Diana Morescu

Postavu lze v případě zájmu původního hráče obnovit.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 17
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Diana Morescu

Příspěvek od Diana Morescu » 23 dub 2016, 22:11

Jméno: Diana Morescu
Rasa: člověk
Povolání: Čaroděj
Věk: 27 let
Loajalita: Diana je toho názoru, že je dobré řídit se v každé situaci jen vlastními úsudky. Je neutrální, nehlásí se k žádné mocnosti, a pokud je k někomu loajální, tak jedině sama k sobě.
Víra: Vyznává víru v bohyni Melitelé.


Vzhled

Diana je sto šedesát pět centimetrů vysoká mladá čarodějka se světlou, téměř bílou pletí, s bílými rovnými vlasy dlouhými do pasu, a s fialovýma očima, které mohou přirozeně působit trochu děsivě, každopádně se nedá určit důvod této podivné barvy. Jedná se s největší pravděpodobností o pochroumanou genetiku, ale více se nedá zjistit, protože Diana si na své rodiče nepamatuje a oni sami ji nikdy nevyhledali. Ona sama je štíhlé postavy a narozdíl od většiny žen - i čarodějek - si nelibuje ve špercích a drahých šatech. Naopak, ze všeho nejraději má naškrobené pánské košile, pevné kalhoty a kožené vysoké boty. Co se těch šperků týče, našli byste u Diany jen jeden - černý kovový náramek s ametystem. To, že pod dlouhými rukávy košile není vždy vidět, jí nevadí - nenosí ho pro okrasu. Dostala ho jako dar od čarodějky, u které strávila dlouhá léta svého života. Nenosí ho jen proto, že ona si myslela, že to bude vhodné. Nosí ho hlavně proto, že je pro ni vzpomínkou, kterou si chce navěky uchovat. Ten šperk jí připomíná, kým je, a co kvůli tomu prožila. Připomíná jí nejen čarodějku, ale i ženu, která se jí ujala a vychovala ji.
Náramek s ametystem není jediná věc, kterou oděv zakrývá. Na levé paži se Dianě táhne podivná jizva, která vypadá, jakoby ruka byla z porcelánu a popraskala. Jedná se o následek jednoho nepovedeného kouzla ze zkoušek na akademii. Samozřejmě, že ví, že by tuto připomínku svého selhání mohla jediným drobným mávnutím ruky navždy vymazat, ale ona se rozhodla to neudělat, ponechat si tu jizvu, a zachovat si tak trochu z lidskosti, protože u lidí přeci není žádnou výjimkou, když se poraní. A oni si své jizvy také nesmažou.
Samozřejmě, že se Diana nespoléhá jen na svá kouzla, třebaže na ně spoléhá dost. Ví, že někdy se vyplatí spolehnout se i na „lidštější" prostředky, zvlášť v bojích. Bylo jí řečeno, že mohou přijít chvíle, kdy se bude potřebovat skrývat, a používání Moci by jí zrovna příliš nepomohlo. Na koženém opasku se jí blyští ocelová dýka, kterou se také jakžtakž dokáže ubránit.
Dianu nikdy neuvidíte bez jejího věrného hnědáka Gorvina.


Povaha

Občas se Diana doslýchá o tom, že čarodějnice a čarodějové nejsou zrovna nejmilejší společnost. Že jsou to podivní nerudní samotáři s nosem trochu moc nahoru. Nedá se říct, že by taková byla. Možná to je proto, že vyrůstala v dobré společnosti, a že k ní nikdo moc nepouštěl ty, kteří by na ni chtěli být zlí a ukázat jí, co to znamená nenávidět. Je možné, že to zažila, v době, na kterou si nepamatuje. Ne, o Dianě se nedá říct, že by byla zlá nebo namyšlená, naopak. Skromnějšího člověka byste těžko hledali, a ona je možná až trochu hloupá tím, jak by každému ráda pomáhala. Dobře, musí se jí nechat, že má svoji hrdost. Doufá, že umí aspoň trochu odhadnout situaci a zachovat se podle ní, že pozná, kdy jí někdo stojí za zájem a kdy ne, ale kdo ví, nikdo jí neříká, jestli to tak opravdu má, nebo ne. Kdo by si její sladkou naivitu neužíval? S tou naivitou se navíc váže jedna pro Dianu ne moc dobrá vlastnost, a to ta, že málokdy pozná, že jí hrozí nebezpečí. Samozřejmě, když se zaposlouchá, slyší těžké dunění kroků, funění a vrčení, takže pozná, kdy si má připravit ruce na kouzla, nebo vytáhnout dýku z pochvy. Ne, jde spíš o to, že nepozná, kdy jí hrozí nebezpečí od lidí. Ona si zkrátka neuvědomuje ten přechod mezi tím, kdy je v přátelské, dobře se vyvíjecí konverzaci, a kdy už jde, ne zrovna v tom dobrém slova smyslu, do tuhého. Jinak, co se týče těch interakcí s lidmi, možná by ještě stálo za to zmínit, že občas bývá docela urážlivá. Docela dost. Docela často. No ovšem, ty ženy. Co od nich čekat jiného?
Není výjimkou, aby jí někdo přirostl k srdci. Vlastně se to stává docela často, a není to vůbec nic těžkého. Naivní Dianě totiž stačí hezká tvář a několik milých slov, aby si dotyčného zamilovala a udělala pro něj téměř vše. Ano, pravděpodobně by potřebovala být ve společnosti někoho chytřejšího a zkušenějšího, kdo by jí vždycky řekl: „Holka, brzdi, zamysli se nad tím, proč to vlastně děláš... Pro koho? A co z toho vlastně budeš mít ty?"


