Rasa: kříženec zlatého a bílého draka
Povolání: obchodník, dobrodruh a vlastně všechno, co se mu zamane
Datum narození: kdoví, zdá se mladý
Víra: Že na konci každé flašky bývá dno. A že se na něm rozhodně nenachází pravda.
Loajalita: Sám k sobě
____________________________________________________
VZHLED
VZHLED
Ataashi
dračí podoba
Šupinatá potvora měřící něco málo okolo sedmnácti metrů. Už jeho velikost napovídá, že nejde o čistě bílého draka, jeden ze vzácnějších dračích druhů. A kdyby snad byl někdo stále na pochybách, zlatě se lesknoucí rohovina a drápy ho odkážou správným směrem k legendám, o nichž se tvrdí, že neexistují. Jeho šupiny vypadají jako naleštěné měsíční kameny a když se k tomu přidá zlatá barva jeho rohů a drápů, není to zrovna ideální podoba pro nenápadné procházení se krajinou.
Aistan Ramis
mužská (a nejčastější) podoba
Mladík snědé pleti s dlouhými, tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima, naprosto průměrné, atleticky stavěné postavy, který se v davu neztratí jen proto, že se od seveřanů přeci jen o pár odstínů pleti a rysů ve tváři odlišuje. Na jeho rtech lze často spatřit úsměv, ať už posměšný, křivý, upřímný nebo pobavený, ale když na to dojde, umí se i docela ošklivě mračit.
Vlasy obvykle nosí částečně svázané na temeni do culíku se zbytkem volně splývajícím po ramenou nebo svázané úplně, to když očekává nějaké nepříjemnosti. Oči si zvýrazňuje černými linkami, což je v jeho zemi naprosto běžná záležitost, kterou přebírají tak nějak všichni, kdo se rádi plaví mořem za poklady. Styl jeho oblékání je také věrný domovině, má rád barevné a lehčí látky, nicméně na severu přidává pár těžších vrstev, přeci jen, je tam větší zima.
Vlasy obvykle nosí částečně svázané na temeni do culíku se zbytkem volně splývajícím po ramenou nebo svázané úplně, to když očekává nějaké nepříjemnosti. Oči si zvýrazňuje černými linkami, což je v jeho zemi naprosto běžná záležitost, kterou přebírají tak nějak všichni, kdo se rádi plaví mořem za poklady. Styl jeho oblékání je také věrný domovině, má rád barevné a lehčí látky, nicméně na severu přidává pár těžších vrstev, přeci jen, je tam větší zima.
Eritrea (z Nemrisiru)
ženská podoba, člověk
Co by to bylo za draka, aby nezkusil, jestli se zvládne proměnit v krásnou ženu, že? Asi, že většinu pigmentu vyčerpal na svou nejstálejší lidskou podobu, půvabná dívka v jeho podání se pyšní zlatými vlasy do pasu, světlou pletí a blankytnýma očima. Rty jí ve svých představách hezky vykrojil a souměrně vytvaroval a rysy tváře maličko přiřízl, i když do strohosti mají daleko. Ještě rovný nos a klenuté obočí a hned je tu tvářička, od které má sám problém se ráno odtrhnout, když se na sebe dívá do zrcadla.
Tuhle svou podobu rád rozmazluje hezkými a drahými věcmi od šperků po šaty, takže působí jako vznešená dáma. Dáma, která dle svých slov vlastní prosperující podnik plný planoucí vášně.
Tuhle svou podobu rád rozmazluje hezkými a drahými věcmi od šperků po šaty, takže působí jako vznešená dáma. Dáma, která dle svých slov vlastní prosperující podnik plný planoucí vášně.
Faelar
druhá mužská podoba, elf
Jestli u jeho ženské podoby zbylo málo pigmentu, pak u téhle už nezbyl skoro žádný. Nebo to bylo kvůli tomu, že to byla podoba, kterou sám nečekal? Vytvořená ve spěchu a pod tlakem? Nebo snad jako poslední zbyteček polymorfní magie se nedokázala oprostit od svého dračího základu? Ať už to bylo tak nebo tak, rozhodně nepřemýšlel nad tím, aby si uši zarovnal hezky dokulata. Elfí ouška mu tak vykukují z vlasů platinové barvy, ne nepodobné barvě jeho vlastních šupin. Nos má mírně orlí, rty úzké, obličej protáhlý a ostře řezaný a oči zelené jako jarní tráva. V téhle podobě se odívá prakticky do čehokoliv, co se zrovna hodí. Maličkou zvláštností jsou sotva viditelné, jemné bílé linky, jež mu brázdí už tak dost světlou kůži ve vzoru, který v podstatě kopíruje hlavní linie jeho šupinatého brnění. Je prostě poznat, že na tuhle podobu vyplýtval zbytky toho, co mu z polymorfie ještě zbylo.
