Rasa: Lidská, pokud se tedy může ještě za člověka považovat.
Povolání: Zaklínač ze školy gryfa.
Věk: Mladý dospělý. Nachází se tedy ve věku krátce po dokončení výcviku. Na řadě je krušná praxe.
Víra: Ne, opravdu ne. Věří maximálně v sám sebe a v pořádně nabroušený meč.
Vzhled:
V podstatě by se dal shrnout jako naprosto průměrně vyhlížející zaklínač, pokud jste ovšem měli to štěstí a potkali jich natolik, abyste si mohli takové srovnání dovolit. Výška jeho těla nepřesahuje 180 cm a i zdání o kus většího člověka, než jakým byl měl být doplňuje i atleticky stavěné tělo, samá šlacha. Jen těžko byste na něm hledali nějaký tělesný tuk nebo něco jiného než jen svaly.
Začněme ale hezky od hlavy, která je bezesporu nejzajímavější části jeho těla a je vlastně i první, které si všimnete. Lehce zašpičatělý obličej lemuje hříva jako uhel černých vlasů, které jsou většinou jen nedbale rozpuštěné na zádech, nebo stažené do pevného ohonu. Opravdu si na účesu moc nepotrpí a trochu zubatý sestřih naznačuje, že si je po většinu času zkracuje sám, jen co dorostou do přílišné délky. Samozřejmě nesmí chybět ani pár typických zaklínačských očí, tedy žluté se svislou zorničkou, které jsou v mnohém velmi podobné právě kočičím. Pokud si však samotná jeho tělesná konstituce nevynutila žádnou viditelnou odlišnost, v případě očí je tomu jinak. Vzhledem k jeho nezvykle těžkým mutacím při zkoušce trav se do jeho jinak čistě žlutých očí přimíchalo také nespočet maličkých červených žilek, které tak vytvářejí zvláštní obrazce, které u jiného zaklínače jen těžko uvidíte. Nicméně žádný zvláštní účinek nečekejte. Kromě ryze kosmetického hlediska mu tyto zvláštně zmutované oči neposkytují žádnou výhodu, ale ani nevýhodu.
Kromě toho si na jeho obličeji můžete všimnout také orlího nosu, který vypadá, že byl už mnohokrát zlomen a pak zase nešikovně narovnán a jaksi beztvarých a úzkých rtů, které by se na něm mohli klidně ztratit. Většinou tvoří jen jednu tenkou linku a smějí se opravdu jen málo, když už vůbec.Nespočet drobných jizev nenechává nikoho na pochybách, jak náročná a nebezpečná jeho práce je a když jeho sbírka jizev není kdovíjak úchvatná (čemuž vděčí především své přirozené obratnosti), tvoří další důležitý poznávací znak, který se zkrátka nedá přehlédnout.
Nezapomínejme ani na ošacení, které se v jeho případě skládá jen s jednoho setu bojového šatstva, které prakticky vůbec nemění a sundává jen v těch nejnutnějších situacích. Tělesná hygiena mu sice není neznámá, ale také se ji moc nevěnuje. V podstatě se jedná o základní výzbroj ze školy Gryfa, kterou krátce po dokončení výcviku dostal a která se zatím jeví jako více než dostačující. Těžko by si mohl říkat zaklínačem bez medailonu ve tvaru gryfí hlavy, který dokáže občas při nedalekém působení kouzel vibrovat, ale jeho spolehlivost nepatří zrovna k nejlepším. Ach ano, a také by nebyl zaklínačem bez dvou zaklínačských mečů jako vždy prvotřídní kvality, kterým se nedokáže žádný lidský meč vyrovnat. Ocelový je standardní jedenapůlruční a kromě silnější čepele není v ničem zvláštní. Na standardní kovové záštitě nesmí chybět ani znak jeho školy, tedy gryfí. Ten druhý, stříbrný, je o kousek kratší, ale za to mnohem tenčí a rovněž se znakem gryfa na záštitě.
