Lady
Jméno: Lady Victorie, Lady Vivianne, Lady Armanetta… Kolik jmen už tu bylo, kolik jmen už zaniklo, kolik osobností prolétlo přes tuhle rozkošnou tvářičku. Dobře, ale proč? Protože Nilfgaard to potřebuje, protože císař potřebuje její služby. A její pravé jméno? Zaniklo v propadlišti dějin, snad ani samotná lady si ho nepamatuje, nebo snad nechce pamatovat. Budeme jí tedy říkat, abychom zachovali zdravý rozum, Lady.
Rasa: člověk
Povolání: nájemný vrah a zvěd císařství
Loajalita: Císařství
Narození: Léto 1252
Vzhled: Okouzlující, plná života a s neutuchajícími jiskrami v očích. Nádherná skořápka byla dána do vínku téhle zubožené existenci, vskutku, osud nejspíš chtěl dívce vynahradit to, co jí přichystal v tomto zlém světě za život. Lady má dlouhé, husté, temně hnědé kadeře, které se jí vlní okolo spanilé tvářičky jako nespoutané klubko hadů. Často bývají rozpuštěné a upravené, stahuje si je do vysokých účesů jen málo kdy. Tvář, kterou lemují má výše posazené lícní kosti a širší, oválný tvar, který je spanilý a krásný, tudíž i zcela jistě se hodící na vysoce postavené Lady, které tak často hravá. Oči má jasně modré jako nebesa samotná, jsou obehnány hustými temnými řasami dodávajícími Lady přirozenou krásu bez nutnosti používat šminky. Krása však je jen jedna z mála věcí, která jí k jejímu řemeslu pomáhá. Má útlé, dobře stavěné tělo na kterém není známky tuku na víc a pokud snad, její hezky zakulacené boky a ňadra přebíjejí všechny možné nedokonalosti. Člověk by snad řekl, že je pro její povolání přímo dokonalá. Jsou zde však věci, které musí zakrývat, hlavně tedy známky na jejím krku, pozůstatky oprátky, které snad jako zázrakem unikla. Ty samozřejmě schovává čím jen to jde, většinou líbivými šperky. Co se týče jejího šatníku, má ráda věci praktické, ovšem mnohdy se v jejím případě musí snoubit praktické s honosným šatem redanského stylu. Kdyby bylo po jejím, nosila by kazajky a kalhoty, ale poněvadž po jejím není a nebude, vždy to budou krásné šaty a podvazky s dýkou, neboť dáma jejího stylu se opravdu potřebuje bránit.
Povaha: Troska, po všech těch letech přetvářky a zla, se kterými šla ruku v ruce, sužuje Lady tíživý smutek a opovržení jí samotnou. Její život je v rukou císařství a její rozhodnutí v hlavách jejích velitelů. Její život závisí jen na tom, jak dobře dokáže poslouchat ostatní, jak dlouho tenhle teror ještě vydrží. A to vše z ní dělá neuvěřitelně silnou a nezlomnou osobnost. Málo kdy se stane, že by ji něco překvapilo, nebo zasáhlo na tolik, aby začala panikařit, nebo aby ji zachvátil vztek. Láska pro ni přestala znamenat mnoho, je to jen jiná postel, jiný život, jiný slizský Lord, který ji bude mít rád jen pro tu osobnost, kterou hraje. Jako žíznivý na poušti touží po pravých citech, pravém přátelství, soucitu. Ale je v té poušti sama a ví, že se v životě nestane, aby v ní potkala malého prince, čistou duši plnou pochopení. Protože její duše už je dávno zkažená a ona sama k sobě chová jistý odpor. Sama by nedokázala pochopit, jak by k ní mohl někdo cítit tak vlídné city. A stejně tak by nedokázala někomu ukázat své pravé já, protože ji svazují pravidla jiných lidí. Přála by si být dítě a na vše zapomenout, nebo být mrtvá a setkat se se svojí matkou v zemi klidu a pokoje. Ale pud sebezáchovy je silnější a tak se z lady stává přeživší, za jakékoliv okolnosti. A ať už může být v jádru sebelepší člověk, osobu, kterou hraje pro císařství změnit nemůže i kdyby na krásně chtěla.