Historie a rodina


Před ztrátou paměti | +
To batole našla skupina tří mágů u cesty kousek od malé, bezvýznamné vesnice. Pravděpodobně se jednalo o dítě svobodné matky, která si nevěděla se svým začínajícím mateřstvím rady, a tak dítě někde odložila, místo toho aby vyhledala pomoc nebo třeba lidi, kteří by se děťátka snad ujali. Bylo to malé děvčátko s kaštanově hnědými vlasy a modrýma očima, a bylo nádherné. Věděli, že ho tam nemohou nechat, zároveň jim ale bylo jasné, že se o něj nemohou klasicky starat. Nakonec se rozhodli, že ho k sobě vezmou.
Věda je plná pokroků. Ale aby mohl nastat pokrok, je potřeba něco obětovat. Tito mágové by nikdy neriskovali v rámci vědy, že ublíží někomu, kdo pro ně něco znamená - sourozenci, lásce, přátelům. Lidské dítě, a ke všemu, jak zjistili, ještě zřídlo, které zachránili před zuřivými živly přírody, pro ně ale až tolik neznamená, a dobře se hodí k nepříliš nebezpečným, ale na druhou stranu dosud neznámým pokusům. Některé posílí metabolismus, další mohou zanechat jiné stopy. Při jednom ne zrovna vydařeném pokusu dítě skutečně trpělo, a za následek mu zůstalo několik fyzických změn, přesněji ohledně vlasů a očí. Možná zafungoval pud sebezáchovy, ale před dalším pokusem dívka zmizela, jako by ji mysl přinutila přesunout se jinam, neznámo kam - aby byla duše i tělo v bezpečí.

Dětství | +
Bylo to v srpnu. Soumrak už padl nad vinice v Metinně. Kvůli přicházející noci už byly děti zaháněny rodiči do svých obydlí. Nastával čas, kdy se chodí do postelí. A právě v tu chvíli se objevila. Vyšla z lesů přímo doprostřed vinic, jako by byla duch. Opožděná selka v první chvíli vykřikla, polekala se, že se jedná o přízrak. Pak si ale všimla, že ten malý tvor se k ní nepřibližuje. Přišla blíž, aby si ji prohlédla. Zvláštní, co trocha milosrdného ticha udělá s lidským strachem! Jakoby úplně zmizel! Přišla až úplně k té malé postavě, byla tak blízko, že by se jí mohla dotknout. A také se odvážila si ji prohlédnout. Bylo to jen dítě. Malá holčička, které nemohlo být více než tři roky. Měla po lopatky dlouhé bílé vlasy, které ladily s její světlounkou pletí. Žena sebou trochu cukla, když na ni dítě upřelo fialkové oči. Nikdy by si nepomyslela, že mohou mít oči takovou barvu. Každopádně, což je důležité, rozhodla se zůstat a neutéct. Pomoci tomu podivnému děvčátku, které se tu objevilo jen tak, se svým podivným zjevem a špinavým šatstvem. Pokud se to vůbec dalo nazývat šatstvem, neboť se jednalo jen o hadry. Selka, která se jmenovala Selene, se k dívce sklonila. Neočekávala, že by jí dítě bylo schopno srozumitelně odpovědět, ale i tak se zkusila zeptat.
„Odkud jsi, maličká?" zeptala se něžně. „Jak se jmenuješ?"
Bělovlasé fialovoočko ženu pozorovalo, aniž by cokoliv řeklo. Podle výrazu v tváři nejspíše rozumělo, ale neumělo odpovědět. Pravděpodobně ho nikdo neučil mluvit.

