JMÉNO: Rémy de Foix zvaný Kocour
RASA: Člověk (leč pozměněný mutacemi)
VĚK: narozen na jaře 1261
POVOLÁNÍ: Vypomáhá novigradskému cechu špehů a zlodějů a nepopírá, že je zaklínač (školy gryfa), ale na zakázky to zatím není.
LOAJALITA: Pouze vůči novigradskému cechu, jinak je loajální sám sobě.
VÍRA: Zatím v žádná božstva nevěří.
RASA: Člověk (leč pozměněný mutacemi)
VĚK: narozen na jaře 1261
POVOLÁNÍ: Vypomáhá novigradskému cechu špehů a zlodějů a nepopírá, že je zaklínač (školy gryfa), ale na zakázky to zatím není.
LOAJALITA: Pouze vůči novigradskému cechu, jinak je loajální sám sobě.
VÍRA: Zatím v žádná božstva nevěří.
~ VZHLED ~
Na první pohled je Rémy celkem obyčejný chlapec, který nijak nevybočuje z řad svých vrstevníků - má dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu a výškově spadá do normálu. Na pohled druhý je ale jasné, že to obyčejný kluk nebude, už jen kvůli jeho očím, které jsou zlatavě žluté se svislými zorničkami a v přítmí hází nepřirozené odlesky, jako oči toulavých koček. Právě ty oči mu daly přezdívku, s kterou se teď pyšní - Kocour. Vypadá možná jako střízlík, avšak s mečem se umí ohánět obratně a nakopat zadek dokáže i několika dospělým chlapům naráz. Zkrátka a dobře, zdání v tomhle případě dost klame.
Kromě těch očí není v obličeji ničím zvláštní, až na pár světlých jizviček, které má hlavně po hranách čelistí a kolem obočí, a vypadá to, že i nos měl už minimálně jednou zlomený. S jizvami služebně starších zaklínačů se však zatím nemůže měřit ani náhodou. Vlasy má Kocour tmavě hnědé, skoro až černé, rovné a tvrdé jako dráty, tudíž značně nepoddajné. Nosí je dlouhé většinou tak k uším, ve většině případů mu vlasy neposlušně padají do očí, a když mu čas od času trochu přerostou, spíná je do obyčejného praktického ohonu.
Co se šatníku týče... Rémy sice vlastní i něco jako lehkou zbroj, avšak příliš často ji nenosí, jen pokud se vydá na nějakou soukromou dobrodružnou výpravu za netvory. Jinak ho lze vidět nejčastěji v obyčejných kalhotách a kazajce, často nosí pláště a velmi často mu na hlavě sedí klobouk se širokou krempou, v jehož přítmí schovává oči. Klobouk, který je mimochodem zdobený honosným pérem a petrolejově modrou stuhou. A pokud ne klobouk, tak skrývá obličej pod petrolejově modrou kápí.
Svůj vzhled Rémy často doplňuje brýlemi s tmavými sklíčky, které si nechal vyrobit na zakázku, a které nosí vždycky, když chce, aby mu nebyly vidět oči, které prozrazují, že je mutant. A protože je to trochu takový malý divoch, často si oči podmalovává černým uhlem, aby vypadal... no, podivněji a děsivěji. Lidé ho totiž často podceňují a on do nich pak se škodolibým nadšením zatne své drápy. A když do vás zatne drápy Kocour s blýskavýma žlutýma očima, které na vás zírají ze zdánlivě tmavých jamek, jež ještě podkreslují jejich nepřirozenou záři, budete si to stoprocentně pamatovat. A přesně o to Kocourovi jde.
Jinak je to ale drzý prevít, který si nebere servítky a upřímně říká to, co si myslí, i když to třeba není hezké. Mnohdy kvůli tomu někoho naštve, ale že by si z toho něco dělal, to ne - pokud ho chce někdo výchovně vytahat za uši, se zlou se potáže. Kocour je samorost, živel, který se řídí svými vlastními pravidly, nenechá se nikým ovlivňovat a autority obvykle neuznává; jen k nadřízeným z cechu chová jakýsi respekt a úctu, jinak si ale dělá, co se mu zachce. Nenávidí však, když ho svazují nějaké přísahy či pravidla, takže se jim vyhýbá. Je to takový malý mudrc, který svoje znalosti zneužívá k tomu, aby brnkal ostatním na nervy.
