QUEST: Pohřbené lži - D

[Thyra]

Než vešli do dveří, neuniklo jí dupnutí, které se zpoza nich ozvalo. Okamžitě byla ve střehu a zatímco procházeli chodbou - ona se spíše plížila, na Leifa vlastně ani jednou nepromluvila. Přesto byla opravdu vděčná za jeho společnost, nechtěla by tu být sama.

Konečně dorazili do další místnosti. Začala se rozhlížet po sarkofázích, když v tu se něco pohnulo. Ztuhla a pohlédla tím směrem a na jednom ze sarkofágů spatřila usazenou nechutně šedou hroudu masa. Nestvůra na ni upřela rudý pohled a Thyra se vytrhla z šoku. "Tohle není dobré..." zašeptala si pro sebe, protože jí bylo jasné, že potkat tohle monstrum je skoro zázrak - a co teprve to setkání přežít. Někteří zaklínači nekrofága za celý život nepotkají a mě se to stane hned v prvním roce Stezky. Tomu se říká štěstí.

Když se na ně vyřítil, stihla ještě na Leifa zařvat: "Nekrofág!" ačkoliv pochybovala, že mu to k něčemu bude. Zatím si rychle snažila vybavit, co se o těchto stvůrách naučila ve škole. Jak teď děkovala Freye za to, že stříbrný meč už měla tasen!
Ale než se vůbec pokusí o útok, musí především přežít ten jeho.

Thyra hodil/a 3d6 a součet kostek je 18:
6, 6, 6

Po pokusu o úskok před nekrofágem pevně sevře jílec svého stříbrného meče a sekne po jeho pravé pařátě.

Thyra hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
4, 5

Mimo herně:
Až budu zase slibovat, že odepíšu brzo, tak mě klidně něčím prašťte. Fakt se omlouvám.
Btw, nevím, jestli dělám ty hody správně, tak uvidíme... :D

[Silas]

Mimo herně:
Nebudeme zdržovat, pomalu budeme pokračovat bez Leifa, ten se může přidat prakticky kdykoli

Thyra uskočila běžícímu nekrofágovi s bravurou a zasadila mu ránu, kterou nekrofágovi srazila z dlaně několik prstů. To ho ale nezastavilo, jak vrazil do Leifa a naštěstí jej jen poslal zpátky do chodby, kterou dvojice přišla. Jen štěstím se mu nic nestalo, avšak louče, kterou držel v ruce padla na zem, takže stále poměrně dobře osvětlovala zaklínačce monstrum. I když tohle by šlo nejspíše vidět i ve tmě.

To už se zrůda otáčela a hleděla na svoji ránu. Na to se ozval odporný hlasitý skřehotavý výkřik a už pokračoval ve svém útoku. Hbytě skočil na nejbližší sarkofág... z čelisti, která láme ty nejtvrdší kosti na svačinu tekly sliny, jak se těšil na stále teplou svačinu. Potom po zaklínačce skočil a na svou velikost s nepřirozenou rychlostí těchto zrůd.

Mimo herně:
Stejně... necháme ještě pro toto kolo oba hody na x5

[Thyra]

Zatímco jí se před nekrofágem uskočit povedlo, koutkem oka zahlédla, jak nárazem odstrčil Leifa někam ke dveřím. Nevěděla, jak na tom seveřan je a na to se mu snažit pomoct neměla ani pomyšlení. Což o to, on se z toho nějak vyhrabe. Bude na to mít dost času, protože monstrum na něj zdá se dočista zapomnělo, jakmile se Thyře povedlo mu utnout pár jeho prstů, což zhodnotila spokojeným úšklebkem, ačkoliv by byla radši, kdyby té obludě upadla celá hnáta. Ale mohla být ráda, že to zatím vůbec ustála. Škoda jen, že teď už v tom asi byla sama, minimálně do té doby, dokud se Leif nesebere. Byla by radši, kdyby mu to netrvalo moc dlouho. I když jeho sekera nebyla právě stříbrná, čepel navíc se vždycky hodí.

Nekrofág vyloudil odporný skřek a vmžiku se krčil na jednom ze sarkofágů. Při představě jak se do ní zakousnou jeho uslintaná zubiska se zaklínačce chtě nechtě sevřel žaludek, na ty si musí dát pořádný pozor, jinak bude po ní.
Když po ní zrůda skočila, znovu se vrhla stranou. Hlavně nesmí skončit pod ní.

Thyra hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
5, 4, 2

Potom, co nestvůra dopadne se zaklínačka svižně otočí a zaboří meč do nekrofágova šedého masa.

