Edgar
Napsal: 28 zář 2019, 16:01Jméno: Edgar
Rasa: Člověk
Povolání: Čaroděj
Věk / narození: 25 let/ Léto 1250
Vzhled:
Edgar je poměrně vysoký, zhruba 180 cm. Jeho tělo není svalnaté, hubené ani špekaté. Takový zlatý střed, co nikde nepřetéká, ale ani není zvyklý cvičit. Chodí oblečený v prostém městském oděvu nikterak výrazně se neodlišujícím od zbytku měšťanstva. Jediné na čem si zakládá je, aby byl jeho oděv čistý a bez děr. Vlasy nosí ostříhané na ježka a vousy na strniště, de facto má na celé lebce stejně dlouhý porost. Obličej má do oválu, ostřeji řezaný. Nos hezky rovný, zato rty trošku tenčí, než by chtěl. Oči bledě modré a zuby jako perličky, hezky srovnané. Celkově jeho obličej působí přátelským dojmem, ačkoliv ho někteří shledávají provokativním. Jediné, co by vám o něm mohlo napovědět, že se bavíte s čarodějem, je jeho ozdobně vyšívaná brašna, kterou neodkládá.
Povaha:
Edgar je složité povahy, snaží se ke každému přistupovat bez předsudků, nesoudit dokud nezná kontext, ale daří se mu to poměrně nahodile. Vnímá to jako svůj největší nedostatek a snaží se v sobě najít něco jako ultimátní nesoudnost či čirou neutralitu. Od toho se také odvíjí jeho vnímání dobra a zla. Pro něj to jsou jen dvě strany stejné mince a snaží se balancovat na její hraně. Má pocit, že pokud by se přespříliš přiklonil na jednu ze stran, ztratil by možnost volby a jeho činy by byli ovlivněny tou dobrou či špatnou energií.
Přes svůj náhled na svět si zachovává pozitivního ducha, dokáže být velmi přátelský a rozverný. Možná až příliš, dělá mu problémy brát věci vážně a neustále problémy zlehčuje. Snad jediné, co bere opravdu vážně, je jeho přežití a sílení. Jako většina mágů, i on je trošku posedlý touhou stát se mocnějším, schopnějším čarodějem. Rád čerpá vědomosti a moc z jakéhokoliv zdroje se mu naskytne, ovšem obzvláště rád si přichází na věci sám bez pomocné ruky mentora. Na druhé straně není hluchý k užitečným radám. Jeho oblíbenou formou magie je ta, co dělá největší dojem, největší škody a největší randál.
Edgar si navykl oplácet stejnou kartou, avšak díky svojí nátuře si hned nebere vše osobně a dokáže se nad věci povznést, udržet si nadhled. Hodně dává na svoje pocity, ale nenechá je zastínit rozum. Slovo drží, jen když věří, že druhá strana udělá to samé.
Víra:
Ještě se nesetkal s vírou, která by ho přesvědčila. Přesto existenci bohů uznává a do jisté míry respektuje jejich moc.
Schopnosti a dovednosti:
Vše neuvedené na basic hodnotách
SMYSLY 1
INTELIGENCE 2
VŮLE 2
CHARISMA 1
Magie 2
Jazyk - obecná (mateřská řeč)
Informovanost 2
Gramotnost 2
Lhaní a předstírání 2
Talent: Pyrokineze (magie ohně)
Historie a rodina:
Začátek Edgarova života byl poněkud krušný. Narodil se do vesnické rodiny v nedůležitém zapadákově. Jako asi šestému dítěti v rodině se mu nedostávalo moc pozornosti ani lásky. Rodina třela bídu s nouzí, otec byl pijan a tyran. Máma vesnická šlapka, odtud taky pramenila různorodost vzhledu sourozenců. Bratři a sestry vyrůstali po vzoru rodičů a místo lásky si všichni rozdávali jen nenávist a výprasky. Ovšem zvláštní na co všechno si člověk zvykne. Navzdory všem přepokladům tato rodina fungovala. Nikoliv v harmonii, ale fungovala. Vše se změnilo, když Edgarovi odbylo 5 let. U Edgara se začalo projevoval magické nadání, čímž si získal svoje sourozence a snad poprvé za život byl pro něco opěvován. Bohužel ne každý vnímal tehdy magii dobře. V momentě, kdy vyplynula pravda na povrch, měl Edgarův otec zrovna řádně upito. Dostal panickou ataku, že by ho syn, kterého skoro denně bil proměnil na ropuchu a vrhl se na svého syna. Rukama mu objal úzký krk a silně stiskl, proklínajíc všechny svoje předky za tuhle pohromu co na něj seslali. Edgar se kroutil, snažil se uvolnit stisk, nadechnout se. Marně, ovládla ho nesmírná bezmoc, která se prohlubovala. Plácal kolem sebe rukama. Očima se snažil najít pomoc, ale našel jen vystrašené pohledy zbytku rodiny. Když už cítil, že je pár kroků od smrti, že už je blizoučko, zhostil se ho nevýslovný hněv. Jakým neprávem se mu tohle děje?! Co udělal špatně?! Proč musí zemřít?! Současně ve svém nitru ucítil něco mocného, příjemného, nevýslovně přitažlivého. Uchopil to. Malý chlapec si pak nepamatuje co se dělo. Pamatuje si jen, že za nepřestávajícího breku běží hustým lesem. Běží pryč od hořící vesnice.
