Setaareth Wulf-Kestrel
Rasa: člověk
Povolání: žoldák
Datum narození: jaro 1239
Víra: uctívá draky
Loajalita: k tomu, kdo zrovna platí, a k rodné zemi
Rasa: člověk
Povolání: žoldák
Datum narození: jaro 1239
Víra: uctívá draky
Loajalita: k tomu, kdo zrovna platí, a k rodné zemi
VZHLED
Na první pohled je poznat, že Seti není žádný povaleč, i když všem bude s úsměvem tvrdit, že se nejraději válí mezi polštáři, nacpává se a upíjí vína v množství větším než malém. Je urostlé, vyšší postavy snědé pleti, která je výsledkem mísení různých kultur a genů, takže i když mezi běžné Zerrikánce nezapadá, na Severu v otcově domovině by ho také nikdo za rodáka nepovažoval.
Není to ani žádný mladík, i když bojištěm se pohybuje stále stejně neohroženě jako zamlada. Obličej mu brázdí vrásky odsloužených let a tmavé vlasy má prokvetlé stříbrem a šedinami, které mu neubírají nic z osobitého charisma. Není to žádný hezoun, na to má moc ostré rysy a moc velký orlí nos, ale na první pohled není vyloženě nesympatický. Tmavě hnědé oči v sobě skrývají jiskry veselosti a pobavení, stejně jako nepříliš výrazné rty, věčně stočené k sarkastickému úšklebku pod upraveným knírkem. Seti o sebe celkově pečuje, to prý aby mu to na márách slušelo.
Co se týče pohledu druhého, tedy toho, co se skrývá pod zbrojí a oblečením, potvrzuje se jen domněnka, že Seti není povaleč. Nemá sice široká ramena a nepůsobí jako někdo, kdo by jednou ranou rozbil kámen na dvě poloviny, ale tělo má vyrovnaně osvalené, atletické a také poseté jizvami. Šrám přes hrudník někdo dobře ošetřil, takže po ráně zbyla jen světlá linka od posledního žebra k vrcholu hrudní kosti, ale propíchnutý bok takovou péči nedostal. Levou stranu nad bokem mu tak hyzdí spletenec vystouplých jizev jak zepředu, tak zezadu, kde meč z těla zase vyšel. Znetvořenou kůži si nese také na rameni, kde se mu někdo kladivem pokusil ramenní plát implantovat do těla, ale zbytek jizev už by člověk musel pohledat.
Jeho šatník není moc pestrý, jako žoldák lpí především na své zbroji a zbraních, ale když už se někdy zastaví doma, aby se setkal s rodinou, obléká se především ve volném stylu jásavých barev.
fc: Pedro Pascal
Není to ani žádný mladík, i když bojištěm se pohybuje stále stejně neohroženě jako zamlada. Obličej mu brázdí vrásky odsloužených let a tmavé vlasy má prokvetlé stříbrem a šedinami, které mu neubírají nic z osobitého charisma. Není to žádný hezoun, na to má moc ostré rysy a moc velký orlí nos, ale na první pohled není vyloženě nesympatický. Tmavě hnědé oči v sobě skrývají jiskry veselosti a pobavení, stejně jako nepříliš výrazné rty, věčně stočené k sarkastickému úšklebku pod upraveným knírkem. Seti o sebe celkově pečuje, to prý aby mu to na márách slušelo.
Co se týče pohledu druhého, tedy toho, co se skrývá pod zbrojí a oblečením, potvrzuje se jen domněnka, že Seti není povaleč. Nemá sice široká ramena a nepůsobí jako někdo, kdo by jednou ranou rozbil kámen na dvě poloviny, ale tělo má vyrovnaně osvalené, atletické a také poseté jizvami. Šrám přes hrudník někdo dobře ošetřil, takže po ráně zbyla jen světlá linka od posledního žebra k vrcholu hrudní kosti, ale propíchnutý bok takovou péči nedostal. Levou stranu nad bokem mu tak hyzdí spletenec vystouplých jizev jak zepředu, tak zezadu, kde meč z těla zase vyšel. Znetvořenou kůži si nese také na rameni, kde se mu někdo kladivem pokusil ramenní plát implantovat do těla, ale zbytek jizev už by člověk musel pohledat.
