Jméno: Bruno Kospettalt
Rasa: Člověk
Povolání: Obyvatel - Lovec Čarodějnic
Věk: 32
Vzhled:
Bruno je už od pohledu muž urostlé postavy, se kterým se život rozhodně nemazlil. Jeho vysokou a boji vyrýsovanou a do jisté míry poznamenanou postavu doplňují ostré rysy ve tváři, ve které by se daly hledat celé legendy. Ač se snaží co nejlépe reprezentovat svůj řád, málokdy ho lze spatřit výrazněji upraveného. Vždy se na jeho oblečení či tváři najde nějaký šrám, skvrna od krve nebo jiné nečistoty, kterou si přinesl z nekončících cest. Výrazným poznávacím znamením jsou všemožné větší či menší trofeje, které nechává na obdiv světu a je jedno, jestli se jedná o veverčí ocásky, šperky nebo třeba i elfí uši. Trofej je trofej a tak by s ní mělo být zacházeno.
Povaha:
Povahou tento hromotluk zcela odpovídá svému vzhledu. Je hrubý, výbušný a občas i lehce cynický. Rozhodně se nejedná o žádného velkého myslitele nebo lidumila, který by se nějak více zaobíral následky svých činů. Svému poslání je zcela oddaný a kupředu ho žene nenávist vůči jeho nepřátelům, kterou nezastaví nic, ani životy nevinných. Když však zrovna neloví nelidi nebo nenahání čaroděje, rád se pobaví v dobré společnosti za přítomnosti všech pomyslných neřestí, neboť každý jeho den může být tím posledním.
Víra: Věčný oheň
Schopnosti a dovednosti:
Tělesná konstituce: 2
Síla: 2
Obratnost: 1
Zručnost: 1
Smysly: 1
Inteligence: 1
Vůle: 1
Charisma: 1
Gramotnost: 1
Plavání: 1
Vůdčí schopnosti: 1
Boj s mečem: 2
Střelba z kuše: 1
Souboj beze zbraně: 1
Talent: Boj s mečem
Historie a rodina:
Lesem se rozléhaly bolestné výkřiky odstrašující všechnu zvěř od jejich epicentra, kterým byl v lese skrytý tábor. Kolem tábora se válela mrtvá těla elfů, trpaslíků a několika lidí. Zatímco u lidí byly jasně vidět barvy Radovida, redanského krále, a uniformy jeho lovců čarodějnic, elfové a trpaslíci stejnokroj postrádali. Jejich jediným poznávacím znamením byly veverčí ocásky připnuté na různých částech jejich oblečení. Podle tohoto značení šlo poznat, že se jednalo o tábor Scoia’tael, nelidských partyzánů a válečníků proti lidské rase. Táborem se procházeli redanští Lovci Čarodějnic a doráželi raněné. Náhle se táborem rozezněl další bolestný výkřik. Ve středu tábořiště se u narychlo zhotoveného kůlu svíjel v bolestech jeden z elfů, který přežil předcházející bitvu. Před ním stála mužská postava jednoho z lovců čarodějnic. Muž se mu se sadistickým úsměvem rýpal v jedné z jeho mnoha ran ošklivě vypadající, zubatou kudlou. „Co myslíš bratříčku? Měl bych mu ještě přidat?“ otázal se onen muž dalšího lovce, který stál opodál nad jedním z těl. Zrovna hrubě strhával veverčí ocásek z hrudi mrtvé elfky jejíž smrtelný pohled ztuhnul na ošklivé ráně v břiše, která ji zabila. Lovec čarodějnic skoro až s láskyplnou něžností pohladil tvář mrtvé a zavřel její oči. To donutilo svázaného elfa se ještě jednou vzepnout vší bolesti a pokusit se urvat z pout. Jeho snaha byla ovšem marná a jako reakci na jeho vzdor si vysloužil ránu jílcem dýky přes spánek. Dostatečně silnou, aby bolela, ale ne tak silnou, aby ho omráčila. Ti dva chtěli, aby cítil každou chvilku jeho nadcházející smrti. Klečící lovec se nad tímto jen pousmál a odpověděl svému bratrovi: „myslím, že už bychom měli zmizet, nechme ho tady.“ Jako potvrzení jeho slov se nedaleko jejich tábora ozvalo vytí ghůlů. Mučitel ještě svému mučenému na rozloučení přeříznul šlachy v patách a potom rozvázal jeho pouta. Jednotka lovců čarodějnic, která vyvraždila tábor Veverek, si mohla přidat další ocásky na jejich opasky. Zatímco za sebou zanechávali mrtvá těla elfů a trpaslíků, k místu se řítila smečka divokých ghůlů. Přišel čas hodovat.
Bruno a Rolf se narodili do rodiny redanského veterána, v té době již úředníka žijícího v Tretogoru. Ač byl jejich otec víceméně jedním z mnoha koles byrokratického aparátu radovidovy říše, jeho postavení bylo důležité v chodu hlavního města. Otec Bruna a Rolfa byl patriot a už od dětství chlapcům vtloukal do hlavy jeho hlavní motto „služba státu, je služba rodině“. Byly to ale právě jeho služba státu a jeho postavení, které vedly k tragickým událostem jejich životů, kdy komando Socia’atel uneslo matku dvou chlapců za účelem vydírání starého úředníka. Ten se ale odmítl poddat a dopustit se tak velezrady, on i jeho dva synové byli poté vystaveni, kdy elfové znásilnili a nakonec umučili matku dvou chlapců. Svým způsobem zákeřné Veverky vítězství dosáhly, protože se jim podařilo starého muže zlomit a ten si po několika letech utrpení vzal vlastní život. Chlapci byli odkázáni na jejich strýce, kapitána v řadách redanské armády. Když přišel pro dva bratry čas, aby se chopili vlastní odpovědnosti, byli zverbováni radovidovými lovci čarodějnic a brzy našli zalíbení ve své nové práci, kde jim bylo dopřáno jisté svobody v jejich lovu na Veverky. Později se jim také povedlo vytvořit vlastní jednotku pod vedením staršího z bratrů Bruna. Společně se jejich jednotka soustředí na lov elfích vzbouřenců v krajích redanské koruny a někdy i mimo ně.
Speciální inventář:
Prošívaná zbroj s kyrysem lovců čarodějnic, jeden a půl ruční meč, ruční kuše (10 šipek), bodcová dýka, Přívěšek řádu věčného ohně, náhrdelník z elfích uší (4 páry)
Loajalita: Redanie – Král Radovid
Známé postavy:
Rolf Kospettalt
Editace karty:
Odehrané questy:
NPC:
Yorvan Ersan
Yorvan je zkušeným vojákem Redanského království, doprovázející dvojici lovců čarodějnic. Seznámil se s nimi na začátku Redanského tažení, kdy ho zachránili ze zajetí veverek.
Tělesná konstituce: 1
Síla: 1
Boj s kuší: 3
Boj se sekyrou: 1
Kevin
Kevin je poměrně mladým přírůstkem do této bandy lovců čarodějnic. Původem sirotek z Novigradu byl zatčen za pouliční krádeže, při kterých si ho dvojice lovců povšimla a nabídla mu vykoupení ve službách koruně.
Obratnost: 3
Boj s dýkou: 1
Otevírání zámků: 1
Plížení: 1
