| JMÉNO Rowan Reeds známý též jako Dhu Cerbin (Černý havran) nebo jen Stín RASA Člověk - mutant | VĚK Narozen kolem roku 1246 POVOLÁNÍ Zaklínač (Škola Vlka) | VÍRA Čistá karma LOAJALITA Mistrovi a škole Vlka |
Rowan nezapadá do kategorie člověka, kterého byste si na první pohled všimli. Není zvyklý na sebe poutat pozornost ostatních, koneckonců na něm není nic speciálního, pomineme-li jeho záliby, úmysly a dovednosti. Tento zaklínač se rozhodně neřadí mezi svalnaté nabouchance a nejspíš ani nikdy řadit nebude. Postavou je vysoký, mírně převyšující průměrně vysoké muže a stavbou těla je spíše šlachovitý. Pečlivým tréninkem by nejspíš dokázal dovést k dokonalosti svou obratnost, jež by mohla být v budoucnu jeho doménou. Tmavé, havraní vlasy často schované pod temnou kápí, si nechá ostříhat ve chvíli, kdy mu zaclání ve výhledu očí barvy hřejivého citrínu. Kromě těchto dvou věcí a několika drobných jizev, které zdobí jeho tmavé obočí i plnější spodní ret, se nedá jeho bledá tvář shledat nijak zvlášť zajímavou. Bez újmy na vzhledu zůstal snad jen relativně rovný nos. O dost zajímavější jsou ale jeho ne příliš mozolnaté ruce – po většinu času (na zaklínačské poměry) nezvykle čisté, štíhlé prsty, v nichž má neobvyklý cit a zručnost, která se mu především v boji a alchymii už dlouhá léta odvděčuje.
Co se jeho oděvu týče, zahaluje se v první řadě do černé – za což vděčí většině přezdívek, které mu kdy byly připsány na účet -, výjimečně do tmavě hnědé a ještě méně do tmavě zelené. Barvy, ať už jsou jakékoliv, ale nosí s poměrnou hrdostí, ladností a zdravým sebevědomím. Po většinu času se tváří zcela neutrálně a málokdy se v cizí společnosti směje. Při pohledu na něj lidé poměrně váhají, balancují na pomezí darované důvěry a přehnané ostražitosti. Málokdo má na začátku úplné jasno, do jaké škatulky Rowan zapadne. Zajímavé je, že po jeho odchodu je jeho tvář sice zapomenuta, ale slova, činy ani přezdívka nikoliv.
Než odešel na Kaer Morhen a prošel zkouškami Trav, býval poměrně živým a nejapně prostořekým vtipálkem. Z toho, čím byl, zbylo skutečně pomálu, záblesky jeho minulého já mohou čas od času vidět jen jeho nejbližší a ani těch není přehnané množství. Poměrně zvážněl a co víc – stal se opravdu nevyzpytatelným ve svých úmyslech i počínání, ať už se jedná o společenskou interakci nebo boj. Je často nebezpečný jak sobě, tak svému okolí, rád testuje své vlastní hranice, a to v první řadě v alchymii, která je jeho koníčkem. K blízkému okolí se chová spíše pragmaticky, vyhýbá se zbytečným roztržkám, ale neváhá sáhnout po jílci Tesáku, když není jiná možnost. A ač se to nezdá, dokonce se i rád zasměje povedenému vtipu, pokud je zrovna zastižen v dobrém rozmaru. Jakou náladu zrovna má mu lze z tváře přečíst jen velmi těžko, to spíše podle hovoru, který je nutno s ním zkrátka zapříst a zariskovat. Je to od pohledu samotář, ve skutečnosti však čas od času uvítá ne příliš vtíravou společnost a mírně nevázanou zábavu. Máloco ho rozhodí, ale pokud se tak již stane, většinou vystoupí ze své komfortní zóny do té míry, že by ho ani nejbližší člověk nepoznal. Za těch pár let na Stezce si vybudoval pár zvyků, drobných rituálů, které běžnému člověku mohou uniknout, Rowanovi však nikoliv. Je trochu záhadou, po čem vlastně touží, kým je a co hůř – kam vlastně míří…
Kus chlapcova dětství se odehrával na středně velké farmě v naprosto nevýznamné vesnici nedaleko Kaer Morhen, kde odmala zastával roli „kluka pro všechno“. Do rodiny Thornů, která byla vlastníky neskromného hospodářství se však nenarodil, nýbrž byl u ní odložen původně na krátkou dobu už jako cirka dvouleté dítě. Když si pro kluka jeho matka nepřišla přibližně tři roky, bylo zřejmé, že o něj nikdo nestojí. Nezbývalo než se rozhodnout, zda dítě vyhodit na ulici mezi splašky nebo z něj mít prospěch v podobě sloužícího. A protože se nikomu nelíbila představa malého hladovějšího kluka, který žebrá o kousek chleba, zvítězila ve prospěch Rowana možnost druhá.
Pár let se zcela nedobrovolně zabýval farmařením a k lovu a líčení pastí, kterými je dnes tolik pověstný, by se nedostal nebýt známého lovce, který čas od času rodinu Thornů poctil svou návštěvou za účelem prodat jim pár kožešin a zvěřinu. Mladý chlapec se brzy začal běžné práci vzpírat, snil o jiné, mnohem prospěšnější než bylo sázení plodin. Nebylo tedy divu, že jej dali v brzké době lovci do učení, koneckonců z něj měli mnohem větší starosti než užitek.