Jeho šatník není moc pestrý, jako žoldák lpí především na své zbroji a zbraních, ale když už se někdy zastaví doma, aby se setkal s rodinou, obléká se především ve volném stylu jásavých barev.
fc: Pedro Pascal
POVAHA
Je to zlatíčko! Jen zavřít do truhly, zakopat na pustém ostrově a zahodit klíč i mapu. Ale abychom mu nekřivdili, zase tak hrozné to s ním není, jen na první dojem působí jako bezcitný hulvát. Sám by o sobě nejspíš prohlásil, že je vyloženě rodinný typ, a nebyl by ani moc daleko od pravdy, i když s jeho rodinnou situací je to poněkud zvláštní. Jako otec je ale starostlivý a pozorný a stejně takový je i milenec, když už se některá nechá zlákat. Nic neslibuje, většinou je naopak upřímný až běda, i když si ostatní myslí, že jen žertuje. No, nežertuje, ale možná je mate ten úsměv, co mu při všem pohrává na rtech?
I on umí ale zachovat vážnou tvář, když je to potřeba. Je svým osobitým způsobem čestný a zakládá si na pravdě a férovosti, čímž také měří hodnotu lidí okolo sebe. Nikomu nemaže med kolem pusy, pokud k tomu nemá nějaký velmi dobrý důvod, ale na prázdné pochlebování není stavěný - stejně jako on sám se k němu obvykle nesnižuje, nemá rád, když se ho někdo snaží získat podlézáním a falešnými komplimenty.
I on umí ale zachovat vážnou tvář, když je to potřeba. Je svým osobitým způsobem čestný a zakládá si na pravdě a férovosti, čímž také měří hodnotu lidí okolo sebe. Nikomu nemaže med kolem pusy, pokud k tomu nemá nějaký velmi dobrý důvod, ale na prázdné pochlebování není stavěný - stejně jako on sám se k němu obvykle nesnižuje, nemá rád, když se ho někdo snaží získat podlézáním a falešnými komplimenty.
SCHOPNOSTI
Seti si prošel výcvikem s typickou zerrikánskou zbraní, kopím, na které nedá dopustit. Víc by toho snad pro svůj způsob života ani nepotřeboval, ale ukázalo se, že je dobré umět si spočítat žold a napsat krátký vzkaz rodině. Svému otci vděčí za znalost i jiného než matčina jazyka na takové úrovni, aby se s ním dobře domluvil, a co víc, aby leckdo i zapochyboval, jestli nestojí tváří v tvář jen dobře opálenému Seveřanovi.
(20 základ + 4 za Valentýn)
| Talent: Boj s kopím Tělesná konstituce 3/6 Síla 2/6 Obratnost 4/6 Smysly 2/6 Vůle 2/6 Inteligence 2/6 Charisma 2/6 | Jazyky
Gramotnost 1/6 Vůdčí schopnosti 1/6 |
HISTORIE a RODINA
Seti se narodil v Zerrikánii redanskému otci a zerrikánské matce, což s sebou neslo řadu výhod i problémů. Ze prvé se vlastně nikam moc nehodil a rodina jeho matky Zary pochybovala, že by byl vůbec někdy k něčemu dobrý, protože vypadal po otci Erikovi kapku nedopečeně, a za druhése o něm ani nedalo prohlašovat, že je Zerrikánec. Teprve když v rozlícení kousl svého strýce do kotníku a zanechal mu tam pěkně bílý otisk vlastního mléčného chrupu, byl uveden mezi ostatní malé válečníky, kde dostal vlastní malé kopí a také první úkol - nevypíchnout si tím kopí oko, případně obě.
Dětství měl vlastně hezké, když odhlédneme od toho, že na rozdíl od svých příbuzných měl problém vydržet na slunci delší dobu, ale pořád na tom nebyl tak špatně jako otec, který trávil většinu času v domě nebo ve stínu. S ním pak trávil chvíle odpočinku, kdy mu otec ve svém rodném jazyce vyprávěl o Redánii a o rodině, která se na Severu těší úctě.