Historie: Lady se narodila v nádherném a rozkvetlém Toussaint, na dvoře princezny Anny Henrietty jako dítko služebné. Malebný to život, řekl by někdo, ale vzhledem k tomu, že matka vdaná nebyla a tudíž dítě bylo takřka ničí, neměli o ní už od malička dobré mínění. A její krkavčí matka ji vykázala ještě jako malou holčičku pryč. Dívce řekla, že ji chce mít z očí, že takovou ostudu doma nechce, pravdou však bylo, že matka těžce onemocněla a nepřála si, aby holčička viděla její skon. Raději aby si ji pamatovala jako bezcitnou mrchu, než aby ji viděla umírat a každým dnem, slabší a slabší, věděla, že by to dívence lámalo srdce mnohem více a ještě déle, než lživý fakt, že ji nechce doma vidět.
A tak, malé děvče vykázáno do ulic malebného městečka, protože však její srdce bylo věřné, přeci jen matku sem tam nečinně pozorovala, aby věděla, jestli se trápí, jestli se jí po ní stýská. A tak bylo dívčino srdce zlomeno nadvakráte, když jednoho dne zjistila, že její matka zemřela. Tehdy všude na loukách v okolí Toussaint kvetly malebné, krásné a přívětivé vlčí máky. Máky, které ona nasbírala na matčin hrob a zásobila ho těmito rudými květinami ještě dlouhé týdny poté, dokud máky neodkvetly.
Poté v ní zela pouze prázdnota, když nemohla jinak, než žebrat na ulici, aby mohla vůbec v malebném městečku přežít. Sirotřince v Toussaint nebyly, dívka byla ráda, že přežívá každý den, zlomená, smutná, v tváři výraz bez života. To bylo její dětství a táhlo se to od jejích pouhých sedmi let, jak malá to byla holčička, jak krutý to byl pro ni osud.
Ještě dlouho poté malá Lady žila na ulici. A život ulice ji naučil, že i v těch nejhezčích dnech můžou být lidé největší žgrdi. A tak ať už chtěla nebo ne, jak pomalu rostla a lidé ztráceli soucit s malou dívenkou, ze které rostla žena, musela se naučit krást a co více, kradení nebylo to jediné, co jí mělo v jejím ubohém životě pomoci. Byla ještě moc mladá, když přišel den, kdy si jeden zámožný pán řekl, že je to lehká děva a nabídl jí pro její rozkošnou tvářičku slušný obnos, když se s ním vyspí. Lady samozřejmě dlouho odmítala, cítila se znechucená světem, ve kterém žije, znechucená tím, jak to tu chodí. Poznala, že čím byla starší, tím více mužů co procházelo po ulici mělo o její krásu zájem. A tak se rozhodla svoji krásu využít, rozhodla se najít si lepší život. Byla už unavená z toho, jak dlouho musela žebrat na ulici. Ach jak mladá tehdy byla, když vzala tu nejvábnější nabídku a přešla do služeb toho nejzpropadenějšího lorda, kterého si jen mohla vybrat. A ještě toho mnoho let poté litovala, toho momentu, kdy měla možnost se rozhodnout a rozhodla se špatně. Toho momentu, kdy začala hrát tuhle odpornou hru, kdy začala předstírat jak moc se jí slizský postarší pán zamlouvá. Ano, žila v přepychu, měla krásné šaty, život, který by si mohl kde kdo přát, ale za jakou cenu? Bylo jí teprve takových patnáct let a měla hrát poslušnou, chtivou služebnou, která svého pána nemá nikdy dost. Patnáct let. Tak mladá a musela se učit takové přetvářky, takových zlých činů, nenáviděla to, nenáviděla sebe. Ale vydržela to bezmála dva dlouhé roky, než se ocitla dýka v srdci toho slizského hada. A ona utíkala z Toussaint tak rychle, jak jen sama dovedla. Všichni však moc dobře věděli, kdo to udělal, kdo byl ten vražedný element, který dal poslední ránu. A tak na ni byla vypsána odměna. Podle všeho byl Lord váženější, než se zdálo a Lady čekal život zločince, život schovávání a kradení. Se symbolickým rudým mákem za sebou nechávala spoušť.