Vyloženě si užívá, když ho někdo podceňuje a má ho za hloupého spratka, a on pak dotyčnému může ukázat pravý opak - ať už co se znalostí týče, nebo co se týká fyzické zdatnosti.
Jeho doposud poklidný život se rapidně změnil jednoho pochmurného jarního večera, kdy se otec vracel z cest, avšak místo toho, aby přijel na koni hezky vyšňořen, zkrátka v takovém stavu, v jakém odjížděl, ho na zádech polomrtvého přitáhl zaklínač. Rodina se dozvěděla, že de Foixovu družinu na cestě napadla skupina nekkerů, kterým většina z jeho mužů podlehla, avšak shodou náhod se kolem toulal křikem přilákaný zaklínač, jenž právě na tyhle nekkery přijal zakázku. Zachránil hraběti život a oplátkou žádal to, co ho jako první přivítá doma.
Rémy měl tu smůlu, že zrovna toho večera běžel otce s nadšením přivítat - než mu došlo, že něco nehraje. Zaklínač, když se setkal tváří v tvář s malým chlapcem, vypadal spíše zklamaně, než potěšeně, avšak zákonu Překvapení se odmítal vzepřít.
A tak na podzim téhož roku chlapce odvedl z prosluněného domova a Rémyho život se nepopsatelně změnil.
V pevnosti zaklínačů školy gryfa, kam ho vědmák, jenž byl znám pod jménem Ramiel dovedl, se Rémy setkal s dalšími malými adepty, avšak s většinou z nich si nerozuměl - až na jednoho klučinu. Společně s ostatními se podroboval fyzickému i psychickému tréninku a speciální zaklínačské dietě sestávající z nejrůznějších mechů, hub a bylin. Už během téhle části výcviku přišlo několik chlapců o život, když jim selhalo srdce nebo játra.
Rémy měl strach, ne že ne, ale jako jeden z mála se držel a podával obdivuhodné výkony. Brzy se stal favoritem, který dle slov starších zaklínačů měl šanci přežít mutace. Jeho kamarádovi takové šance nedávali.
Ten osudný den, kdy ho připoutali k lehátku, aby ho napumpovali lektvary a mutageny, si Rémy zřejmě bude pamatovat do smrti jako nejhorší zážitek svého života. Bolestivý, zoufalý zážitek, který se mu dodnes vrací ve zlých snech a vzpomínkách. Nejednou si říkal, zda by nebylo lepší při Zkoušce trav zemřít, ale očividně mu to nebylo souzeno a byl pro něj přichystán jiný osud.
Po několika dnech horeček, blouznění a bolestivých křečí však nakonec otevřel oči, leč blankytná modř duhovek byla ta tam. Jeho oči byly jantarově žluté se svislými zorničkami, oči zaklínače, proměněnce a mutanta. K jeho radosti přežil i jediný chlapec, na jehož přežití Rémymu záleželo. Zbyli pouze oni dva.
Společně pak podstoupili další, fyzicky nesmírně náročný trénink, naučili se zacházet s meči a osvojili si alespoň základní znalost monster. Rémy rychle pochopil, že jakkoliv byla Zkouška trav bolestivá a příšerná, mutace mají něco do sebe a dá se je slušně využívat ve svůj prospěch.
Časem se však projevila jeho nespoutaná, autoritami opovrhující povaha, a tak si sbalil svých pět švestek a jednoduše utekl, přičemž jednomu ze zaklínačů, kteří toho večera pili a pospávali pod vlivem velkého množství tvrdého alkoholu, ukradl gryfí medailon, a z pokoje noviců si nenávratně vypůjčil cvičnou lehkou zbroj. Malý kleptoman. Lákal svého přítele, ať jde s ním, avšak jeho držel zpátky strach z neznáma a strach z hněvu starších zaklínačů, a tak se jejich cesty rozdělily.
Rémy se vydal do světa, jen aby následně zjistil, že být zaklínačem, navíc dítětem, není žádná hračka. Peníze obvykle neměl ani na jídlo a víceméně se musel naučit žít jako bezdomovec. Mutantím děckem totiž opovrhovala většina lidí, jejichž cesty se zkřížily s těmi jeho.
