Asmodéalithivicia
Napsal: 25 čer 2018, 17:24
Jméno: Asmodéalithivicia
Rasa: člověk
Povolání: obyvatel
Věk a/nebo datum narození: 23.9. 1253 (21 let)
Rasa: člověk
Povolání: obyvatel
Věk a/nebo datum narození: 23.9. 1253 (21 let)
Vzhled:
Asmodéalithivicia je svým zjevem těžko přehlédnutelná či dokonce zapomenutelná žena, na které je na první pohled patrný její zerrikánský původ. Její dlouhé, popelavé vlasy, které je zvyklá nosit napůl volně a napůl spletené do různých typů copů ladí s jejíma ledově modrýma, světlýma očima. Jako většina zerrikánských žen i Déa má spíše atletickou postavu, výškou se přibližuje hranici sto osmdesáti centimetrů. Její kůže je malinko světlejší, než se u jejích krajanů předpokládá, stále však platí za opálenou mezi lidem severským.
Nosívá po většinu času vysoké kožené boty pod kolena. Horní polovinu těla a s ní zároveň i část té spodní zakrývá kabát s šedavou kožešinou okolo krku. Ten poskytuji Déi dostatečnou ochranu za nepříliš teplých nocích, avšak tím, že je vcelku pružný a končí ve dvou třetinách stehen, jí neubírá na obratnosti a mrštnosti. Dříve nosívala oblečení úplně jiné kategorie, to se změnilo s příchodem do Redanie. V neposlední řadě na ní také můžeme vidět dohromady dvě tetování. To první je zhruba o velikosti dlaně a nachází se na její pravé lopatce. Jedná se o vyobrazení ourobora - hada, který požírá vlastní ocas. To druhé je drobné, jedná se o obrázek planoucí svíčky na vnitřní straně jejího pravého zápěstí. Poslední ozdobou, která stojí za zmínku je náhrdelník, tvořený několika koženými šňůrkami, na kterých visí dřevěný medailon s těžko rozpoznatelným vyrytým motivem. Déa nosí také náušnice, nepříliš zdobené cínové kroužky.
Asmodéalithivicia je svým zjevem těžko přehlédnutelná či dokonce zapomenutelná žena, na které je na první pohled patrný její zerrikánský původ. Její dlouhé, popelavé vlasy, které je zvyklá nosit napůl volně a napůl spletené do různých typů copů ladí s jejíma ledově modrýma, světlýma očima. Jako většina zerrikánských žen i Déa má spíše atletickou postavu, výškou se přibližuje hranici sto osmdesáti centimetrů. Její kůže je malinko světlejší, než se u jejích krajanů předpokládá, stále však platí za opálenou mezi lidem severským.
Nosívá po většinu času vysoké kožené boty pod kolena. Horní polovinu těla a s ní zároveň i část té spodní zakrývá kabát s šedavou kožešinou okolo krku. Ten poskytuji Déi dostatečnou ochranu za nepříliš teplých nocích, avšak tím, že je vcelku pružný a končí ve dvou třetinách stehen, jí neubírá na obratnosti a mrštnosti. Dříve nosívala oblečení úplně jiné kategorie, to se změnilo s příchodem do Redanie. V neposlední řadě na ní také můžeme vidět dohromady dvě tetování. To první je zhruba o velikosti dlaně a nachází se na její pravé lopatce. Jedná se o vyobrazení ourobora - hada, který požírá vlastní ocas. To druhé je drobné, jedná se o obrázek planoucí svíčky na vnitřní straně jejího pravého zápěstí. Poslední ozdobou, která stojí za zmínku je náhrdelník, tvořený několika koženými šňůrkami, na kterých visí dřevěný medailon s těžko rozpoznatelným vyrytým motivem. Déa nosí také náušnice, nepříliš zdobené cínové kroužky.
Povaha:
Asmodéalithivicia je velice temperamentní mladá žena zvyklá na to, že pokud něco potřebuje, pozor, potřebuje a ne pouze chce, často bývá nutné si to vzít silou. Od té doby, co se pohybuje v Redanii se tento její zvyk projevuje méně častěji a méně intenzivně, avšak těžko říct, zda někdy vymizí. Jakožto správně vychovaná dcera Nyttharéi má v nezměrné úctě draky a vše, co je s nimi spojené, naproti tomu autority úřední a šlechtické má tak trochu na háku. Mezi její špatné vlastnosti bychom mohli zařadit nepříliš rozvinutý cit pro vaření, sice se dá jíst to co ukuchtí, ale nebývají to kulinářské hody. Dále pak občasná přílišná upřímnost. Co na srdci, to na jazyku, v obecné pak mohou vznikat zmatky. Vezmeme-li ovšem v potaz kladné stránky, je to dobrá bojovnice, inteligentní a mrštná, pro někoho svým způsobem může být i krásná. Déa v lásce preferuje ženy a to tak, že úplně. V jejím rodném kmeni to věděly pouze tři osoby, v Redanii stále přichází na kloub tomu, jaké jsou tu společenské konvence.