Selene se rozhodla vzít dítě domů, ačkoliv si uvědomovala, že to může znamenat nebezpečí. Nic o něm nevěděla, a barva očí mu na nevinné lidskosti zrovna nepřidávala. Ona ale byla moc starostlivá na to, aby ho tu zanechala samotné. U svého manžela Patrika se nesetkala zrovna s kladnou reakcí, ale dupla si a řekla jako poslední slovo, že ta malá nikam nepůjde. Hned následujícího rána vybrala Selene dívce jméno Diana, a začala se o ni starat jako o vlastního potomka, kterého ze zdravotních důvodů zplodit nemohla. Brzy začala zkoušet naučit Dianu mluvit. Učila se rychle, z čehož Selene usoudila, že dívka rozhodně neuměla mluvit proto, že by s tím měla osobní problémy, naopak si byla jistá, že se s ní o schopnost naučit se mluvit nikdo ani nepokusil. Nebyl to zrovna dlouhý proces, než mohla Selene s Dianou hovořit bez nejmenších potíží. V té době, přibližně rok po jejich prvním setkání, se zkoušela ptát na dívčinu minulost.
„Na nic si nevzpomínám," říkalo děvčátko. „První si pamatuji na tebe."
Diana si ani později nevybavila nic z úplného začátku svého života, a automaticky přijala Selene a Patrika, který k dívce nikdy pořádně nenašel cestu, jako své rodiče, a jejich bydliště jako svůj domov.

Když se projevila magie | +
Netrvalo to dlouho, než se u ní začaly projevovat schopnosti, které byly trochu netypické pro normálního člověka. Zvířata byla neklidná, kdykoliv se objevila v jejich blízkosti, lidé pod jejím pohledem bez odmlouvání udělali vše, co jim řekla, a v jejích dlaních se rozevíraly květy. Ostatní děti byli „uměním" již osmileté bělovlasé dívky nadšené, ale jejich rodiče měly v očích strach. V té době se začínali Patrik se Selene dost hádat a tématem byla vždy ona.
„Od začátku jsem věděl, že je jiná. Myslím, že ji vyhnali stejně, jako ji toužím vyhnat já!" rozčiloval se Patrik jednoho večera.
„Prosím tě, přestaň! Není to její vina! Nenarodila se tak přeci schválně!"
„I ti nejvlivnější lidé v Metinně jí dají, co chce, když se jim podívá do očí! Kdy asi přijde chvíle, kdy začne ovládat tebe? Kdy tě poštve proti mě? Přiměje tě mě zabít?" Patrik skrýval za svým vztekem strach z toho, že přijde o milovanou ženu.
Všímal si toho, že Dianiny schopnosti se rozvíjí čím dál tím více a nechtěl si ani představit, kam až by to mohlo zajít. Protože malou čarodějnici - nepochyboval o tom, že dívka je zřídlem - nikdy zrovna nemiloval, nedokázal pochopit, co na ní vidí jeho milovaná.
„Nechci nikomu ublížit." Jemný dětský hlas rázem zastavil hádku, která ve světnici vznikala, a dva páry očí se upřely na dítě, které právě přešlo k Selene a vzalo ji konejšivě za ruku. „Děkuji, že jste tu pro mě byli. Ale pokud mohu být tak nebezpečná, jako si tatínek myslí, raději odejdu, než aby hrozilo, že někomu ublížím."
Selene se rozbrečela a padla k Dianě na kolena.
„Nechci, abys odešla," zašeptala a tiskla k sobě drobné tělíčko ve vroucném objetí.
Patrik si povzdychl. Když viděl svoji ženu tolik nešťastnou, trhalo mu to srdce.
„Zaslechl jsem něco o čarodějnické akademii. Pár lidí už mě na to upozornilo. Možná bychom ji tam mohli poslat. Jen... nemám tušení, kde na to vezmeme peníze."

Rozesílali s prosíkem dopisy všude, kde se stalo, věšeli prosby na vývěsky ve městě i v jeho okolí. Uběhlo několik měsíců, než na jejich dveře zaklepala žena v tmavých šatech. Měla bledou pleť a kaštanově hnědé vlasy. Přesvědčila manželský pár o tom, že sama disponuje čarodějnými schopnostmi, a že má prostředky na to, aby zřídlu poskytla potřebné znalosti pro život s Mocí. A tak se Diana přesunula pod ochranná křídla čarodějnice Katheriny Morescu, přijala její příjmení a pod jejím vedením - její a akademie Aretuza - se naučila jak bezpečně využívat svoji Moc. Později se rozhodla svoji vzácnou paní a učitelku opustit a poznat svět, s tím, že má u čarodějky vždy dveře otevřené.

