Hněvimír z Angrenu

[Hněvimír z Angrenu]

Jméno: Hněvimír z Angrenu
Rasa: Člověk
Povolání: Zaklínač
Věk: Mladý dospělý - několik měsíců po dokončení výcviku.
Loajalita: Zaklínačská škola Kočky

Vzhled:
Přestože stavbou těla na první pohled nevypadá jako profesionální zabiják příšer, zdání může klamat. Je poměrně vysoký a štíhlý, což nemusí na první pohled vzbuzovat respekt, nicméně jeho hlavní zbraní je obratnost a hbitost. Po celém těle má vyvážené svalstvo získané roky tvrdé dřiny a výcviku, třebaže to není typ svalů, u nichž by se mohl chlubit svými obřími bicáky. Vlasy mu po čase vypadaly, pravděpodobně následkem mutací, tudíž je holohlavý. Bere to však jako určitou výhodu, poněvadž ho to žádným způsobem nelimituje v boji. Oči má typicky zaklínačské a vyzařuje z nich chladnokrevnost. Nos odpovídá jeho ostře řezanému obličeji a přestože je trochu větší, nedá se říct, že by upoutával pozornost. Ani vousy mu příliš nerostou, takže je u něj k vidění maximálně tak strniště. Na Stezce se nepohybuje zas tak dlouho, takže výčet všemožných jizev zatím není tak obsáhlý, ale může se chlubit zjizvenými zády od zákeřného útoku mlhavce a na obličeji má šrám na pravé tváři od ekimary. Oblečen bývá zpravidla do lehké zbroje, jež mu poskytuje alespoň základní formu ochrany a zároveň jej příliš neomezuje v pohybu.

Povaha:
Hněvimírova povaha je značně bouřlivá, což částečně zapříčinily speciální mutace, které mu byly vpraveny do těla. Již za normálních okolností by se dal označit za mrzouta, jenž je značně namyšlený a který se dokáže ohánět svým jízlivým humorem stejně dobře jako svým mečem. Nicméně čas od času se v důsledku nějaké události či reakce stává nebezpečným psychopatem, jehož jednání je impulzivní a nepředvídatelné. Tahle stinná stránka se projevuje nepravidelně, nicméně pokud se tak stane, tak není radno si s ním zahrávat, neboť v takové chvíli více než dostává nechvalné pověsti školy Kočky. Má i své kladné stránky, mezi které možná překvapivě patří loajalita – pokud někdo pronikne přes jeho zeď jízlivosti, nedůvěry a podezřívavosti, pak to nejmenší co může udělat je zůstat vůči té osobě loajální. Své poslání Zaklínače bere naprosto seriózně a profesionálně, a přestože nesnáší a tvrdě trestá jakékoliv podvody a finty, které na něho lidé zkouší, tak je občas ochotný dělat i ústupky. Jednejte s ním férově a dostane se vám stejného zacházení – zkuste ho jakkoliv podělat a uvidíte, proč se jmenuje Hněvimír. Co se jeho morálky týče, tak zatím se nedá říci, že by klesl tak hluboko jako někteří jeho kolegové ze školy Kočky, nicméně nedá se říct, že by se štítil vzít kontrakt i na lidi, přičemž ve své psychopatické formě se neštítí ničeho.

Víra: Především v sebe sama – věří tomu, že se Zaklínačem stal z nějakého důvodu a své poslání bere vážně.

Schopnosti a dovednosti:

Tělesná konstituce: 1 Výdrž má slušnou, což je způsobeno náročným výcvikem. Navíc má jako každý zaklínač výrazně zvýšenou imunitu vůči nemocem a jedům.

Síla: 1 Ve vzpírání by se asi příliš neosvědčil, ale přeci jenom není žádné tintítko. Máchání mečem rovněž vyžaduje určitou sílu.

Obratnost:2 Pravděpodobně jeho největší dominanta. V boji se daleko více spoléhá na svoji obratnost, než na sílu a podle toho také uzpůsobil svůj styl boje. Rychlé, svižné pohyby, uhýbání, celková ohebnost a pohyblivost postavy.

Zručnost: 2 Souvisí jednak s bojem, ale také mu pomáhá při putování pustinou na Stezce. Dalo by se s přehledem říci, že je v určitých věcech šikovný a naučil se toho využívat.

Smysly: 1 Zostřené smysly zaklínače mu mnohokrát pomohly ze svízelné situace.

Inteligence: 1 Zejména schopnost logického uvažování, bez níž by byl jeho život značně komplikovanější.

Vůle: 1 Už samo o sobě přežít a psychicky se vyrovnat se vším, co obnáší stát se zaklínačem, je samo o sobě známka silné vůle člověka.

Boj s monstry: 1 Opět nezbytná složka vztahující se k jeho povolání. Příprava je stejně podstatná, ne-li důležitější než samotný boj. Jedná se i o teoretické znalosti.

Boj s mečem (jednoruční): 2 Nutnost pro zaklínače, jelikož je to právě meč, který stojí mezi ním a nebezpečím a který rozhodne, zda se dožije dalšího dne. Záleží na protivníkovi, jemuž čelí, ale dokáže zvolit nejvhodnější strategii boje a maximalizovat svoji šanci na výhru.

Uhýbání: 2 Souvisí s jeho obratností. Ačkoliv je obvykle on tím, kdo zasypává svého soupeře ranami a snaží se ho dostat pod tlak, uhýbání může být v případě špatného vývoje situace jeho jediným východiskem.

Alchymie: 1 Dovednost nutná k výrobě zaklínačských elixírů.

