Zaklínač RPG

Jméno: Corrach aep Athair
Rasa: Aen Seidhe
Povolání: Žoldnéř, námezdní lovec, voják, obchodník. Je těžké popsat přesné povolání, kterým se Corrach živí. Vždy je to totiž něco jiného. Značnou část majetku, který kdy držel, nabyl skrze Nilfgaardskou armádu, avšak velkým přivýdělkem mu vždy bylo plnění zakázek od různorodých aristokratů či starostů. Lov nekkerů nebo zločinců, pro něj to nebyl rozdíl.
Věk a/nebo datum narození: Přesný den narození nezná, svůj věk však odhaduje okolo 50 let.


Corrach svým vzhledem většinou zaujme většinu osazenstva místností do kterých vkročí. Patří totiž mezi vyšší obyvatele našeho světa a jeho výška se pohybuje někde okolo 190 centimetrů. Co je na něm však daleko zajímavější je jeho volba oblečení a úpravy vlasů. Chodí většinou oblečen do teplých kožichů a větší vrstvy oblečení, což je velmi atypické pro elfy, kteří častěji volí lehčí oblečení, než kožichy, různé cetky a symboly. Kombinace tohoto druhu oblékání a svalů, jenž nebral během své kariéry v armádě, tedy tvoří dojem velmi nezvyklý pro elfa. Vzato kolem a kolem, Corrach působí mohutně a člověk je spíše zvyklý na stereotyp vyzábhlého a vysokého elfa.
Co se zmíněných vlasů týče, jejich barva by se dala popsat jako barva obzvláště temné noci s občasným světlem v dáli. Ono světlo je tvořeno různými ozdbobami, které elf využívá, na držení vlasů – vlasy má totiž upravené do složitých copů a dredů, jelikož jinak by mu tato hříva překážela v boji.
Spojíme-li vybrané oblečení, řečené vlasy a ostré rysy, které dominují jeho tváři, vzniká nám tedy obraz válečníka. Válečníka velmi netypického pro elfí rasu, nikoliv však o to méně děsivého. Naopak.

| +

Lišák, jak se Corrachovi přezdívá, je velmi rozporuplná osobou. Během bežného dne je totiž chladný a téměř nikdy nedává najevo jakékoliv emoce, a pakliže je již nějak projevuje, bývá to zcela vypočitavé a promyšlené. Elfí válečník má totiž díky letům strávených v sedle a s mečem v ruce značně otupené vnímání pozitivních emocí, málokdy se doopravdy cítí šťastný nebo příjemně a spíše se naučil tyto emoce předstírat než reálně prožívat. Také se ale naučil, že projevy těchto emocí mu můžou ledasco zařídit. Když někoho přesvědčuje a projeví vášeň, spíše uspěje, než když stejný projev pronese monotónně a chladně. Přetvářka se mu tedy stala denním chlébem.
Vše se nicméně mění ve chvíli, kdy se prolije krev a vypukne bitevní vřava. Překlad jména Corroch je bouřlivý, a to přesně vystihuje jeho chování, když mu po meči stéka něčí krev. Tancuje po bojišti s krvežiznivým výrazem, který hraničí až s psychopatickým a užívá si každý moment, kdy je na prahu smrti. Jedině tehdy se cítí zcela živ.
Nutno ještě říci, že kromě svého vypočítavého a krvěžínivého já, má i třetí, vnitřní stranu, která je jeho motorem a pohání ho v životě smerem vpřed. Corrach je totiž nesmírně ambiciozní a cílevědomí. Kategorizuje si cíle do mnoha pomyslných přehrádek a snaží se jich v daných časových pásmech dosáhnout. Možná i proto je tak vypočítavý, je to jen přirozeným projevem jeho touhy dosáhnout svých cílů.
Mezi své krátkodobé cíle, které v současné chvíli nejvíce pohání, počítá získat si respekt a jméno. Vždycky toužil být někým víc, než tím čím je, vždycky chtěl, aby jeho jméno znal téměř každý a vážil si ho. Nechce však být známý pouze jako vrah či lapka, tak jako byl známý jeho otec, ale chce být pamatován jako někdo, kdo něco dokázal. Chce zkrátka patřit mezi tu smetánku, která se schází na hradech a hýbe dějinami.
Víra: Věří hlavně v sám sebe a v to, že jedinec určuje svůj vlastní osud. Nikdy nebyl vystaven klasické elfí víře, takže neměl důvod ji věřit.