Hon na čarodějnice a potom | +
Přesně jak bylo předpokládáno – klid a svoboda čarodějek, to nemělo dlouhého trvání. Zanedlouho po tom, co Diana dokončila studium na akademii a odešla od Katheriny, začal hon na čarodějnice. Bylo to neskutečné peklo a Dianě mnohokrát šlo o holý život. Setkala se nakrátko znovu se svojí „magickou matkou“, ta ale záhy hon nepřežila.
Nikdy nezažila větší strach než tehdy. Myslela, že se zachrání, když se bude skrývat a přestane používat kouzla, ale bohužel, ani to nestačilo. Přeci jen zanechávala magickou stopu, kterou se jim podařilo vysledovat.
Nakonec ji věznili společně s několika dalšími čaroději za magickou bariérou. Když se konečně dostala ven, byla jiná než dřív. Méně důvěřivá a rozhodně víc ulekaná. Zoufale se snažila najít něco známého, nějakou jistotu v novém světě. Kvůli tomu se vrátila až domů – k prvním lidem, které si pamatovala, k Selene a jejímu manželovi.
Tam ji ale čekalo ne úplně milé překvapení. Když zaklepala na dveře, otevřel jí starý muž. Nejdřív ho nemohla ani poznat – téměř zapomněla na to, kolik let uběhlo od chvíle, co tu byla naposledy. Odešla přeci jako dítě!
„Diano,“ vydechl muž, který ji okamžitě poznal podle bílých vlasů a fialkových očí.
K jejímu překvapení ji Patrik pevně objal. Nerozuměla tomu, dokud ji nepozval dál a nevyprávěl jí o smrti Selene před pěti lety a o tom, že už si nikdy nikoho jiného nenašel a nikdy nezaložil rodinu.
„Jsi moje jediná dcera,“ zašeptal, když seděl vedle ní na lavici a tisknul jí ruku. „Omlouvám se, že jsem tě tak dřív nebyl schopen vnímat.“
„To je v pořádku,“ ujistila ho a nějakou dobu s ním v chaloupce žila, dokud o rok poté nezemřel.
Když ho líbala na čelo na smrtelné posteli, po dlouhé době poprvé a naposledy ho nazvala tatínkem.
Po těchto událostech se dál vydala vlastní cestou. Postupně se jí vrací naplno její vlídnost a pozitivní energie, ale tak naivní jako předtím už nikdy nebyla.


Schopnosti a dovednosti:

Tělesná konstituce: 1
Diana rozhodně nepatří mezi ty typy lidí, kteří mají hordu svalů. Naopak, je to docela drobeček, o kterém byste řekli, že ho musí skolit první nápor větru. Ne, že by to bylo užitečné.

Síla: 1
Člověk, který bez použití Moci jen s vypětím sil uzvedne po okraj naplněný džber, vám toho asi až tak moc neudělá. Bohužel.

***


Obratnost: 2
Být štíhlá a drobná, to s sebou přináší i určité výhody. Snadnější úskoky a úhyby, třeba před výpady nepřátel při soubojích. Mnohdy Dianě právě její obratnost zachrání holou kůži.

Smysly: 1
„Dávej na sebe pozor! Vnímej, co se kolem tebe děje, jinak moc dlouho nepřežiješ!" Tahle rada ji při odchodu do světa byla Katherinou tak urputně vštěpována do hlavy, že není možné, aby se Diana alespoň trochu nenaučila naslouchat krokům a šustění křovin, aby podle čichu nepoznala jedovaté rostliny, nebo aby při ochutnání jídel nepoznala začínající hnilobu už ve fázi, kdy by si toho většina lidí ani nevšimla.

Inteligence: 1
Ne, že by věděla nějak moc o podstatě světa, o politickém systému, nebo o něčem podobném, ale dokáže vyřešit jednoduché hádanky. Ve většině obyčejných životních situací si mnohdy ví rady a jsou chvíle, kdy dokáže přispět rozumnými názory, pokud má dostatek času přebrat si v hlavě všechny informace, které se k ní právě dostaly. Ve zkratce: Pokud má čas přemýšlet, není určitě až tak hloupá.