Thyra hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

[Silas]

Thyra opět uskočila, jako kočka, čímž svojí školu jen utvrozvala ve jménu.
Obrovský kolos dopadl na zem, drápy nohou i "rukou" odporně zaskřípěly po podložení a bestie na to vztekle zavrčela. Zároveň, co se otáčela jí do těla zajela stříbrná čepel zaklínačky, což vyústilo v další skřeky, tentorkát bolestivé, jak v pohybu čepel ještě rozřízla tělo. Jak se ale příšera dál pohybovala, tak se čepel dostávala dál mezi žebra, což nedělá nikdy příliš užitku pro toho, který zbraní zachází.

Nekrofág úpěl bolestí a vztekle se škubal, ale chvíli se nezvládl pořádně pohnout. Kvičení se ozývalo méně a bylo jasné, že brzo se opět vzchopí. A znovu zaútočí i se zaklínaččíným mečem v těle.


Mimo herně:
Pust meč... nebo vytáhnout na Sílu, úspěch x4
V téhle blízkosti obratnost x7, protože hned potom bude útočit...
Pokud se ti to nějak podaří, útok x6

[Thyra]

Příšerný bolestný řev, kterým monstrum zareagovalo na její útok, jí potvrdil, že dosáhla kýženého výsledku. Pocit zadostiučinění si však dovolit nemohla, jelikož její meč zůstal vězet v nekrofágovi. Ten sebou nyní na zemi škubal v bolestech, jak ho stříbrný kov palil v útrobách a nebyl jediným, kdo by uvítal čepel venku - to však rozhodně neznamenalo, že by hodlal nějak spolupracovat při jejím vytahováním. Zaklínačka se zapřela jednou nohou o příšeru a oběma rukama sevřela jílec, doufaje, že se jí podaří vyvinout dostatečnou sílu k jeho vytažení dříve, než se obluda vzpamatuje.

Mimo herně:
Hod na sílu

Thyra hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Ne, mečem zkrátka nemohla hnout, jakkoliv supěla námahou. Jakmile se nekrofág začal zvedat, musela meč pustit a připravit se na úskok před jeho dalším útokem.

Mimo herně:
Hod na obratnost

Thyra hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
6, 2, 6

Vrhla se stranou směrem k sarkofágům, netvor se řítil za ní. Bez stříbrného meče to nepůjde tak snadno. Tasí železný a doufá, že se jí povede nekrofága zaměstnat natolik, aby dostala příležitost se znovu pokusit o vytažení stříbrného. Vyrazí z úkrytu a sekne ho do boku.

Mimo herně:
Hod na boj s mečem

Thyra hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
2, 5

Mimo herně:
Tak já příště nechám post na ráno ať tě nepřipravuju o cenný spánek. :D

[Silas]

Zaklínačka pustila meč a vyhnula se několika ranám stvůry, která rozrazila jeden ze sarkofágů, než se postavila vědmačce s ocelovou čepelí.
Monstrum provedlo výpad a zaklínaččina ocelová čepel se zakousla do boku, ale ani náhodou to nebylo dostatečně, zrůda oceli odolávala daleko lépe, než stříbru.
Po tomto zásahu se zrůda napřímila a skočila místností na opačnou stranu a začala klopýtat chodbou v dáli, kam světlo ležící louče už nedosahovalo.

Zezadu se ozvalo prasknutí, jak se pod Leifem zlomilo, nějaké špatně položené dřevo a nevydrželo seveřanovu váhu.
Monstrum sice zmizelo z dohledu i doslechu, avšak za sebou nechávalo cákance černé krve. Co bylo ale horší, než příšera, která zaklínači uteče? Přece příšera, která uteče se zaklínačským mečem. Avšak zatím to vypadalo, že pryč z katakomb neuteče, což mohlo Thyru dočasně uklidnit, než se vydá do pronásledování, možná i se stým kolegou, který ležel natažený v chodbě. I kdyby se však mohl do boje zapojit hned po svém "letu" nebylo by to k ničemu, vše se událo s nepřirozenou taneční rychlostí zaklínačky a monstra, takže by střet nejspíše dopadl podobě.


Mimo herně:
V pohodě, já si dělal srandu... jen se mi nechtělo spát a řekl jsem si že líp bude vypadat, když bude odepsaný.
Jinak Leif by měl odepsat kolem středy, tak nám to krásně vyšlo.

[Thyra]

"Kam si myslíš, že jdeš?!" řvala za nekrofágem, který se belhal - stále však dost nepřirozenou rychlostí - kamsi hlouběji do katakomb. "Dostanu tě, ty odporná mrcho! Krucinál!" zaúpěla vztekle a švihla mečem, ze kterého ještě odkapávala lepkavá černá tekutina, krev monstra, které jí právě zdrhlo se zaklínačským mečem zabodnutým v hrudi. Taková hanba. Mohlo by to snad být ještě horší? Ani ji nenapadlo, že by měla děkovat Freye za to, že zatím vyvázla bez zranění, nemohla si přestat nadávat za ten ztracený meč. Jinou stříbrnou zbraň u sebe neměla. Pár postříbřených šipek do kuše, které vozila s sebou, zůstaly společně s koněm v hostinci. Vážně ji nenapadlo tahat s sebou kuši do katakomb. Ale teď by byla vděčná i za to, kdyby tu šipku musela monstru vlastnoručně narvat do oka. Ještě jednou zlostně prskla a chtěla se rozběhnout za příšerou, když v tu se za ní ozvalo zapraskání dřeva. Leif...

