QUEST: Trochu jiný ptáček - ND

[Sygnia]

Mimo herně:
Tak bohužel jsem dostala zprávu od Světlomily, že není v jejích možnostech momentálně Quest dohrát. To znamená, že to dohrajeme pouze s Griffem.

Hamon zaslechl, že se někdo dostal dovnitř domu. Nechal tedy na chvíli zaklínače zaklínačem, aby se dozvěděl kdo to je a co potřebuje. Byl to Torik, Hamonův koňák, a jakási mladá dívka nesoucí zrcadlo. "Toriku, proč jsi ji sem přivedl?" Zpražil dívku pohledem. "Říkal jsem pouze zaklínač!" řekl nasupeně. "Mimo jiné už tady jeden je a právě teď nejspíš s kuroliškem bojuje."

Torik viditelně znervózněl. "Ale.. ale já... ona.. my m..m.. já myslel, že m-můžeme pomoct!" Hamon vypadal, že toho hubeňoura snad něčím přetáhne, ale pak si jen hlasitě povzdechl a zadíval se na Světlomilu. "Jste moc hodná, ale teď prosím odejdete. Tohle teď není vhodné místo pro křehké dívky jako jste vy. Zaklínač si s netvorem poradí a všechno bude vpořádku. Jestli chcete pomoci, můžete oznámit těm čumilům venku, že o kuroliška už bylo postaráno. A teď jděte," pobídl je, a když se i Torik otočil k odchodu, Hamon jej zastavil. "Ty zůstaň."

Světlomila tak byla nucena odejít a mohla použít její šarm k uklidnění či rovnou rozpuštění davu před farmou. Samozřejmě jí tou dobou už zrcadlo nebylo k ničemu, tak jej mohla vrátit zase Tetce, která jej s radostí vyměnila za řetízek, který tam dívka nechala jako zálohu.

Vlákna osudu se zase jednou ukázala být nepředvídatelná a cesty kněžky a zaklínače se nepropletly. Protentokrát.

Mimo herně:
Světlomila získává 3 body za účast v Questu.

Torik dostal pořádnou lekci od Hamona. "Tvůj úkol byl jasný, copak ses pomátl, vodit sem tu dívku? Máš štěstí, že už tady je zaklínač, pojď, mám pro tebe jiný úkol," pověřil jej, a hubeňour za chvíli znovu opustil farmu. Hamon mezitím znovu zaujmul svou pozici u dvěří od sklepa. Griffo, který se plně soustředil na svou zakázku samozřejmě neměl tušení, co se před chvílí odehrálo.

Griffo se pokoušel soustředit všechny své smysly na průzkum okolí a na počátku nezachytil nic, než pokračující chvění jeho medailonu. Do nosu jej udeřil pach typický pro sklepy - zašlý prach, vydýchaný vzduch, spousta různých potravin uložených ve všech koutech místnosti. Ano, to byla jedna místnost. A pak tu taky byla druhá, všiml si. Jeho oči si pomalu začaly přivykat tmě a pochopitelně viděl více, než by viděl nezmutovaný člověk. V tu chvíli ucítil i lehce odlišný pach, který si však zatím nedokázal zařadit, a také uslyšel velmi mírný pohyb, skoro jako šustění a potom náhle tichý, slizký skřek. Mohl to být kurolišek? Nebo možná ne? Zdálo se, že to vychází právě z té druhé místnosti... A smysly nepřinesly dostatečně úspěšný výsledek na to, aby to byl zaklínač schopný odhadnout takhle z dálky. Musel se dostat blíže...

Mimo herně:
Hoď si na obratnost proti 5. Pokud hodíš stejně, nebo více, dostal jsi se do druhé místnosti bez žádných komplikací. Pokud číslo nepřehodíš, kvůli nedostatku světla a chaotickému uspořádání věcí ve sklepě jsi kousek od průchodu do druhé místnosti omylem drcnul do police, odkud se na tebe vysypal špatně zajištěný pytel mouky.

[Sygnia]

QUEST je kvůli neaktivitě obou účastníků předčasně UKONČEN.
Protože ještě nebyl odhalený celý příběh, možná Quest časem restartuji.

Výsledek:
Světlomila: 3 b
Griffo: 3 b

[Sygnia]

Pro zájem Světlomily o Quest znovu obnovuji s tím, že se pojede od posledního příspěvku pro Světlu a děj s Griffem již neplatí.