Společenskost: 1
Být mezi lidmi nepatří mezi její největší záliby. Diana je nejraději spíše sama, je jen několik lidí, u kterých se zdržovala dlouhodobě, a se kterými umí jednat. Právě pro její absenci pobytu ve společnosti se neumí chovat zrovna podle etikety. Často si nevidí do pusy a zásadně si nepamatuje, že by se vládcům mělo říkat „Vaše Výsosti" nebo alespoň „pane". No, a nečekejte od ní, že bude myslet na to, že minimálně při rozhovorech s takovými lidmi se čeká na vyzvání, aby se mohla rozpovídat...

***


Magie: 3
Z akademie odešla teprve před rokem. Není v magii mistr, ale zároveň má nějakou šanci na úspěch, když se o kouzla pokouší.

***


Boj se zbraní:
Dýka: 1
Jak už bylo zmíněno, Dianě se používání klasických zbraní příliš nezamlouvá. Umí ovládat dýku natolik, aby při rozmachu zasáhla cíl, a ne sebe. Nic víc od ní ale nečekejte.

Jezdectví: 1
Nikdo nečekal, že si Diana pořídí koně. Takže také nikdo nepovažoval za příliš důležité, aby ji učil na něm jezdit. Na samouka ale Dianina znalost jezdectví není úplně nejhorší. Sice by si asi netroufla na žádné závodění, ale dokáže se na koni udržet při běhu i menších skocích.

Boj beze zbraně: 1
Ne vždycky jste připraveni na vytažení dýky nebo použití kouzla. Musíte umět rozdat pár pěstí. Dobře, pro začátek postačí pár facek... Hlavně když potom máte čas vzít nohy na ramena.

Čtení a psaní: 1
Nic přeborného to tedy není, její vzdělání bylo přeci jen směřováno trochu někam jinam, ale díky učení nepříliš gramotné Selene a později hlavně Katheriny je Diana schopna se podepsat, a třebaže s obtížemi, přečíst krátké dopisy. A také je napsat, ačkoliv kostrbatě a s chybami.

Zvířata - péče a trénink: 1
Bylo by to smutné, mít zvíře a neumět se o něj postarat. Diana se dokáže alespoň v základě postarat o potřeby svého koně, a on ji na oplátku poslechne, zavolá-li na něj jménem, což pro začátek zkrátka musí stačit.


Speciální inventář:
Peníze - Mít u sebe větší obnos se vždycky hodí. A protože Katherina nesnesla pomyšlení na to, že by její zlatá holčička žila v chudobě, odnášela si na opasku při odchodu z čarodějničina domu připnutý měšec narvaný k prasknutí.

Kovový náramek tmavého odstínu, ve kterém je zasazen ametyst - Není to jen tak ledajaká ozdoba, ametyst totiž opanuje velkou ochrannou silou, chrání před psychickými útoky a pomáhá při meditacích. Čarodějka Katherina Morescu, která Dianě tento šperk darovala, jí rovněž i prozradila, že by měl údajně mít i mírnou léčivou moc. Nejedná se o žádné mocné kouzlo, ametyst má tyto vlastnosti sám o sobě, Katherina ho jen jako dar trochu posílila.

Ocelová dýka - Účinná zbraň, kterou dostala na památku - překvapivě od Patrika, kterému bylo i přes jeho chladný přístup k dívce trochu hloupé, aby jí nedal nic na rozloučenou. Diana bere bohužel dýku opravdu převážně jen jako upomínkový předmět, a ohánět se s ní ji moc nebaví. Přesto že se setkává mnohdy s předsudky, protože je čarodějnice, magie ji opravdu baví, a kdyby necítila povinnost poslechnout dobré rady (a kdyby neměla trochu toho lidského selského rozumu), nejraději by se věnovala čistě jen jí.

Gorvin - Statný hnědák, kterého se Diana ujala poté, co ho našla u bažin - jeho pán se utopil pod převráceným vozem, a kůň zůstal u močálů sám a ztracený.


Známé postavy:
Editace karty: 30.10.21: Editace vzhledu karty, doplněna historie postavy
Odehrané questy:
Naposledy upravil Diana Morescu dne 30 říj 2021, 12:04, celkově upraveno 16

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 152
Registrován: 16 úno 2016, 22:11

Re: Diana Morescu

Příspěvek od Admin » 24 dub 2016, 21:13

SCHVÁLENO
24.04.2016

2. postava Stephena Rosse


Zpět na Neaktivní postavy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků