Žádné z jeho slov nebo grimas nekomentovala, vyčkala, až se uráčí vstoupit a zaklapla za nimi dveře. Teprve, když byli odříznuti od okolního světa se její kamenná tvář trochu uvolnila. Dalším gestem ruky, ho vybídla k usednutí na relativně luxusně vypadající polstrované křesílko a sama se usadila naproti.
"Una," odvětila prostě, když už to jméno tak očividně požadoval. "A ano, znala. Celkem často jsme spolu trochu zabíjeli nudu." S provokativním pousmáním se natáhla po lahvi ležící na stole a nalila si do jednoho z prázdných pohárů, pročež sama usrkla a nabídla i jemu.
"Dáte si?" Naklonila se k Perunovy způsobem, díky kterému měl velmi příjemný výhled a smyslně si přejela jazýčkem po plných rtících, aby z nich setřela zbytky vína a zatímco vyzývavě stáčela hlavu na bok, havraní vlasy se svezly na rameno a odhalily její bledou šíji. Na odpověď moc nečekala a už mu do rukou cpala další kalíšek naplněný až po okraj.
"Myslíte to moje?" Očividně teď měla v hlavě něco jiného, než řešení nějakých mrtvol a lesk v jejích očích prozrazoval, že se bude muset Perun hodně snažit, aby se rozhovor začal točit v jiném duchu. Pokud tedy chce...
Mimo herně:Inu můžeš si hodit na přesvědčivost, přehazujíc 4, nebo do toho jít. Nebo obojí 
K Morgan zalezlé za rohem se mezitím přikradla dívčina v hadím oblečku, která tu předtím tolik vykřikovala tu kopu obvinění. Teda ne že by se kradla k ní, spíš měla jen úplně stejné šmírácké potřeby jako ona a při jejich nečekaném setkání z ní uteklo vylekané vykřiknutí.
"Co tu sakra chceš? A kdo vůbec seš?" Pustila se do ní bez obalu a pak se náhle rozzářila jako sluníčko.
"Taky si myslíš, že to udělala vona?" Vidina spojence ji očividně velmi nadchla.