Mikkael Leuvenen
Napsal: 07 zář 2019, 19:57Jméno: Mikkael Leuvenen 
Rasa: člověk
Povolání: čaroděj (dříve špion a vrah, teď mstitel a na oko obchodník)
Věk / datum narození: pozdní jaro 1150 (125let)
Víra: nevěřící
Loajalita: Možná tak Redanská půda a lid (nikoliv vladař a řád).
Vzhled:
Vzhledem k povaze jeho života, změnil podobu už několikrát. Ty podoby ale měly vždy jedno společné. Rád je hezký. Tak nějak sympaťák. Asi si potřebuje vynahradit všechen ten posměch z dětství. A ani nyní tomu není jinak, i přesto, že vypadá zhruba na čtyřicet a není ani zdaleka dokonalý, charisma má na rozdávání.
Tvář si zvolil celkem neobvyklou. Mírně protaženou a s vysokým čelem, stále však vyzbrojenou okouzlujícím úsměvem. Oříškové oči mají ten tajemně zastřený pohled někoho, kdo v sobě nosí hromady smutku a jsou tím jediným skutečným, co na sobě nechává za jakékoliv situace. Tmavohnědé vlasy nosí polodlouhé, buďto rozdělené pěšinkou napůl nebo stažené dozadu. Podle toho, jestli chce působit spíše uvolněně nebo naopak přísně, až snobsky. Vždy nosí knír a krátký vous, ve kterém lze naleznout i nějakou tu šedinu. Jak lidské.
Vysoký je pak celý metr osmdesát a pár drobných k tomu, přičemž postavou je takový ten krásný účelný střed. Je elegán, žádný svalovec z povolání, ale ani vyhublá chudinka, kterou by mohl odnést silnější vánek. Na své odívání pak dbá, jak se od čaroděje na úrovni čeká, ale rozhodně se snaží nevyčnívat z davu, takže nic nápadného. Jen čisté a upravené, aby nad ním nikdo neohrnoval nos.
Samozřejmě to není žádná z podob, ve které se v Redanii kdykoliv předtím ukázal.
FC: Keanu Reeves
Povaha:
Všichni, jež měli s "vévodou" tu čest, se shodují v jednom. Je to dobrý člověk s velkým srdcem. S tím zbytkem už je to složitější. On má totiž ve zvyku se chovat se pokaždé jinak a to ani nemusí nic hrát. Umí být rozverný jako malé děcko, ale i oplývat smrtelnou vážností. Umí kolem sebe rozsévat vlny optimismu a stejně tak propadat hluboké nostalgii.
Z výše popsaného snad jasně vyplývá, že potřebou chovat se jak etiketa káže, opravdu netrpí, ale vpravdě to umí a to navíc celkem bravurně. Zvládá skvěle splynout s téměř jakýmkoliv davem i na sebe přitáhnout pozornost, když se mu to zrovna zlíbí. Letité zkušenosti a osobitý šarm mu umožňují kde co. A on je velmi cílevědomý a také celkem chytrý.
Nicméně, i když je člověkem, co se bez zaváhání ujme znetvořeného dítka a pomůže mu v cestě za jeho snem, má i svou temnou stránku. Inu. Neodpouští. A má ve zvyku zrady a křivdy oplácet aspoň dvojitou měrou. Přitom si zvládá nasadit klapky na oči a nedívat se napravo, ani nalevo. Ostatně byl vycvičen k tomu přijímat oběti.
Navenek působí spíše chladně analyticky, ale zdání klame. Je vlastně celkem horkokrevný a bezohledný, nicméně svým osobitým způsobem. Rozhodně jej zcela běžně neuvidíte křičet a ve vzteku házet věcmi (nebudu ale tvrdit, že to nikdy neudělal nebo neudělá).
Také je tak trochu dobrodruh, rád cestuje a poznává neznámá místa. Na to momentálně ale nemá zrovna čas. Také je víceméně imunní proti fyzické kráse, ostatně sám moc dobře ví, jak falešná umí být. U lidí tak proto hledá úplně jiné kvality.