Povaha:
Opět naprosto typickým zaklínačem, který splňuje snad většinu z těch skrovných informací, které kolem jejich cechu panují. Už vzezřením naprosto chladná a odtažitá osoba, která navazuje ústní komunikaci jen v případě nejvyšší nouze (nejedná-li se o nějakou zakázku tak téměř vůbec) a která má kolem sebe takovou známou auru respektu, která snad pohne i s tou nejsmělejší osobou. Většinu konfliktů pak řeší s chladnou hlavou a pokud se to dá, tak se snaží vyhýbat přímé fyzické konfrontaci. Meč pak na člověka vytáhne jen opravdu v krajní situaci, docela mu postačí pěsti. Přišel však na to, že i ten nejsurovější rváč v hospodě se dá uchlácholit korbelem piva na jeho účet, čehož také hojně využívá. Není to sice zrovna ekonomické, ale na druhou stranu za ním nezůstávají zničené hospody jako jasný maják, kdo tady stavil.
Pokud byste si mysleli, že rád dává v sázku svůj život a bez starostí se vrhá vstříc nebezpeční, šeredně se pletete. Léta praxe práce s lidskou rasou ho naučila jednomu, nedůvěřivosti a opatrnosti. Ne nadarmo se říká, že každý člověk je tak trochu svině a pokud to jde, rád se vyhne placení jakýmkoliv způsobem. Stovka podvodných zakázek a nezplacených účtů ho už naučila velmi pečlivě každou práci zvážit a stačí jen jedna malá nevysvětlená nesrovnalost, aby si ihned buďto naúčtoval vyšší cenu, nebo se na to jednoduše vykašlal. Samozřejmě ale není zbabělcem. Pokud už nějakou tu zakázku přijme, tak se za splněním žene opravdu rychlým krokem a preferuje rychlou a čistou práci s mečem, než nějaké zdlouhavé nastražováni pastí. Těžko říct, kolik zaklínačů je natolik šílených, aby ve své práci spatřovali zábavu, ale on někým takovým rozhodně není a co možná nejrychlejší splnění úkolu je proto naprosto logické.
K neznámému se většinou chová s tichou podezřívavostí, jakoby si daného jedince nejdříve pořádně vytipoval a prostudoval, než ho případně shledal jako neškodného nebo hodného k řeči. Nedivte se proto, že z něj ze začátku nedostanete více než tři slova, je to naprosto normální. Moc dobře ví, jak na ně naprostá většina prostých lidí pohlíží a dějiny znají nejednoho zaklínače, který díky své důvěřivosti skončil v rukách xenofobních vesničanů dychtících dát mu lekci.
Historie:
Jak to všechno začalo - ptáte se, jak se z člověka stane zaklínač? Nu, určitě jste už slyšeli ty děsivé příběhy, kterými straší matky neposlušné děti, že si pro ně jednoho dne přijde zlý pan zaklínač a odvede si je pryč. A je to sice k nevíře, ale jedná se o jednu z mála pověr, které jsou skutečně pravdivé. No, minimálně v jeho případě tomu tak skutečně bylo. Otec totiž sloužil v armádě již dávno mrtvého krále Temerie (pozor nejedná se o Foltesta), který si zrovna cosi začal s Redanií a došlo k další drobné šarvátce, která se s pravidelností opakovala co jedna generace. Ovšem právě takovéto "drobné" incidenty nejvíce postihují právě prosté lidi, a tak se stalo, že byla jeho kohorta rozmetána na kusy nepřátelskou jízdou a přežil jen on. Ovšem neměl ještě zdaleka vyhráno. Zima, hlad a smečka hladových vlků v patách znamenala téměř jistou smrt, kdyby neuvěřitelnou náhodou nenarazil na osamělého jezdce s pronikavě žlutýma očima a dvěma meči na zádech, který ho stíhající smečky zbavil a zachránil mu tímto život. Neměl však, čím by statečnému zachránci jeho službu splatil, tak se mu dostalo zmatené odpovědi. "No to mám ale smůlu. Však se neboj, jednou mi to splatíš." A on v bláhové naději, že je tímto věc uzavřená přešel hranice zpět do své země a vrátil se zpět do rodné vesnice, aby si našel manželku a zplodil dva silné syny, dvojčata. Narozená sice z jednoho luna, ovšem jeden s barvou vlasů uhlově černé po otci, kdežto druhý s hřívou světlých vlasů tolik podobných matce. Vyloženou idylku pak překazil jistý muž, který si přišel pro svou splátku. Netřeba říkat, kdo to byl, avšak mnohem zajímavější je, jak otce našel. Hrůza pochopení přišla vzápětí. Nemělo ale cenu se ho snažit přesvědčit, zaklínač měl dva meče, kdežto on žádný. Rozhodl se mu vydati právě černovlasého chlapce a s vidinou, že ho už nikdy neuvidí zcela propadl alkoholu. Jeho osud už zůstává obestřený rouškou tajemství.