Historie a rodina:

Dětství | +

Dětství:
Říct, že Corrach se narodil, je velké podhodnocení skutečností, které jeho příchod na svět doprovázely. Doslova si totiž cestu z matky prořval a prokopal, což jeho matku stálo i život, a tak zůstal odkázán pouze na svého otce. Otce a jeho bandu lapků, vyvrhelů a vrahů. Navrch tomu byla rodina zrovna na útěku ze Severních království směrem na jih, do Nilfgaardu, kde se hodlali ukrýt a přečkat nečas, který na sebe přitáhli na severu. Každý je strůjcem svého štěstí, a stejně tomu bylo i v tomto případě, neboť Athair, Corrachův otec, dlouhodobě působil v komandech Scoia’tael a získal si velmi nemilou pověst. Když se mu poté Redanijské zpravodajské služby dostaly na stopu, nezbývalo než pláchnout na jih a tam se rozhodnout o dalších krocích. Právě na jihu, u vyschlé řeky Suchak, která dělila Korathijskou poušť od civilizace, působilo další komando Veverek, u kterého pobýval Athairův známý. Teoreticky tak zde měla rodina najít dobré místo k odpočinku. Opak byl však pravdou.
K prapůvodním ideálům o Elfím státě mělo místní komando velmi daleko. Pravý idealista by jej pravděpodobně označil za zdegenerované a rasistické – a nebyl by daleko od pravdy. Dalo se totiž spíše mluvit o zlodějích a banditech, než o bojovnících za elfí budoucnost. Bez skrupulí přepadávali karavany, pocestné a v některých případech i menší vesnice. Zkrátka, úžasné prostředí pro výchovu dítěte. Corrach tedy vyrostl v dysfunkčním prostředí bez matky a již od útlého věku byl učen, že lidi jsou zvěř, která může za současný stav elfů a nezaslouží si nic než smrt. To vše bylo doprovozeno důkladným výcvikem s mečem, lukem a jízdou na koni. Z Corracha se tak stával ideální obraz bandity, narozeného jen pro tento život.
V pětadvaceti letech si mohl za opasek připsat nespočet přepadení, zabitých a tučnou odměnu na svou hlavu. Díky svým schopnostem a vrozeného talentu pro plánování, si získal přezdívku Pouštní liška, neboť nejedenkrát dostal svůj gang z problémů. Vše má však svůj začátek a konec.

