Rasa: Půlčík
Povolání: druidka
Víra: v matku přírodu
Datum narození: předjaří roku 1247
Vzhled:
Na hobití slečnu je poměrně vysoká, však měří celý metr a co teprve, když si stoupne na špičky. Vzhledem k tomu, že neholduje jídlu (obžerství), tak je štíhlé postavy, avšak ženských tvarů. Jiný hobit by jí popsal slovy hubená na kost. Špičky uší jí většinou překrývá hříva dlouhých, hnědých, kudrnatých vlasů, které ve volných chvílích nosí rozpuštěné. Občas si je ozdobí věnečkem z různobarevných květů. Zastřihuje si pouze ofinu, aby viděla na svět svýma hnědýma očima, které má věčně vykulené v úžasu nad něčím novým. Její ruce a hlavně nehty, vypovídají o tom, že se věčně v něčem šťourá. Nikdy neměla na nohou boty, ani v zimě ve sněhu. Vždyť její chlupaté nožky se ztvrdlou kůží na chodidlech poskytují ochrany až až. Má ráda barevné, výšivkami zdobené vestičky, které doplňují obyčejnou, bílou košili. Volí však vždy střídmé odstíny barev. Dlouhou sukni nosí pouze v zelené barvě. Taktéž má zelený i pláštík a tak, pokud je v lese, tak v kombinaci s lehkým krokem, zahalená od hlavy až patě, dokáže lehce splynout s okolní zelení. Na zádech nosí batoh, ve kterém nosí kromě záložního oblečení též železnou zásobu jídla a dýmkového listí. Taktéž tam své místo má dýmka a flétna, bez kterých by nikam nešla.
- | +
Povaha:
Verbena je veskrze venkovská dívka. Žila daleko od války, politiky a bídy a tak má naivní pohled na svět. Bere jej jako místo plné úžasných věcí, které je potřeba objevit a pochopit. Informace o tom, co se děje mimo rodný kraj, se k ní dostávaly jen kusé a tak třeba o zaklínačích ví, že mají divné kočičí oči a kradou děti, o trpaslících zas jen to, že kutají v podzemí kamení a kovy. Elfové jsou v jejích očích jen jiní velcí lidé, žijící v lesích. A kouzelníci? To jsou pro ní pohádkové bytosti, kteří snad ani nemohou ve skutečnosti existovat. Nebo ano? Svět je pro ní vážně nepoznané místo.
Další důvod, proč se vydala do světa, je i ten, že potřebuje pochopit své nadání. Pochopit a naučit se jej používat. Však matka příroda je mocná o ona by ráda tu moc využívala naplno.
Verbena od mala miluje zvířata. A proto řadu let nejí maso. Své názory, pro někoho až otravné, ohledně konzumace masa, dokáže dát jasně najevo.
Ráda hraje na svou flétnu, jen tak, pro radost. Jako malá trávila večery listováním v obrázkové knížce, kterou přivezl Oliver, takže dalším cílem je naučit se číst. Její neřestí je kouření dýmky.
Schopnosti a dovednosti:
víra 4 (věří, že příroda je mocná)
vůle 3 (když si něco vezme do hlavy, tak přes to povoz nejede)
obratnost 2 (hbité nožky jsou základ)
inteligence 2 (selský rozum)
zručnost 1 (uzlíky již nejsou výzva)
smysly 1 (včelky bzučí, kytičky voní...)
tělesná konstituce 1 (něco snese, však je holka z vesnice)
bylinkářství 1 (při práci na bylinkové zahrádce něco pochytila)
léčitelství 1 (ošetření bolístek na počkání)
péče o zvářata 2 (drůbež a včelky byly jen základ)
hra na flétnu 1 (Je libo muziku k tanci?)
jazyky:
rodný jazyk: obecná mluva
hobitština 1 (Co by byla za hobita, kdyby nerozuměla ani slovo?)
Další schopnosti, či neschopnosti:
jako všichni z její rasy je imunní proti psychické a smyslové magii
z vody hlubší než po pás má hrůzu
neumí plavat
Talent: animální modlitby
Historie a rodina:
Verbena prožila svůj dosavadní život na rodinné farmě, která se rozkládá mezi vesnicemi Lhotka a Pařezov v severozápadní části Redanie, až u samých hranic s Hengforskou ligou. Celá oblast je čirý venkov, který nebudí zájem cizáků. Na farmě pěstují brambory, mrkev a mák, taktéž mají jablečný sad a bylinkovou zahrádku, kterou založina Verbenina matka. Chovají slepice, husy a mají několik včelstev.
