Rasa: člověk
Povolání: čarodějka
Datum narození: narozena na podzim, r. 1158
Víra: čistokrevná bezvěrkyně, neboť kdyby bůh existoval, jak by mohl dopustit to všechno, co se na tomto světě děje?
Loajalita: pouze sama sobě
Talent: magie fyzická
v z h l e d
Už od pohledu je zřejmé, že tato čarodějka není jen tak obyčejná žena. Nebo možná jak pro koho. Každopádně by se dalo říct, že je to ten typ ženy, která na sebe poutá pozornost – a to jak v dobrém slova smyslu, tak i v tom špatném. Sylvaine sice většinu času o nějakou pozornost nestojí, ale na druhou stranu se ani nesnaží nějak skrývat, nebo udělat něco pro to, aby nevyčnívala z obyčejného davu. Už jenom při pohledu na její výrazně jantarové oči se někomu zatají dech hrůzou, či snad obdivem k něčemu tak neobvyklému, co se jen tak nevidí. Navrch k tomu se odívá tak, že očividně nezná žádný stud, což v některých jedincích může vzbuzovat pocity (nepříjemného) překvapení či snad dokonce nepěkný šok. Těžko říci, jak dlouhé jsou její havraní vlasy, poněvadž je má neustále sepnuté do ledabylého uzlu, a část jí spadá do celkem pohledného, avšak bledého oválného obličeje, který zdobí plné rty. Tvář má bezchybnou, sem tam nějaká ta piha nebo znaménko, ale žádné jizvy či jiné znetvoření nevidno – možná za to může umění magie. Ostatně není snad žádná čarodějka, která by svého magického daru nevyužila k upravení nějakých těch tělesných nedostatků a dalších vad na kráse a půvabu. Postavou je zdravě štíhlá, avšak zcela jistě by se našel někdo, kdo by mohl říci, aby se více najedla, protože je na jeho vkus až moc pohublá. Nicméně, i když se obléká jako divoženka, nebo minimálně vypadá jako žena z divočiny, zanechává si svou ženskost, jenž ráda sem tam odhaluje. Koneckonců Sylvaine opravdu nezná nějaký stud nebo snad cudnost. Nutno podotknout, a to je velmi důležité, že nikdy nepůsobí lascivně. Charakteristické je pro ni ptačí peří, nejčastěji havraní. Několik pírek se objevuje na jejím oděvu - s oblibou si je vplétá i do vlasů.
FaceClaim: Morrigan (DA)
p o v a h a
Sylvaine je velmi uzavřená čarodějka, která si jen tak někoho nepřipustí k tělu. A někdy doslova. Je velmi komplikované povahy, kterou nelze jen tak pár slovy popsat. Proto bude nejlepší se s touto ženou, nebo chcete-li – čarodějkou, poznat osobně a zažít si její kouzlo osobnosti na vlastní kůži.
Buď budete obdivovat její schopnosti a vědomosti, kterých si sama opravdu hodně váží, zamilujete si její navenek chladnou tvář a ledový postoj, anebo ji budete nesnášet či snad dokonce nenávidět, neboť v jejím případě nic není mezitím.
Na jejím charakteru se odrazil fakt, že nevyrůstala mezi svými vrstevníky a dost času trávila o samotě. A když už měla nějakou společnost, většinou to bývala zvířata v lese. To však neznamená, že by v sobě neměla slušné a společenské vychování (jak by si zlí jazykové mohli vzhledem k jejímu původu myslet). To právě naopak. Vzhledem k jejím zkušenostem, kdy měla tu čest stát se součástí dvora, má v sobě cit pro etiketu a vychování. Moc dobře ví, jak se chovat ve společnosti a kupodivu se v ní cítí jako ryba ve vodě, i když si pořád zachovává svou tvář a je sama sebou. Nedělá jí problém intrikaření, však pokud jí o něco jde a týká se to moci, po které její srdce prahne, s ledovým klidem se sníží k přetvářkám, polopravdě nebo i k samotné lži.