Druhý den ho vzbudilo šimrání mechu a hlazení slunce. Vzbudil se v krásném hájku, kde kolem pobíhali srnky a napájeli se z nedalekého jezírka. Přišlo mu jako by byl ve snu. Jako by se celý jeho dosavadní život nestal. Ze snění ho probudil až elf s páskou přes oko a lukem na zádech. Edgar se dal na útěk, ale byl rychle chycen. Elf působil děsivě, jeho slova byla ostrá. Když pak konečně promluvil obecnou řečí, řekl jedinou větu: "Vím, kdo jsi a co jsi udělal, ale dnes jsou ti vaši bozi nakloněni."
Iorveth, jak se později elf představil, vzal mladého Edgara i přes jeho vůli na poměrně dalekou pouť. Cesta to nebyla snadná ani příjemná. Elf se pramálo staral o potřeby lidského mláděte a záleželo mu jen na tom aby přežil. Edgar po dobu putování hodně přemýšlel nad svým dalším osudem a několikrát se pokusil utéct. Marně. Snažil se v sobě nalézt dříve poznaný hněv, ale něco mu říkalo, že ten prazvláštní pocit mu brzdí podivný kovový náramek, co mu elf zamkl kolem ruky. Po necelém týdnu cestování byli u cíle. Došli do jakési samoty pod horami. V dáli byla vidět vesnice, ale byla vzdálená přinejmenším den cesty. Zde elfa vystřídal stařec. Edgar toho dne Iorvetha viděl naposledy, ale jeho chladnou tvář si pamatuje dodnes.
Prvních pár dní trávil chlapec ve svém pokoji, jen na jídlo a potřebu se vyplížil ven, ale vždy se co nejdříve vrátil do bezpečí pokoje. Když už měl Edgar dost přemítání o svém životě a o tom co bude, osmělil se vyjít ven. V ten okamžik začala skutečná etapa jeho života.
Stařec se ukázal být čarodějem jménem Rufus. Dříve mocný a obávaný, dnes již znavený společností a otrávený intrikami a politikou. Oba dva v hloubi duše toužili po lásce, které se jim v životě moc nedostávalo. A jak to bývá, krev nedělá rodinu.
Následující roky Rufus vzal Edgara do učení a snažil se mu předat vše ze svých, dnes již omezených schopností. Po dalších deset let spolu žili na samotě u lesa, jen s občasnými návštěvami nedaleké vesnice, většinou pro doplnění zásob. Edgar si ovšem občas odběhl i na nějakou tu lumpárnu s místními. Možná i proto Rufuse po dlouhé době skrývání vystopovali jeho staří nepřátelé z vyšších kruhů. Čarodějné duo bylo nuceno změnit lokalitu. Stařec došel k názoru, že když už má čelit starým nepřátelům, stálo by za to vybrat si staré protislužby. Vydali se tedy do Redanie, jenž se stala jejich domovem.
Vybudovali si zde svoje zázemí na více lokalitách, které často obměňovali. Díky tomu se jim dařilo poměrně úspěšně unikat smrti. Rufus byl ze své minulosti dobře zajištěn, a proto nemusel ani jeden z nich pracovat a tak Edgar mohl svoje nadání více a více prohlubovat. Jak již dospívající Edgar začal chápat principy magie, mohl s Rufusem vést odborné pře. Mimo jiného si všiml, že Rufus více a více chátrá. Při jedné ze slabých chvilek se mu stařec vyznal, že žije více jak dvěstě let a po dlouhém rozjímání došel k názoru, že chce zemřít přirozenou cestou. Mladík potřeboval čas, aby tyto pohnutky pochopil. Později mu došlo, že takto se čaroděj vzbouřil proti celé čarodějné společnosti, jelikož smrt stářím je u čarodějů a čarodějek více než neobvyklá.
S přibývajícími roky čaroděj více a více chátral až se výuka transformovala na samostudium, ale Edgarovi to nevadilo. Rád se svým adoptivním otcem vedl odborné, politické i společenské pře. Cítil, že jeho čas se blíží a byl šťastný za každý společný okamžik.
Ovšem nemohl se staříkem trávit celé týdny. Měl taky svoje povinnosti ke klientům a k sobě samému. Jednoho dne, kdy se vracel z pochůzky, mu pohled na jejich skrýš zlomilo srdce. Byla v plamenech, rozmetána na kousky, obklopená městskou stráží. Exploze přišla zevnitř a vzala s sebou půlku čtvrti. Bylo mu jasné, že Rufus naposledy ukázal svým pronásledovatelům, s kým mají tu čest. Stejně jako před takřka dvěmi dekádami se otočil a se zadržovaným brekem se rozeběhl pryč z města. Běžel dokud mu neselhal dech, takže něco málo za brány města.
V následujících týdnech truchlil a kontroloval ostatní skrýše po celé Redanii. Všechny byly odhaleny a vybavení v nich zkonfiskováno. Uvědomil si, že je sám, bez zázemí. Jediné, co mu zbylo, byla stará kožená brašna, kterou užíval Rufus za svého mládí. Jediné pozitivum bylo, že se nezdálo, že by ho někdo pronásledoval. Zhluboka se nadechl a usmál se. V duchu poděkoval starému čaroději za život, který mu umožnil žít. Pak vykročil, vstříc životu.
Následující roky se systematicky snaží zlepšovat v magii a zároveň zůstat ve stínu. V životě hledá výzvu a snad i někoho, koho by mohl mít rád.
Speciální inventář:
Ozdobně vyšívaná kožená brašna, značně obnošená - Vzpomínka na adoptivního otce a mentora.
Loajalita:
Jeho loajalita patří magii, vědění a svobodě. Je ostře proti společenstvím a jiným autoritativním skupinám.
Rasa: Člověk
Povolání: Čaroděj
Věk / narození: 25 let/ Léto 1250
Vzhled:
Edgar je poměrně vysoký, zhruba 180 cm. Jeho tělo není svalnaté, hubené ani špekaté. Takový zlatý střed, co nikde nepřetéká, ale ani není zvyklý cvičit. Chodí oblečený v prostém městském oděvu nikterak výrazně se neodlišujícím od zbytku měšťanstva. Jediné na čem si zakládá je, aby byl jeho oděv čistý a bez děr. Vlasy nosí ostříhané na ježka a vousy na strniště, de facto má na celé lebce stejně dlouhý porost. Obličej má do oválu, ostřeji řezaný. Nos hezky rovný, zato rty trošku tenčí, než by chtěl. Oči bledě modré a zuby jako perličky, hezky srovnané. Celkově jeho obličej působí přátelským dojmem, ačkoliv ho někteří shledávají provokativním. Jediné, co by vám o něm mohlo napovědět, že se bavíte s čarodějem, je jeho ozdobně vyšívaná brašna, kterou neodkládá.
Povaha:
Edgar je složité povahy, snaží se ke každému přistupovat bez předsudků, nesoudit dokud nezná kontext, ale daří se mu to poměrně nahodile. Vnímá to jako svůj největší nedostatek a snaží se v sobě najít něco jako ultimátní nesoudnost či čirou neutralitu. Od toho se také odvíjí jeho vnímání dobra a zla. Pro něj to jsou jen dvě strany stejné mince a snaží se balancovat na její hraně. Má pocit, že pokud by se přespříliš přiklonil na jednu ze stran, ztratil by možnost volby a jeho činy by byli ovlivněny tou dobrou či špatnou energií.
Přes svůj náhled na svět si zachovává pozitivního ducha, dokáže být velmi přátelský a rozverný. Možná až příliš, dělá mu problémy brát věci vážně a neustále problémy zlehčuje. Snad jediné, co bere opravdu vážně, je jeho přežití a sílení. Jako většina mágů, i on je trošku posedlý touhou stát se mocnějším, schopnějším čarodějem. Rád čerpá vědomosti a moc z jakéhokoliv zdroje se mu naskytne, ovšem obzvláště rád si přichází na věci sám bez pomocné ruky mentora. Na druhé straně není hluchý k užitečným radám. Jeho oblíbenou formou magie je ta, co dělá největší dojem, největší škody a největší randál.
Edgar si navykl oplácet stejnou kartou, avšak díky svojí nátuře si hned nebere vše osobně a dokáže se nad věci povznést, udržet si nadhled. Hodně dává na svoje pocity, ale nenechá je zastínit rozum. Slovo drží, jen když věří, že druhá strana udělá to samé.
Víra:
Ještě se nesetkal s vírou, která by ho přesvědčila. Přesto existenci bohů uznává a do jisté míry respektuje jejich moc.
Schopnosti a dovednosti:
Vše neuvedené na basic hodnotách
SMYSLY 1
INTELIGENCE 2
VŮLE 2
CHARISMA 1
Magie 2
Jazyk - obecná (mateřská řeč)
Informovanost 2
Gramotnost 2
Lhaní a předstírání 2
Talent: Pyrokineze (magie ohně)
Historie a rodina:
Začátek Edgarova života byl poněkud krušný. Narodil se do vesnické rodiny v nedůležitém zapadákově. Jako asi šestému dítěti v rodině se mu nedostávalo moc pozornosti ani lásky. Rodina třela bídu s nouzí, otec byl pijan a tyran. Máma vesnická šlapka, odtud taky pramenila různorodost vzhledu sourozenců. Bratři a sestry vyrůstali po vzoru rodičů a místo lásky si všichni rozdávali jen nenávist a výprasky. Ovšem zvláštní na co všechno si člověk zvykne. Navzdory všem přepokladům tato rodina fungovala. Nikoliv v harmonii, ale fungovala. Vše se změnilo, když Edgarovi odbylo 5 let. U Edgara se začalo projevoval magické nadání, čímž si získal svoje sourozence a snad poprvé za život byl pro něco opěvován. Bohužel ne každý vnímal tehdy magii dobře. V momentě, kdy vyplynula pravda na povrch, měl Edgarův otec zrovna řádně upito. Dostal panickou ataku, že by ho syn, kterého skoro denně bil proměnil na ropuchu a vrhl se na svého syna. Rukama mu objal úzký krk a silně stiskl, proklínajíc všechny svoje předky za tuhle pohromu co na něj seslali. Edgar se kroutil, snažil se uvolnit stisk, nadechnout se. Marně, ovládla ho nesmírná bezmoc, která se prohlubovala. Plácal kolem sebe rukama. Očima se snažil najít pomoc, ale našel jen vystrašené pohledy zbytku rodiny. Když už cítil, že je pár kroků od smrti, že už je blizoučko, zhostil se ho nevýslovný hněv. Jakým neprávem se mu tohle děje?! Co udělal špatně?! Proč musí zemřít?! Současně ve svém nitru ucítil něco mocného, příjemného, nevýslovně přitažlivého. Uchopil to. Malý chlapec si pak nepamatuje co se dělo. Pamatuje si jen, že za nepřestávajícího breku běží hustým lesem. Běží pryč od hořící vesnice.
Druhý den ho vzbudilo šimrání mechu a hlazení slunce. Vzbudil se v krásném hájku, kde kolem pobíhali srnky a napájeli se z nedalekého jezírka. Přišlo mu jako by byl ve snu. Jako by se celý jeho dosavadní život nestal. Ze snění ho probudil až elf s páskou přes oko a lukem na zádech. Edgar se dal na útěk, ale byl rychle chycen. Elf působil děsivě, jeho slova byla ostrá. Když pak konečně promluvil obecnou řečí, řekl jedinou větu: "Vím, kdo jsi a co jsi udělal, ale dnes jsou ti vaši bozi nakloněni."
Iorveth, jak se později elf představil, vzal mladého Edgara i přes jeho vůli na poměrně dalekou pouť. Cesta to nebyla snadná ani příjemná. Elf se pramálo staral o potřeby lidského mláděte a záleželo mu jen na tom aby přežil. Edgar po dobu putování hodně přemýšlel nad svým dalším osudem a několikrát se pokusil utéct. Marně. Snažil se v sobě nalézt dříve poznaný hněv, ale něco mu říkalo, že ten prazvláštní pocit mu brzdí podivný kovový náramek, co mu elf zamkl kolem ruky. Po necelém týdnu cestování byli u cíle. Došli do jakési samoty pod horami. V dáli byla vidět vesnice, ale byla vzdálená přinejmenším den cesty. Zde elfa vystřídal stařec. Edgar toho dne Iorvetha viděl naposledy, ale jeho chladnou tvář si pamatuje dodnes.
Prvních pár dní trávil chlapec ve svém pokoji, jen na jídlo a potřebu se vyplížil ven, ale vždy se co nejdříve vrátil do bezpečí pokoje. Když už měl Edgar dost přemítání o svém životě a o tom co bude, osmělil se vyjít ven. V ten okamžik začala skutečná etapa jeho života.
Stařec se ukázal být čarodějem jménem Rufus. Dříve mocný a obávaný, dnes již znavený společností a otrávený intrikami a politikou. Oba dva v hloubi duše toužili po lásce, které se jim v životě moc nedostávalo. A jak to bývá, krev nedělá rodinu.
Následující roky Rufus vzal Edgara do učení a snažil se mu předat vše ze svých, dnes již omezených schopností. Po dalších deset let spolu žili na samotě u lesa, jen s občasnými návštěvami nedaleké vesnice, většinou pro doplnění zásob. Edgar si ovšem občas odběhl i na nějakou tu lumpárnu s místními. Možná i proto Rufuse po dlouhé době skrývání vystopovali jeho staří nepřátelé z vyšších kruhů. Čarodějné duo bylo nuceno změnit lokalitu. Stařec došel k názoru, že když už má čelit starým nepřátelům, stálo by za to vybrat si staré protislužby. Vydali se tedy do Redanie, jenž se stala jejich domovem.
Vybudovali si zde svoje zázemí na více lokalitách, které často obměňovali. Díky tomu se jim dařilo poměrně úspěšně unikat smrti. Rufus byl ze své minulosti dobře zajištěn, a proto nemusel ani jeden z nich pracovat a tak Edgar mohl svoje nadání více a více prohlubovat. Jak již dospívající Edgar začal chápat principy magie, mohl s Rufusem vést odborné pře. Mimo jiného si všiml, že Rufus více a více chátrá. Při jedné ze slabých chvilek se mu stařec vyznal, že žije více jak dvěstě let a po dlouhém rozjímání došel k názoru, že chce zemřít přirozenou cestou. Mladík potřeboval čas, aby tyto pohnutky pochopil. Později mu došlo, že takto se čaroděj vzbouřil proti celé čarodějné společnosti, jelikož smrt stářím je u čarodějů a čarodějek více než neobvyklá.
S přibývajícími roky čaroděj více a více chátral až se výuka transformovala na samostudium, ale Edgarovi to nevadilo. Rád se svým adoptivním otcem vedl odborné, politické i společenské pře. Cítil, že jeho čas se blíží a byl šťastný za každý společný okamžik.
Ovšem nemohl se staříkem trávit celé týdny. Měl taky svoje povinnosti ke klientům a k sobě samému. Jednoho dne, kdy se vracel z pochůzky, mu pohled na jejich skrýš zlomilo srdce. Byla v plamenech, rozmetána na kousky, obklopená městskou stráží. Exploze přišla zevnitř a vzala s sebou půlku čtvrti. Bylo mu jasné, že Rufus naposledy ukázal svým pronásledovatelům, s kým mají tu čest. Stejně jako před takřka dvěmi dekádami se otočil a se zadržovaným brekem se rozeběhl pryč z města. Běžel dokud mu neselhal dech, takže něco málo za brány města.
V následujících týdnech truchlil a kontroloval ostatní skrýše po celé Redanii. Všechny byly odhaleny a vybavení v nich zkonfiskováno. Uvědomil si, že je sám, bez zázemí. Jediné, co mu zbylo, byla stará kožená brašna, kterou užíval Rufus za svého mládí. Jediné pozitivum bylo, že se nezdálo, že by ho někdo pronásledoval. Zhluboka se nadechl a usmál se. V duchu poděkoval starému čaroději za život, který mu umožnil žít. Pak vykročil, vstříc životu.
Následující roky se systematicky snaží zlepšovat v magii a zároveň zůstat ve stínu. V životě hledá výzvu a snad i někoho, koho by mohl mít rád.
Speciální inventář:
Ozdobně vyšívaná kožená brašna, značně obnošená - Vzpomínka na adoptivního otce a mentora.
Loajalita:
Jeho loajalita patří magii, vědění a svobodě. Je ostře proti společenstvím a jiným autoritativním skupinám.