Drsné dospívání- na co si pamatuji? Dobrá otázka, na nic. Upřímně, nikdy jsem se zrovna nezajímal o svůj původ nebo rodiče, zkrátka nikdy na to nebyl čas a já měl na práci důležitější věci, například vlastní přežití. Poslední, co si pamatuji byl úchvatný pohled na mohutnou zaklínačskou pevnost skrytou na neznámém místě v neznámé zemi. Ta scenérie byla natolik podmanivá, že se mi nadosmrti zaryla do vzpomínek. Nicméně to, co následovalo bylo natolik kruté, že mě veškeré veselé myšlenky rázem opustili. Pokud se správně pamatuji, tak nás v jednom momentu bylo celkem šest. Šest mladých silných chlapců s vystrašeným výrazem v očích a třesoucích se zimou, zatímco si nás procházel jakýsi starý zaklínač a jednoho po druhém si na nás měřil pohledem. A pak to začalo. Následující roky se mi v hlavě slili dohromady a navzájem se překrývají mezi sebou, takže je opravdu těžké určit, co přesně jsem dělal ve svém třináctém roku života. Vím ale naprosto přesně, co jsem dělal těch celých několik let dospívání v chladné pevnosti. Cvičil se. Jak nevinně toto slovo zní? Zkuste někdy celý den ve sněhu běhat v drsné krajině kolem hradu jen ve sporé tunice bez jakékoliv zbraně, jen s vlastními pěstmi a s divokým medvědem za zády. A pokud jste jako jeden z celé skupiny pěti chlapců doběhli zpět do svého "domova", dostal jste jen jakousi neidentifikovatelnou houbu a jakési nechutné bylinky, k tomu na zapití trošku vody. A další den znova. A pořád dokola.
A pak z ničeho nic přišel onen magický okamžik, kdy mě jedné noci beze slova popadli a odnesli svázaného někam do podzemních místností, kde mě přivázali k neznámé aparatuře a začali pouštět opravdu bolestivé chemikálie, které jsem neznal a nevěděl, co se to sakra děje. Zkouška trav. Říká se, že se té bolesti nedokáže nic vyrovnat, že žádný člověk nemůže pocítit takové utrpení, jako mladý člověk podstupující tuto zkoušku. Sám za sebe můžu říci, že na to do smrti nezapomenu. Změnilo mě to naprosto od základů. Už ani nevím, jaký jsem býval předtím. Smál jsem se? Byl jsem veselý? Možná. Vlastně jsem překvapený, že jsem se z toho nepomátl a plně chápu těch pár jedinců, kteří sice přežili, ale přišli o rozum. A říká se, že u některých dojde k obzvláště bouřlivé reakci a dojde k opravdu těžké proměně, u které je téměř nulová šance na přežití. No, nejsem to šťastlivec? Někdy si říkám o kolik menší bolest cítili ti, kteří prošli normální proměnou. Co vlastně takovou silnou mutaci způsobilo? Měl jsem v těle něco, co zkrátka tyto látky nejdříve potlačovalo? Těžko říct, nicméně i přes obrovské komplikace se ze mě stal zaklínač. Ne, kromě obvyklých hormonálních a fyzických změn na mě těžší mutace neměla žádný výrazný vliv. Žádné super schopnosti, nebo něco takového.