Zaklínačská znamení: 1 Třebaže se na znamení nespecializoval, osvojil si tuto schopnost jako každý zaklínač a využívá ji v nezbytných a výhodných situacích.

Historie a rodina:

Karty jsou rozdány | +

Dětství strávené v sirotčinci není nikdy něco, po čem by člověk toužil. A Hněvimír se do něj dostal až příliš brzy. Vzpomínky na minulost měl rozmazané, jako by mu někdo odřízl v hlavě všechno, co se stalo a co prožil, než se dostal do sirotčince. Nicméně zpátky do reality - v zásadě opravdu nebylo o co stát a jediné, co mu sirotčinec aspoň provizorně dopřával, byla střecha nad hlavou. Jídlo si obstarával sám, respektive ve skupinkách s ostatními dětmi, když organizovali okrádání lidí ve městě. Byla to bezesporu riziková záležitost, jelikož občas někoho chytili a ne vždy to mělo šťastný konec, nicméně byl to jediný způsob, jak přežít. Pro něj osobně se vše změnilo jednoho osudného dne. Postupem času se Hněvimír dostal do vůdčí pozice jejich skupiny, což potvrdil v několika pěstních rvačkách. Aby si tento status udržel, bylo logicky na něm, aby se zhostil nebezpečného, ale sakramentsky lákavého lupu. Na tržišti viděli muže, urostlého a zjizveného muže, který měl na zádech dva meče, ale především pořádně našlapaný měšec u pasu. To riziko za to zkrátka stálo, a zatímco ostatní sloužili jako rozptýlení, on se vrhl dopředu, prošel kolem muže a chňapl po měšci, jako by se nic nedělo. Jenže ono se dělo…

Následoval zběsilý útěk, adrenalin, strach a po krátké chvíli i dopadení. Proti tomu muži neměl šanci a jakmile pohlédl do jeho nezvyklých žlutých očí, něco se v něm hnulo a uvědomil si, že tohle nedopadne dobře. Ten muž si ho prohlížel, dlouhým a chladným pohledem, aniž by se z jeho výrazu dalo cokoliv vyčíst. Na okamžik uviděl, jak se muž natahuje po jednom ze svých mečů, ale nakonec si to z nějakého důvodu rozmyslel. „Tak ty si, fakane, myslíš, že mě můžeš okrádat? Normálně bys byl tuhej chlapečku, a věz, že mě těší posílat do hrobu smrady jako seš ty, ale máš z prdele kliku, protože já ti dám šanci. Odjíždíme a pěkně bez řečí, nebo přísahám, že do tebe tu kudlu zapíchnu.“
To bylo vše – srdce mu bušilo jako o závod, že se nezmohl na žádnou odpověď a na utéct by mu strach nedovolil. Co tedy zbývalo jiného, než poslechnout jako pes a následovat cizince?

Silnější zvítězí | +

Pevnost kdesi v Angrenu. Zaklínači. Běhání. Posilování. Boj. Hnusný houby a byliny. Opakovat. Postupem času se dozvídal víc, třeba proč byl vůbec ušetřen – zaklínač, kterého okradl, se zrovna vracel zpět do pevnosti a jelikož to nebylo tak daleko, neviděl důvod proč nepřitáhnout aspoň jednoho adepta. Nic víc – skutečně z prdele klika. Každodenní drill byl neskutečně vyčerpávající a nejhorší byl pocit, že neměl zdánlivě konec. Kdyby tak tehdy věděl, že momentálně prochází tou jednodušší částí, asi by neměl v duchu tolik připomínek a sprostých slov.

Pak přišla událost, na kterou nezapomene až do konce svého života – zkouška trav. Ukrutná bolest, doplněná horečkami, krvácením, zvracením. Celá tahle zvrhlá věc mu měla změnit metabolismus a připrav ho na život zaklínače, jenže na tu hrůzu nebyl připraven, ačkoliv se domníval, že na něco takového se ani připravit nedá. Celé to trvalo několik dní, během nichž si hrábl na vrchol všech svých psychických a fyzických sil, ale nějakým způsobem dokázal přežít, což se nedalo říct o několika ostatních klucích, kteří zkoušku podstoupili také a které viděl na vlastní oči zemřít v agónii a bolestech. Následovaly další lektvary do žil a další várka bolesti, horeček, zvracení, potu a sraček, zkrátka na co si vzpomenete. Na konci toho všeho vedlejší efekty ustaly a fáze proměn skončila. Hněvimír se probudil naprosto vyčerpaný, ale probudil se jako Zaklínač ze školy Kočky. Postupem času dokázal akceptovat fakt, že byl dost silný na to, aby zkoušku trav dokázal přežít a že stát se Zaklínačem je daleko lepší úděl, než který ho kdy mohl čekat v sirotčinci. Poté pokračoval s výcvikem, třebaže by se dalo říci, že ten nejdůležitější a pravý výcvik teprve započal. Jakmile dosáhl Hněvír dne, kdy byl připraven vydat se na Stezku, měl už za sebou několik let výcviku a cítil se připraven na svůj budoucí život. Lehká zbroj, stříbrný a ocelový meč s hlavicí ve tvaru kočky a medailon zřetelně prokazující jeho příslušnost ke škole Kočky. Nezbývalo nic než nasednout na koně a vyrazit..

Speciální inventář:
Dva zaklínačské meče s hlavicí ve tvaru kočičí hlavy
Zaklínačský medailon školy Kočky
Kuše (malá, jednoruční)
Kůň a sedlové brašny – v nich má například flakóny na lektvary
Kostky
Balíček gwintu

[Admin]

SCHVÁLENO
07.05.2016