Není zvyklá mít opravdové přátele, takže se vždycky spoléhá jen sama na sebe. Je pro ni těžké vložit do někoho svou důvěru, ačkoliv se v některých situacích může zdát, že si navzdory svému přesvědčení, někoho pustí k tělu docela blízko a snad to i vypadá, že mu důvěřuje. Pořád je však v tomhle ohledu hodně opatrná. Pokud se jí však líbí nějaký muž a je v tom vzájemná přitažlivost, nemá problém s ním strávit noc. Možná i dvě. Ale nikdy se jí ještě nestalo, že by s někým zůstala delší dobu, aby z toho mohl vzniknout plnohodnotný vztah. Raději si užívá svého života a vpřed ji žene touha po moci a vědění, aby mohla být silnější a mocnější. Protože jedině tak si zajistí svobodu. Nebo si to alespoň myslí.
• charakteristické je pro ni velmi výrazné líčení – oči a rty
• zajímá se o cizí jazyky, převážně staré řeči a kultury
• touží po moci a vědění
• přeměňuje se v havrana
• díky svému mistrovi pronikla do tajů nekromancie a černé magie
h i s t o r i e
Sylvaine už od pohledu není jako každá čarodějka, a ani její život nezačal úplně typicky, jako pro mnoho dalších magicky nadaných, byť možná některé podobnosti v jejím životě budou. A to přinejmenším na začátku, neboť se narodila s tělesným znetvořením. A to dokonce s takovým, že vlastní matka ji raději pohodila v divokém lese, aby si to malé nebohé dítě vzala divoká zvířena.
Na malý uzlíček se však usmálo štěstí, nebo chcete-li, sám osud, když ho v samotném srdci lesa našel starý čaroděj. Zní to jako pohádka plná sentimentu? Možná ze začátku, opak je však pravdou.
Sylvaine netuší z jaké rodiny pochází a vždy brala svého mistra jako svého otce, i když z něj šel strach a občas jí přišel jako blázen. Každopádně jeho příběhům vždycky věřila, protože jedině ona viděla, jaké schopnosti a vědomosti má, byť od pohledu působil bláznivě a taky celkem děsivě. Nicméně všemu, co v dnešní době umí, může být vděčná právě čaroději z divočiny, který ji přijal pod svá křídla, přestože byla zohavená a v žádném případě nepřipomínala lidské dítě.
Vyrůstala tedy v divočině, kde ji společnost dělala zvířata, a když vyrostla a získala nějaké zkušenosti, mohla s nimi trávit více času ve zvířecím těle, což bylo něco neskutečného. Časem však zjistila, že ji nějaká ta lidská společnost chybí. Přiznejme si, že žít celý život v lese není zrovna výhra, zvláště pak pro mladou dívku, která zatoužila poznat svět. Doposud mohla číst pouze z nějakých knih či svazků, jak to vypadá ve světě, ale sama to na vlastní kůži nepocítila, neboť vlastně neměla jak.
Čas od času se však objevil někdo, kdo zavítal do divočiny, a Sylvaine zvědavě nakukovala zpovzdálí. Nedovolila si jít blíž, i když odvahu a kuráž na to měla, ale měla zakázáno se přibližovat k cizincům. A to určitě ne z důvodu svého tělesného postižení, ale zkrátka pro to, že čaroděj nedůvěřoval cizím. A měl pro to své důvody. Čas od času se totiž v lese objevili vesničani, kterým se celý život vyhýbal, neboť to byli právě oni, jenž ho pro jeho praktiky s černou magií vyhnali do lesa. Sylvaine však nechtěla celý svůj život strávit v lese, chtěla mnohem víc, i když si nedovedla představit, že by žila někde jinde. Na svůj skromný život si zvykla a vlastně jí nic nechybělo.
Muselo se stát něco velkého a podstatného, co přimělo mladou Sylvaine opustit divočinu, svůj domov. Starý čaroděj nebyl žádný dobrák, který se jen tak smiloval nad nebohým odhozeným dítětem. Chtěl mladou dívku obětovat, aby se stal ještě silnějším a mohl žít ještě další léta v ústranní a v bezpečí. Když tohle Sylvaine došlo, uvědomila si, že pokud chce přežít, musí se vzdát všeho a odcestovat. Nebylo to nic jednoduchého, zvláště pro nezkušenou dívku, která nemohla tušit, co znamená být sama ve světě. Ačkoliv schopnosti měla a v lese se vyznala jako nikdo jiný. Ale copak tohle mohlo stačit pro život mezi lidmi ve velkých městech?
