QUEST: ZRÁDNÉ MALINY - D

[Zenn]

Zasvištění šípu přineslo jednomu z pobudů velice záhy jeho smrt. Dvojí zakřupání kosti a už padal s hlavou prostřelenou téměř vprostřed čela k zemi. Nebylo to úplně celé divadlo neb ještě další řadu minut sebou mrtvola nepěkně v mechu škubala, jako by pro tělo byl jeho náhlý konec zcela nepochopitelný, ale to Arleeho asi nezajímalo tolik, jako druhý maník, jež se nenechal smrtí kumpána zaskočit (ach, jak velcí přátelé asi byli?) a stihl se během té krátké chvilky přiblížit víc, než bylo zdrávo. A tak jednooký čelil střetu prakticky tělo na tělo s dýkou ozbrojeným šílencem.
Zároveň mohl Arleight zaslechnout i jedno zapraštění biče, zaklapání kopyt a vrzání koles, která se dala do pohybu. Ten za koho tu momentálně bojoval tak, že se to změnilo v boj o vlastní život očividně prozřetelně využil situace a vypařil se tak rychle jak mu to rozpadající se vozík a polomrtví kůň dovolovali.

Pravidla stejná... můžeš střílet, uhybat, prát se, utíkat xD...

[Elim Alerion]

Po chvíli chůze konečně našli tu ženu, kterou hledali... bohužel, narozdíl od příběhů, které Elim slýchával, to vypadalo, že na každý hrdinský příběh má sťastný konec. Našli jí, ano, ale v jakém stavu? Elim s sebou trhl, když jí uviděl... ať už jí unesl kdokoliv, tak bylo celkem zřejmé proč a Elim na to nechtěl ani myslet. Podíval se trochu zoufale na zaklínače, jako kdyby snad on mohl udělat něco víc než on. Elim o léčitelství nevěděl absolutně nic... teoreticky sice znal základy léčivé magie, ale nikdy to nezkoušel v praxi, prozatím to nikdy nebylo důležité. Radši odvrátil zrak a podíval se na zaklínače.
"Není tu něco, co byste mohl udělat?" zeptal se ho. Hlas se mu při tom trochu zadrhl.
Teprve pak si ale uvědomil, že jednu věc by snad udělat mohl... kdyby se mu podařilo načerpat více magie z nějaké blízké intersekce, snad by dokázal použít trochu léčivé magie? Byla to asi jediná věc co mohl zkusit...
Bez dalších slov se nechal vést kus zpátky po cestě, kde cítil lehký tah. Bohužel, čerpání magie mu taky příliš nešlo.. ale něco zkusit musel. Neodpustil by si, kdyby šel takovou dálku jen proto, aby pak nezkusil všechno, co mohl... musel ale spěchat... doběhl k místu intersekce a pokusil se načerpat magii...

čerpání magie

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

[Elim Alerion]

Elim se soustředil tak jako nikdy předtím, ale bylo to k ničemu. Jediné, čeho dosáhl bylo to, že mu z nosu vytryskla krev. Všechno to bylo k ničemu. K čemu člověk ovládal magii, když ho zradí ve chvílích, jako je tahle. Nedalo se nic dělat. Jediné, co ještě mohl zkusit bylo přeci jen seslat léčivé kouzlo. Sice věděl, že to nezvládne, ale přesto to zkusit musel. Otřel si krev do rukávu, stejně to oblečení musel vyhodit až bude po všem. Došel zase kousek blíž, i když se mu motala hlava z toho čerpání energie.
"Jestli vás u zaklínačů učili cokoliv, co by mohlo pomoct, tak pomocte..." řekl ještě zaklínači. Jednak proto, že by to mohlo zvýšit šanci na úspěch, ale také by mohl sledovat zaklínače při práci, což bylo pořád jeho prioritou. Zatím se toho totiž dozvěděl žalostně málo...
Zhluboka se nadechl, aby se mu přestaly klepat ruce, nebyl sakra žádný amatér. Vyslovil zakletí a pokusil se o správná gesta...