Dovednosti: +8 přenosných bodů od Zenna + 10 přenosných + 10 za semestr
Historie:
Prvorozený syn Redanského vévody. Předurčen k pohodlnému životu v přepychu. Kdyby se tedy dík intenzivně probíhajícímu inbreedingu nenarodil s křivýma nohama a znetvořeným obličejíkem. Nicméně nechali si ho. Kdyby snad nedejbože ze svazku jeho rodičů nevzešel jiný, vhodnější potomek. Zbavit se ho přece mohli kdykoliv.
Matka, která mu byla zároveň snad i tetičkou a sestrou, si svou malou zrůdičku ovšem velmi zamilovala. Mateřské pudy a první dítě, ať je jakékoliv. Přes to se nešlo dostat. A tak, když po dvou dívkách konečně porodila mladšího bratra, který měl sice oči tak podivně daleko od sebe, ale jinak vypadal o dost lépe než Mikkael, nedopustila, aby jej stihl předurčený osud. Totiž smrt.
Místo toho si pro znetvořené dítko vyprosila internát a magické vzdělávání, které tehdy bylo naprosto v pořádku a platily se za něj velké peníze. Těmi ovšem rodina disponovala, tak nakonec, proč ne. Kdyby se chlapec chytil, existovala i možnost, že by se mohl „opravit“. Dvě mouchy jednou ranou.
A tak se zhruba desetiletý chlapec který neuměl chodit a vlastně ani pořádně mluvit, dostal daleko od domova na akademii v Ban Ard. Hezky odklizený. A byl to bezpochyby velký zlom v jeho životě a to na několika frontách. Nebyl sice zřídlem, které by vykazovalo nadání už od narození, ale dík dobrému vedení, odpírání a pilnému studiu ze sebe vytáhl opravdu to nejlepší. O pár let později se pyšnil nejen diplomem, ale také novým tělem, ve kterém se necítil jako vězeň, což pro něj byla ta nejlepší odměna.
Tehdy se vrátil. Do domu, kde to vřelo v mnoha různých ohledech. Matka a sestry byli u vytržení, oplakávajíc, že nebožtík otec nevidí, v co jeho neduživý syn vyrostl. Bratr byl pak naopak velmi nenadšen. Ostatně Mikkael teď byl ve všech ohledech lepší – hezčí, chytřejší a navíc vládl Mocí. Vůbec ho tu nechtěl! A dával mu to sežrat každou chvíli.
Mikk byl ale od milované matky odtrhnutý příliš dlouho na to, aby se její náruče hned vzdal a tak vrtochy mladšího bratra trpělivě trpěl. Celé roky. Během kterých se obě sestry vdaly. Nebo jim spíš byly vdavky vnuceny – nijak překvapivě na ně čekali vlastní bratranci. On tím byl samozřejmě velmi znechucen a pokusil se vysvětlit, co takové staromódní svazky způsobují, ale byl ukamenován rodinnou tvrdohlavostí a umlčen výhružkou, že bude na místě vyděděn. Popravdě na majetku mu nezáleželo, ale to by také musel opustit vévodství a to udělat nehodlal, až do matčiny smrti.
Paradoxně první je opustila nejmladší sestra, která nešťastně skonala při porodu i s dítětem. Tehdy opět zvedl hlas, ve strachu o druhou sestřičku, ale výsledek byl stejný. Naštěstí, jak roky plynuly, ukázalo se, že ona děti pravděpodobně vůbec mít nemůže. Což povážně snížilo její hodnotu. Následoval rozchod, aby si bratranec mohl vzít jinou svou sestřenici. Mladší a hezčí, pravděpodobně. Ale hlavně takovou, co mu povine dědice…
Mimo to bratr vládl svému panství rukou, která sice nebyla nijak zvlášť krutá, ale zato působila, jako by to byla ruka nejhloupějšího z hlupáků. Možná rovnou šílence. Rozhodnutí a změny, které dělal rozum nebral a jeho prezentace u královského dvora mu také velmi škodila.
Mikk byl dost chytrý, aby si všimnul, jak se vévodovi stahuje kolem krku smyčka. Že je v hledáčku koruny a to pravděpodobně jako oběť nutné likvidace. Sám se dopídil k tomu, který byl úkolem pověřen a konfrontoval jej. Ostatně byl snad dost mocný na to, aby si mohl troufnout na vraha a špicla. K překvapení obou, však jeho jednání udělalo na vyšších místech dojem a jeho žádost, aby se s bratrem mohl vypořádat sám, poté až matka v míru odejde, byla vyslyšena.