Jak čas postupoval, Seti odrostl matčině náruči i otcově vyprávění, a ještě více přimkl ke zbrani, kterou třímal v rukou už od dětských let. Nebylo tedy divu, že přijal nabídku, aby se za žold stal osobní stráží vlivného boháče, co se potřeboval dostat z jednoho bohem zapomenutého místa na jiné, a že mu takový kočovný život přirostl k srdci stejně jako všechny jeho hříšné náležitosti. Dva roky prostopášného života daly jeho povaze nových rozměrů a z odrostlého dítěte, co se toužilo postavit na vlastní nohy, se stal muž, co si dokázal užívat života. Sice to nebylo bez následků, ale i s těmi se Seti dokázal vypořádat zcela po svém. Malý Emre, kterého sevřel v náruči krátce po svých devatenáctých narozeninách, byl rozhodně jedním z největších zázraků jeho života. Nikdy by si nemyslel, že dokáže tak silně přilnout k dítěti, jehož matku nemiloval ani zpola tak jako svoji zbraň, ale otcem se stal malému chlapci řádným. Nebylo sice možné, aby cestovali společně s ním, ale navštěvoval je tak často, jak jen mu to čas dovoloval. Když Emremu o rok později přibyla sestřička jménem Sanem, nenapadlo ho nic lepšího než obě děti a jejich matky sestěhovat do jednoho domu, což mu kupodivu prošlo. Jedna v druhé našly mladé maminky a oběti Setiho charisma vzájemnou oporu a Seti se zase postaral o to, aby měly ony i děti všeho dostatek. Naštěstí se na dlouhou dobu poučil a třetího potomka s třetí ženou do domácnosti nepřidal.
Nějaký čas pak děti nevídal, byly tak malé, že jim to zřejmě moc nevadilo, a místo další dívky k oblbnutí si našel bratra ve zbrani. S Robbem Hawkem, který pocházel z domoviny jeho otce, si padli do oka celkem rychle a snad ještě rychleji se z nich stala téměř nerozlučná dvojka. Není tedy snad ani divu, že za rok společného boje bok po boku a řádění po nocích je jedna jejich společná známá postavila před zásadní problém - dítě. Čí? Těžko říct. Kdo by ale čekal rvačku, ten by se krutě mýlil, Seti se jen podrbal na hlavě, pokrčil rameny a víceméně ve shodě s Robbem uznal malého chlapce za jejich. A když už měli společného syna, jen těžko mohlo něco jejich přátelství rozdělit.
Někdy v té době, bylo tomu nějakých dvacet sedm let od jeho narození, se Seti dozvěděl, že má bratra, kterého ale nikdy neměl poznat. Zatímco on se narodil s pletí snědou, která matce sice dělala vrásky na čele, ale dokázala se smířit s tím, že je Seti spíše po otci, jeho mladší bratr se narodil s kůží alabastrově bílé barvy. Na matku chvíli křičel, jak mohla být tak krutá a odložit své vlastní dítě, ale nemělo cenu se rozčilovat. Otec se syna vydal hledat a Seti sám si uvědomil, že se ke svým dětem nechoval o moc lépe. Emre, kterému tou dobou bylo už osm, otce potřeboval doma častěji než jednou za měsíc, a sedmiletá Sanem si zase otce získala svým něžným pohledem. Seti se na čas usadil s rodinou a neopomíjel navštěvovat ani třetí dítko, nicméně žoldák bez práce je žoldák bez peněz a otec na dvě věci. Potloukal se sice ve svých výpravách za žoldem jen v okolí, ale jakmile Emre dosáhl šestnácti, usoudil, že může vytáhnout paty dál a nechal se najmout ke skupince, která mířila do Redánie.
Dětství měl vlastně hezké, když odhlédneme od toho, že na rozdíl od svých příbuzných měl problém vydržet na slunci delší dobu, ale pořád na tom nebyl tak špatně jako otec, který trávil většinu času v domě nebo ve stínu. S ním pak trávil chvíle odpočinku, kdy mu otec ve svém rodném jazyce vyprávěl o Redánii a o rodině, která se na Severu těší úctě.
Jak čas postupoval, Seti odrostl matčině náruči i otcově vyprávění, a ještě více přimkl ke zbrani, kterou třímal v rukou už od dětských let. Nebylo tedy divu, že přijal nabídku, aby se za žold stal osobní stráží vlivného boháče, co se potřeboval dostat z jednoho bohem zapomenutého místa na jiné, a že mu takový kočovný život přirostl k srdci stejně jako všechny jeho hříšné náležitosti. Dva roky prostopášného života daly jeho povaze nových rozměrů a z odrostlého dítěte, co se toužilo postavit na vlastní nohy, se stal muž, co si dokázal užívat života. Sice to nebylo bez následků, ale i s těmi se Seti dokázal vypořádat zcela po svém. Malý Emre, kterého sevřel v náruči krátce po svých devatenáctých narozeninách, byl rozhodně jedním z největších zázraků jeho života. Nikdy by si nemyslel, že dokáže tak silně přilnout k dítěti, jehož matku nemiloval ani zpola tak jako svoji zbraň, ale otcem se stal malému chlapci řádným. Nebylo sice možné, aby cestovali společně s ním, ale navštěvoval je tak často, jak jen mu to čas dovoloval. Když Emremu o rok později přibyla sestřička jménem Sanem, nenapadlo ho nic lepšího než obě děti a jejich matky sestěhovat do jednoho domu, což mu kupodivu prošlo. Jedna v druhé našly mladé maminky a oběti Setiho charisma vzájemnou oporu a Seti se zase postaral o to, aby měly ony i děti všeho dostatek. Naštěstí se na dlouhou dobu poučil a třetího potomka s třetí ženou do domácnosti nepřidal.
Nějaký čas pak děti nevídal, byly tak malé, že jim to zřejmě moc nevadilo, a místo další dívky k oblbnutí si našel bratra ve zbrani. S Robbem Hawkem, který pocházel z domoviny jeho otce, si padli do oka celkem rychle a snad ještě rychleji se z nich stala téměř nerozlučná dvojka. Není tedy snad ani divu, že za rok společného boje bok po boku a řádění po nocích je jedna jejich společná známá postavila před zásadní problém - dítě. Čí? Těžko říct. Kdo by ale čekal rvačku, ten by se krutě mýlil, Seti se jen podrbal na hlavě, pokrčil rameny a víceméně ve shodě s Robbem uznal malého chlapce za jejich. A když už měli společného syna, jen těžko mohlo něco jejich přátelství rozdělit.
Někdy v té době, bylo tomu nějakých dvacet sedm let od jeho narození, se Seti dozvěděl, že má bratra, kterého ale nikdy neměl poznat. Zatímco on se narodil s pletí snědou, která matce sice dělala vrásky na čele, ale dokázala se smířit s tím, že je Seti spíše po otci, jeho mladší bratr se narodil s kůží alabastrově bílé barvy. Na matku chvíli křičel, jak mohla být tak krutá a odložit své vlastní dítě, ale nemělo cenu se rozčilovat. Otec se syna vydal hledat a Seti sám si uvědomil, že se ke svým dětem nechoval o moc lépe. Emre, kterému tou dobou bylo už osm, otce potřeboval doma častěji než jednou za měsíc, a sedmiletá Sanem si zase otce získala svým něžným pohledem. Seti se na čas usadil s rodinou a neopomíjel navštěvovat ani třetí dítko, nicméně žoldák bez práce je žoldák bez peněz a otec na dvě věci. Potloukal se sice ve svých výpravách za žoldem jen v okolí, ale jakmile Emre dosáhl šestnácti, usoudil, že může vytáhnout paty dál a nechal se najmout ke skupince, která mířila do Redánie.
_______________________________________________________________________________
Speciální inventář:
- - -
Známé postavy:
Robert Hawke (kterého si Elaine jistě brzo napíše)
Editace karty:
- 17.6.2019 | +
- 3.10.2019 | +
Odehrané questy:
- - -
