Zaklínač RPG

Jméno: Mantis de Voliente

Rasa: Vlkodlak (Člověk)

Povolání: Felčar

Věk a nebo datum narození: *1239 (34 let)

Vzhled:
Nosí kratší tmavší vlasy, hnědé oči a hustší hnědé obočí. Na obličeji má špičatý noc průměrné velikosti a většinu času vypadá, jako by se mračil. Měří kolem 180 centimetrů, takže je s výškou někde mezi průměrem a mírným nadprůměrem. Má mírně svalnatou a hubenou postavu na které nosí hnědý kožený kabát co mu sahá až ke chodidlům, které nosí většina felčarů v Redanii se sponou na pravé straně hrudi označující, že se živí tímto oborem a taktéž nosí na rukách kožené hnědé rukavice, které skrývají jen dlaň, aby měl své prsty volné a lépe se zacházelo s nástroji.
Co se vlčí podoby týče, tak v ní je pokrytý celý v tmavé černé srsti. Měří v ní přes dva metry a má dva velké přední tesáky, které jsou, jako zbytek jeho zubů, ostré jak čerstvě naostřený ocelový meč. Má také na rukou obrovské ostré pařáty, díky kterým dokáže roztrhat oběť na cucky.

Vzhled vlkodlačí | +

Povaha:
Většinu času působí klidně. Jen tak ho nic nevytočí. Pomáhá ostatním lidem z lékařského hlediska, ovšem pokud by po něm chtěl někdo něco jiného, tak zde platí pravidlo něco za něco. Nemá rád ostatní lidi, pohrdá jimi. Je to trochu cynik a vlastně se ani není čemu divit. Je to sice felčar a zachránil pár lidem život, ale kdyby se dozvěděli, že trpí lykantropií, ihned by všichni z okolí zvedli pochodně, popadli vidle a vyrazili by na lov. Úplně by zapomněli na to, jaký je a čím je, prostě by byl v jejich očích netvorem a obyčejným zvířetem, které musí být ihned zlikvidováno. A toho si je velmi vědom. Je to samotář, rád pracuje sám a když s někým komunikuje, dost přetvařuje a předstírá, případně je upřímný. A jelikož je to felčar, tak je velmi neutrální a snaží se léčit všechny, kdo to potřebují a je jedno, jestli to je Nilfgaarďan, Redan nebo člen Veverek. No a jelikož je to cynik, nemá problém být upřímný a nebo někomu nadávat či dělat věcí, za které by měla většina lidí výčitky. Vlastně ho i svým způsobem baví takhle trochu šokovat lidi, ale sám má nějakou hranici, přes kterou ani on nejde. Sice si dokáže dovolit dost věcí, ale rozhodně se nehodlá zabít. Nenese u sebe žádnou zbraň ani obyčejnou dýku. Když se má proti někomu bránit, tak se promění do své vlkodlačí podoby a nebo se brání holýma rukama. Jinak je to poctivý člověk. A mimochodem, občas si rád zahraje i nějaký ten hazard v podobě kostek. A co se náboženství týče, tak by ho nejradši zakázal a eliminoval všechny fanatiky.

Víra: Věří jen sobě a svým schopnostem.

Schopnosti a dovednosti:
Jazyky – Mateřský jazyk (Obecná mluva)
Gramotnost (2)
Tělesná Konstituce (1)
Informovanost (1)
Inteligence (1)
Léčitelství (2)
Bylinkářství (1)
Charisma (1)
Vůle (3)
Obchodování (1)
Boj bez zbraně (1)

Speciální Schopnosti | +

Přeměna ve vlkodlaka – Přeměna - na několika úrovních - Háže si na vůli, s věkem se budou zvyšovat (rok = +2)

• proměnit se vědomě bez úplňku (ovládaná cílená proměna) - 15
• zastavit nechtěnou proměnu bez úplňku (nepromění se) - ve stresové situaci - 12
• ovládnout nechtěnou proměnu bez úplňku (když nechce, ale ovládá se) - 7
• ovládnout se při úplňku (proměna zastavit nejde, ale lze ji částečně kontrolovat) - 15
Ovládnutá proměna zvyšuje primární fyzické staty o +1, neovládnutá o +2 (konstituce, síla, obratnost + smysly; inteligence se naopak snižuje)

Regenerace Hodem na konstituci může vyvolat okamžité zhojení ran
V lidské podobě dle závažnosti a kondice. Orientačně: škrábance = 5, vážnější = 15, rozsáhlá zranění = 25, zlomeniny = 20, zranění stříbrem nehojí a stejně tak nezregeneruje již přirozeně zhojené staré procesy
Ve vlkodlačí podobě neovládané se hojí bez hodů, v ovládané si háže na konstituci (O 5 bodů nižší hody než ty výše)