Změna přišla s neznámým a nepříliš důvěryhodně vyhlížejícím mužem, který ho našel ve zuboženém stavu v novigradských docích, kterak se snaží námořníkům ukrást svačinu. I vztáhl po něm svou ruku a nabídl mu přístřeší a možná i nějakou tu práci. "Pokud ti nevadí, že si trochu zašpiníš ruce," říkal tehdy. A Rémymu to nevadilo - věděl, že jinak pojde jako přístavní potkan.
A tak se díky muži, který si říkal Kapitán, přidal k novigradskému cechu zlodějů a špehů, poskrovnu kradl a získával sem tam nějaké důležité informace, a hlavně se zde naučil alchymii. Základní znalosti už si osvojil u zaklínačů, avšak to, že má na alchymii opravdu talent, se ukázalo až v cechové laboratoři - a tak začal v cechu míchat lektvary a hojivé masti, ale i jedy. A byl užitečný. A vůbec, takový zaklínač v cechu zlodějů a špehů, kdo by ho nechtěl? Nebylo divu, že ho ta opovrženíhodná individua vtáhla mezi sebe. Rémy byl však mezi nimi rád, Mentora, který učil šermu, brzy začal považovat za svého druhého otce, stejně jako prohnaného Kapitána. V cechu se naučil další spoustu užitečných věcí a hlavně měl dostatek jídla a střechu nad hlavou, tedy věci, které doposud postrádal.
Rozhodl se tedy zůstat, alespoň do té doby, než ho cesty osudu zavedou jinam.
Během jeho pobytu v Novigradu se k němu navíc donesla zpráva, že jeho drahý papá náhle skonal, bez dědice, a zanechal po sobě nemalý majetek, který má dědit de Foixův objevivší se bratranec. Kocoura možná zamrzelo, že ten majetek nedostane on, avšak dlouho se tím netrápil, dokud nezjistil, kdo ten zatracený bratranec má být.
Kromě těch očí není v obličeji ničím zvláštní, až na pár světlých jizviček, které má hlavně po hranách čelistí a kolem obočí, a vypadá to, že i nos měl už minimálně jednou zlomený. S jizvami služebně starších zaklínačů se však zatím nemůže měřit ani náhodou. Vlasy má Kocour tmavě hnědé, skoro až černé, rovné a tvrdé jako dráty, tudíž značně nepoddajné. Nosí je dlouhé většinou tak k uším, ve většině případů mu vlasy neposlušně padají do očí, a když mu čas od času trochu přerostou, spíná je do obyčejného praktického ohonu.
Co se šatníku týče... Rémy sice vlastní i něco jako lehkou zbroj, avšak příliš často ji nenosí, jen pokud se vydá na nějakou soukromou dobrodružnou výpravu za netvory. Jinak ho lze vidět nejčastěji v obyčejných kalhotách a kazajce, často nosí pláště a velmi často mu na hlavě sedí klobouk se širokou krempou, v jehož přítmí schovává oči. Klobouk, který je mimochodem zdobený honosným pérem a petrolejově modrou stuhou. A pokud ne klobouk, tak skrývá obličej pod petrolejově modrou kápí.
Svůj vzhled Rémy často doplňuje brýlemi s tmavými sklíčky, které si nechal vyrobit na zakázku, a které nosí vždycky, když chce, aby mu nebyly vidět oči, které prozrazují, že je mutant. A protože je to trochu takový malý divoch, často si oči podmalovává černým uhlem, aby vypadal... no, podivněji a děsivěji. Lidé ho totiž často podceňují a on do nich pak se škodolibým nadšením zatne své drápy. A když do vás zatne drápy Kocour s blýskavýma žlutýma očima, které na vás zírají ze zdánlivě tmavých jamek, jež ještě podkreslují jejich nepřirozenou záři, budete si to stoprocentně pamatovat. A přesně o to Kocourovi jde.
