Stránka 1 z 1

Adean von Carstein

PříspěvekNapsal: 04 říj 2018, 11:17
od Adean
Jméno: Adean von Carstein (pseudonym Dantanian van der Wal)
Rasa: Člověk
Povolání: Herold, padělatel, gambler, spisovatel
Věk: asi 35
Víra: Nic, co by stálo za řeč
Loajalita: Ten kdo dá nejvíc
Rodina: Pravděpodobně nikdo, možná nějaký bastard


Vzhled:

Někdy vypadá starší, někdy mladší. Zkrátka záleží na tom jak se vyspí. Ale většinou vypadá asi na třicet. Jinak jde o tmavovlasého dlouhána s poměrně milou tváří štěňátka. Modrá očka jsou často podlitá krví a s černými kruhy z nedostatku spánku. Tmavé vlasy nosí rozčepýřené na všechny strany, pokud se nepotřebuje upravit na nějakou zajímavější událost.

Většina lidí by řekla, že jeho úsměv doslova otevírá dveře do domů i lidských srdcí.
Nedá se říct, že by byl zrovna atlet, ale ani není tlustý… jen se občas popere v krčmě u kostek a korbelu piva. Takže se musí trošičku držet v určité formě, aby mohl dát ránu.
Jeho šatník zahrnuje různobarevné košile, vestičky, dlouhé kabáty, klobouky, vysoké boty, srandovní boty se zahnutou špičkou. Něco od všeho, co se hodí do zákopu, bordelu i na nějakou slavnost smetánky. Většinu času, ale chodí v cestovním. Moc často se nezastavuje na jednom místě.

Povaha:

Adean je kompulzivní lhář a závislák na alkoholu s nervama v kýblu. Ale tahle část přichází až večer před spánkem, kdy na vás jdou všechny ty temné myšlenky. Jinak je většinu času milý, šarmantní, možná trochu parchant a hazardér. Pocity ostatních lidí ho moc nezajímají, pokud zrovna nenajde nějakou část, která jej na člověku zajímá, ale i tak umí být velmi urážlivý nad jakoukoli částí člověka, co se mu nelíbí. Jinak udělá skoro všechno pro zachování zisku novigradských korun a získání svých zvláštních mincí.

Dá se říct, že pokud to jde, tak si proplouvá vlastním způsobem a nezajímá se, co se děje kolem. Pokud se upalují čarodějky, nelidi, tak se neangažuje, dokud to není v jeho zájmu. To znamená důvěrnou známost, či obnos peněz. Pokud vás nahání dav s vidlemi, tak byste raději měl jedno z toho mít. Není člověkem, co by jen tak pro někoho něco udělal, funguje na protislužby, snad vždy až je nějaká službička vykonána pro něj.

Ostatní lidé jsou mu jedno, konverzaci navodí tak nějak ze slušnosti, ale pokud v něm nějak neprobudíte zájem, ať už o osobnost, životní příběh, či zdroje, nebo známosti, už těžko si vás zaškatulkuje jinak.

Prohlašuje, že se násilí štítí, ale není to tak úplně pravda. Pokud zataháte za správné vlásky, je prvním v hospodské rvačce co letí přes stůl. Pokud ale někomu musí sáhnout na život, chce to mít rychle za sebou. Pokud vlastníte jeho minci, aspoň to budete mít rychlé. Přeci jen, jeho vlastní život je mu nejmilejší a někdo koho nezná ho nezajímá. Ani nad ním nemá výčitky.

Pokud zataháte za ty skryté vlásky, zjistíte, že má také pomstychtivou stránku, ta konkrétně násobí, jde o akci a znásobenou reakci, zub za oko, oko za hlavu a tak dále. To jsou ale jen ty krajní případy, nemá rád když se mu lže, někdo jakkoli podvádí, nebo se mu jakkoli ukřivdí či ublíží jemu či někomu, koho momentálně považuje za přítele.

Má ve zvyku házet si mincí, když stojí před rozhodnutím, někdy jen tak… někdy protože je mu jedno, co se stane, ale často proto, aby si uvědomil, co vlastně chce. To se mu také stalo poněkud osudným.

Ačkoli je většinu času ve stresu, najdou se ty vzácné chviky, kdy je opravdu v klidu. Převážně když je v přítomnosti někoho, kdo jej zajímá. Když už jej zajímáte, je dokonce možnost, že se s vámi upřímně skamarádí. Lépe, pokud jste pěkná dívka a prožíváte s ním románek. Krátný, ale intenzivní, umazlený, plný dárků. Tedy bohužel, než najde další minci. Pro přátele umí být obětavý a pokud zrovna není v časové tísni, rád tráví čas jen takovým poflakováním a soutěžením s lidmi, které má rád. Což se zas tak často nestává, ale pokud už někoho považuje za přítele, snaží se najít si možnost s ním něco podniknout.