Ovládání vlků
Vlci ho si ho váží, respektují a tak na něho neútočí. Cítí ho jako jednoho ze svých vlčích bratrů. Mohou mu pomáhat a hlavně ho vidí jako autoritativní osobu, a tak na něho ani neútočí. Může je ale násilně ovládnout a použít v boji, což klasická magie neumožňuje. Hody na vůli (Slabší vlci= 5, násobky = počet vlků / Silní vlci = 20)

Šestý smysl
Setká-li se s tvorem chaosu nebo něčím magickým, ví to. Hodem na smysly dokáže i odhadnout sílu tvora/mága - respektive to, zda je důvod ke strachu či nikoliv - proti 10
Cílené hledání něčeho takového v prostoru = hody na smysly (určeno vypravěčem)
Hodem na smysly proti hodu na vůli druhého dokáže i vycítit jeho špatné záměry

Talent: Léčitelství

Historie a rodina:

Dětství a rané mládí | +

Narodil se v ne moc velkém a váženém rodě. Ano, byli to šlechtici, ale nebyli nijak moc důležití, ovšem jejich finance byli dost slušné a tak si nemohli nijak stěžovat. Každopádně se narodil jakožto druhý syn, dva roky po jeho bratrovi. Už když už byl na světě to neměl s bratrem nijak jednoduché a co se rodičů týče, spíše se více všímali toho prvorozeného, jelikož ho měli radši. Skoro jako by Mantis byl nechtěné dítě. Dělal mu občasné naschvály a jak to tak bývá, tak všechny bratrovy prohřešky svedl na svého mladšího bratra a rodiče mu to samozřejmě žraly.
Uběhlo pár let a rodiče ho poslali do školy, aby se vzdělával. Naučil se zde číst, psát, počítat a klasické základní věci, které by měl umět každý šlechtic. Co se výkonů týkalo oproti jeho bratrovi, tak v literatuře byl lepší Mantis, v počtech byl pro změnu lepší jeho bratr a celkově to bylo tak padesát na padesát. Ve škole se s lidmi moc nekamarádil a tak byl nějak v ústraní. Možná se bavil jen s malým okruhem lidí, ale to je tak vše a jakmile vyšel ze školy na univerzitu v Oxenfurut, kde se učil felčarem, tak na ně okamžitě zapomněl.
Ale proč zrovna felčarem? V rodině se stala tragédie a to, když jeho bratr onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Rodiče zaplatili nejlepšího doktora ve městě. Stál velké mění a bohužel bratrovi nedokázal nijak pomoct. Mantis měl o svého bratra velký strach, i když se k němu nechoval kdovíjak mile, ale stále to byl jeho bratr. Nedalo se nic dělat a po pár týdnech v horečkách a křečích umřel a byl zakopaný v rodinné hrobce. Nechtěl, aby se tohle dělo i ostatním lidem a chtěl lidem začít nějakým způsobem pomáhat, aby neumírali tak hrozným způsobem a tak se dal s překvapivou podporou rodičů, kteří ho do života trochu naučili něco obchodování a různých věcech, které bude v životě potřebovat.

Život studenta na univerzitě Oxenfurtské | +

Začátky byly krušné, jelikož Tretogor, kde prožil jeho dětství a měl zde rodinu a domov, byl několik dní cesty od Oxenfurtu a jezdit každý den sem a tam by bylo naprosto nemožné a tak se musel spokojit s pokojem někde na univerzitě a zvykat si na lidi okolo sebe. Kamarády si moc nijak nehledal a většinou je bral jako známé. Nějakou dobu trvalo, než se zabydlel, ale po nějaké době si zvykl a nějakým způsobem to přežil. Studování nebylo vůbec jednoduché a dlouhé hodiny musel sedět nad knihami. Co se praktických zkoušek týkalo, ty mu celkem i šly a poměrně dost v nich i vynikal. Ovšem byl to stereotypní život, kdy akorát mohl počítat dny, ze dnů týdny a pak to přešlo na měsíce. Byl to hodně nudný život. Neúčastnil se akcí, co se ve městě nebo na univerzitě konaly a spíše byl sám někde venku v lese o samotě. Vlastně jedinou činnost, co místo učení se dělal byly procházky v nedalekém lese. A jednoho dne, kdy se tak krásně procházel po zeleném lese plných zvířat a čerstvého okysličeného vzduchu potkal tam u toho dubu sedět nádhernou elfku políbenou ohněm. No a zde byly začátky krásného přátelství, ovšem to už je na jinou kapitolu.