~ POVAHA ~
Stejně jako většina zaklínačů, i Rémy působí uzavřeně a nepřístupně a od lidí, které nezná, si obvykle drží zdravý odstup. Je podezíravý, ale ne nijak přehnaně, a důvěru projevuje jen k několika málo jedincům, kterým se podařilo nějak zasáhnout do jeho života. Působí jako vyrovnaný, zdravě sebevědomý mladík, občas by o něm možná někdo řekl, že studený jako psí čumák. Ve skutečnosti ale Rémy jako každý malý kluk občas zatouží po nějaké té rodičovské lásce, co se mu nedostává a už zřejmě nikdy nebude, po vřelém objetí a uklidňujících, povzbudivých slovech. Takže navzdory tomu, že působí jako malý drsňák, se občas psychicky tak trochu složí a běduje nad svým zpropadeným životem, o který se rozhodně neprosil.Jinak je to ale drzý prevít, který si nebere servítky a upřímně říká to, co si myslí, i když to třeba není hezké. Mnohdy kvůli tomu někoho naštve, ale že by si z toho něco dělal, to ne - pokud ho chce někdo výchovně vytahat za uši, se zlou se potáže. Kocour je samorost, živel, který se řídí svými vlastními pravidly, nenechá se nikým ovlivňovat a autority obvykle neuznává; jen k nadřízeným z cechu chová jakýsi respekt a úctu, jinak si ale dělá, co se mu zachce. Nenávidí však, když ho svazují nějaké přísahy či pravidla, takže se jim vyhýbá. Je to takový malý mudrc, který svoje znalosti zneužívá k tomu, aby brnkal ostatním na nervy.
Vyloženě si užívá, když ho někdo podceňuje a má ho za hloupého spratka, a on pak dotyčnému může ukázat pravý opak - ať už co se znalostí týče, nebo co se týká fyzické zdatnosti.
~ HISTORIE ~
Rémy měl to štěstí, že se narodil jako prvorozený syn hraběte de Foix z Toussaint, kde také do svých sedmi let vyrůstal. Dětství neměl nikterak zvláštní, snad jen tím, že měl vždycky všeho dost - měkkou postel, dostatek jídla i lásky a dostatek volnosti. Pravda, už jako malý si musel vštípit nějaké ty základy etikety a znalost písmenek a číslic, ale jinak ho rodiče ničím příliš nezatěžovali.Jeho doposud poklidný život se rapidně změnil jednoho pochmurného jarního večera, kdy se otec vracel z cest, avšak místo toho, aby přijel na koni hezky vyšňořen, zkrátka v takovém stavu, v jakém odjížděl, ho na zádech polomrtvého přitáhl zaklínač. Rodina se dozvěděla, že de Foixovu družinu na cestě napadla skupina nekkerů, kterým většina z jeho mužů podlehla, avšak shodou náhod se kolem toulal křikem přilákaný zaklínač, jenž právě na tyhle nekkery přijal zakázku. Zachránil hraběti život a oplátkou žádal to, co ho jako první přivítá doma.
Rémy měl tu smůlu, že zrovna toho večera běžel otce s nadšením přivítat - než mu došlo, že něco nehraje. Zaklínač, když se setkal tváří v tvář s malým chlapcem, vypadal spíše zklamaně, než potěšeně, avšak zákonu Překvapení se odmítal vzepřít.
A tak na podzim téhož roku chlapce odvedl z prosluněného domova a Rémyho život se nepopsatelně změnil.
V pevnosti zaklínačů školy gryfa, kam ho vědmák, jenž byl znám pod jménem Ramiel dovedl, se Rémy setkal s dalšími malými adepty, avšak s většinou z nich si nerozuměl - až na jednoho klučinu. Společně s ostatními se podroboval fyzickému i psychickému tréninku a speciální zaklínačské dietě sestávající z nejrůznějších mechů, hub a bylin. Už během téhle části výcviku přišlo několik chlapců o život, když jim selhalo srdce nebo játra.
Rémy měl strach, ne že ne, ale jako jeden z mála se držel a podával obdivuhodné výkony. Brzy se stal favoritem, který dle slov starších zaklínačů měl šanci přežít mutace. Jeho kamarádovi takové šance nedávali.
Ten osudný den, kdy ho připoutali k lehátku, aby ho napumpovali lektvary a mutageny, si Rémy zřejmě bude pamatovat do smrti jako nejhorší zážitek svého života. Bolestivý, zoufalý zážitek, který se mu dodnes vrací ve zlých snech a vzpomínkách. Nejednou si říkal, zda by nebylo lepší při Zkoušce trav zemřít, ale očividně mu to nebylo souzeno a byl pro něj přichystán jiný osud.
Po několika dnech horeček, blouznění a bolestivých křečí však nakonec otevřel oči, leč blankytná modř duhovek byla ta tam. Jeho oči byly jantarově žluté se svislými zorničkami, oči zaklínače, proměněnce a mutanta. K jeho radosti přežil i jediný chlapec, na jehož přežití Rémymu záleželo. Zbyli pouze oni dva.