Mimo všechno tohle se věnuje psaní. Jeho jediný opravdový společník na cestách. Jednou za čas vydá nějakou knihu pod pseudonymem Dantanian van der Wal. Prozatím vydal knihu obšlehnuté poezie, co opsal od umírajícího blázna z Angrenu, nesoucí jméno Vyznání v šeru. Poté popsal několik svých románků naráz, když pobýval v Koviru, knihu nazval poměrně přesně Dům v plamenech. Hlavní zábavou je pro něj však jeho sbírka povídek, legend a strašidelných příběhů, kterou nazval Legendy a Strasti, které už píše pátý svazek.


Historie:


„Orgie bude večer. Máme přizvat i dívky?“ | +
Co o něm říct. Narodil se v Nazairu. To je jisté. Co se dělo dál asi neví ani on sám.

Ještě jako malé děcko se jeho rodiče přesunuly do Cintry, kde strávil několik dalších let. Měl se poměrně dobře, jakožto syn Rowanské šlechtičny a zchudlého šlechtice z Nazairu. Inu, tohle spojení moc nepotěšilo ani jednu stranu. Tedy, ze strany otce to nemělo koho potěšit, nikdo už nebyl a ze strany matky… nuže, brala si chuďase. I přes to však zvládli žít v polorozpadlé barabizně, než se přesunuli do Cintry, kde se postupně dostali ke dvoru a opět k penězům.

Takže se už jako malý parchant dostal mezi dobrou společnost. Otec však nechtěl, aby se z něj stal nějaký rozmazlený parchant, takže musel často dělat nějaké lehké práce a věnovat spoustu času studiu. Mimo způsobům se naučil i poměrně dobře psát, kreslit a hlavně padělat všechny různé listiny a podobné věci.
Když Nilfgaard vyvraždil Cintru, jeho otec zůstal, matka se vrátila do Rowanu. A on? On skočil na poslední loď do Koviru, kde se živil svým talentem až do teď. Kdo ví?


„Napil se. Minuta. Bledost. Druhá? Šedozelenost. Pak prohlásil: Hoši, mě je nějak blbě.“ | +
A nebo ho našel kočovný cirkus ve škarpě u cesty. Malé děcko, které sotva umělo chodit. Mimino bez rodiny. Vychovali ho a dali mu nějaké to vzdělání. Učil se převážně karetní triky, okrádat lidi, řečnit. Putoval s cirkusem sem a tam, než si nashromáždil dobrou sumu peněz a odešel.
Dal se do služeb rytíře a jeho party, aby jim zařizoval diplomy, dekrety a uváděl svého zaměstnavatele. Prošli desatero zemí a hromady turnajů, kde škubal o peníze po hospodách kde koho. A často také oškubali doslova až na kůži i jeho.

Možná si žil poklidný život, jako písař, než jej vzala skupina banditů, oděli jej do hadrů a rudé kápě, aby předstíral, že je jejich vůdcem, kterého by mohli hodit strážným, kdyby teklo do bot. Přeci… chcete hlavu organizace. A když ho chytili, strávil osm let v Kovirském žaláři.
A co ta, kdy vyrůstal v chrámu proroka Lebedy a už od mala se učil tajům brka a papíru, slova a věty.


„Šukání je pro děcka, my chlapi se radši vypijeme.“ | +
Pravdou je, že jeho původ není důležitý. Je jedno, co vám řekne, jako svou minulost, na všech příbězích může být něco pravdy. To důležité se ale stalo až když se jednoho dne probudil v Novigradské Passifloře, bez jakéhokoli oblečení, ale s hromadou peněz. Nevěděl kdo je, odkud je, proč tam je a vlastně nic co se stalo před tím, než se probudil.

Co se později dozvěděl tak, že projížděl Novigradem nahý na koni, opilý jako drak a z pytle rozhazoval zlaté mince. Zastavil před podnikem, dožadoval se rozmluvy se zdejší čarodějnicí a propuštění cudných děv. Ale nakonec došli domluvě.

Zbytek peněz stačil tak na to, aby splatil svoje dluhy Králi Žebráků, Sekáčovi a Zkurvysynovi. Pamatoval však na svůj um, jediné co se mu vybavilo, jakmile dostal do rukou svoje věci, které hodil z okna Passiflory s tím, že je už nebude potřebovat.