V rodině se vždy mluvilo obecnou, aby lépe zapadli mezi velké lidi, kteří byli jejich sousedé. Bábi Hortenzie však Verbenu naučila alespoň základy hobití řeči (copak se sluší, aby hobit neuměl svou řeč?)
Již jako malé hobítě, byla Verbena vychovávána tak, aby uměla zastat veškerou práci související s jejich obživou. A tak, sotva se naučila chodit, tak už svou malou motyčkou okopávala záhon mrkve, plela bejlí v maminčině bylinkové zahrádce či rozhazovala zob kuřatům. A právě chovanou drůbež měla vždy nejradši. Bylo jí líto, když jí vypiplané kuře, či slepička, která vždy nejlépe snášela, avšak stárla, skončili na talíři a tak si jednoho dne postavila hlavu – nebude jíst maso. To jí vydrželo dodnes.
Ve dvanácti letech objevila svůj dosud skrytý talent. Dokázala, i když nevěděla jak, ochočit si dosud agresivního housera, na kterého se už chystal pekáč. Houser, kterého pojmenovala Pepík, se jako mávnutím kouzelného proutku, stal jejím mazlíčkem a stálo jí to několik hádek a moře slz, aby dožil jako privilegovaný člen husího hejna a ne jako nedělní oběd.
K patnáctým narozeninám dostala flétnu. Sama se naučila hrát a vymýšlela veselé melodie, ať již k obveselení sourozenců, tak k tanci při vesnických slavnostech. A ráda hraje stále.
Jak dospívala, tak zjišťovala, že dokáže více věcí, než jen zkrocení syčícího housera. Polosuché bylinky, které zapomněla zalévat, najednou byly svěže zelené a v plné síle. Toulavý pes, který pouštěl hrůzu po celém okolí, byl najednou hrozný mazel. A tak více volného času trávila v přírodě, kterou obdivovala a snažila se přijít všem těm podivným věcem na kloub. V lese se cítila nejlépe, což vyvolalo plno otázek její rodiny (tu holku nám snad ještě v kolébce vyměnili), která se kromě práce, věnovala hlavně hobitím záležitostem: vydatnému jídlu (kterého musí být hodně), kouření dýmky a lenošení. Kromě toho kouření, které je její neřestí, jí jsou ostatní tyto požitky cizí.
Když se blížily její dvacáté narozeniny, tak přišla s návrhnem, že by mohli začít chovat včely a že se toho sama ráda ujme. Však med je zdravý, chutný a hlavně dá se dobře prodat. A tak kromě péče o drůbež a lány záhonů, přibyla ještě starost o úly.
A takto žila až do třicátých narozenin. Okolí měla prochozené křížem krážem a dokola kolem a tak, když se blížila ta velká sláva (však už nebude dítě!), tak v ní rostla touha objevovat nové. Týden po narozeninách se ráno rozloučila s rodinou a slíbila, že nejpozději na podzim se vrátí. Příliš to nechápali, snažili se jí tento nerozum rozmluvit (však zde máš vše, co potřebuješ! A Heřman je skvělá partie) ale nakonec respektovali Verbenino rozhodnutí. Nic jiného jim taky nezbývalo. Na cestu si zabalila náhradní oblečení, svou dýmku a flétnu. Zbytek batohu vyplnila jídlem. Otec jí dal na cestu pár mincí, aby měla něco do začátku.
Rodina
Hortenzie Broučková (roz. Pšeničková) – bábi, paní kuchyně. Umí tu úplně nejlepší malinovou marmeládu.
Falco Brouček – taťka, hlava rodiny a hospodář. Obchoduje se "strejdou" Oliverem.
Locika Broučková (roz. Plamínková) – máti, založila bylinkovou zahrádku.
Astra Cvalíková (roz. Broučková) – teta, bezdětná vdova, která se po ztrátě manžela vrátila do rodného domu. Má na povel domácnost – vše od úklidu, po šití nového oblečení.
Jiřinka Potůčková (roz. Broučková) – o deset let starší sestra, která se provdala do Pařezova.
Falco "Fíla" Brouček – o šest let starší bratr, který se učí od svého otce, aby jednou hospodářství převzal.
Primulka Broučková – o dva roky mladší sestra.
Další známí
Heřman Kamínek – syn otcova přítele. Pomáhá na farmě, kde se učí jak správně hospodařit. Verbenini rodiče jej vidí jako jejího budoucího chotě.
"strejda" Oliver – člověk zajišťující obchody ve městě, rodinný přítel
Speciální inventář:
dlouhá dýmka
flétna, kterou dostala k narozeninám
Loajalita: velké věci (politiku) neřeší
Známé postavy:
Editace karty:
edit. 24.6. úprava schopností
edit 10.10. úprava schopností
Odehrané questy:
pozn. postava hráče Aldareye