A tak pár týdnů po smrti bývalé vévodkyně během lovu zmizel i současný vévoda. Ve vyšších kruzích se o tom nemluvilo, poddaní byli celkem vděční a po ničem se neptali. Jen čaroděj věděl, že šílenec skončil proměněný ve skálu uprostřed hlubokého lesa.
Celé panství mu bylo obratem nabídnuto. On ale po tomhle typu moci netoužil. Ani ten hloupý zámek neměl zrovna rád. Stačilo mu něco mnohem menšího ke spravování, kam by mohl vzít svou poslední žijící příbuznou (ta se šťastně vdala za docela obyčejného ovdovělého ševce ze vsi – děti s ním sice nikdy neměla, ale ty jeho je oba zaměstnávaly dost), a aby se měl kam vracet.
Králi nebylo vůbec po chuti nechat vévodský titul někomu jinému z té praštěné rodiny a tak většina majetku propadla království, což pro něj také byla vlastně také celkem slušný výhra. Jako kompenzaci pak čarodějníkovi, který byl momentálně bez cíle, nabídl práci u tajných služeb. Špionáž, špinavá práce. Ostatně už přeci prokázal, že se v tom oboru neztratí. A on souhlasil.
Nejprve ho čekalo pár měsíců výcviku, který rozhodně nebyl nijak jednoduchý. Vytrval ale a pak jej čekala desetiletí služby, při které ve jménu Redanie udělal mnoho věcí, za které by se mohl stydět. Naučil se ovšem si to moc nebrat a stírat si z rukou krev bez jakýchkoliv skrupulí. O jeho věrnosti koruně nikdo nemohl mít sebemenší pochyby. Dokud na trůn nenastoupil Radovid a jeho sílící nedůvěra k čarodějům, která vyvrcholila v absolutní odmítání Mocí nadaných. Století služby najednou vyletělo oknem, spolu s veškerými zásluhami a z Mikkaela se pro změnu stal, pes štvaný vlastním pánem. A to jej velmi, velmi nazlobilo.
Dík vlastnímu důvtipu, konexím a kontaktům se mu podařilo utéct, zaplatil za to ovšem vlastním zdravím. Byl však za hranicemi a začal pomalu střádat plán na to, jak s králem, který byl snad stižen stejným šílenstvím, jako kdysi jeho bratr, naložit. A hodlal být stejně nekompromisní a tvrdý, jako kdykoliv předtím. Ostatně sloužil své zemi a ne šílenému králi a bandě manipulátorských zfanatizovaných cvoků.
Možná že právě teď, přišel čas na návrat? Tělo a Moc se ještě úplně nevzpamatovali a dík nepřítomnosti si nemůže být jistý, co mu ze sítě známých zůstalo, ale donekonečna přeci čekat nemůže. Zvlášť když právě teď jeho dávné známé Theodosie A Ajoyl volají po každé pomocné ruce.
Dodatek:
Během oněch let Mikk víceméně adoptoval a podporoval řadu nadaných dětí, které by jinak nedostali žádnou šanci se projevit. Dodal na magické fakulty několik ztracených dušiček, zaplatil studia na nemagických univerzitách několika dalším, jiným prostě zařídil alespoň místo k žití… Je zřejmě jasné, jaké pohnutky ho k tomu vedly – vlastní nešťastný start do života.
Mezi všemi těmi dětmi byla i malá Gwenn – dcerka jednoho z jeho parťáků, který zemřel ve službě. U ní s magií zrovna nepochodil, ale našla si jiné využití.
Speciální inventář:
Má k dispozici bohatství, dík kterému by se snadno mohl z fleku vydávat za úspěšného obchodníka, což vlastně také dělá a to už si koupil menší domek v Oxenfurtu, pěkného jezdeckého koně a k tomu pár mezků do zápřahu.
Rasa: člověk
Povolání: čaroděj (dříve špion a vrah, teď mstitel a na oko obchodník)
Věk / datum narození: pozdní jaro 1150 (125let)
Víra: nevěřící
Loajalita: Možná tak Redanská půda a lid (nikoliv vladař a řád).