Huh? - výcvik ale pokračoval. Vlastně se dá říci, že právě začal. Po krátkém odpočinku jsem se cítil jako znovu zrozený. Získal jsem neskutečně velkou sílu, rychlost a obratnost, která se nemohla ani v nejmenším měřit s tím, jak jsem na tom byl před zkouškou. Ze začátku to ale bylo neskutečně matoucí. Dostat takhle rychle velké množství síly bylo opravdu těžké přijat a zvládnout. Bylo třeba si na nové možnosti nejdříve zvyknout a až poté začít skutečný zaklínačský výcvik. Jelikož mě cvičili ve škole gryfa, byla naše specializace především na boj proti větší skupině a používání znamení. A přesně v tomto momentu se ke mě přidalo zmíněných pět nových chlapců ještě před mutací. Bylo opravdu zvláštní je sledovat, jak zápolí s fyzickou dřinou, která už byla pro mě v tom momentu mnohem jednodušší. Společně jsme ale cvičili jen opravdu málo, neboť já byl většinou pod tvrdým dohledem staršího zaklínače a učil jsem se právě zmíněným věcem zatímco oni teprve začínali. Kdyby jen věděli, co je čeká. Možná jsem je mohl varovat. Vždyť jsem je nechal jít na smrt.
....
Po pár dalších letech usilovné dřiny nad složitými znameními a bojem s mečem konečně nadešel další milník v mém životě. Ze dne na den usoudil můj mistr, že jsem dostatečně připraven na to, co mě čeká tam venku. A tak jsem obdržel své první zaklínačské meče, jeden ocelový a druhý stříbrný. Skutečně výborná práce těch nejlepších kovářů, jen těžko byste hledali lepší meče. Nicméně než jsem mohl skutečně vyrazit na cestu a nechat bolestivé vzpomínky za sebou, přišla šokující zpráva. Jeden ze zmiňovaných chlapců, na kterých prováděli zkoušku trav utekl. Určitě ho dorazilo zjištění, že jeho spolu přeživší už vlastně tak docela přeživší nejsou. Možná bych to cítil stejně, kdybych nebyl cvičen sám. Rychle jsme osedlali koně a vyrazili za ním. Stopa byla čerstvá a počasí klidné. Brzy bychom ho dostihli, když v tom se ve mně pohnulo svědomí. Co tomu vystrašenému klukovi udělají? Určitě prošel mutacemi, takže je vlastně už zaklínačem. Zabijí ho? To asi ne, ale určitě bude nějak potrestán. Jako v transu jsem přitáhl otěže svému vraníkovi a následován pohledy ostatních zaklínačů jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Pořád na mě zírali a nic neřekli. Co si mysleli? "Život ho naučí více, než roky v pevnosti." Pronesl jsem jen, než bez dalších slov otočil koně a vyrazil zase do bezpečí hradu.
Tím to pro mě ale nekončilo. Nebyl jsem na emoce zvyklý, od mutace jsem je prakticky neměl. Jenže co mi nevzali, tak to bylo svědomí. Nemohl jsem se zkrátka s čistým svědomím podílet na něčem takovém. Náhle odhodlán jsem vstal a začal se rychle balit. Bylo to jasné. Je teď mou povinností ho najít a zajistit, aby v tom drsném světě přežil, když už jsem ho nechal takhle na pospas. A tady jsem. Čerstvě vycvičený zaklínač ženoucí se za zmateným čerstvě zmutovaným chlapcem, který o mě pravděpodobně nemá nejmenší ponětí a bůhví, jestli ještě žije. Zvláštní, co?
Dovednosti:
Není tím typem zaklínače, který využívá zmutovanou fyzickou sílu ve svůj prospěch a drtí nepřátele pomocí ochromujících prvních úderů. Je právě jeden z těch, kdo se specializuje na rychlé a mrštné útoky na mnoho cílů po sobě tak, aby stihl rozdat co možná nejvíce smrtelných poškození smečce monster v co možná nejkratším možném čase. Díky výcviku se také naučil velmi dobře ovládat zaklínačská znamení, tudíž je v boji hojně využívá.