POVAHA
Tak jako vzdušné proudy mění svůj směr podle toho, kam zrovna vítr zavane, tak rozverná a nestálá je i Ataashiho mysl. S hlavou v oblacích obrazně i doslova proplouvá životem v podobách, z nichž každá jeho žití udává jiný směr, a každá si žádá vlastních prvků osobnosti. V jádru však je to pořád starý dobrý Ataashi, zvědavý jak dítě a neposedný stejně tak. Nikdy neplánuje, pokud to situace vysloveně nevyžaduje, a sbírá všechny klacky, co mu život hází pod nohy, aby z nich vystavěl něco nového a neokoukaného. Málokdy mu chybí nadšení a plnění životních cílů bere jako zábavnou hru, do které s radostí zapojuje živoucí bytosti okolo sebe, ať už chtějí nebo ne. Někdy je k tomu i trochu přiměje, vždyť by byla škoda, aby o takovou cennou zkušenost přišli, zvlášť když to všechno tak hezky vymyslel. Nemá totiž zrovna moc rád, když věci nejdou podle jeho představ.
Co se vztahu k lidem, nelidem a jiným myslícím tvorům týče, netrpí předsudky. Každého bere jako sobě rovného, což se sice někomu nemusí líbit, ale ten někdo to taky nemusí vědět. Ataashi je navzdory své přátelské povaze málo sdílný, což vzhledem k jeho šupinatému tajemství není zrovna velké překvapení. Aby se vyhnul zbytečným otázkám na sebe, raději se vyptává ostatních a naslouchá s takovým zájmem, že se lidé okolo něj cítí být středobodem celého vesmíru.A to je dobře. Jemu samotnému stačí vědomí, že kdyby se v tu chvíli proměnil v oheň dštící bestii, byl by pro změnu středobodem veškeré jejich pozornosti. Netřeba to zkoušet, sebevědomí má vcelku zdravé.
Co se vztahu k lidem, nelidem a jiným myslícím tvorům týče, netrpí předsudky. Každého bere jako sobě rovného, což se sice někomu nemusí líbit, ale ten někdo to taky nemusí vědět. Ataashi je navzdory své přátelské povaze málo sdílný, což vzhledem k jeho šupinatému tajemství není zrovna velké překvapení. Aby se vyhnul zbytečným otázkám na sebe, raději se vyptává ostatních a naslouchá s takovým zájmem, že se lidé okolo něj cítí být středobodem celého vesmíru.A to je dobře. Jemu samotnému stačí vědomí, že kdyby se v tu chvíli proměnil v oheň dštící bestii, byl by pro změnu středobodem veškeré jejich pozornosti. Netřeba to zkoušet, sebevědomí má vcelku zdravé.
BYLO NEBYLO...
Ataashi toho o své pravé rodině moc neví, netuší, kde je rodičům konec, a možná to ani nechce vědět vzhledem k tomu, že jen málokterý drak umře na stáří. Vychovávala ho matka, chytrá zlatá dračice, která si našla zalíbení v bělostných šupinách svého dračího druha, a tak připravila svého syna o možnost podobat se jí ve všech směrech. Byl ještě malý, když ji strach o druha přiměl k tomu, aby syna zanechala v péči jedné zerrikánské rodiny, u níž si byla jistá, že se o chlapce-draka postará, jak nejlépe bude umět. Koneckonců, někoho, kdo draky uctívá, snad nemohlo potkat větší štěstí...
Ataashi tak vyrůstal s pěti sourozenci a ve své lidské podobě se od nich moc nelišil. Jejich pleť byla snědá, vlasy tmavé, ale přesto se od pravých Zerrikánců maličko lišili, snad že jejich matka pocházela z Nazairu. Prožil tak vlastně naprosto normální dětství, jen s tím rozdílem, že jakmile byl dost silný, aby někoho z rodiny udržel na hřbetě, sem tam někoho vzal na malý výlet po okolí. Ze začátku to ale nebylo tak růžové, jak by se mohlo zdát, vždyť byl svými adoptivními rodiči spíše uctívaný než vychovávaný, ale i ti si po pár letech zvykli, že mají na starosti jen další mládě, co potřebuje občas dostat za uši, jinak se nic nenaučí. Ataashi si nejvíc ze svých lidských sourozenců rozumněl s mladší sestřičkou, která později začala projevovat magické nadání. V rodině to kupodivu nezpůsobilo žádný velký poprask, vždyť už měli doma draka, ale po hledání ideálního řešení se rozhodli, že bude nejlepší poslat dívenku do učení, aby nikomu nechtěně neublížila. Bylo to smutné loučení, ale Ataashi jí slíbil, že se jejich cesty znovu setkají, až k tomu dozraje ten správný čas.