Asmodéalithivicia je velice temperamentní mladá žena zvyklá na to, že pokud něco potřebuje, pozor, potřebuje a ne pouze chce, často bývá nutné si to vzít silou. Od té doby, co se pohybuje v Redanii se tento její zvyk projevuje méně častěji a méně intenzivně, avšak těžko říct, zda někdy vymizí. Jakožto správně vychovaná dcera Nyttharéi má v nezměrné úctě draky a vše, co je s nimi spojené, naproti tomu autority úřední a šlechtické má tak trochu na háku. Mezi její špatné vlastnosti bychom mohli zařadit nepříliš rozvinutý cit pro vaření, sice se dá jíst to co ukuchtí, ale nebývají to kulinářské hody. Dále pak občasná přílišná upřímnost. Co na srdci, to na jazyku, v obecné pak mohou vznikat zmatky. Vezmeme-li ovšem v potaz kladné stránky, je to dobrá bojovnice, inteligentní a mrštná, pro někoho svým způsobem může být i krásná. Déa v lásce preferuje ženy a to tak, že úplně. V jejím rodném kmeni to věděly pouze tři osoby, v Redanii stále přichází na kloub tomu, jaké jsou tu společenské konvence.
Historie a rodina:
Asmodéalithivicia se narodila na západě Zerrikánie jako druhá dcera Nyttharéi, což bylo v jejím kmeni jakýmsi označením pro strážkyni hranic. Jako malá se několikrát ocitla na hraně života a smrti, když ji matka byla nucena vzít do pouště, kde brala pod ochranná křídla dělníky těžící pískovec. Jak se od matky dozvěděla, jeden z těch dělníků býval její otec, zemřel však brzy po jejím narození, a to za veliké písečné bouře, kdy důl napadli nájezdníci ze zemí Haklandu. Malá Déa se učila hlavně dvěma věcem. Tou první byl boj a lov, umění, díky kterému by jednoho dne třeba mohla převzít v kmeni matčinu roli Nyttharéi, neboť její starší sestra se dala na dráhu ošetřovatelky. Ne proto, že by neprokázala v boji dost velký talent, nýbrž jednoduše proto, že měla klidnou a laskavou povahu a vždy chtěla pomáhat.
Jak roky ubíhaly, Déa se stávala velmi zběhlou v používání šavlí a mečů, ne už tolik luku. Vždy dávala přednost boji tváří v tvář, to se jí málem stalo osudným ten den, kdy se její cesta začala ubírat směrem do severních království. Po dlouhé době zase přijeli nájezdníci z Haklandu, čerstvě plnoletá Déa a její matka měly jasné rozkazy. Dostat co nejvíce dělníků pryč a vetřelce nechat vetřelci. Mladičké zerrikánce zatarasili dva muži cestu. Nebyli to profesionální žoldáci, bylo otázkou chvilky, než by jim utekla, přesto se rozhodla pustit do boje proti oběma současně. Tasila šavle, které nosila narozdíl od luku neustále u sebe a vytrvale jedním výpadem za druhým tlačila dva kníraté uřvané chlapíky do kouta. Vítězství bylo na dosah, to by ovšem nesměla v následující chvíli ucítit tupou ránu a klesnout k zemi.
Nevěda co se stalo, probudila se v pojízdné cele na povoze s dalšími několika nešťastníky, nepamatovala si, jak se na něj dostala, ani jak dlouho trvala cesta z její vlasti. To už přijížděli na území severních království. Naštěstí pro Asmodéalithiviciu nezůstal obchodníkům s bílým masem osud nic dlužen a na hranicích s Redanií byli přepadení Veverkami. Tehdy pochopitelně nevěděla, kdo to je a proč to dělají. Zůstala naživu nejspíš kvůli svému zvláštnímu vzhledu, elfové ji možná na první pohled nepovažovali za čistokrevného člověka. Po menších nesnázích už měla zpátky své dvě šavle, dokonce v jedné z truhlic našla i starý medailon na kožených šňůrkách od matky. Se slovy díků ve své mateřštině se dala na útěk a nějakou dobu přežívala v lesích. Lovila zvířata, když to jinak nešlo, snažila se ale spíše o sběr plodů. Zprvu nově poznavší lidi a nelidi neoslovovala, uvědomovala si komunikační bariéru, častokrát předstírala, že je němá. Postupně si přece jen něco málo z obecné řeči osvojila, zatím však žádná sláva. Oproti tomu, s porozuměním nemá problém a občas se chytá i u metafor.