Hod na magii

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

[Lyrn Rys]

Z Lyrnovho uhla pohľadu za sebou zanechali všetky nepríjemnosti - a tým by myslel predovšetkým Arleeho. Hoci sa tiež potešil tomu, že ich prestalo zdržiavať bahno na čižmách a tŕne, no, všade. Mohli si dovoliť vykročiť ráznejšie, a tak aj urobili, teda zaklínač určite. Jeho očiam neušli zradné kvpaky, kontrastujúce ako rubíny so smaragdami.
Ako sa však zdalo, ich snaha neviedla k nijakej spáse sveta. Ba ani záchrane života. Lyrn nezastal, nenechal sa prekvapiť výjavom, ktorý sa im naskytol. Namiesto toho sa zosunul k žene, ktorá tak rada chodila na maliny, a pokúsil sa s jeho obmedzenými znalosťami zistiť, čo sa vlastne stalo, a ako by mohol pomôcť. Zdalo sa mu, že podstatné je postarať sa o hlavu. Nepotreboval Elimovo slová, aby chápal, aká je situácia zúfalá. Ale rozhodol sa urobiť, čo mohol. Zostal tak, aby naňho žena videla, a akoby len tak medzi rečou začal trhať svoju košeľu na pásy, ktorými sa pokúsil obviazať jej rany.
"Vydrž. Vydrž, dobre? Poslal nás za tebou tvoj manžel, ale nepovedal, ako sa voláš. To je v poriadku, ale ty by si nám mohla povedať, čo sa stalo a kto ti to urobil, aby som sa postaral, že budú mať tú česť s touto čepeľou... "
Obzrel sa na Elima - všimol si, že zmizol, ale ako sa mu podarilo spôsobiť si kvácanie z nosa? - aby ho požiadal o vodu, ak má. Alebo nejaké liečivé... niečo. Zauvažoval aj nad tým, že by sa skúsil pohrabať v brašne a ponúknuť žene elixír, ale možnosť takú riskantnú si odložil.
"Neprepadli poniže nejakého starca s vozom? Žeby sme skúsili prenos a prevoz?" nadhodil do éteru.

[Světlomila]

Lyrn a Elim

Ačkoliv se mladý šlechtic snažil sebevíc, v tomto případě mocná síla magie nepomohla. Jen zapříčinila, že se zcela zjevně hledaná žena na chvilku víc probrala, ztěžklá víčka otvírajíc natolik, by dokázala uzřít dvě osůbky sklánějící se nad ní. Z pohledu se vytrácel život, jindy jistě jiskrný nyní byl s děsivou pomalostí zakalován mlhovinou, jež nešla nikterak rozehnat. Přesto se z posledních sil pousmála a šeptem pravila: "To... to... je celý on," ztěžka oddechovala, "celou... ves... by kvůli... mě zburco... zburcoval... dokonce i zaklínače najal..." přičemž se s posledním záchvěvem laskavosti podívala na Lyrna.
"A dokonce dokázal přesvědčit i zámožného pána?" Zadívala se na nešťastně se tvářícího Elima, jehož oděv sice bažina znehodnotila, přesto byl jeho původ docela dobře odhalitelný, nebo že by ženská intuice? I pokusila se zdvihnout ručku, by hrabátko po tváři pohladila, avšak síly nedostačovaly, proto v půli cesty ztěžka padla na mělce se pohybující hrudník. "Netvařte se tak... nešťastně... můj čas nadešel... jen... prosím, zachraňte ostatní..." Sic trpěla těžko popsatelnými bolestmi, byla ráda, že ty hrůzy, co prožila, konečně skončí.
Jak život postupně vyhasínal, začala Irene vypadat velice klidně. Oči zavřené, ústa pootevřená v posledních výdeších, ruka na hrudi skleslá podvolila se vyšším silám a sesunula se k zemi. Konec přišel záhy, s posledním nepatrným lapnutím po dechu. Již nikdy víc srdéčko unesené nebožačky nezabuší, již nikdy neshledá se se svou rodinou, již nikdy nepřinese sladké maliny by hubeným dítkům přilepšila. Tak skončil život rolnické ženy, která se ničím neprovinila.