Vzhled:
Vzhledem k povaze jeho života, změnil podobu už několikrát. Ty podoby ale měly vždy jedno společné. Rád je hezký. Tak nějak sympaťák. Asi si potřebuje vynahradit všechen ten posměch z dětství. A ani nyní tomu není jinak, i přesto, že vypadá zhruba na čtyřicet a není ani zdaleka dokonalý, charisma má na rozdávání.
Tvář si zvolil celkem neobvyklou. Mírně protaženou a s vysokým čelem, stále však vyzbrojenou okouzlujícím úsměvem. Oříškové oči mají ten tajemně zastřený pohled někoho, kdo v sobě nosí hromady smutku a jsou tím jediným skutečným, co na sobě nechává za jakékoliv situace. Tmavohnědé vlasy nosí polodlouhé, buďto rozdělené pěšinkou napůl nebo stažené dozadu. Podle toho, jestli chce působit spíše uvolněně nebo naopak přísně, až snobsky. Vždy nosí knír a krátký vous, ve kterém lze naleznout i nějakou tu šedinu. Jak lidské.
Vysoký je pak celý metr osmdesát a pár drobných k tomu, přičemž postavou je takový ten krásný účelný střed. Je elegán, žádný svalovec z povolání, ale ani vyhublá chudinka, kterou by mohl odnést silnější vánek. Na své odívání pak dbá, jak se od čaroděje na úrovni čeká, ale rozhodně se snaží nevyčnívat z davu, takže nic nápadného. Jen čisté a upravené, aby nad ním nikdo neohrnoval nos.
Samozřejmě to není žádná z podob, ve které se v Redanii kdykoliv předtím ukázal.
FC: Keanu Reeves
Povaha:
Všichni, jež měli s "vévodou" tu čest, se shodují v jednom. Je to dobrý člověk s velkým srdcem. S tím zbytkem už je to složitější. On má totiž ve zvyku se chovat se pokaždé jinak a to ani nemusí nic hrát. Umí být rozverný jako malé děcko, ale i oplývat smrtelnou vážností. Umí kolem sebe rozsévat vlny optimismu a stejně tak propadat hluboké nostalgii.
Z výše popsaného snad jasně vyplývá, že potřebou chovat se jak etiketa káže, opravdu netrpí, ale vpravdě to umí a to navíc celkem bravurně. Zvládá skvěle splynout s téměř jakýmkoliv davem i na sebe přitáhnout pozornost, když se mu to zrovna zlíbí. Letité zkušenosti a osobitý šarm mu umožňují kde co. A on je velmi cílevědomý a také celkem chytrý.
Nicméně, i když je člověkem, co se bez zaváhání ujme znetvořeného dítka a pomůže mu v cestě za jeho snem, má i svou temnou stránku. Inu. Neodpouští. A má ve zvyku zrady a křivdy oplácet aspoň dvojitou měrou. Přitom si zvládá nasadit klapky na oči a nedívat se napravo, ani nalevo. Ostatně byl vycvičen k tomu přijímat oběti.
Navenek působí spíše chladně analyticky, ale zdání klame. Je vlastně celkem horkokrevný a bezohledný, nicméně svým osobitým způsobem. Rozhodně jej zcela běžně neuvidíte křičet a ve vzteku házet věcmi (nebudu ale tvrdit, že to nikdy neudělal nebo neudělá).
Také je tak trochu dobrodruh, rád cestuje a poznává neznámá místa. Na to momentálně ale nemá zrovna čas. Také je víceméně imunní proti fyzické kráse, ostatně sám moc dobře ví, jak falešná umí být. U lidí tak proto hledá úplně jiné kvality.
Dovednosti: +8 přenosných bodů od Zenna + 10 přenosných + 10 za semestr
Dík zraněním z útěku je na tom po fyzické i magické stránce dost mizerně, ale to se snad rychle srovná... :-|
| Inteligence – 2 Smysly – 2 Vůle – 2 Charisma – 3 Síla - 1 Obratnost - 1 Talent: Informovanost | Magie – 3 Jazyky – Nilfaardština – 2 Informovanost – 3 Přesvědčivost - 2 Gramotnost - 2 Lhaní a předstírání - 2 Obchodování - 2 Boj beze zbraně - 1 Jezdectví – 1 |
Historie:
Prvorozený syn Redanského vévody. Předurčen k pohodlnému životu v přepychu. Kdyby se tedy dík intenzivně probíhajícímu inbreedingu nenarodil s křivýma nohama a znetvořeným obličejíkem. Nicméně nechali si ho. Kdyby snad nedejbože ze svazku jeho rodičů nevzešel jiný, vhodnější potomek. Zbavit se ho přece mohli kdykoliv.