Společně pak podstoupili další, fyzicky nesmírně náročný trénink, naučili se zacházet s meči a osvojili si alespoň základní znalost monster. Rémy rychle pochopil, že jakkoliv byla Zkouška trav bolestivá a příšerná, mutace mají něco do sebe a dá se je slušně využívat ve svůj prospěch.
Časem se však projevila jeho nespoutaná, autoritami opovrhující povaha, a tak si sbalil svých pět švestek a jednoduše utekl, přičemž jednomu ze zaklínačů, kteří toho večera pili a pospávali pod vlivem velkého množství tvrdého alkoholu, ukradl gryfí medailon, a z pokoje noviců si nenávratně vypůjčil cvičnou lehkou zbroj. Malý kleptoman. Lákal svého přítele, ať jde s ním, avšak jeho držel zpátky strach z neznáma a strach z hněvu starších zaklínačů, a tak se jejich cesty rozdělily.
Rémy se vydal do světa, jen aby následně zjistil, že být zaklínačem, navíc dítětem, není žádná hračka. Peníze obvykle neměl ani na jídlo a víceméně se musel naučit žít jako bezdomovec. Mutantím děckem totiž opovrhovala většina lidí, jejichž cesty se zkřížily s těmi jeho.
Změna přišla s neznámým a nepříliš důvěryhodně vyhlížejícím mužem, který ho našel ve zuboženém stavu v novigradských docích, kterak se snaží námořníkům ukrást svačinu. I vztáhl po něm svou ruku a nabídl mu přístřeší a možná i nějakou tu práci. "Pokud ti nevadí, že si trochu zašpiníš ruce," říkal tehdy. A Rémymu to nevadilo - věděl, že jinak pojde jako přístavní potkan.
A tak se díky muži, který si říkal Kapitán, přidal k novigradskému cechu zlodějů a špehů, poskrovnu kradl a získával sem tam nějaké důležité informace, a hlavně se zde naučil alchymii. Základní znalosti už si osvojil u zaklínačů, avšak to, že má na alchymii opravdu talent, se ukázalo až v cechové laboratoři - a tak začal v cechu míchat lektvary a hojivé masti, ale i jedy. A byl užitečný. A vůbec, takový zaklínač v cechu zlodějů a špehů, kdo by ho nechtěl? Nebylo divu, že ho ta opovrženíhodná individua vtáhla mezi sebe. Rémy byl však mezi nimi rád, Mentora, který učil šermu, brzy začal považovat za svého druhého otce, stejně jako prohnaného Kapitána. V cechu se naučil další spoustu užitečných věcí a hlavně měl dostatek jídla a střechu nad hlavou, tedy věci, které doposud postrádal.
Rozhodl se tedy zůstat, alespoň do té doby, než ho cesty osudu zavedou jinam.
Během jeho pobytu v Novigradu se k němu navíc donesla zpráva, že jeho drahý papá náhle skonal, bez dědice, a zanechal po sobě nemalý majetek, který má dědit de Foixův objevivší se bratranec. Kocoura možná zamrzelo, že ten majetek nedostane on, avšak dlouho se tím netrápil, dokud nezjistil, kdo ten zatracený bratranec má být.