Krásné chvíle s velmi milou elfkou | +

Když ji spatřil, přišel ze zvědavosti k ní. Nijak se neplížil a jelikož uslyšela kroky neznámého člověka, vyskočila na nohy a vytřeštila oči, jelikož asi čekala, že zde nikdo nechodí. Uklidnil jí, že se nemá ničeho bát, že ji nechce nijak ublížit. Představil si jí svým šarmantním gentlemanským stylem a ona se mu představila jako Torun. Pěkné jméno a ihned jak jí spatřil mu došlo, že mluví s elfkou. To by dávalo i smysl, že jí zaskočil a že zde byla takto v lese dost daleko mimo civilizaci. Jako studentka na univerzitě nevypadala, tu by si všiml. Každopádně se k ní přiblížil a začala tak klasická konverzace, kdy se dvě osoby spolu seznamují a ptají se na různé otázky o tom druhém, aby se lépe poznali. Povídalo se s ní pěkně a celkem si i rozuměli, ale na vztah to nijak neviděl a sama to tak nějak na sobě dala znát. Takhle v lese se potkávali po celých pár let a díky ní si mohl odpočinout od nudného života na univerzitě mezi hromadu neznámých lidí. Sem tam si vyšli někde v lese, bavili se o nejnovějších zvěstích, co kolovali světem, o životě a celkově o všem, o čem se bavit dalo.
Jeho roky na univerzitě pomalu končili, dostal dokument, díky kterému mohl léčit lidi, aniž by měl problémy se zákonem. Torun za ty roky bral jako jedinou osobu, které dokázal alespoň trochu důvěřovat. Bylo zrovna teplé léto a opět se procházeli v krásném lese a povídali si. V ten den vypadala vážně krásně a nemohl z ní utrhnout oči. Stále se na ní usmíval, jako mladý zamilovaný blb. Došli na jedno krásné místo, kde stál obrovský strom a pod jeho mohutnými korunami se posadili. A pak přišel ten osudný moment a hned věděl, proč si dnes vzala šaty jaké si vzala. Políbila ho na rty a zbytek to šlo už samo. Dala mu svůj menší portrét její nádherné tváře a také šátek, aby jí pamatoval. Na oplátku jí dal svůj přívěšek svého bratra, který měl na jeho památku a i když to byla jediná vzpomínka na bratra, byl do ní tak zahleděný, že jí přívěšek předal.
Uběhlo několik měsíců a Mantis to už nemohl vydržet a povědět Toruně, co k ní už nějakou dobu cítí. Setkali se opět v lese, jako vždy na tom samém místě, kde jí prvně potkal. Pozdravil jí s úsměvem po nějaké době se jí vyznal. No a to byla jeho životní chyba. Nejenže s ním nechtěla vztah a přátelství jí bohatě stačilo, ovšem problém nastal v moment, kdy mu po vlepené facce sdělila, že díky němu čeká dítě. Měl zklamané srdce a myslel si, že ho v tu chvíli zabije, ovšem jen uslyšel, jak ho slovy proklela. V ten moment neměl ani trochu páru, že se vyslovená kletba vážně splní.