A tak započala další z cest, která nevědomky směřovala ke Kaer Morhen. Mladík se naučil základy líčení pastí, v kterých zprvu lapil malá, neškodná zvířata, o něco později ale také šelmy. Učení si však příliš dlouho neužil neb po dvou letech jeho mistrovi zatnula tipec skupinka tří nekkerů, kteří je nečekaně přepadli při jedné z mnoha cest. Od té chvíle se Rowanovi otevřely další dveře, za nimiž vedla cesta daleko nebezpečnější než ta, po které kráčel se svým učitelem. Přestal s obyčejným lovem neškodné zvěře a zaměřil se na šelmy, ale pohroužil se i do studování monster. Netrvalo dlouho a své první dva nekkery ulovil necelý rok po mistrově smrti.
Přestože neměl pevnou střechu nad hlavou a ve volném čase působil spíš jako veselý rozverný chlapec, rozhodl se setrvat v jedné z osad nedaleko vesnice, kde se vyrůstal, a najímat se především na lov. Při jedné takové nabídce se vsadil se starším synem řezníka, že uloví cokoliv, třeba i samotnou kikimoru. Úkol, který před ním ležel, byl ale o dost smělejší, než na který mu mohly stačit síly. Chytit samotného zaklínače byl dost velký oříšek, ale Rowan se ho zhostil bez váhání. Přípravami strávil velkou spoustu času, aby dosáhl kýženého výsledku. Elitního zabijáka ale nakonec přemoci nedokázal a co hůř vědmák mu ještě pěkně vyprášil kožich. Dost možná ale viděl v mladém chlapci potenciál, protože ho vzal s sebou do zaklínačské školy Vlka, kde se pod jeho dohledem Rowan začal pořádně vzdělávat a bojovat. A připravil ho vskutku dobře, neb jako jeden z mála prošel zkouškou trav. Čekala na něj Stezka, cesta plná neznámého, místy i děsivého poznání, ale především také vědomostí.
První roky cestoval se svým mistrem, který na něj zpočátku dohlížel, ale netrvalo dlouho a brzy vyrazil mladý zaklínač po vlastní ose. Zhruba dva roky křižoval Redánii a Sever, Temerii, ale také pobřeží, kde se i poprvé setkal s tajemnou Zerrikánkou Veitris. Ta ho ještě více zasvětila do výroby nejrůznějších jedů a poprvé ukázala zaklínači, jak otrávit zbraň a jak se zachází s foukačkou. Jejich cesty se ale zhruba po roce rozešly – Vei zamířila na Skellige a Rowan se rozhodl zůstat v Redánii nedaleko Oxenfurtu.
Rowan není úplně typický absolvent školy Vlka. Dalo by se očekávat, že bude bojovat hlavně s mečem, ovšem to není ani trochu jeho parketou. Při boji si se svými dlouhými dýkami počíná poměrně elegantně a vypočítavě, nikdy se do střetu nevrhá po hlavě, rád přemýšlí, taktizuje a ještě raději líčí pasti, do kterých láká své oběti, které postupně oslabuje jedy než zasadí poslední ránu svým Tesákem.
Málokdy bojuje čelně, rád se schovává ve stínech a s velkou oblibou plní zakázky v noci. Poslední věc, kterou jeho oběť většinou zahlédne, je jeho stín. Odtud také pochází jedna z jeho dvou přezdívek.
V neposlední řadě velmi rád testuje hranice alchymie. Jeden takový test ho stál málem život, a jen o vlásek unikl smrti, kterou mu málem způsobil jeden děsivý koktejl elixírů. Oslabil ho ale dostatečně na to, aby se na čas se svým výzkumem pozastavil než nabere trochu sil.
| Talent --- Obecná řeč (mateřský jazyk) | PRIMÁRNÍ Zručnost 2 Inteligence 1 Vůle 1 | SEKUNDÁRNÍ Zaklínačská znamení 2 Boj s dlouhými dýkami 2 Alchymie 2 Jezdectví 1 | Gramotnost 1 Lov 2 Zvířata – péče a trénink 1 |
ZAJÍMAVOSTI
- Při nástupu do Kaer Morhen si začal vést deník poté, co ho mistr upozornil, že si toho po zkouškách nebude nejspíš mnohé pamatovat. „Ty si sice pamatuješ ho*no, ale já na to vyzrál,“ je jeho legendární věta, za kterou si od svého mistra zaklínače vysloužil pořádný pohlavek, ze kterého mu zvonilo v uších ještě hodně dlouho poté.
- Rowan je již třetím vlastníkem havrana Ryuu. Darovala mu ho Vei, která si ho dřív přivlastnila po smrti svého děda. Nikdo neví, kolik let mu přesně je, ale má se čile k světu.
- Klisna Půlnoc dostala svou přezdívku od dcery chovatele koní, u kterého si ji Rowan koupil už jako hříbě. Protože si své krásné černé zbarvení ponechala do dospělosti, rozhodl se i zaklínač jí toto vznešené, leč trochu kýčovité jméno ponechat.
INVENTÁŘ
Zaklínačský medailon školy Vlka
Dvě dlouhé stříbrné dýky, které s oblibou nazývá Tesáky
Foukačka s šipkami
Ošoupaný a značně opotřebovaný deník
Černý havran zvaný Ryuu
Ještě černější klisna Půlnoc
Kufřík s alchymistickým náčiním
ODEHRÁNO
---
EDIT
---