A čas utíkal. Z dítěte se stal mladík, co pomáhal otci s lovem, a matce s ostatními sourozenci, kterých ještě pár přibylo, protože po večerech bývala doma i nuda. Jenže Ataashimu nestačilo chodit na lov a starat se o ostatní, na to byl až příliš zvědavý a až příliš ho lákaly dálky, které měl možnost spatřit z nebe, když si letěl protáhnout křídla. Rodiče to sice neviděli moc rádi, ale sám jim s úsměvem tvrdil, že jeho šupiny v té výšce splývají s mraky, a že se není čeho bát. Doma ho ale vlastně nic nedrželo a pořád měl na paměti slib, který dal mladší sestře v den, kdy ji rodiče poslali na univerzitu, takže se dalo čekat, že jednoho dne se s nimi rozloučí i on, aby své sliby vyplnil. Svou sestru našel snadno a shledání to bylo doopravdy šťastné. Na nějakou dobu se společně s Chin usídlil v Nemrisiru, přístavním městě na severu Zerrikánie, kde se mísily kultury i rasy, a kvetl čilý obchod - a jakmile se někde sypaly peníze, dračí oči u toho nemohly chybět. Bylo celkem snadné zřídit si podnik, zprvu nepříliš úspěšný, neboť luxusní bordel vedený mužem nebyl zrovna místem, kam by se hrnuli návštěvníci, ale i s tím si Ataashi dokázal poradit. A tak dala nutnost vzniknout Eritree.
Sladké tajemství, jak se podnik vedený mladou blondýnkou jmenoval, nebyl jen místem, kde chtíč a vášeň přebíraly vládu nad rozumem, Ataashi ho bral jako dobrou základnu pro získání kontaktů, a tak se brzy jeho působnost rozšířila, i když ne oficiálně. Zboží, které bylo nesehnatelné, nebezpečné, podivné nebo nelegální, tu našlo místo ve skladech i pod pultem a k dračí radosti se mince sypaly do podnikových pokladnic jak zrní do sýpek v období sklizně. A právě někdy v té době se v Tajemství objevil zasmušilý mladý kapitán.
Faireh, nejmladší bratr Ataashiho a Chinyere na rozdíl od svých magických sourozenců stárl a jen ukazoval, kolik let uplynulo od té doby, co oba opustili domov. Nepřijel však jen na přátelskou návštěvu, šlo mu o opravu lodi, kterou koupil ve snaze stát se obchodníkem a vydělat rodině nějaké peníze. Kocábka to byla žalostná, prohnilá, vlastně na odpis, ale Ataashi v tom viděl další možnosti, jak rozšířit své působení i dále než jen k hranicím města. Bílý bard se na hladinu moří sklouzl o rok později v plné kráse, s Fairehem na kapitánském můstku a Ataashim a Chin na palubě.
Obchodování mělo svá úskalí a i když cizokrajné zboží vynášelo a Ataashimu se na Severu povedlo udělat pár dobrých kontaktů, byla tu i jiná cesta, jak si přivydělat na úkor jiných obchodníků. Bílý bard se několik let spokojeně plavil pod pirátskou vlajkou, která mu přinesla mnohé bohatství i strasti, a samozřejmě to tak nemohlo jít napořád, ačkoliv před tím, než pirátskému řádění události udělaly šmitec, stalo se pro Ataashiho něco velmi významného.
Kde byl konec jeho matce či otci, těm pravým, to Ataashiho pramálo zajímalo, protože najít draka ve světě bylo jako hledat jehlu v kupce sena, ačkoliv jednomu se to právě povedlo. Jeho mladší bratr, očividně informován matkou o tom, že má sourozence, Ataashiho vyhledal. Dastan, jak si mladík nechal říkat, se Ataashimu zalíbil, ostatně bylo skvělé mít také nějakého vlastního sourozence, jen bylo těžké od charismatického draka držet ty nevlastní. Sám však doufal, že mezi Dastanem a Chin došlo jen k pár nevinným narážkám a flirtům, než aby z toho bylo něco vážnějšího, protože i Dastan je nakonec opustil s příslibem, že se znovu naleznou.