A ačkoliv nepravila nic moc konkrétního ke směru, kam banda únosců utekla, místo toto je pro hledání velice přívětivé, proto společnými silami jistě najdete mnoho stop.

Mimo herně:
Každý z vás si nyní hodí buď na všímavost, nebo na smysly. Vyberte si jednu vlastnost. Body se sčítají, neb pátráte po stopách společně. Přehazujete 8

Arleight

Ačkoliv se jednoočkovi podařilo zabít jednoho z loupežníků, s druhým už takové štěstí neměl. Sotva dokázal Arleight vsadit další šíp do tětivy, už se musel vyhýbat zběsilým útokům. A přes veškerou obratnost, stejně utržil ránu do stehna, přičemž dýka zůstala zabodnutá hluboko v mase. Ochuzen o útočnou zbraň, zprvu se ještě snažil vyburcovaný lapka o další útok, ale již tolik štěstí se strefováním neměl, proto radši vzal nohy na ramena. Netřeba štěstí pokoušet víc.
Tak zůstal pirát osamocen, daleko od svých kolegů-hledačů, se suvenýrem trčícím z nepěkně krvácející rány. Putování s takovýmto postižením nepřipadalo v úvahu.

Mimo herně:
Pokud se chce Arleight vyléčit, přehazuje 12, pokud padne v součtu 3 a méně rána zůstává tak, jak byla zasazena

[Elim Alerion]

Elim si myslel, že se mu kouzlo podařilo... ale buď nebylo dost silné, nebo se někde stala chyba. Tak jako tak nepomohlo dostatečně. Jediné co dokázal bylo dát jí dost energie k tomu, aby mohla říct pár slov. A měla pravdu ve všem, co řekla. Její manžel jí musel opravdu milovat, opravdu sehnal celkem pestrou družinu, aby udělal všechno proto, aby jí dostal zpět. Bohužel to prostě nestačilo. Elim se se smrtí sice setkával, ale nikdy ne tváří v tvář. Ne takhle...
Navzdory veškeré snaze udržet si vážnou tvář to prostě nešlo. Slzy se mu vedraly do očí, zatímco poslouchal poslední slova té paní. Tohle na něj bohužel bylo příliš moc. Viděl ještě, jak se žena jednou nadechla, vydechla... a pak už nic. Seděl tam a koukal na ní, moc dobře věděl, že už je pozdě na všechno. Otřel si oči do druhého rukávu, vstal a podíval se na zaklínače. Říkalo se, že zaklínači byly mutanti bez špetky emocí, mohl teď alespoň zjitit, zda to byla pravda. Jediné co mohl dělat bylo ponořit se do svého výzkumu, dělat cokoliv, co by jeho mysl odvedlo od... tohohle všeho.
"O jakých ostatních asi mluvila?" zeptal se, ale bylo zřetelné, že se mu hlas láme.
"Myslíte, že unesli ještě někoho dalšího?" zeptal se. Rozhlédl se kolem sebe, třeba tu bylo něco, co mu mohlo napovědět. Přinejmenším se snažil vypadat, jako že je schopný ovládat své emoce...