Jak se felčar vlkodlakem stal | +

Uběhlo několik měsíců a během této doby se stalo spoustu věcí. Jelikož jeho rodiče neměli moc v lásce ne-lidi, tak jakmile se vrátil domů ke svým rodičům, byl ihned vyhnán díky románku s Torun z domu. Naštěstí měl nějaký nemalý obnos a tak si koupil v Tretogoru nějaký menší dům, ve kterém provozoval lékaře. Chvíli šlo vše v pohodě, dával lidem léky, léčil nemoci, spravoval zlomeniny. Ale jak tak čas plynul, všímal si, že mu po celém těle roste až nepřirozeně moc chlupů. No to by nebyl problém, dokud se jednou neprobudil se zakrvácenou pusou a s pachutí krve v ústech. Dostal strach a každou noc se zamykal ve sklepě ve svém domě. Došlo mu, že už léčit lidi nemůže, že je to příliš riskantní a tak si sehnal práci v místní márnici, kde mohl ohrožovat maximálně mrtvoly. Sice si toho moc nevydělával, ale alespoň nikoho neohrožoval. Po čase si plně uvědomoval, že je vlkodlak a bylo těžké s tím žít, i když si na to dokázal nějakým způsobem zvyknout. Uběhlo několik let, během kterých začal obchodovat s léky a bylinkami, které nebyli vůbec levné a jelikož nemoci a boje byli v tu dobu skoro všude, byla po nich velká poptávka, hlavně na černém trhu, kde cena byla ještě vyšší. Uběhlo dalších několik let a dokázal si sehnat pověrně pěkné menší sídlo. Nebylo tak velké, jako měli jeho rodiče, ale i tak to bylo dost slušné a hlavně drahé. Dokonce si sehnal i služebnou Elizabeth Parkinsovou, kterou si celkem i po čase oblíbil a sloužila mu velmi dobře. Choval se k ní vždy vlídně a slušně.
Nahoře v sídle měl svůj pokoj, který na noc vždy zamykal a byl tam vstup zakázán. Ovšem jednou jeho služebná si nedala pomoct a šla nahoru, jelikož tam slyšela rány a….. vrčení? Měla strach, jestli se Pánovi něco nestalo a tak se snažila otevřít dveře. Měla u sebe svazek klíčů, kde byli klíče i k jeho pokoji, kdyby došlo na nejhorší a tak otevřela dveře. To ale byla chyba a vyskočil na ní vlkodlak. Div ji neprasklo srdce a kdyby nebyl přivázaný řetězem k noze, zabil by jí. Další den k ní Mantis přišel a omluvil. Nikdy nebyla jako dřív a vždy, když k ní mluvil vypadalo, jakoby se bála a jakoby se každou chvíli na místě chtěla rozbrečet. Roky plynuli, v márnici udělal desítky pitev, prodal spoustu léčiv a celkově žil takový poklidný život. Během těchto let začal služebné věřit, jelikož nikomu nikdy neprozradila a za to jí byl vděčný.

Návštěva dcerušky | +

Uběhl nějaký čas a podíval se na portrét, který měl postavený na nočním stolku hned vedle postele. Byl to portrét Torun a kdo ví proč, ale postesklo se mu po ní, ovšem také k ní choval i hněv za to, že ho proklela. Díky těm slovům se stal ještě větším vyvrhelem společnosti, než byl teď a to jí do smrti nezapomene. Na druhou stranu se ale nemohl divit, když kvůli jednomu románku otěhotněla, což rozhodně nebylo v plánu. A v ten moment ho zajímala jedna věc. Jak se vůbec má jeho dítě? Rozhodl se využít svého menšího vlivu a poptal se lidí, jestli náhodou neviděli, nebo neznají člověka, který by se podobal jemu a nebo její bývalé přítelkyně.
Trvalo to dlouhou dobu, ale jednou se mu poštěstilo. Donesli se mu zprávy o jedné mladé dívce Quitaně, jež studuje na jisté Aretuzské škole. Údajně měla rysi její matky a možná i Mantise samotného. Neváhal a co nejdříve na akademii napsal a doufal, že její dopis po čase došel do její rukou.
Pár dní, ne-li týdnů či měsíců to trvalo, ale pak se objevila u jeho dveřích, nebo spíše už přímo v sídle, jelikož vešla bez pozvání přímo dovnitř. Heh, jablko nespadlo daleko od stromu. Jo Torun byla v mládí celkem divoká, kdo ví, jaká je dnes? Věděl, že je členem veverek, ale nic víc už o ní nikdy neslyšel. Jeho služebná ho upozornila, že někdo přišel a jakmile ji spatřil, věděl, že to její dcera opravdu je. Měla podobnou tvář a když viděl její vlasy, nebylo o tom pochyb, to by si nespletl. Měla dokonce s sebou nějakého jejího přítele a tak se nějak dali do povídání. Řekl jí, že její matka dělá v komandu Veverek, a další věci, které by měla vědět. Jendou v noci ale udělala něco, co dělat neměla a to otevřít se svým přítelem místnost, do které měl každý zákaz vstoupit, nebo byť se jen do ní podívat. A ovšem že to bylo večer a byl proměněný. Všimla si ho a věděla, že její pravý otec je zatracený vlkodlak. Samozřejmě jí následující den seřval a vyhodil z domu. Ale ještě, než oba odešli v hledaní jeho první lásky jí dal šátek spolu s portrétem, že to mají předat Torun. Po nějaké době se Quitana opět na chvíli vrátila, jen aby se s ním naposledy rozloučila a od té doby jí neviděl.

Speciální inventář: Brašna (přenosná lékárnička), kabát se sponou (Křídlo s ocasem omotaný kolem spony) i s maskou a kápi, hrací kostky

Loajalita: Pokud to jde, tak je neutrální

Známé postavy:
Torun – (Jeho bývala přítelkyně, nebo spíše kamarádka s výhodami)
Quitana – (Dcera Mantise a Torun)
Eirlenn - (přišel s Quitanou)

Editace karty:

Odehrané questy:

Já jsem PRO.

SCHVÁLENO
10.6.2019