Asmodéalithivicia se narodila na západě Zerrikánie jako druhá dcera Nyttharéi, což bylo v jejím kmeni jakýmsi označením pro strážkyni hranic. Jako malá se několikrát ocitla na hraně života a smrti, když ji matka byla nucena vzít do pouště, kde brala pod ochranná křídla dělníky těžící pískovec. Jak se od matky dozvěděla, jeden z těch dělníků býval její otec, zemřel však brzy po jejím narození, a to za veliké písečné bouře, kdy důl napadli nájezdníci ze zemí Haklandu. Malá Déa se učila hlavně dvěma věcem. Tou první byl boj a lov, umění, díky kterému by jednoho dne třeba mohla převzít v kmeni matčinu roli Nyttharéi, neboť její starší sestra se dala na dráhu ošetřovatelky. Ne proto, že by neprokázala v boji dost velký talent, nýbrž jednoduše proto, že měla klidnou a laskavou povahu a vždy chtěla pomáhat.
Jak roky ubíhaly, Déa se stávala velmi zběhlou v používání šavlí a mečů, ne už tolik luku. Vždy dávala přednost boji tváří v tvář, to se jí málem stalo osudným ten den, kdy se její cesta začala ubírat směrem do severních království. Po dlouhé době zase přijeli nájezdníci z Haklandu, čerstvě plnoletá Déa a její matka měly jasné rozkazy. Dostat co nejvíce dělníků pryč a vetřelce nechat vetřelci. Mladičké zerrikánce zatarasili dva muži cestu. Nebyli to profesionální žoldáci, bylo otázkou chvilky, než by jim utekla, přesto se rozhodla pustit do boje proti oběma současně. Tasila šavle, které nosila narozdíl od luku neustále u sebe a vytrvale jedním výpadem za druhým tlačila dva kníraté uřvané chlapíky do kouta. Vítězství bylo na dosah, to by ovšem nesměla v následující chvíli ucítit tupou ránu a klesnout k zemi.
Nevěda co se stalo, probudila se v pojízdné cele na povoze s dalšími několika nešťastníky, nepamatovala si, jak se na něj dostala, ani jak dlouho trvala cesta z její vlasti. To už přijížděli na území severních království. Naštěstí pro Asmodéalithiviciu nezůstal obchodníkům s bílým masem osud nic dlužen a na hranicích s Redanií byli přepadení Veverkami. Tehdy pochopitelně nevěděla, kdo to je a proč to dělají. Zůstala naživu nejspíš kvůli svému zvláštnímu vzhledu, elfové ji možná na první pohled nepovažovali za čistokrevného člověka. Po menších nesnázích už měla zpátky své dvě šavle, dokonce v jedné z truhlic našla i starý medailon na kožených šňůrkách od matky. Se slovy díků ve své mateřštině se dala na útěk a nějakou dobu přežívala v lesích. Lovila zvířata, když to jinak nešlo, snažila se ale spíše o sběr plodů. Zprvu nově poznavší lidi a nelidi neoslovovala, uvědomovala si komunikační bariéru, častokrát předstírala, že je němá. Postupně si přece jen něco málo z obecné řeči osvojila, zatím však žádná sláva. Oproti tomu, s porozuměním nemá problém a občas se chytá i u metafor.
Víra:
Uctívání draků
Loajalita: draci všeho druhu, zvířata v nouzi
Speciální inventář:
dvojice zerrikánských šavlí,
podomácku vyrobený luk
dřevěný náhrdelník po matce
Uctívání draků
Loajalita: draci všeho druhu, zvířata v nouzi
Speciální inventář:
dvojice zerrikánských šavlí,
podomácku vyrobený luk
dřevěný náhrdelník po matce
Schopnosti a dovednosti:
TĚLESNÁ KONSTITUCE: * 1
SÍLA: * 1
OBRATNOST: * 2
ZRUČNOST: * 1
SMYSLY: * 1
INTELIGENCE: * 2
VŮLE: * 1
SPOLEČENSKOST: * 0
Jazyky:
Obecná řeč (1)
Boj se zbraní:
Zerrikánská šavle (2)
Jednoruční meč (1)
Boj beze zbraně: 1
Boj s monstry: 1
Lov zvěře: 1
Vaření: 1
TĚLESNÁ KONSTITUCE: * 1
SÍLA: * 1
OBRATNOST: * 2
ZRUČNOST: * 1
SMYSLY: * 1
INTELIGENCE: * 2
VŮLE: * 1
SPOLEČENSKOST: * 0
Jazyky:
Obecná řeč (1)
Boj se zbraní:
Zerrikánská šavle (2)
Jednoruční meč (1)
Boj beze zbraně: 1
Boj s monstry: 1
Lov zvěře: 1
Vaření: 1
Editace:
28/06/2018-úprava textu dle pokynů vedení
28/06/2018-přidány odkazy k itemům v inventáři
28/06/2018-úprava textu dle pokynů vedení
28/06/2018-přidány odkazy k itemům v inventáři
