Nesryn Duvallon

od **Nesryn** » 18 kvě 2019, 17:33

JMÉNO: Nesryn Duvallon
POVOLÁNÍ: čarodějka a "obchodnice"
RASA: elfka
VĚK: mladá dospělá

Obrázek

Na svůj vzhled může být Nesryn hrdá, asi jako každá čarodějka – ona si však na rozdíl od většiny čarodějek vzhled příliš nepřikrášlila, od přírody je taková, jaká je, tedy elfsky krásná. Je středně vysoké a poměrně štíhlé postavy, ovšem není to žádná vychrtlina – dává si záležet na tom, aby zejména v určitých partiích bylo na co se dívat a za co chytit, a v těch jiných aby zase zbytečně nic nepřebývalo. Po většinu času se pohybuje s elegancí a ladností kočkovité šelmy. Její pleť je dokonale hladká a velmi snadno se opaluje, takže zejména během slunečních měsíců nabírá snědou barvu a vyskakují jí po těle shluky pih. Ty by možná někdo označil za nedostatek, ale Nesryn je naopak považuje za něco, co ještě víc podtrhuje její krásu, a tak se jich žádným kouzlem nesnaží zbavit.
V obličeji by náhodný pozorovatel zřejmě nenašel jedinou chybičku. Nepochybně mu dominuje pár mandlovitých očí příjemné jantarové barvy, v nich se velmi často objevují provokativní jiskřičky. Hluboké oči, v kterých jako by se skrývala veškerá tajemství světa, navíc Nesryn ráda zvýrazňuje jemným líčením, aby jejich hloubku a tajuplnost ještě podtrhla. Nosík má jako bambulku a rty barvy malin jsou plné a hezky vykrojené. Pokud v úsměvu odhalí zuby, zjistíte, že jsou menší a chybí mezi nimi špičáky, což je typicky elfské, stejně jako zašpičatělé uši.
Pozornost nepochybně přitahuje i záplava hustých a lehce se vlnících vlasů, jež mají barvu medu – je to zlatavý vodopád spadající až do poloviny elfčiných zad, který se leskne jako ten největší šperk široko daleko. Je to opravdu hříva hodná obdivu a Nesryn je na své vlasy také náležitě pyšná – tu a tam je ozdobí nějakým decentním šperkem, ale velmi často je zdobí kvítím. Ať už lučním, nebo něčím víc nóbl, jak se jí to zrovna hodí a také podle toho, jakou má náladu. Většinou nosí vlasy volně rozpuštěné, ale když to vyžaduje situace, nebrání se ani nejrůznějším účesům, třeba i dosti složitým.
Její šatník je kapitola sama o sobě. Samozřejmě preferuje šaty – moc ráda působí vznešeně a elegantně, nicméně na upnuté korzety a pevně dané střihy jí moc neužije. Mnohem raději má šaty ze vzdušných látek a nebojí se na sebe vzít takové, u kterých člověk váhá, zda více neodhalují, než zakrývají. Jenže ona se Nesryn nemá za co stydět a moc ráda dává svou krásu na odiv. Velmi často se tedy může stát, že se zapomenete pohledem u hlubokých výstřihů, jež nabízí zajímavý výhled, či u půvabné nožky, která prakticky v celé své délce kouká z rozparku. Pokud je ovšem zima, mění Nesryn průsvitné látky za něco, v čem jí bude větší teplo, a zahaluje se více, než by jí bylo milé.
Má ráda šperky, ale nepřehání to s nimi – pravidelně nosí jeden na krku, který spadá hluboko do jejího dekoltu a mizí ve výstřihu, snad aby ještě více přitáhl pozornost a vzbudil fantazii, hlavně u mužů, co si budeme povídat. Některé prsty zdobí jemné prsteny a ruce náramky, ale v únosné míře, aby necinkala jako zvonkohra. Na druhou stranu je ale schopná obléknout se do praktických kalhot a kazajky, pokud to situace vyžaduje.
Za zmínku určitě stojí ještě její tetování znázorňující divoké růže – to se jí totiž táhne přes záda, kde se rozděluje tak, aby mohlo přeběhnout přes ramena, a pokračuje k dekoltu, kde se spojuje a mizí pod šaty, pokračujíc zřejmě až k pupíku. Jen někteří šťastlivci se dozvědí, že vytetované okvětní plátky dopadly i pod pupík, ba dokonce výrazně níže.

Nesryn je přesně jako růže, kterými se tak ráda zdobí – krásná, ale pichlavá. Působí navenek sice docela sympaticky a přátelsky, avšak oplývá jistou dávkou vypočítavosti a rozhodně není žádnou hloupou slečinkou, která by po sobě nechala někoho dupat. Nedalo by se o ní říci, že je vyloženě mrcha, ale když na to dojde, moc ráda si s lidmi pohrává a baví se na jejich účet a není jí úplně proti srsti využít je ve svůj prospěch, pokud k tomu dostane příležitost. Je těžké dostat se jí pod kůži a vybudovat si s ní opravdové, upřímné přátelství, ale když už se tak stane, Nesryn se pak stane oporou a pomocnou rukou a na dotyčného oblíbence nedá dopustit. Ráda si kolem sebe hýčká mužskou společnost, ale tam se nedá o upřímných citech mluvit ani náhodou.
Je hrdá, sebevědomá a cílevědomá, avšak v rozumné míře. Tedy, sebevědomí má občas až moc vysoké, ale naštěstí ne tak moc, aby kvůli tomu udělala nějakou fatální chybu. Je schopná kompromisů, ale mnohem radši má, když je po jejím. Rozhodně jí nechybí inteligence a dětskou naivitu o světě už dávno ztratila, naopak stojí nohama poměrně pevně na zemi a hlavou v oblacích létá opravdu jen výjimečně. Získat si její důvěru je běh na dlouhou trať. Ačkoliv působí klidně, občas jedná dost impulzivně a když se rozohní, je lepší klidit se jí z cesty.
Ráda si užívá života, takže se rozhodně nebrání zábavě a bujaré společnosti, avšak mívá i dny, kdy je raději o samotě, třeba s nějakou knihou. Všeobecně se dá říci, že je její povaha dost proměnlivá a na tom, jak se Nesryn zachová, záleží hlavně na aktuální náladě.

Nesryn se narodila a vyrůstala v Dol Blathanna, kde byla nejen rodiči opečovávána jako vzácný klenot - však také vzácná byla, neboť elfských dětí se nikdy nerodilo příliš. Byla úplně obyčejné elfské dítko, zdravě zvídavé, které se rádo učilo, a vyrůstala obklopena láskou, v jakési bublině, skrz kterou nebylo vidět, že svět kolem není tak růžový jako v Údolí květů.
To se dozvěděla až v maličko pokročilejším věku, kdy vyrostla z malé nemotorné holčičky v mladou půvabnou slečnu. Setkala se totiž s o pár let starším elfem Ylianem, jehož nitro bylo stejně ohnivé, jako jeho vlasy, odhodlaným bojovat za správnou věc, za lepší zítřky - byl členem jednoho z komand Scoia'tael. Právě od něj se Nesryn postupně dozvídala, jak to ve světě funguje, a pomaličku přicházela o růžové brýle. A také o rozum, neboť se časem do Yliana bezhlavě zamilovala - a co bylo ještě lepší, on jí lásku opětoval.
Snili o tom, že se společně usadí a zkusí založit rodinu, jenže osud s nimi zjevně měl jiné plány.

Osud Nesryn zasadil nepěknou ránu přímo do srdce, když se jednoho dne objevilo Ylianovo komando, avšak bez Yliana. Tušila něco zlého a její předtucha se bohužel vyplnila - její milý padl v jednom z bojů, do kterých se Veverky zapletly. Nesryn tak během chvilky přišla o to, co jí bylo na celém širém světě nejcennější.
Se zlomeným srdcem, psychicky vyčerpaná, uplakaná a rozechvělá uchýlila se do ústraní, což bylo jen dobře, neboť v ní tyto pocity vzbudily něco, co odpočívalo ukryté hluboko v jejím nitru. Začalo to chvěním v konečcích prstů, pokračovalo to hřejivým pocitem, který se rozléval celým jejím tělem… a nakonec to explodovalo. Obrazně řečeno - z Nesryn totiž vytryskla Moc, která toho však naštěstí příliš nezničila. Bylo však jasné, že s ní musí něco dělat, aby nebyla nebezpečná ani sobě, ani svému okolí.
Ona sama z toho objevu nebyla nikterak nadšená, neboť jí to převrátilo život naruby, ale brzy přišla na to, že ovládat Moc má jisté výhody… i nevýhody, pravda. Byl jí sehnán soukromý učitel, protože na půdu jakékoliv akademie odmítla vstoupit, a tak nějak se s nadělením osudu zvládla poprat, i když nikdy nebyla horlivou studentkou.