Po úspěšném a šťastném období muselo zákonitě přijít také nějaké neštěstí, jinak by si sám Osud zahrával se svou nestranností. Ne všechny bitvy končily dobře, ale ta nadcházející vyústila v Ataashiho zajetí. Mohl se proměnit, mohl se ze zajetí dostat během chviličky, co by ani lusknutí prstu nedoznělo, ale nechtěl. Po dlouhých měsících hladovění se mu povedlo i za cenu zranění uprchnout, však s pronásledovateli v patách. Vyčerpaný, na pokraji svých sil a navrch se ztrátou krve se pokusil v oblouznění o přeměnu v někoho jiného, někoho, koho nikdo nepronásledoval, ale nevyšlo to tak úplně dokonale, jak by si byl přál. Sám nedokázal vymyslet nic a tak se proměnil v první podobu, která mu vytanula na mysl. Jestli dotyčného někdy viděl, nebo to byla jen jeho vlastní fantazie, to netušil, bral však přílišnou světlost svého nového já jako selhání magie. Na odvrácení pronásledovatelů to však stačilo a Ataashi se vrátil na loď, aby se znovu uchýlil k prostému obchodování a černou vlajku se skříženými hnáty zavřel pod zámek.
Ataashi tak vyrůstal s pěti sourozenci a ve své lidské podobě se od nich moc nelišil. Jejich pleť byla snědá, vlasy tmavé, ale přesto se od pravých Zerrikánců maličko lišili, snad že jejich matka pocházela z Nazairu. Prožil tak vlastně naprosto normální dětství, jen s tím rozdílem, že jakmile byl dost silný, aby někoho z rodiny udržel na hřbetě, sem tam někoho vzal na malý výlet po okolí. Ze začátku to ale nebylo tak růžové, jak by se mohlo zdát, vždyť byl svými adoptivními rodiči spíše uctívaný než vychovávaný, ale i ti si po pár letech zvykli, že mají na starosti jen další mládě, co potřebuje občas dostat za uši, jinak se nic nenaučí. Ataashi si nejvíc ze svých lidských sourozenců rozumněl s mladší sestřičkou, která později začala projevovat magické nadání. V rodině to kupodivu nezpůsobilo žádný velký poprask, vždyť už měli doma draka, ale po hledání ideálního řešení se rozhodli, že bude nejlepší poslat dívenku do učení, aby nikomu nechtěně neublížila. Bylo to smutné loučení, ale Ataashi jí slíbil, že se jejich cesty znovu setkají, až k tomu dozraje ten správný čas.
A čas utíkal. Z dítěte se stal mladík, co pomáhal otci s lovem, a matce s ostatními sourozenci, kterých ještě pár přibylo, protože po večerech bývala doma i nuda. Jenže Ataashimu nestačilo chodit na lov a starat se o ostatní, na to byl až příliš zvědavý a až příliš ho lákaly dálky, které měl možnost spatřit z nebe, když si letěl protáhnout křídla. Rodiče to sice neviděli moc rádi, ale sám jim s úsměvem tvrdil, že jeho šupiny v té výšce splývají s mraky, a že se není čeho bát. Doma ho ale vlastně nic nedrželo a pořád měl na paměti slib, který dal mladší sestře v den, kdy ji rodiče poslali na univerzitu, takže se dalo čekat, že jednoho dne se s nimi rozloučí i on, aby své sliby vyplnil. Svou sestru našel snadno a shledání to bylo doopravdy šťastné. Na nějakou dobu se společně s Chin usídlil v Nemrisiru, přístavním městě na severu Zerrikánie, kde se mísily kultury i rasy, a kvetl čilý obchod - a jakmile se někde sypaly peníze, dračí oči u toho nemohly chybět. Bylo celkem snadné zřídit si podnik, zprvu nepříliš úspěšný, neboť luxusní bordel vedený mužem nebyl zrovna místem, kam by se hrnuli návštěvníci, ale i s tím si Ataashi dokázal poradit. A tak dala nutnost vzniknout Eritree.
Sladké tajemství, jak se podnik vedený mladou blondýnkou jmenoval, nebyl jen místem, kde chtíč a vášeň přebíraly vládu nad rozumem, Ataashi ho bral jako dobrou základnu pro získání kontaktů, a tak se brzy jeho působnost rozšířila, i když ne oficiálně. Zboží, které bylo nesehnatelné, nebezpečné, podivné nebo nelegální, tu našlo místo ve skladech i pod pultem a k dračí radosti se mince sypaly do podnikových pokladnic jak zrní do sýpek v období sklizně. A právě někdy v té době se v Tajemství objevil zasmušilý mladý kapitán.
Faireh, nejmladší bratr Ataashiho a Chinyere na rozdíl od svých magických sourozenců stárl a jen ukazoval, kolik let uplynulo od té doby, co oba opustili domov. Nepřijel však jen na přátelskou návštěvu, šlo mu o opravu lodi, kterou koupil ve snaze stát se obchodníkem a vydělat rodině nějaké peníze. Kocábka to byla žalostná, prohnilá, vlastně na odpis, ale Ataashi v tom viděl další možnosti, jak rozšířit své působení i dále než jen k hranicím města. Bílý bard se na hladinu moří sklouzl o rok později v plné kráse, s Fairehem na kapitánském můstku a Ataashim a Chin na palubě.
Obchodování mělo svá úskalí a i když cizokrajné zboží vynášelo a Ataashimu se na Severu povedlo udělat pár dobrých kontaktů, byla tu i jiná cesta, jak si přivydělat na úkor jiných obchodníků. Bílý bard se několik let spokojeně plavil pod pirátskou vlajkou, která mu přinesla mnohé bohatství i strasti, a samozřejmě to tak nemohlo jít napořád, ačkoliv před tím, než pirátskému řádění události udělaly šmitec, stalo se pro Ataashiho něco velmi významného.
Kde byl konec jeho matce či otci, těm pravým, to Ataashiho pramálo zajímalo, protože najít draka ve světě bylo jako hledat jehlu v kupce sena, ačkoliv jednomu se to právě povedlo. Jeho mladší bratr, očividně informován matkou o tom, že má sourozence, Ataashiho vyhledal. Dastan, jak si mladík nechal říkat, se Ataashimu zalíbil, ostatně bylo skvělé mít také nějakého vlastního sourozence, jen bylo těžké od charismatického draka držet ty nevlastní. Sám však doufal, že mezi Dastanem a Chin došlo jen k pár nevinným narážkám a flirtům, než aby z toho bylo něco vážnějšího, protože i Dastan je nakonec opustil s příslibem, že se znovu naleznou.
Po úspěšném a šťastném období muselo zákonitě přijít také nějaké neštěstí, jinak by si sám Osud zahrával se svou nestranností. Ne všechny bitvy končily dobře, ale ta nadcházející vyústila v Ataashiho zajetí. Mohl se proměnit, mohl se ze zajetí dostat během chviličky, co by ani lusknutí prstu nedoznělo, ale nechtěl. Po dlouhých měsících hladovění se mu povedlo i za cenu zranění uprchnout, však s pronásledovateli v patách. Vyčerpaný, na pokraji svých sil a navrch se ztrátou krve se pokusil v oblouznění o přeměnu v někoho jiného, někoho, koho nikdo nepronásledoval, ale nevyšlo to tak úplně dokonale, jak by si byl přál. Sám nedokázal vymyslet nic a tak se proměnil v první podobu, která mu vytanula na mysl. Jestli dotyčného někdy viděl, nebo to byla jen jeho vlastní fantazie, to netušil, bral však přílišnou světlost svého nového já jako selhání magie. Na odvrácení pronásledovatelů to však stačilo a Ataashi se vrátil na loď, aby se znovu uchýlil k prostému obchodování a černou vlajku se skříženými hnáty zavřel pod zámek.
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI
Talent: neobjeven
| Primární: Konstituce 2/6 Síla 2/6 Obratnost 3/6 Zručnost 0/6 Smysly 2/6 Inteligence 3/6 Vůle 2/6 Charisma 2/6 | Sekundární: Gramotnost 2/6 Boj se zbraní - luk 2/6 Plavání 1/6 Vůdčí schopnosti 2/6 | Jazyky: zerrikánština - mateřský obecná řeč 3/3 | V dračí podobě: Telepatie Absorbování magie Bonus k síle +5 Bonus ke konstituci +5 Bonus ke smyslům +1 Boj se zbraní - oheň 2/6 |
____________________________________________________
Speciální inventář:
---
Známé postavy:
Bibiana - Q A kam zmizel rum
Lenna - Q A kam zmizel rum
Bartimeus - Q A kam zmizel rum
Dastan - protože si ho Světla napíše
Editace karty:
3.10.2019 - navýšeny schopnosti za rozdělené body (Derby, Semestr)
Odehrané questy:
---
- Dračí reálie: | +