~ SCHOPNOSTI ~
Tělesná konstituce 1 Nějaká rýmička ho neskolí a jako zaklínač vydrží pochopitelně víc, než obyčejní smrtelníci. Obratnost 3 Jako každý zaklínač (a navíc malý kluk) je Kocour celkem slušně obratný, pružný a ohebný. Smysly 3 Zaklínačské smysly se nezapřou, hlavně čich má Kocour opravdu vycvičený, neboť čerstvé koláče dokáže vyčenichat na míle daleko. Inteligence 1 Hloupý není, dupat po sobě nenechá a málokdy se někomu podaří oblafnout ho; dětská naivita už ho opustila. Zaklínačská znamení 2 Něco, na co Kocour v boji spoléhá úplně stejně, jako na své zaklínačské meče, možná i maličko více, a znamení užívá opravdu rád a kdykoliv to jen jde. Rozhodně má v plánu dotáhnout je do dokonalosti, přeci jen je ze školy gryfa, kde se tréninku znamení speciálně věnovali. Zručnost 2 Cokoliv se daří, když má člověk šikovné ruce! Alchymie 2 V alchymii se Kocour našel; míchání lektvarů, mastí a odvarů, to ho opravdu baví a jde mu to. Nebojí se ani experimentů na vlastní osobě, však je vůči většině jedů imunní, a učí se metodou pokus-omyl. Boj se zbraní (jedenapůlruční meč 2) Co by to bylo za zaklínače, kdyby neovládal umění šermu? Kocour meče na svůj věk ovládá opravdu slušně a běžnému žoldákovi by zvládl slušně vypráskat kožich. Boj beze zbraně 2 I bez mečů se umí Kocour ohánět, a sice pěstmi a čímkoliv, co je po ruce. | Gramotnost 1 Číst, psát a počítat se naučil už doma v Toussaint, ale od té doby jeho dovednosti v tomto směru maličko rezaví. Bylinkářství 1 Znalost bylinek a jejich využití jde ruku v ruce s vášní pro alchymii. Etiketa 1 Základům etikety se Kocour naučil především v cechu pod vedením Mentora. Páčení a odemykání zámků 2 Když je člověk tak trochu vyvrhel společnosti, nějaké ty znalosti v tomhle oboru mít musí... Kapsářství a zlodějina 2 ... je něco, bez čehož by na ulici tak úplně nepřežil. Lhaní a předstírání 1 Vzhledem k tomu, že je součástí cechu špehů a zlodějů, je nutné umět lhát. Jazyky - starší mluva 1 Základy se naučil v cechu na popud Mentora, sám od sebe by do toho asi nešel. Ale hodit se to určitě někdy bude. Šplhání 1 Je to kočičák, ne? A taky děcko, které se nebojí výšek a ví, že zhora má člověk ten nejlepší přehled. Akrobacie 1 Jakýmsi akrobatickým kouskům se naučil už na zaklínačském hradišti a sem tam je využije i v boji. O pohybu ve městě nemluvě. Plížení 2 Kocour se zvládá pohybovat naprosto neslyšně, ale má ještě co trénovat. Všímavost 1 Inu, idiot není a všímá si toho, co se kolem něj děje. |
Speciální inventář:
• Cvičná lehká zbroj (ukradená)
• Medailon školy gryfa (ukradený)
• Lehký jedenapůlruční meč (ve vlastnictví cechu, ale Kocour si je velmi často půjčuje, takže jsou prakticky jeho)
• Základní alchymistické nádobíčko
• Brýle s tmavými sklíčky
Odehrané questy:
Kozel zahradníkem (PJ Reginald)
Akce:
Lammas (1274)
Obludárium, lov gryfa (1274)
Saovine (1274)
Akce v Passifloře (1275)
Známé postavy:
Damjan (z cechu)
Reginald (z cechu)
Dorian (prodavač marmelád)
Kayla (od vidění, čarodějka z náměstí)
Bruxa (z Lammasu, nabízela mu práci, hráli spolu šachy)
Fírean (od vidění, Lammas)
Zenn (od vidění, Lammas)
Eshka (divná žena, co zakousla slepici, Lammas)
Editace karty:
22.8.2018 - přidány body
3.10.2018 - přidány body
10.1.2019 - bodíky
• Cvičná lehká zbroj (ukradená)
• Medailon školy gryfa (ukradený)
• Lehký jedenapůlruční meč (ve vlastnictví cechu, ale Kocour si je velmi často půjčuje, takže jsou prakticky jeho)
• Základní alchymistické nádobíčko
• Brýle s tmavými sklíčky
Odehrané questy:
Kozel zahradníkem (PJ Reginald)
Akce:
Lammas (1274)
Obludárium, lov gryfa (1274)
Saovine (1274)
Akce v Passifloře (1275)
Známé postavy:
Damjan (z cechu)
Reginald (z cechu)
Dorian (prodavač marmelád)
Kayla (od vidění, čarodějka z náměstí)
Bruxa (z Lammasu, nabízela mu práci, hráli spolu šachy)
Fírean (od vidění, Lammas)
Zenn (od vidění, Lammas)
Eshka (divná žena, co zakousla slepici, Lammas)
Editace karty:
22.8.2018 - přidány body
3.10.2018 - přidány body
10.1.2019 - bodíky