Poslední příspěvek pro Světlomilu: (ať to nemusíš hledat)

Tetka se na ni přívětivě usmála. Pozitivní tón Světlomily byl nejspíš nakažlivý. "Hmm, máte pravdu. Musí to být opravdu zvláštní nešťastná událost," okomentovala kněžčino vysvětlování. Když řekla, že nic nemá, dáma povytáhla obočí. Tohle by mohl říct každý. Ale než stačila něco namítnout, Světlomila si uvědomila, že něco cenného u sebe přeci jen má. Hodná holka.
"To bude stačit," přikývla a řetízek si převzala. Zběžně si jej prohlédla - Tetka rozhodně byla typ ženy, který dokázal podobné věci ocenit.
"Bude tady na vás čekat," ujistila ji a nechala ji si vzít zrcadlo. "Hodně štěstí!" zvolala ještě než kněžka opustila lazebnu.

Venku už čekal stále nervózní Torik, kterému se však očividně ulevilo, když Světlomilu spatřil se zrcadlem. "Výborně, výborně! Sláva Melitelé! Pojďme, rychle!" pobídl ji. Teď už jim nic nebránilo v tom se vydat rovnou na farmu.

Na farmě pořád čekal malý dav místních zvědavců. Několik z nich pozdravilo Torika, jiní stáčeli udivené pohledy ke kněžce nesoucí zrcadlo.
"Konečně někdo dostal rozum," ozvalo se někde z davu.
"Hamon je stejně nepustí," řekl někdo jiný.
Ne všichni však tušili, že Torik, pověřený samotným Hamonem, aby našel zaklínače, měl od farmy zapůjčený klíč.

[Světlomila]

"Tak, tak," přitakala Světluška sice přesvědčeně, avšak trochu i posmutněle, neboť jí z hloubi duše mrzelo jakékoliv příkoří páchaná na všem živém. "Naštěstí ale laskavá Melitelé se snaží seč může, aby byly veškeré křivdy napraveny," zaplála vzápětí jak jiskérka dopadnuvší na troud uschlé trávy. Proto neotálejte a sem se zrcadlem! Vykulila poněkud netrpělivě oči, avšak následná studená sprcha veškerou horlivost vypoklonkovala ze dveří.
Světlomila žmoulala přívěšek v dlani, než se jej s definitivní platností vzdala, přemýšlejíc, co si jen počne, pokud to zrcadlo během výpravy rozbije. Na nové by nikdy nedokázala sehnat potřebný obnos mincí. Ani by je za celý život nezvládla nastřádat, neboť na každém rožku se vyskytuje človíček v momentální nouzi.
Snad veliká Melitelé povede její kroky bezpečnou stezkou.
A tak se medailonek zahnízdil v tetčině kapse. "Děkuji," pípla kněžka krátce. "Zrcadlo vám určitě vrátím," dodala odhodlaně, než za ní klaply dveře.

"Zrcadlo máme," zdvihla jej vítězoslavně nad hlavinku, až se v něm odrazily sluneční paprsky, které Torika měly moc oslnit. "Půjdeme už na tu farmu?" Zdvihla tázavě obočí a ve výrazu bylo jasně znát, že by byla raději, kdyby už se nemuseli nikde dál zdržovat.

Tak jako na návsi, i zde je přivítal zvědavý dav. Tlupa čumilů, co se drží v bezpečné vzdálenosti, by snad nemuseli skutečně přiložit ruku k dílu, ale zato radami sršeli, že těžko si vybrat tu správnou a navíc jste nabývali dojmu, že s kuroliškem si poradíte raz dva. A kolem prošel Torik v závěsu se svým hrdinou. Teda, Světlomilou. Drobnou dívenkou, která v jeho stínu byla sotva vidět, ale odhodláním přímo zářila.
"Proč by nás pan Hamon neměl pouštět, když se chce toho kuroliška zbavit?" Divila se kněžka nepokrytě a trochu znejistěla. Nerada by byla vykázána, aniž by se pokusila aspoň pomoci.

Mimo herně:
Moc děkuji Sygni, že to se mnou ještě zkusí! a chtěla bych se zeptat, ty body platí? Nebo si je připíšu, až no konci Questu? :3

[Sygnia]

"Protože přikázal přivést zaklínače. Ale vy jej určitě přesvědčíte!" řekl Torik odhodlaně a odemkl dveře. K Hamonovi se tedy dostanou. Ale co dál?

