vůbec cenu? Otázka, jež si pokládá každý den.

Herní historie

Oxenfurt/Uličky - Eshka, podobný typ člověka jako on. Zdá se mu zvláštní, ale více méně si sednou. Niella jen skoro popadne jeho záchvat. Brzy se ale zase rozejdou.
Oxenfurt/Lazebna - Cyrriel, elfí Veverka, kterému málem ustřihne ucho, když mu stříhá vlasy. Nic se však neděje a on pokračuje v masáži.
Větrná pole/ Reginaldova farma (Reginald, Damjan, Shaelin) - Niell se pokouší získat práci tím, že požádá místního farmáře, jestli ho nepřijme. Jeho look nevypadá nejlépe, ale Reginald po pár úpravách svolí a představí ho svým přátelům - Damjanovi a Shaelin. Nejdřív je ostýchavý, ale po té svolí a pomalu si tam začíná zvykat. Za práci dostává jídlo, šatstvo a každý den se může umýt v čisté vodě s mýdlem.
Větrná pole/Broňovice (Belleteyn - Shaelin) - Chtěl okusit, jak to vypadá na oslavách a také zakusil. Bál se, aby nepřišel jeho amok, ale pak si ho odchytla Shaelin a držela se ho celou slavnost. Pouštěli lodičky, povídali si... no a také došlo na jeden z jeho záchvatů. Nikomu se ale nic nestalo a život šel dál.
Farma (Reginald, Firean) - Nabídnutá pomoc Reginaldovi, stará ní se o farmu během jeho nepřítomnosti.
Farma (Vivianne) - Kněžka Slunce zpět bez Reginalda. Pokecali si, ale nesedli si příliš.
Novigrad/Ulice a zákoutí (Eirlenn) - Hledání Reginalda, nenalezeno.
Farma (Reginald, Vivianne, Firean, Kayla, (etc?)) - Reginald nalezen. Všechno zase při starém.
Imbaelk 19' - (Shaelin) - setkání se Shae.

Speciální inventář
Roztrhané Nové, čisté šatstvo
Slamák, jež nikdy neodkládá
Někdy pár korun
Andaluského bělouše od Reginalda

2. postava Quitany





Pro postavu:

Za aktivitu:

16.9.2018

Za hraní s vypravěčem:

Questy:

říjen 2018

| +

- Kozel zahradníkem

Svátky:

Belleteyn

Imbaelk