Sylvaine trvalo velmi dlouho, než si zvykla na jiný život. Musela se toho spoustu naučit, ale to pro její náturu nebyl žádný problém. Odjakživa měla tuhý kořínek, a i když své tělo neovládala natolik, kolik by chtěla, mozek jí překvapivě fungoval velmi dobře. Ze začátku to však neměla pranic snadné. Lidé se na ní dívali skrze prsty, někteří před ní dokonce vyděšeně utíkali, ale když se pak po čase dostala dál, k těm mnohem zkušenějším, zjistila, že svůj magický dar může využít i sama pro sebe. Magie jí dopomohla k ženskému půvabu a kráse, díky níž se dostala i k samotnému dvoru. Nebyla to jen její chytrost a lstivost, ale i krása a půvab, ač mírně divoký a nespoutaný, zaujal ty, kteří měli zcela jiný život. Takový, který si vždycky přála. Už jako malá chtěla ochutnat kousek ze života smetánky, když poslouchala příběhy svého otce. A tady se jí naskytla příležitost.
Nějaký čas strávila po boku jistého zámožného šlechtice, který rád využíval jejích dovedností a schopností, a ona si na oplátku užívala života na výslunní. Učila se, jak to chodí ve vyšší společnosti, a šlo jí to celkem rychle a snadno, snad jako kdyby se narodila do zlaté kolébky. Takhle strávila několik let po boku svého zámožného milence, který měl slabost pro okultní vědy. Byla mu věrnou osobní poradkyní, a navrch k tomu si mohla užívat blahobyt, na který si velmi rychle zvykla.
Nic však netrvá věčně, a když se situace ve světě změnila natolik, že byla nucena opustit Novigrad, město, ve kterém strávila několik šťastných let, musela opět okusit život s bídou a nouzí. Nicméně při pohledu na Věčný oheň bylo daleko lepší žít v chudobě než riskovat svůj holý krk. Strávila tedy nějakou dobu v ústranní, kdy cestovala po všemožných koutech světa, a i když nikdy nebyla tou, co by se styděla za svou moc a dar, to spíše naopak, pochopila, že možná bude přeci jen lepší, když nebude vidět. A hlavně, když málokdo pozná, kým skutečně je. Když se však doslechla o tom, co se děje, a co se chystá, rozhodla se, že je načase se vrátit zpět do své rodné země.
s c h o p n o s t i
Sylvaine měla vlastně štěstí. Sice nevyrůstala mezi svými vrstevníky a nemohla vědět, jak se žije mezi lidmi, ale na druhou stranu měla skvělý zdroj informací v podobě svého otce, který si ji vzal do péče. Díky němu nahlédla do umění černé magie a nekromancie, neboť starý mistr byl ve své podstatě rád, že může někomu předat své znalosti. I když to nebyl žádný dobrák od kosti a měl své plány. Sylvaine je mu i tak za hodně věcí vděčná. Kdyby nebylo jeho, těžko by se mohla věnovat magii a získávat takové znalosti a zkušenosti.
Rozhodně byl důležitou osobou v jejím životě, neboť právě od něj se naučila i číst a psát na výborné úrovni. Je tedy celkem zběhlá v magii, která je odjakživa její neodlučitelnou součástí a považuje ji za skutečný dar. Na druhé straně, i když se o sebe umí postarat, neovládá nějaké umění boje, natož aby se naučila zacházet se zbraněmi. Hbitá a mrštná je vzhledem ke své konstituci dost, ale i v tomhle ohledu, co se týká boje, se raději spoléhá na své magické dovednosti.
Díky létům stráveným u dvora se naučila tančit, společenské konverzaci a vychování. Poslouchání hudby a obdivování jakékoliv formy umění se stalo její oblíbenou kratochvílí.
Jazyky: Obecná mluva (rodný) • Starší mluva 1
Smysly 2
Vůle 2
Magie 3
Charisma 1
Plavání 1
Jezdectví 1
Péče o zvířata 1
Alchymie 1
Bylinkářství 1
o s t a t n í
Známé postavy:
Odehrané:
