Přezdívka: Píšťalička
Jméno: Anna Waloszkova
Povolání: potulná hudebnice
Věk: 19
Datum narození: 27. 5.
Jméno: Anna Waloszkova
Povolání: potulná hudebnice
Věk: 19
Datum narození: 27. 5.
Je těžké určit, čeho si všimnete dříve. Zdali veselého a příjemného vystupovaní, nebo Píšťaliččina zdravě opáleného dětského obličeje s narůžovělými tvářičkami, které má na svědomí pobit na čerstvém vzduchu. Mezi lehce šikmýma přívětivýma očima zeleno-modré barvy sedí trochu delší kulatý nos. Rty má plné, věčně zvlněné do mírného úsměvu. Nízké čelo, kulatá brada a užší čelist vytváří oválný tvar obličeje. To vše rámují k ramenům ostříhané, husté, vlnité vlasy barvy kaštanu, které roztomile lítají okolo hlavy během Píšťaliččina poskakování.
Její sto šedesát tři centimetrů vysoká štíhlá postava je poměrně žensky tvarovaná. Od přiměřeně úzkých ramen vedou štíhlé ruce, které jsou lehoučce poznamenané šermem. Prsty i dlaně vypadají, že zažily už celkem dost práce, bříška jsou zatvrdlá kvůli hraní na různé strunné nástroje, které jí předkládali na Oxenfurtu. Na hrudi se jí dmou středně velká ňadra, stále mladistvě pevná a hezky dokulata tvarovaná. Trup pokračuje v náznak pasu. Dívka zkrátka patří k něm, u nichž není tak výrazný. Ploché bříško a správně prohnutá záda pokračují v boky souměrné k šířce ramen, dále pak v žensky štíhlé nožky, nad nimiž je vzadu pěkně tvarovaný pevný zadeček.
Pod k pasu dlouhým tmavě modrým vlněným kabátkem s krátkými rukávy nosí bílou lněnou rozhalenku s dlouhými rukávy a se zapínáním na knoflíky, zakasanou v béžových úzkých bavlněných kalhotech, jejichž nohavice jsou zastrčené v kožených holínkách pod kolena. Na krku nosí světle modrý šátek, který dříve mívala na hlavě její zesnulá matka. Zavazování má do strany.
Kabátek ještě přepásává pásek ze stejné kůže jako holínky, nosí na něm připevněný svůj jednoruční meč.
Její sto šedesát tři centimetrů vysoká štíhlá postava je poměrně žensky tvarovaná. Od přiměřeně úzkých ramen vedou štíhlé ruce, které jsou lehoučce poznamenané šermem. Prsty i dlaně vypadají, že zažily už celkem dost práce, bříška jsou zatvrdlá kvůli hraní na různé strunné nástroje, které jí předkládali na Oxenfurtu. Na hrudi se jí dmou středně velká ňadra, stále mladistvě pevná a hezky dokulata tvarovaná. Trup pokračuje v náznak pasu. Dívka zkrátka patří k něm, u nichž není tak výrazný. Ploché bříško a správně prohnutá záda pokračují v boky souměrné k šířce ramen, dále pak v žensky štíhlé nožky, nad nimiž je vzadu pěkně tvarovaný pevný zadeček.
Pod k pasu dlouhým tmavě modrým vlněným kabátkem s krátkými rukávy nosí bílou lněnou rozhalenku s dlouhými rukávy a se zapínáním na knoflíky, zakasanou v béžových úzkých bavlněných kalhotech, jejichž nohavice jsou zastrčené v kožených holínkách pod kolena. Na krku nosí světle modrý šátek, který dříve mívala na hlavě její zesnulá matka. Zavazování má do strany.
Kabátek ještě přepásává pásek ze stejné kůže jako holínky, nosí na něm připevněný svůj jednoruční meč.
Lidi k ní přitahuje její přátelskost, elán a veselí, ale ten, kdo by se podíval opravdu pozorně, zjistí, že je velmi háklivá ohledně svého soukromí a nenechá na sebe moc sahat. Dokonce se ani nepředstavuje svým jménem. Je až příliš upřímná a velmi často se stává, že co má na srdci, to se záhy objeví na jazyku, vyletí ven a plácne adresáta přes obličej. Oplývá i drzostí a neslušností a to v případech, kdy si adresát takové chování zaslouží. Naneštěstí pro ni se nestačí včas zastavit a adresáta proti sobě popudí. Pak přichází na řadu vzdělání z Oxenfurtu a pokud nepomůže dialektika, dívka má stále v zásobě rychlé nohy.
Má sklony nechávat si všechny strasti, které se jí přihodí, pro sebe a nerada se svými problémy otravuje ostatní. Všechno v sobě hromadí, a když pohár trpělivosti přeteče, zhroutí se. To se však neděje často a navíc si dívka dává pozor, aby ji při pláči nikdo neviděl. S tím souvisí i její schopnost se přetvařovat, kterou nezneužívá, pokud jde o přátele. Většinou. Jakmile ji někdo pozná až moc dobře, dokáže tuto schopnost snadno prohlédnout.
Má hrozně ráda děti a baví ji si s nimi hrát. Vlastně už nějakou dobu se u ní objevuje mateřský pud a jednoho dne by se chtěla šťastně provdat a mít děti. Nejprve je však na řadě nalezení vlastního otce.
Pro přátele by se obětovala a právě těm je loajální. Nikdy neporuší svůj slib. Přítel pro ni neznamená jen slovo. Jde o speciálního člověka, kterému může beze strachu věřit.
Má sklony nechávat si všechny strasti, které se jí přihodí, pro sebe a nerada se svými problémy otravuje ostatní. Všechno v sobě hromadí, a když pohár trpělivosti přeteče, zhroutí se. To se však neděje často a navíc si dívka dává pozor, aby ji při pláči nikdo neviděl. S tím souvisí i její schopnost se přetvařovat, kterou nezneužívá, pokud jde o přátele. Většinou. Jakmile ji někdo pozná až moc dobře, dokáže tuto schopnost snadno prohlédnout.
Má hrozně ráda děti a baví ji si s nimi hrát. Vlastně už nějakou dobu se u ní objevuje mateřský pud a jednoho dne by se chtěla šťastně provdat a mít děti. Nejprve je však na řadě nalezení vlastního otce.
Pro přátele by se obětovala a právě těm je loajální. Nikdy neporuší svůj slib. Přítel pro ni neznamená jen slovo. Jde o speciálního člověka, kterému může beze strachu věřit.
Pro mnoho kultů by byla nevěřící, neboť nic aktivně nevyznává. Anna miluje přírodu a vzdává jí náležitou úctu. V tomto případě je jí asi nejbližší bohyně Melitelé.
Anna se narodila do městské rodiny ze střední vrstvy. Její otec byl voják z povolání a matka švadlena. Vyrůstala v přátelském prostředí a sotva se naučila číst a psát, oba rodičové se rozhodli, že ji budou vyučovat v tom, co jim bylo nejmilejší. Problém byl, že šlo o dvě zcela odlišné aktivity.
Zatímco voják, toužící po synovi, dívce neustále strkal do ruky meč, švadlena ho měnila za jehlu s nití. Anna se tedy naučila základům jak s jednoručním mečem, tak s šicími prostředky, ovšem ani jedna z činností dostatečně nenaplňovala.
Svůj koníček našla záhy, když se jednoho večera vracela domů a procházela okolo hostince, z nějž zaslechla loutnu a zpěv. Zvědavě nahlédla oknem dovnitř a zamrkala. V šenku stála vysoká, velmi pohledná žena a její hlas uchvacoval všechny v okolí. Uchvátil i Annu, která se rozhodla, že i ona bude takhle zpívat a uchvacovat lidi okolo.
Rodiče její nápad příliš nenadchl a otec oznámil, že tohle rozhodně financovat nebude, doufaje, že dceru odradí.
Jenže dívka se nevzdala, vlastně chtěla svého snu dosáhnout o to víc. Při podávání přihlášky ji na Oxenfurtské univerzitě však zaujalo mnohem více než hudba a dívka se rozhodla pro studium všech sedmi svobodných umění. Na čtvrtý pokus ji konečně přijali. Pro Annu nastaly roky tvrdé dřiny, aby dostávala stipendium, díky čemuž se mohla udržet mezi dětmi zbohatlíků. Během této doby si uvědomila, že je vlastně ráda, že ji otec nepodpořil. Milovala výzvy a ještě více milovala, když je zvládla splnit. Na škole se z ní stala Píšťalička. Přezdívku jí dali v jednom hostinci, kde si přivydělávala hrou na flétnu. Opilí zákazníci neměli chuť rozlišovat mezi flétnou a píšťalou a dívka velmi brzy vzdala vysvětlování. Přezdívka se jí líbila a velmi záhy se s ní začala podepisovat pod svá díla, totiž veselé hudební skladbičky, které dokázaly roztančit celou hospodu.
Studiu nastal konec, když se Anna dozvěděla, že je její matka těžce nemocná a do několika týdnů zemře. Opustila Oxenfurt a vydala se na cestu domů. Už předem věděla, že otce zde nenajde. Byl povolán do služby.
Stalo se. Anna matku pohřbila a nějakou dobu se snažila udržet živnost, což jí moc nešlo. Na Oxenfurtu jí ukázal mnohé, ale šít se nikdy pořádně nenaučila. Několik měsíců po smrti matky byla obeznámena, že jednotka, v níž sloužil její otec, zmizela neznámo kde.
Dívka se rozhodla pro jediné. Prodala byt a sama, s mečem u pasu, flétnou a ranečkem opustila město, aby našla svého otce.
Smutek a stesk uzamkla v srdci, jak už mívala ve zvyku, a zařekla se, že je nikomu neukáže. S úsměvem putuje po světe, a kudy projde, tam ji poznají jako veselou a drzou Píšťaličku, která svým poskakováním a přívětivýma zeleno-modrýma očima přináší dobrou náladu.
Zatímco voják, toužící po synovi, dívce neustále strkal do ruky meč, švadlena ho měnila za jehlu s nití. Anna se tedy naučila základům jak s jednoručním mečem, tak s šicími prostředky, ovšem ani jedna z činností dostatečně nenaplňovala.
Svůj koníček našla záhy, když se jednoho večera vracela domů a procházela okolo hostince, z nějž zaslechla loutnu a zpěv. Zvědavě nahlédla oknem dovnitř a zamrkala. V šenku stála vysoká, velmi pohledná žena a její hlas uchvacoval všechny v okolí. Uchvátil i Annu, která se rozhodla, že i ona bude takhle zpívat a uchvacovat lidi okolo.
Rodiče její nápad příliš nenadchl a otec oznámil, že tohle rozhodně financovat nebude, doufaje, že dceru odradí.
Jenže dívka se nevzdala, vlastně chtěla svého snu dosáhnout o to víc. Při podávání přihlášky ji na Oxenfurtské univerzitě však zaujalo mnohem více než hudba a dívka se rozhodla pro studium všech sedmi svobodných umění. Na čtvrtý pokus ji konečně přijali. Pro Annu nastaly roky tvrdé dřiny, aby dostávala stipendium, díky čemuž se mohla udržet mezi dětmi zbohatlíků. Během této doby si uvědomila, že je vlastně ráda, že ji otec nepodpořil. Milovala výzvy a ještě více milovala, když je zvládla splnit. Na škole se z ní stala Píšťalička. Přezdívku jí dali v jednom hostinci, kde si přivydělávala hrou na flétnu. Opilí zákazníci neměli chuť rozlišovat mezi flétnou a píšťalou a dívka velmi brzy vzdala vysvětlování. Přezdívka se jí líbila a velmi záhy se s ní začala podepisovat pod svá díla, totiž veselé hudební skladbičky, které dokázaly roztančit celou hospodu.
Studiu nastal konec, když se Anna dozvěděla, že je její matka těžce nemocná a do několika týdnů zemře. Opustila Oxenfurt a vydala se na cestu domů. Už předem věděla, že otce zde nenajde. Byl povolán do služby.
Stalo se. Anna matku pohřbila a nějakou dobu se snažila udržet živnost, což jí moc nešlo. Na Oxenfurtu jí ukázal mnohé, ale šít se nikdy pořádně nenaučila. Několik měsíců po smrti matky byla obeznámena, že jednotka, v níž sloužil její otec, zmizela neznámo kde.
Dívka se rozhodla pro jediné. Prodala byt a sama, s mečem u pasu, flétnou a ranečkem opustila město, aby našla svého otce.
Smutek a stesk uzamkla v srdci, jak už mívala ve zvyku, a zařekla se, že je nikomu neukáže. S úsměvem putuje po světe, a kudy projde, tam ji poznají jako veselou a drzou Píšťaličku, která svým poskakováním a přívětivýma zeleno-modrýma očima přináší dobrou náladu.
| Tělesná konstrukce: 1 Anna je drobná, avšak na dívku své postavy celkem zdatná. Rozhodně zdatnější než jiné městské dívky. Boj se zbraní: 1 Základ s jednoručním mečem jí dal otec. Jakmile si však vytvoří místo pro útěk, šerm ustává a dívka utíká. Síla: 1 Díky tréninku s mečem pobrala i trochu síly v rukou. Obratnost: 2 Vzhledem k dívčině prostořekosti se stává, že musí sem tam vyklidit pole. Má v tom už nějakou praxi a nejvíce jí pomáhá její obratnost. Zručnost: 1 Občas stanuje pod širým nebem, takže potřebuje i nějakou tu zručnost, aby podpálila oheň na zahřátí. Přetvařování: 1 Nerada mluví o svých problémech, proto se přetvařuje. | Inteligence: 2 Anna studovala sedm svobodných umění a v tvrdé dřině jí výrazně pomohla její inteligence. Čtení a psaní: 1 Aby mohla studovat, musela se naučit číst a psát. Hra na flétnu: 2 Její koníček a láska. Bez flétničky by byla sama a smutná. Skládání písní a zpěv: 1 Anna ráda skládá veselé taneční skladbičky, v repertoáru má však i klidné nebo smutné kusy. Společenskost: 2 Dívka je velmi společenská a má ráda alkoholické nápoje. Miluje medovinu. Odolnost proti opilosti: 1 Je o trochu těžší ji opít. |
flétna, štětka na flétnu, kabela s měšcem a hygienou, drobný přívěsek ve tvaru motýla po mamince
Anna je loajální lidem, kterým věří.
Zatím žádné nepoznala
Zatím žádná neproběhla.
Zatím žádné.