Přestože bylo Dol Blathanna poměrně vlídným a dostatečně bezpečným útočištěm, rozhodla se Nesryn odejít. Cítila se tu z ničeho nic cize, jako by sem ani pořádně nepatřila, a navíc ji na každém kroku pronásledovaly bolestivé vzpomínky, kterým nechtěla čelit. A tak se nakonec rozloučila s rodiči, s těžkým srdcem jim nalhala, že přeci jen vyráží za vzděláním, a opustila rodný kraj.
I když tou dobou už měla o světě nějakou tu představu a nezdravé naivity byla zbavena, stejně nebyla připravena na to, že je svět tak ponurým místem, kde je těžké sehnat práci. Místem, kde se na nelidi dívají skrz prsty a kde tou dobou už začínaly první potyčky s čaroději. Uvědomila si, že jako elfka a čarodějka zároveň zřejmě vyhrála přímou jízdenku do pekel, ale ani to ji nepřinutilo se vrátit.
Toulala se světem, přivydělávala si, kde to šlo, ale velmi často končila promočená v ulicích měst a s hladově se svírajícím žaludkem. Štěstí se na ni usmálo teprve tehdy, když překročila hranice Cintry.

Za hranicemi Cintry se totiž setkala s karavanou obchodníků, jež cestovali až z dalekého Ofiru. Vzhledem k jazykové bariéře bylo velmi těžké se s nimi domluvit, ale nějak se nakonec shodli na tom, že k sobě mladou elfku alespoň dočasně přijmou - Nesryn jim totiž nalhala, že se ve zdejších krajích vyzná a ráda bude jejich průvodcem. Mezi obchodníky a elfkou došlo k vzájemnému porozumění - vyměňovali si svoje poznatky, a zatímco ona je učila elfštinu a obecnou řeč (kterou už někteří kostrbatě ovládali), oni dívku naučili něco málo z ofirštiny. A za tu dobu, co s nimi cestovala, rychle přivykla jejich zvykům, tradicím a stylu odívání.
Všechno to mělo jen maličký háček - za to, že cestovala s nimi, platila svými vědomostmi a uměním smlouvat, avšak byly tu i jiné výdaje, které musela něčím kompenzovat… a tak tu a tam zaplatila vlastním tělem. Zpočátku se jí ta myšlenka sice příčila, ale postupem času se ukázalo, že je to spíš ona, kdo ochotně láká obchodníky mezi nadýchané polštáře. Když chtěli karavanu dostat do trochu příznivější finanční situace, Nesryn se ze své vlastní vůle občas nechala prodat jako exotické zboží. Poté, co se navíc domluvili, že z toho všeho bude dostávat alespoň nějakou provizi, se nabízela opravdu ochotně - potřebovala peníze, aby si zase jednou mohla jít svou vlastní cestou.

A to také udělala - jakmile se dostala do Redánie, od karavany se odtrhla. V Novigradu se jí dokonce podařilo uchytit jako privátní společnici - brzy se vypracovala vysoko a byla uznávána jako dáma, jejíž služby jsou vysoce ceněny.
Tak se dostala až na dvůr mladého šlechtice, který se do elfky bláznivě zamiloval. Žel bohu Nesryn jeho city neopětovala a jakmile dala svůj postoj najevo, bylo zle. Mladík se proměnil ve sprostého hrubiána a dívce nezbývalo, než znovu opustit místo, které aspoň načas zvala svým domovem. A tak prchla z Novigradu a utekla právě včas - situace kolem čarodějů se tu totiž mezitím stihla pořádně vyhrotit. Ale aspoň toho pitomečka okradla o malé jmění.

Teď se dočasně usídlila v Oxenfurtu, kde prozatím žije z nakradených peněz a snaží se vymyslet, co dál. Kdo ví, třeba jí osud pod nohy hodí nějakou příležitost - a přinejhorším se může vrátit ke svému předchozímu řemeslu.