Ohlédla se do chodby, kam seveřan přistál a moment váhala, jestli se radši nerozběhnout za monstrem a dodělat ho než se jí i s mečem ztratí. Ale vidouc krvavou stopu, kterou za sebou zanechávalo, bylo jí jasné, že zas tak těžké nekrofága znovu vystopovat opravdu nebude. A krom toho je zraněný.
To však dost možná platilo i o jejím společníkovi. Vydala se tedy k Leifovi, cestou se pořád proklínajíc za to, jak hloupě přišla o svůj stříbrný meč.
"Dal ti pořádnou ránu. Jak jsi na tom?" zeptala se ležícího. Snad si nic nezlomil, protože to by byla tady dole fakt paráda. "Můžeš vstát?" řekla společně s nabídnutím levé ruky, kterou měla volnou, jako opory.

[Leif]

Když se začal probouzet z mdlob a ještě nebyl úplně při sobě slyšel"...odporná mrcho..."
"Eh..." vykašlal prach z plic "Já nejsem žádná odporná mrcha" blouznil a ještě nebyl úplně při sobě.

Když se probudil už u něj byla zaklínačka a ptala se ho jak je na tom. "Jde to. Pamatuju si jen jak na mě křičíš jméno toho monstra a pak už jen jak letím."
Posadil se, oprášil a vytáhl kus z podsebe kus dřeva, co pod ním nejspíš praskl a zahodil ho s udivdiveným výrazem. Jo, postavit se půjde. Myslím, že sem v pohodě jen mi tím nárazem vypla hlava. Co je v plánu teď? stihl zaklínačcinu ruku a začal se s pomocí pomale stavět na nohy.

Mimo herně:
Omlouvám se za zpoždění. Měl sem školu a tak znáte to. Teď už bych měl být ok.

[Thyra]

Pomohla mu vstát a ulevilo se jí, že ten let ustál tak dobře. Ale i když teď byli dva, pořád měli jen ocelové zbraně a příšera, alespoň v to doufala, se zdržovala někde poblíž. Povzdechla si a stručně osvětlila Leifovi situaci: "Potom co tě omráčil, zaútočil na mě. Je to pěkně silná a rychlá obluda a taky hodně vydrží. Co mu ale škodí je stříbro - konkrétně můj stříbrný zaklínačský meč -" přerývaně se nadechla, protože na tuhle část opravdu hrdá nebyla, ale nezbývalo nic než být k Leifovi upřímná - koneckonců nabídl se jako pomoc zaklínačce v katakombách a kvůli její nerozvážnosti teď skončil na jednom místě s nebezpečnou příšerou a bez jediné zbraně, která by na ni bývala mohla zafungovat, "který má právě teď zaražený v hrudníku. Nepovedlo se mi ho včas vytáhnout, takže mi s ním utekl," dokončila rychle a mávla směrem, kterým podlahu pokrývala cestička z černé krve. Nebýt zaklínačkou, asi by teď byla rudá až za ušima. Leifovu pohledu uhnula očima a radši jen potěžkala v pravé ruce železný meč, který jí zbyl.
"Musím ho dostat zpět a toho zmetka dorazit," oznámí Leifovi hledíc do chodby. "Nebudu ti bránit, jestli se cítíš na to se ke mně přidat, ale měl bys vědět, že se svojí sekerou mu moc škody nenaděláš. Bez toho stříbrného meče nemáme šanci," informuje ho ještě, načež se rozhodně vydá po nekrofágově stopě.

[Leif]

Potom co jsi vyslechl, to co dělo v jeho "nepřítomnosti" se podíval na Thyru, ale ta hned uhnula pohledem. Bylo mu jasné, jak se musí zaklínačka cítit. Určitě se cítila podobně jak on - trapně z toho, že se stalo, co nikdy dřív ne. Kolikrát už letěl vzduchem, rval se, padal na zem z výšky a neomdlel. Tohle bylo snad poprvé. Taky se cítil dosti trapně.
V klidu, alespoň nejsme mrtví. Vim jak se cítíš, taky nejsem hrdý na svůj výkon. s úsměvem ji přátelsky poplácal po rameni a udělal pár kroků před ni.
Rozhlédl se po místnosti, "Je tu krev, docela dost. Vystoupujeme to podle ní." zamyslel se, zvedl louč a se škodolibím výrazem se podíval na na zaklínačku a pronesl Možná ho nezraní, ale určitě si jí všimne. Tak pojď dostaneme toho zmetka!