Přišly doby vyhnanství, utíkání, schovávání. Nicméně, všechno bylo lepší, než to, v čem žila doposud. Problém byl, že kudy šla, tudy zvyšovala odměnu na svoji hlavu, až se stala jedním z nejžádanějších zločinců Nilfgaardu. A jak všichni víme, hledaný zločinec, špatný zločinec. Háček však byl v tom, že lady se dokázala toliko schovávat a přetvařovat, že jí nikdo nikdy nevěřil, že je to ta hledaná osoba na plakátě. Jsem její dvojče, nehorázné, jaký život moji sestru potkal. Pár starostlivých slůvek na konto té dívky a bylo tu nové jméno, nový život, hezký dům, peníze v nějaké zapadlé vesničce. Ale tahle idylka samozřejmě nemohla nikdy dlouho zůstat, poněvadž vesnicí vždy projížděli noví lidé, cizinci a zvěsti o hezké tváři toliko podobné té hledané dívce na plakátech. A tak to bylo až do té doby, dokud ji nezastavila samotná císařská garda a neodvedli ji před soud. Oprátka, jak jinak, co by si taky takový zločinec jiného zasloužil. Dovedli ji na pranýř a pak už byla jen tma, dlouhá slastná tma.
Jenže ta tma jí neměla být osudnou. Probudila se pár hodin po té, nechápajíce, jak to, že je stále na živu, jak to, že dýchá, že neodešla na druhou stranu, za svojí matkou, tam kde je pokoj a klid. Kdo před ní stál? Nějaký muž, usmíval se proradným úsměvem. Tahle hra ještě patrně neskončila. Císař potřebuje tvoje služby, bylo jí řečeno. Ona, zločinec, vychytralá jako nikdo jiný, ji potřeboval císař? Samosebou nechápala proč, proč se ocitla ve službách císaře, proč se ocitla v jeho tajné službě, elitě plné té největší špíny a proradnosti. Úkladné vraždy, zlodějina, téměř vše co dělala do teď, ale s povolením císaře, s povolením hrát tuhle divnou nepříjemnou hru na druhé straně, tam, kde byl sever, jejich nepřítel, a kde měla přijít na dávno zapomenutá, nebo zkrátka jen žádaná tajemství. Na severu, kde měla odstraňovat nepříjemné lidi a bouřlivé elementy. Kdyby řekla ne, stálo by jí to život, měla snad jinou možnost? Peníze, honosný dům a titul, to vše jí spadlo do klína jen tak mimoděk pokaždé, když měla plnit nějakou misi. Nebyl to špatný život, kdyby nemusela dělat všechny ty proradné věci. Fakt, že polštáře měla co týden mokré od svého tichého truchlení ve vlastních komnatách byl vedlejší a nikdo se nestaral o takového vyvrhela, jako byla Lady. Kdo by také chtěl mít co do činění s takovou špínou, že?
A tak se stalo, že po pár banálních úkolech dostala za úkol vyzvědět informace na Redanskou tajnou službu. Lady Victorie, říkali jí tehdy, svézt toho ubohého ztraceného hocha, Damjana, bylo až příliš jednoduché, ostatně téměř jako vždy. Nemohla však říci, že jí ten muž nebyl milý. Ne, vlastně se po dlouhé době cítila zase alespoň krapítek šťastná. Ale nebyla tam proto, aby se cítila šťastná a to jí bylo rovněž připomenuto, když jí její úkol trval až příliš dlouho. Mučením. Jak jinak, měla sloužit říši, jedině na tom jediném vlásku visel její život. Viselo to, že je stále ještě tu. A tak pro jednou opět přinesla tomu, co bylo jejímu srdci milé, smrt. Nebo je alespoň donutila v to věřit. Mistryně přetvářky, vskutku, neboť ačkoliv to vypadalo, jako smrt Reginaldova i Damjanova přítele, těla byla odnesena do bezpečí její dávno zapomenuté farmy s vinicemi, kde muži nadále žijí mimo zraky ostatních.Nemají jinou možnost. Ona nemá jinou možnost, kdyby byli odhaleni, stálo by ji to život a je stejně tak. Dobře zfalšovaná vražda sešla z očí, sešla z mysli, ovšem co se týkalo Damjana, jeho srdce bylo nenávratně zlomené. Jak také jinak, nedovedla si představit, že vy se ona zachovala na jeho místě jinak. Jen malá hvězdná vzpomínka na tohle setkání zůstala. A dva hladové uřvané krky na farmě, které musí živit, nedovedla by však Damjanovi způsobit něco takového, že by je zabila, na to bylo její srdce až příliš měkké.
Schopnosti:
Síla - 1
Obratnost - 1
Konstituce - 1
Boj s dýkou - 1
Přesvědčivost - 1
Všímavost - 2
Kapsářství - 2
Lhaní - 2
Informovanost - 2
Severština - 2
