Popravdě, Eirlenn po chvíli na nějaké tetování zcela zapomněl, protože kdo by se soustředil na takovou hloupost, když se k němu tiskla dívka jeho snů? I jeho napadlo cosi o osudu - byla to opravdu jen náhoda, že se potkali, nebo je k sobě svedl osud? Ať už to bylo jakkoliv, Eirlenn byl rád, že se tak stalo, neboť si byl jistý, že by takovou ženu široko daleko hledal jen těžko. Nabyl přesvědčení, že taková je jen jedna. A ta se teď tiskla k němu, majíc červené tvářičky a jiskry v pomněnkových očích.
Ani nemusel nic říkat, všechno si přečetla v jeho očích, což mu vykouzlilo úsměv na rtech - a za ten úsměv mohla i její ručka v jeho kudrnatých vlasech. Maličko sebou trhnul, když sáhla na místo, které před chvílí ještě tak pekelně bolelo - ale udělal to jen instinktivně, protože bolest byla už pryč. Díky jejímu léčitelskému nadání.
Ten polibek, který jí poté věnoval, byl opravdu chtivý, leč ne příliš naléhavě - však mu taky nešlo jen o to jedno, takový Lenn zkrátka nebyl. I přesto si ale jeho ruka pomaličku našla cestu ke šněrování jejích šatů, s kterým se Eirlenn brzy celkem obstojně popral, takže Eluvienne pravděpodobně šaty sklouzly z ramen... a on se na ni zadíval s novým přívalem jisker v očích. Ve zcela oddaných a absolutně zamilovaných očích.