Matka, která mu byla zároveň snad i tetičkou a sestrou, si svou malou zrůdičku ovšem velmi zamilovala. Mateřské pudy a první dítě, ať je jakékoliv. Přes to se nešlo dostat. A tak, když po dvou dívkách konečně porodila mladšího bratra, který měl sice oči tak podivně daleko od sebe, ale jinak vypadal o dost lépe než Mikkael, nedopustila, aby jej stihl předurčený osud. Totiž smrt.
Místo toho si pro znetvořené dítko vyprosila internát a magické vzdělávání, které tehdy bylo naprosto v pořádku a platily se za něj velké peníze. Těmi ovšem rodina disponovala, tak nakonec, proč ne. Kdyby se chlapec chytil, existovala i možnost, že by se mohl „opravit“. Dvě mouchy jednou ranou.
A tak se zhruba desetiletý chlapec který neuměl chodit a vlastně ani pořádně mluvit, dostal daleko od domova na akademii v Ban Ard. Hezky odklizený. A byl to bezpochyby velký zlom v jeho životě a to na několika frontách. Nebyl sice zřídlem, které by vykazovalo nadání už od narození, ale dík dobrému vedení, odpírání a pilnému studiu ze sebe vytáhl opravdu to nejlepší. O pár let později se pyšnil nejen diplomem, ale také novým tělem, ve kterém se necítil jako vězeň, což pro něj byla ta nejlepší odměna.
Tehdy se vrátil. Do domu, kde to vřelo v mnoha různých ohledech. Matka a sestry byli u vytržení, oplakávajíc, že nebožtík otec nevidí, v co jeho neduživý syn vyrostl. Bratr byl pak naopak velmi nenadšen. Ostatně Mikkael teď byl ve všech ohledech lepší – hezčí, chytřejší a navíc vládl Mocí. Vůbec ho tu nechtěl! A dával mu to sežrat každou chvíli.
Mikk byl ale od milované matky odtrhnutý příliš dlouho na to, aby se její náruče hned vzdal a tak vrtochy mladšího bratra trpělivě trpěl. Celé roky. Během kterých se obě sestry vdaly. Nebo jim spíš byly vdavky vnuceny – nijak překvapivě na ně čekali vlastní bratranci. On tím byl samozřejmě velmi znechucen a pokusil se vysvětlit, co takové staromódní svazky způsobují, ale byl ukamenován rodinnou tvrdohlavostí a umlčen výhružkou, že bude na místě vyděděn. Popravdě na majetku mu nezáleželo, ale to by také musel opustit vévodství a to udělat nehodlal, až do matčiny smrti.
Paradoxně první je opustila nejmladší sestra, která nešťastně skonala při porodu i s dítětem. Tehdy opět zvedl hlas, ve strachu o druhou sestřičku, ale výsledek byl stejný. Naštěstí, jak roky plynuly, ukázalo se, že ona děti pravděpodobně vůbec mít nemůže. Což povážně snížilo její hodnotu. Následoval rozchod, aby si bratranec mohl vzít jinou svou sestřenici. Mladší a hezčí, pravděpodobně. Ale hlavně takovou, co mu povine dědice…
Mimo to bratr vládl svému panství rukou, která sice nebyla nijak zvlášť krutá, ale zato působila, jako by to byla ruka nejhloupějšího z hlupáků. Možná rovnou šílence. Rozhodnutí a změny, které dělal rozum nebral a jeho prezentace u královského dvora mu také velmi škodila.
Mikk byl dost chytrý, aby si všimnul, jak se vévodovi stahuje kolem krku smyčka. Že je v hledáčku koruny a to pravděpodobně jako oběť nutné likvidace. Sám se dopídil k tomu, který byl úkolem pověřen a konfrontoval jej. Ostatně byl snad dost mocný na to, aby si mohl troufnout na vraha a špicla. K překvapení obou, však jeho jednání udělalo na vyšších místech dojem a jeho žádost, aby se s bratrem mohl vypořádat sám, poté až matka v míru odejde, byla vyslyšena.