Smysly (2)

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

[Lyrn Rys]

Zaklínačov medailón sa zachvel, a Lyrn sa ostražito obzrel. Možno preto naňho slová unesenej nedopadali tak tvrdo ako na šľachtica... možno preto, že mal svoje skúsenosti so svetom a s tým, že nie je spravodlivý. To mu slúžilo ako brnenie, hoci chladným ho táto udalosť nenechala, radšej sa vrátil k myšlienke o šľachticovi. Niečo na ňom nebolo také, ako sa zdalo, niečo na ňom sa Lyrnovi nepozdávalo, ale nedokázal si to vysvetliť.
Nechal to tak, aristokrat kládol tie otázky, na ktoré by rád získal odpovde aj zaklínač. V kontraste s Irene ním lomcovala nenávisť a vedel, že ak nebude mať možnosť vybiť svoju ničivú energiu na niekom, kto si to zaslúži, nebude to pekný pohľad. Ono to asi nebude pekný pohľad ani v Lyrnových predstavách, ale tí, ktorí trpeli v nich, si to zaslúžili. Zabudnut bolo, že zaklínači sa nemajú starať do svetských vecí.
Svojej motivácii ani sám nerozumel. Preto ju veľmi neskúmal. Zdalo sa, že mutácie, ktoré mu mali podľa ľudových "múdrostí" zabrániť cítiť, spôsobili opak - totiž to, že Lyrn, ak teda mal nejaké emócie, ktoré sa predrali na povrch, pocítil ich silno. Tie negatívne, teda. Bolo to jeho šialenstvo, tak ako bola šialená väčšina Kočiek. Daň za schopnosti, ktorú rád platil. Keďže si ju neuvedomovl.
Mlčky sa porozhliadol, pátrajúc po stopách, ktoré museli nejakým spôsobom pokračovať, aj keď nohy ktoré ich vytvorili nechali svoje bremeno za sebou. Elim mohol vidieť jeho priam manickú snahu nejaké nájsť - a tak snáď získal svoju odpovď, a tvár, ktorá bola nezvykle vážn.

Mimo herně:
Zmysly (úr. 1)

Lyrn Rys hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

[Arleight Primm]

No, Arleight sice provedl první ránu přímo brilantně, ovšem na natažení tětivy pro druhý šíp už zkrátka neměl dostatek času a tak se musel spokojit s nějakým nožem nebo dýkou ve stehně, zatím co ostatní byli pryč. Neměl jim to za zlé, Arleight totiž kompletně pojímal bizarnost celé situace a akceptoval, že byl na všechno sám, protože řekněme si to na rovinu - na to byl dlouho zvyklý a spoléhat se na někoho jiného nikdy nikam nevedlo.
Tak tu teď seděl na zemi, s tepající bolestí v lýtku a zatínal zuby, aby nemusel řvát. Bolest byla věc, kterou nikdy neměl úplně nejradši a musel ji prostě překousnout a pokusit se o to jedinné, co mohl.. mohl se vyléčit.. Proto se přece tu magii taky učil ne? Nějak se mu to příčilo. Příčilo se mu to, že by zničeho nic prostě vstal a byl zase úplně v pohodě, protože to tak magie chtěla. Byl přesně tou osobou, která podporovala přírodní cestu, jenomže pokud nechtěl vykrvácet, nemohl dýku vyndávat, to bylo celkem jasné a už si to několikrát ozkoušel. Hmm, zbývalo mu tedy něco jiného? Přišel si trochu jako švindlíř, ale tak, chtěl si zachránit zadek takže co.

Čerpání moci → Země

Arleight Primm hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
1, 4

Jasně, musel si taky načerpat trošku šťávišty, aby vůbec něco nakouzlil, což bylo celkem v pohodě, žíla byla kousínek.

edit→ Magie/léčení

Arleight Primm hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
5, 4

[Zenn]