„Aaaach. Jemný dámský likér, ale zmažem se jak psi.“ | +
A tak se dal opět na svou cestu. Křížem krážem skrze svět, padělal, hrál kostky a hýřil. Nějaké zábrany či morálka mu toho moc neříkaly, takže mu bylo jedno, jestli někomu něco zfalzifikuje, oškube ho o peníze, nebo vrazí nůž do oka, aby si něco vydělal.

Až se nakonec vrátil zpátky tam, kde to začalo… Novigrad. V tamní hospodě ale potkal někoho, koho kdysi znal. Tehdy zjistil, co jej vlastně potkalo. Před dlouhými lety potkal na závodech jistého muže. Ten si všiml, že si před sázkou hází mincí a dal mu minci, která mu poví, zdali je věc na kterou myslí moudrá, či ne. Minci u sebe měl několik let, než jej potkal znovu a dostal nový návrh. Jeden tisíc zlatých mincí, hodnota každé převažovala několikanásobek těch Novigradských. Mince, které mu pomohou zapomenout všechny strasti a bolesti, vše za onu minci štěstí. Vzhledem k tomu, že byl zadlužený, až po uši přijal, aniž by si tou mincí hodil. Samozřejmě jak víme… zapomněl všechno a peníze rozházel, proměnil za koruny, aby jich měl více a splatil dluhy. Jak se zadlužil? Ne vždy si mincí hodil. Pravda… neoplýval tehdy přílišnou moudrostí. A háčkem této dohody? Mince bude muset splatit, až spolu pohlédnou na Albu. Samozřejmě, Adean neměl v plánu cestovat do Nilfgaardu a už tuplem ne hledět s někým na nějakou řeku. Co nevěděl bylo, že alba je také taková dlouhá košile, co nosí někteří věřící. A zrovna jeden takový byl v hospodě. Bylo mu poměrně rychle naznačeno, s kým uzavřel dohodu, ale vzhledem k hravosti onoho ďábla dostal novou nabídku. Pět let na tisíc zlatých. Každý rok si přijde pro dvě stě mincí, stejných mincí, které si předali, pokud se zpozdí s platbou, už nebude muset platit vůbec. A vzhledem k tomu, že alespoň rok života byl lepší, než zemřít okamžitě, přijal.


„Trmácet se…. To je velká úmorná, deprimující, leč odhodlaná chůze člověka, kterému nezbývá nic jiného než nutkání vláčet se stále dál.“ | +
Od té doby cestoval křížem krážem a hledal mince. Zjistil, že alespoň dokáže vytušit směr mince, jinak by se úkol dal považovat za nemožný. Naštěstí… většinu z nich nechal v Novigradu a tak jejich stopování mělo alespoň nějaký směr. I tak, to nebyla lehká cesta.

Za několik let se mu seznam zločinů docela navršil, ale naštěstí se vypařil dříve, než někdo něco zjistil. Jinak by jeho nožky skotačily o něco výše nad zemí, než bylo ve zvyku. Pašování, padělání, krádež, lupičství, potulka, žhářství, vandalismus, vražda, pokusy o zabití, únos, mučení, vydávání se za duchovního.


“Pokud čelíte špatným alternativám, zvažte svoje priority.” | +
Nedalo se říct, že by z něj hon za mincemi udělal lepšího a skromnějšího člověka. Spíš se stal daleko horším a přidal na repertoár zločinů i vraždy, aby získal další minci a pohnul se blíže ke svobodě. Za poslední čtyři roky nasbíral většinu mincí a náskok ze začátku získal poměrně dobře. I tak mu ale může zbývat poslední rok života. Poslední rok, aby získal zbylých sto dvacet jedna mincí. Vrátil se proto do Redanie, aby je našel. Přeci jen… i zlaté mince bez ražby jsou stále v oběhu. A ty jeho se nedají zničit.



Schopnosti a dovednosti:
+2 Nerozdělené
Talent:Zatím nic

Inteligence 1
Vůle 1
Boj beze zbraně 1
Páčení 1
Falzifikace 1
Informovanost 1
Přesvědčivost 2
Gramotnost 1
Lhaní 2
Etiketa 1
Rétorika 2
Všímavost 1


Speciální inventář:

- Prázdné listiny, knihy brk a inkoust
- Několik poučných knih a návodů
- Kostky
- Dýmka
- Truhlička „vzácného“ zlata
- Větší obnos běžné měny
-
- Kůň
- Dýka

Editace karty:
4.10 - upravena povaha, překlepy, pár drobností

Odehrané questy:

Re: Adean von Carstein

PříspěvekNapsal: 14 říj 2018, 17:09
od Zenn

SCHVÁLENO
14.10.2018