Liška na vodítku | +

Liška na vodítku:
Lapálie bandy lapků po téměř dvou dekádách nalezly svou zhoubu na konci oprátky. Bez soudu byla většina skupina pověšena ve jménu spravedlnosti po nepovedeném přepadení vojenského transportu, který se ukázal jako past. Když se ale jedny dveře zavřou, jiné se otvírají. Corrachův otec byl sice pověšen, ale o Corrachovi se všeobecně vědělo, že je vyjímečný válečník a jezdec, a tak mu bylo nabídnuto, že jeho hříchy budou prominuty, když vstoupí do Nilfgaardské kavalérie. Bylo to snadné rozhodnutí, elfí mladík si velmi dobře uvědomoval, že to, čím se před spaní elfí skupina krmila, byly jen žvásty. I když v nenávisti vůči lidem vyrůstal a žil, kolikrát měl možnost hodiny pozorovat lidské zvyky a uvědomil si, že pravda bude někde na pomezí obou světů. A tak se tedy stalo, že z bandity byl spořádaný občan a voják.
Mezi vojáky byl Corrach napůl respektován a napůl nenáviděn. Na jednu stranu byl vynikající válečník a dokázal své jednotce zachránit krk rychlým uvažováním, na tu druhou stranu byl ale kdysi banditou a co hůř, elfem. Bylo to právě v armádě, kde si elfí válečník uvědomil, že za to v jakém svrabu se elfí rasa nachází, si může z velké části sama. Ano, lidé byli rasisté, ale měli svůj důvod. Veverky nebyli ničím než jen teroristickou organizací, skrze přepadávání, rozsévání strachu a prodávání se jako prodějná děvka se snažili získat příslib svého království. A nakonec s nimi každý jen vyběhl. Bylo potřeba to udělat jinak. Dalších deset let se snažil v armádě dosáhnout nějakého postavení, ale krom občasného vedení u různých komand se nikdy nedostal nijak výš. Jeho původ a minulost mu v tom zdatně bránily. Nilfgaard ho držel velmi zkrátka a nepustil ho ani do větších bojů, spíše potlačení rebélií a chytání banditů, neboť kriminálním živlům on rozumněl. Nicméně se v něm probudila velká touha něco znamenat, pokud by něco znamenal, mohl by nechat svou stopu ve světě a reálně změnit elfí osud – armáda ale nebyla tou pravou cestou. Po celé děkádě služby tak dezertoval a vydal se na sever za svým lidem.

Veverky a budoucnost | +

Veverky a budoucnost:
Na severu netrvalo dlouho a podařilo se mu přidat k elfímu komandu. I přestože spousta z nich držela ideál elfího státu ve velkém respektu, jejich způsoby Corroch vyhodnotil jako chybné. Stát, který vznikne z terorismu, nebude nikdy v očích ostatních legitimních. Byl by vždy ohrožen lidskými královstvími a to z pádných důvodů. Navíc by vznikl s krvavou kaňkou ve své historii, postaven na krvi nevinných. To nebyl správný způsob. Musel existovat lepší.
Nezbývalo než to tedy udělat po svém. Elfí válečník vystřídal mnoho komand a zjišťoval si půdu pro případnou změnu, ale pokud neměl možnost nabídnout alternativu, neměl způsob jakým by elfy přesvědčil. Po dalších pěti letech, jež prožil hlavně cestováním a zvykáním si na severské klima, které velmi špatně snášel, se nakonec trhl i od Veverek a vydal se vlastní cestou. S jasným plánem v hlavě.
Potřeboval finance a armádu. V čem se tyto dvě věci setkávaly? V žoldnéřských kompaniích. Rozdíl mezi Veverkami a žoldnéřskou kompanií byl na první pohled malý, ale při bližším zkoumání se rozdílů našlo více než dost. Veverky fungovaly sice na základě jasného ideálu, ale díky tomu byly snadno manipulovatelné. A to jak z vnitřního prostředí, tak toho vnějšího. Možná by bylo snazší Veverky pouze reorganizovat, ale i tak by vždy zůstaly zapsány v análech historie jako krvavé uskupení. Nezbývalo než začít od znova, a nemířit rovnou za hlavním cílem, ale nejdříve získat dostatečný kapitál a respekt. Vybudovat jiné podvědomí o organizaci. A až poté začít s pravými záměry.

V současné době tak putuje po severu, bere jakékoliv práce které se naskytnou, peníze šetří a hledá příležitost, kdy bude moct založit vlastní žoldnéřskou skupinu a později společnost. A současná válka je velmi úrodnou půdou pro takové příležitosti.

Speciální inventář:
Dva krátké meče
Luk s toulcem šípů
Trpasličí dýmka s tabákem

Loajalita:
Kdokoliv, kdo dobře platí a elfí lid. Veverkám by pomohl, ale jinak jimi pohrdá.
Editace karty:
////
Odehrané questy:
////

SCHVÁLENO
25.1.2019