Z toho je jasné, že je opravdu dobrým šermířem, který sice nemá tak velkou výdrž, ale na druhou stranu využívá opravdu úžasný styl boje.
| Obratnost: 2 Chceme-li mluvit o jeho přednostech, měli bychom rozhodně zmínit tohle. Jeho o něco lehčí tělesná konstituce mu v tomto naprosto pomáhá a usnadňuje mu jeho boj, neboť nemusí překonávat takový odpor svého vlastního těla. Je schopen se vyhnout většině fyzickým útokům, které nejsou samozřejmě magického charakteru. | Zručnost: 2 Další oblast, ve které vyniká. Meč je vlastně prodloužení jeho paže a je schopen ho používat s (pro obyčejné lidi) s ohromující zručností, dokáže se ohánět jak primární pravou rukou, tak stejně dobře i levou. Občas se mu povede zkombinovat úhyb se zručným pohybem meče tak, aby dokázal útočníka zasáhnout. |
| Smysly:1 Značně vylepšené zkouškou trav. Kromě toho, že je schopen ve tmě lépe vidět, tak má také o něco lepší sluch, hmat a čich. Ale především využívá zrak, který je sto v soustředění zpozorovat jakékoliv blížící se nebezpečí. | Inteligence: 1 Ne, že by zrovna znal všechny možné šlechtice a jejich rodové symboly na z paměť, ale nechybí mu také jistá dávka logického uvažování. |
| Vůle: 1 Má docela dost silnou vůli, většinou se svých cílů a zakázek nevzdává a snaží se je splnit co to jen jde, v rámci zachování jistého zdraví, samozřejmě. Také zachovává chladnou hlavu ve vypjatých a kritických situacích, vyprovokovat jej je opravdu těžké. | Zaklínačská znamení: 2 Jeho druhá zbraň, kterou hojně využívá a v rámci možností i solidně ovládá. Stojí ho to sice mnoho úsilí, ale na druhou stranu se může pochlubit jistým talentem v tomto odvětví. |
| Boj se zbraní: Dva zaklínačské meče, jedenapůlruční (3) Pojí se s tím jeho zručnost, se kterou dokáže své zbraně ovládat. Druhému zaklínači by byl rovnocenným soupeřem, většinu trénovaných šermířů by byl s to porazit. Spoléhá se na sérii rychlých a přesných útoků na kritická místa a následnému hbitému úskoku z dosahu protivníka, než si ho zkrátka jen bude udržovat od těla, než ho zranění skolí. Potrpí si na různých složitých fintách a nečekaných úderech záštitou. | Boj s monstry: 2 Spíše teoretická znalost. Kromě znalosti jednotlivých druhů monster podle různých kritérií také zvládá jejich následnou likvidaci co možná nejhumánnějším způsobem. Moc si v divokém a krvavém trápení nelibuje. |
| Alchymie: 2 Naprosto základní nutnost při výrobě zaklínačských elixíru. Bohužel pro tohle neměl zrovna nadání, ale ty základní by snad mohl zvládnout. | Tělesná konstituce: 1 Sice není primárně stavěný na sílu, ale jelikož je zaklínač, něco navíc vydrží. |
Inventář:
Zaklínačská zbroj školy Gryfa (k nahlédnutí)
Ocelový a stříbrný zaklínačský meč s hlavicí ve tvaru gryfí hlavy (stejný obrázek jako výše).
Silný vraník, plemeno nedůležité, jméno neudělené. Plus samozřejmě veškeré vybavení včetně sedlových brašen.
Pár prázdných ampulek pro zaklínačské elixíry.
Medailon ve tvaru gryfa.
Hrubý náčrt Zenna na kousku pergamenu, dosti ošoupaný.
Absolvované questy:
Zkažená nevinnost (Sygnia, 23 kvě 2016- 20 čer 2016)
