Jméno: Kelsien syn Cadienův
Rasa: Člověk
Povolání: Druid
Věk a/nebo datum narození: 22 let / narozen na jaře 1253, přesné datum neví, protože v jeho rodné vesničce na toto nebyl brán zřetel a více mělo sílu samotné roční období, které mělo v životě obyvatel význam
Vzhled: Kelsien stál schovaný pod košatým stromem a sledoval padající kapky, mírného letního deště pohledem šedých očí, které byli v jeho celkem pohledné tváři velmi dominantním rysem. Díky životu venku měl opálenou pokožku a tvář mu zdobilo několika denní světlé strniště, protože v přírodě není potřeba tolik řešit svůj zevnějšek. Delší světlé vlasy měl volně rozpuštěné, jen ofinu, aby mu nepřekážela si rovnal na stranu. Kelsien byl vyšší postavy, celkem ramenatý, ale nebyl to žádný svalovec. Díky svému původu, kde většina obyvatel nosila zelenou a hnědou si oblíbil barevné oblečení, které poznal mimo svůj domov. Proto nosil přes ručně dělanou koženou zbroj, pod kterou byla světlá tunika, rudý plášť, který sloužil převážně jako švihácká ozdoba, ale v případě špatného počasí jí využil jako ochranu před nevolí přírody. Na zádech měl už trošku v ošoupaném toulci uložené šípy a většinou pokud ho nepotřeboval měl vedle něj uložen i luk, vše drželo díky pečlivě vyrobeným a udržovaným koženým řemínkům a přezkám. Jako každý správný lučištník měl zápěstí chráněná koženými nátepníky v barvě zbroje. Protože byl často na cestách měl na opasku několik váčků a mošniček, mezi kterými byla pochva, krátkého meče. Většinu svého majetku měl ve vaku na zádech. Nohy halily prosté vázané nohavice tmavé barvy, které měl zastrčené ve vysokých kožených botách.
Povaha: Ten, kdo Kelsiena pozná by vám o něm řekl, že je to příjemný veselý mladík, který je dobrým společníkem. Díky životu v malé komunitě je pracovitý a ochotný pomoci, protože to pro ně bylo běžné. Nikdy neměl touhu být nejbohatší, nejmocnější či nejslavnější, svůj smysl života viděl v objevování světa kolem sebe. Díky své zvědavosti a touze poznávat opustil domov a vydal se do světa. Často ho zvědavost dostala do problémů a vyvolala mnoho potíží, ale Kelsien se změnit nedokázal, bylo toho tolik co vidět a on tomu šel dobrovolně naproti. Někdo jiný by vám ale řekl, že je neústupný a tvrdohlavý. To jsou ovšem lidé, které Kelsiena poznali při situaci kdy někdo ubližoval jinému, či ohrožoval bezbranné tvory, díky životu v lesích miloval přírodu, zvířata mu byla společníky stejně jako lidé a když někdo bezdůvodně ničil lesy, vybíjel zvířata, Kelsiena ovládl hněv, který byl ničiví jako bouře. Ale to by do usměvavého mladíka, řekl málo na první pohled málo kdo.
Víra: Kelsien vyrůstal jako dítě lesa, žili s rodinou v malé vísce mezi vysokými stromy, daleko od civilizace a jeho domovem a ochráncem byl les kolem něj. Proto byl od mala vychováván k úctě k přírodě, lásce k všemu živému a matka příroda často ovlivňovala jeho činy.
Schopnosti a dovednosti:
OBRATNOST:2
ZRUČNOST:1
SMYSLY:1
♰ Víra:2
Řemeslo: Práce s kůží – 1
Boj se zbraní: Luk – 2
Akrobacie: 1
Lov:2
Léčitelství:1
Zvířata – péče a trénink:2
Talent:
Historie a rodina:
Kelsien se narodil v příjemný jarní den, kdy se život probouzel po zimě a vše kolem nasávalo sílu, která přes zimu spala. Nebýt porodu nového přírůstku do rodiny, ten den by se nic významného nestalo. Kelsien se narodil do rodiny, kde byl milován a která žila v malé vesnici ukryté v lesích. Jejich předkové před mnoha generacemi opustili města, aby přijeli les jako svůj domov a les přijal je jako své děti. Víska žila svým vlastním zvláštním způsobem a takový život měl žít i on. Ovšem Kelsien byl jiný, už když nad ním stál starší z vesnice, mohutný muž s divokou hřívou vlasů, a hlubokým hlasem přijímal mezi své, mimoděk zmínil, že v mladíkovi cítí sílu jara a že bude kvítkem nezkroceným a mládětem divokým. Druid ale neměl tak úplně pravdu i když byl Kelsien zvědavý a jeho zvědavost poháněla divokost mládí, byl pracovitý a pečlivý a nikdy své touhy po objevování nepřevažoval nad úkoly doma. Jakmile ale bylo vše hotové a měl volnou chvíli rozeběhl se tu jednou na tuhle stranu, tu na druhou a objevoval svět kolem vesnice, na rozdíl od ostatních ho zajímalo, co je za lesem, co za lidi žije mimo bezpečí stromů a co je před ním skryto. Když dosáhl patřičného věku, začal s muži z vesnice vyrážet na lov, poznával les tak jako ho dříve neviděl, učil se stopovat, nalézt v lese skrýše, zdroj potravy a vody a muži bedlivě sledovali jeho počínání, aby věděli, jaký smysl života mu dát, protože život beze smyslu neměl cenu. Ve chvílích, kdy nepomáhal ve vesnici, nebo nebyl s muži si ho pod své učení bral starší z vesnice, učil ho naslouchat přírodě, vnímat lesy z jiného úhlu pohledu, než ho to učili lovci. Bylo patrné, že Kelsien má pro toto učení nadání a příroda jeho pokusům o spojení ráda naslouchala, proto se více zahloubal do správného pochopení života kolem něj.
Přesto všechno mu to ale bylo málo, jak více poznával přírodu, učil se a o řádu života o to víc, chtěl poznat jaký je život mimo les. Byl příjemný letní den, slunce prokukovalo skrz stromy a Kelsien se zrovna pokoušel ohnout strom dle jeho vůle, aby skryl jednu z jeho skrýši, když z dálky uslyšel zvláštní zvuk, který mu nebyl nijak znám, a to ho zaujalo, nechal své činnosti a rozeběhl se tím směrem. Po chvíli běhu se dostal až k široké lesní cestě, kam krom něj už nikdo nechodil a v dálce viděl blížící se karavanu. Pro Kelsiena to byl zážitek jako nic v životě, viděl jedince různých ras a barev kůže, měli na sobě oblečení všech možných barev, a dokonce viděl muže, který měl na sobě něco, co se lesklo jako voda a při chůzi zvláštně cinkalo. Vozy byli plné různých věcí a Kelsien se rozhlížel zprava doleva aby stíhal vstřebat všechny vjemy, byl tak zahloubán do karavany, že si neuvědomil člověka stojícího za sebou. „Co tady tak šmíruješ?“ ozvalo se za jeho zády a Kelsien sebou překvapením škubnul.
Naštěstí pro Kelsiena nebyl muž nebezpečný, jednalo se o strážce karavany a ujišťoval se, že Kelsien není nějaký špeh či předvoj přepadení. Když pochopil, o co jde dal se s mladíkem do řeči a společně kráčeli podél karavany a Kelsien jej zasypával otázkami a přívalem slov, cesta jim příjemně utíkala a Kelsien si uvědomil, jak daleko zašel. „Budu se muset vrátit.“ Pronesl smutně a nechtělo se mu opouštět společnost zajímavého muže a jeho karavany. „Jen běž chlapče. Pokud v té své vísce budeš bydlet i příští rok, tak v této době tudy určitě půjdeme. Pán většinou jezdí stejnou trasu, protože má zajištěné výdělky.“ A tak se rozloučili a oba se vydali svou cestou.
Když se Kelsien vrátil domů, měl před očima pouze karavanu, a to co mu vyprávěl strážce. Zamířil si to směrem k domu staršiny s jasným úmyslem si promluvit o své budoucnosti, nejdříve to chtěl probrat s ním, než informuje svou rodinu o svém úmyslu. Mohutný muž pozorně poslouchal mladíkův proslov a chvílemi něco zabručel nebo jen chápavě přikývl. Když Kelsien skončil zvednul se ze svého místa na zemi, přešel k místu, kde sušil byliny a vzal si lístek jedné z nich do úst a začal přežvykovat. „Chápu tvé touhy Kelsiene a nebudu ti bránit v tom poznat svět, ale varuji tě … dávej si venku pozor. Byl důvod proč naše předkové opustili města a našli domov tady. Nebojím se o tebe, jsi silný, příroda tě vždy ochrání, ale bojím se, že to, co najdeš bude bolestivé pro tvou duši. Ale vždy budeš mít domov tady a kdykoliv se budeš mít kam vrátit.“ Ujistil ho a pevně ho sevřel za rameno. „Muž s vozy říkal, že za rok tudy pojedou, máme rok abychom tě připravili na život mimo les.“
Rok utekl jako voda v lesní říčce a Kelsien se loučil se svou rodinou, přáteli a domovem. Bylo to smutné loučení, protože nebylo jich příliš kdo odešel z vesnice. Minulý rok se nesl ve výuce Kelsiena se o sebe postarat, staršina vesnice to viděl jako příležitost, aby své nadávání a vědění o přírodě předal i dál, a tak ho učil, co by se mu mohlo hodit, učil ho hlubší význam síly přírody a nechal ho poznat nové pohledy na svět. Lovci ho učili přežít a pro případ nouze bojovat muže proti muži. Tak se stalo, že nastalo období příjezdu karavany a on stál na kraji silnice a čekal jejího příjezdu. Karavana nevypadala tak velkolepě jako prvně, i tak ale byl rád, že vozy vidí. S mužem si podali ruce a Kelsien se k nim přidal jako pomocník strážce karavany a lovec, protože ulovené jídlo mohlo ušetřit výdaje za jídlo.
Kelsien strávil s karavanou několik let, které pro něj byli plné objevování a poznávání světa, ale po příjemné době přišla i doba nepříjemná. Seděl u postele svého přítele, který nevypadal dobře. I přes snažení Kelsiena a jeho umění a přes snažení kněžek Melitelé se stav přítele zhoršoval a došlo to tak daleko, že teď seděl u smrtelné postele. Lukka si ztěžka odkašlal a upřel pohled na mladíka. „Co bude teď? Převezmeš úlohu strážce karavany po mě?“ V mužově hlase byla slyšet naděje, ale tu Kelsien zakroucením hlavy nechal rozplynout. „Nechci tě zklamat, ale tady už není mé místo. Hans je u karavany déle než já, byl tvým pomocníkem přede mnou a má nárok po tobě převzít starost o bezpečí karavany. Myslím, že je čas abych poznal víc, než jen místa po trase karavany víš a tvá smrt je znamení, že je čas jít dál.“ Se smutným úsměvem poklepal přítele po rameni. „Byl jsi mi dobrým přítelem a učitelem, vždy tě ponesu v srdci.“ Kelsien si uvědomil, že jeho slova už Lukka neslyší.
A tak se stalo, že Kelsien stál na cestě sledujíc odjíždějící karavanu, která mu byla několik let domovem. „Ať je cesta k vám dobrá přátelé.“ Rozloučil se tiše a poté se vydal po cestě za novým dobrodružstvím, která ho měla potkat.
Speciální inventář:
Zatím nic tak strašně zajímavého.
Loajalita:
Kelsien je věrným naslouchačem přírody a matky země.