A tak pár týdnů po smrti bývalé vévodkyně během lovu zmizel i současný vévoda. Ve vyšších kruzích se o tom nemluvilo, poddaní byli celkem vděční a po ničem se neptali. Jen čaroděj věděl, že šílenec skončil proměněný ve skálu uprostřed hlubokého lesa.
Celé panství mu bylo obratem nabídnuto. On ale po tomhle typu moci netoužil. Ani ten hloupý zámek neměl zrovna rád. Stačilo mu něco mnohem menšího ke spravování, kam by mohl vzít svou poslední žijící příbuznou (ta se šťastně vdala za docela obyčejného ovdovělého ševce ze vsi – děti s ním sice nikdy neměla, ale ty jeho je oba zaměstnávaly dost), a aby se měl kam vracet.
Králi nebylo vůbec po chuti nechat vévodský titul někomu jinému z té praštěné rodiny a tak většina majetku propadla království, což pro něj také byla vlastně také celkem slušný výhra. Jako kompenzaci pak čarodějníkovi, který byl momentálně bez cíle, nabídl práci u tajných služeb. Špionáž, špinavá práce. Ostatně už přeci prokázal, že se v tom oboru neztratí. A on souhlasil.
Nejprve ho čekalo pár měsíců výcviku, který rozhodně nebyl nijak jednoduchý. Vytrval ale a pak jej čekala desetiletí služby, při které ve jménu Redanie udělal mnoho věcí, za které by se mohl stydět. Naučil se ovšem si to moc nebrat a stírat si z rukou krev bez jakýchkoliv skrupulí. O jeho věrnosti koruně nikdo nemohl mít sebemenší pochyby. Dokud na trůn nenastoupil Radovid a jeho sílící nedůvěra k čarodějům, která vyvrcholila v absolutní odmítání Mocí nadaných. Století služby najednou vyletělo oknem, spolu s veškerými zásluhami a z Mikkaela se pro změnu stal, pes štvaný vlastním pánem. A to jej velmi, velmi nazlobilo.
Dík vlastnímu důvtipu, konexím a kontaktům se mu podařilo utéct, zaplatil za to ovšem vlastním zdravím. Byl však za hranicemi a začal pomalu střádat plán na to, jak s králem, který byl snad stižen stejným šílenstvím, jako kdysi jeho bratr, naložit. A hodlal být stejně nekompromisní a tvrdý, jako kdykoliv předtím. Ostatně sloužil své zemi a ne šílenému králi a bandě manipulátorských zfanatizovaných cvoků.
Možná že právě teď, přišel čas na návrat? Tělo a Moc se ještě úplně nevzpamatovali a dík nepřítomnosti si nemůže být jistý, co mu ze sítě známých zůstalo, ale donekonečna přeci čekat nemůže. Zvlášť když právě teď jeho dávné známé Theodosie A Ajoyl volají po každé pomocné ruce.
Dodatek:
Během oněch let Mikk víceméně adoptoval a podporoval řadu nadaných dětí, které by jinak nedostali žádnou šanci se projevit. Dodal na magické fakulty několik ztracených dušiček, zaplatil studia na nemagických univerzitách několika dalším, jiným prostě zařídil alespoň místo k žití… Je zřejmě jasné, jaké pohnutky ho k tomu vedly – vlastní nešťastný start do života.
Mezi všemi těmi dětmi byla i malá Gwenn – dcerka jednoho z jeho parťáků, který zemřel ve službě. U ní s magií zrovna nepochodil, ale našla si jiné využití.
Speciální inventář:
Má k dispozici bohatství, dík kterému by se snadno mohl z fleku vydávat za úspěšného obchodníka, což vlastně také dělá a to už si koupil menší domek v Oxenfurtu, pěkného jezdeckého koně a k tomu pár mezků do zápřahu.
Známé postavy:
Osobní:
Gwen aka Mario Galanti - dcera mrtvého přítele, schovanka
Valeria - zajímavá čarodějka, kterou potkal při oslavách zahájení semestru
Eritrea (Ataashi) - krásná žena z oslav semestru
Od vidění:
Soutěžící na oslavách semestru -> Josef, Angus, Percival, Sarren, Ife, Kalle, Varren, Eshkha, Thyanna
+ Abbysiana - její obraz koupil v aukci