Elim a Lyrn
Nálada se možná po zhlédnutí oné neutěšené scény změnila, co se však nezměnilo byla jednoduchost okolní scenérie, jež umožňovala velice zjednodušené hledání stop. A tak oba mladíky vedla pryč od chladnoucího těla stejně zřetelná cesta zváleného porostu, jež je dovedla předtím k němu. A nebylo tu nic, co by jim házelo klacky pod nohy, nic co by je v jejich lovu na škodnou vyrušovalo.
Přesto už obloha začínala tmavnout, když jim k uším doputovali první známky po živých bytostech v okolí. Hlasy patřili skupince mužů v dobré náladě, kterážto se skrýváním své přítomnosti nijak nezabývala. Otázkou bylo, zda se jedná o cizince zcela neangažované v celém našem případě, nemající důvod být na pozoru, či jsou to naši vrazi jisti si svou bezpečností natolik, že si sami se sebou nedělají žádné starosti.
Přesto však z této vzdálenosti nebylo jisté kolik a jakých chlapisek tam je, neb našim nástrojům spravedlnosti ve výhledu stál jeden z těch obřích kamenů, které sem před tisíci lety zatlačil zřejmě jeden z ledovců a pak ho tu osaměle nechal stát, by poskytoval závětří pro veškeré cestovatele…

Mimo herně:
Inu čiňte, co vás napadne, nebudu vás tu navádět výčtem příkladů. Pokud bude potřeba to ošetřit kostkama, přehazujete 5. Tentokrát už každý sám, ne všechno jde vyřešit týmově :P.

Arlee
Jednookému jeho pokus o čerpání síly byl nápomocen asi tolik, co Elimovi – tudíž vůbec. Ale i tak nebyl jeho pokus o léčbu zcela neúčinným. Rána přestala krvácet alespoň tolik, aby mohl vytáhnout dýku ven a poté se dokonce u trochu zacelila. Přesto byla díra stále hodně hluboká a bylo jasné, že se bude nějakou dobu hojit. A také pořádně bolet.
Krom toho, že bychom rádi slyšeli, jakým způsobem při ošetření pokračoval dále, však visí ve vzduchu i další otázka. Vrátí se teď nerudný mladík domů, odmítajíc mít s celou záležitostí cokoliv dalšího, či bude (z jakéhokoliv důvodu) následovat stopy po svých momentálních parťácích?

[Lyrn Rys]

Lyrn sa ešte rozhliadol, aby si zapamätal miesto, kde nechali Irene - nenechá ju predsa napospas mrchožrútom, ak nebude musieť - a pustil sa po stope ako keď lovecký pes zacíti vlky. Akoby sa karta obrátila, zdalo sa, že všetky okolnosti sú im priaznivo naklonené.
Zdiaľky začul hlasný hovor a smiech, ktorý sa k nim niesol spoza akejsi skaly, keď sa konečne obzrel na Elima, či mu stíha. Ak by bol v príčetnom stave mysle, asi by sa mu zdalo zaujímavé, že od neho nepočul žiadne sťažovani si alebo ponosy. Hoci možno sa len tak vnoril do svojej úlohy lovca, že ich prepočul.
"Môžem ich skúsiť rozsekať, než si stihnú uvedomiť, čo sa stalo. Môžem počkať na tmu, ktorá by mi poskytla výhodu, ale len v tom prípade, že nemajú oheň. Môžem sa medzi nich zamiešať, predstierať priateľstvo a pobiť ich. Ty," otočil sa po monológu venovanému vlastne len sebe samému k šľachticovi, "poď so mnou alebo mi kry chrbát - to radšej, keby niečo, uteč a nájdi Arleighta."
Elima nechal rozhodnúť za seba, nad ním prevzalo velenie niečo primitívne. Hoci inokedy by sa skúsil vyšplhať na balvan, ktorý im stál v ceste, tentokrát sa len pozastavil nad tým, s akým množstvm nepriateľom má asi počítať.

Mimo herně:
Zmysly (úr. 1)

Lyrn Rys hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Hlasy sa miešali a miatli ho, nevedel to teda určiť. "Počkám, kým sa utíšia, to bude znamenať, že odpočívajú," rozhodol sa preto neriskovať priamy stret alebo ich podozrievavosť.