Hamon stál u dveří do sklepa a hlavu měl zvednutou směrem k přicházející dvojici. Pokud se mu Světlomila dívala do tváře, mohla si všimnout zamračení, údivu a zlosti najednou. "Toriku, koho sem vedeš, ty idio-" Farmář se zarazil, když se zadíval na křehkou dívku nesoucí zrcadlo. Byl to statný muž, holohlavý a starší, ale podle všeho pořád ve výborné kondici. Vypadal nekompromisně, jako by mu celá situace už pěkně lezla na nervy. A příchod Torika s kněžkou jej podle všeho podráždil ještě víc, ale z nějakého důvodu se rozhodl nepokračovat ve svém zlostném výlevu. Místo toho se otočil na Světlomilu a prohlédl si ji od hlavy k patě. "Aha, chápu, že toho hlupáka Torika není těžké přesvědčit. Vidím, že jste přišla pomoci..eeehm, s mým problémem. Jmenuji se Hamon, a vy jste?" zeptal se farmář, ještě pořád napůl nakvašeně, ale snažil se působil alespoň trochu přívětivě.

"Kurolišek je ve sklepě tady za těmahle dveřma. Jakmile otevřu, musíte co nejrychleji vklouznout dovnitř. Držte zrcadlo nastavené směrem do sklepa, tak budete chráněna a nic se vám nestane. Dveře zase zavřu, aby ta potvora náhodou neunikla, než bude po ní," řekl Hamon, když v tom se Torik zmateně zeptal: "Počkat, to nepůjdeme s ní? Vždyť je..je taková... k-křehká!" ozval se a Hamonovi ruply nervy. "Sklapni Toriku! Máš...máš snad nějaké... zrcadlo? Aby ses bránil? Co? Vidíš nějaké u mě? Neboj se, ona to určitě zvládne. A od tebe stejně budu potřebovat něco jiného," řekl. Torik jen sklopil hlavu, neměl už co říci. "Tak, jste připravená?" zeptal se Hamon Světlomily a chystal se odemknout dveře.

Mimo herně:
Celá situace je poněkud zvláštní. Světlomila se může vydat do sklepa se zrcadlem, nebo se pokusit pány přesvědčit, aby jí řekli víc o tom, co se tady děje. V takovém případě ale musí přehodit hodnotu 8 společenskosti a uhodit "na správnou strunu". V opačném případě si háže na všímavost ve sklepě a přehazuje hodnoty 4, 7 nebo 10 - vyšší limit odhalí více vjemů.

Také doplněn záznam o Hamonovi v prvním příspěvku Questu.

[Světlomila]

"Aha," pípla kněžka v odpověď a vzdorovitě stiskla rtíky do úzké čárečky. "Tak těm chytrolínům ukážeme, že se bez zaklínače obejdeme, no ne?" Dodala vzápětí opět plná optimismu a naděje. Ale ne, že by se při zmínce o vědmákovi nezatoulala vzpomínkou k Zennovi. Kde mu jen byl konec? Ale aspoň mu bude mít co vyprávět, až se zase uvidí. Třeba o své statečnosti!

Jak se dalo čekat, ani samotný farmář je nepřivítal s dvakrát do široka otevřenou náručí s přívětivým slůvkem vděku za projevenou snahu pomoci na rtech. Naopak se tvářil jako kakabus žvýkající šťovík, který ještě ke všemu šlápnul do něčeho nevábného. A i tak milé osůbce, jakou Světlomila je, se nezamlouval pohled, kterým jí prvotně sjel. Proto vystrčila odhodlaně bradičku, ale v očích se jí nezračil ani vzdor, či snad pýcha nebo pokus o oplacení zlostného pohledu pohrdavým, kdepak. Ve velkých kukadlech se odrážela čisto čistá a bezelstná touha pomoci. Bradička, nebradička, kněžka jednoduše nedokázala předstírat to, čím nebyla.
"Není od vás hezké mluvit o Torikovi jako o hlupákovi, vždyť se snažil vyhledat pomoc samotné Bohyně," opáčila farmářovi s hlasem překypujícím laskavostí a zároveň oddaností Melitelé. "Těší mě, pane Hamone, já jsem Světlomila, kněžka bohyně Melitelé," roztáhla ústa do milého úsměvu a pokusila se o pukrlátko. Přece jen nebyl farmář kus neotesané, hrubé hroudy hlíny.

Světlomila by se snad dle podaných instrukcí vydala do sklepa bez váhání, jenže Torikův úlek její kroky zastavil a v ne zrovna osvícené hlavince jí začalo šrotovat. Opravdu vystačí k obraně pouhé zrcadlo? Kdyby to bylo tak jednoduché, proč si farmář sám od tetky zrcadlo nevypůjčil a kuroliška se nezbavil? To by ani zaklínače nepotřeboval. Proč, proč, PROČ? A co potřeboval jiného?

Mimo herně:
Hod na společenskost

Světlomila hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

"Vždyť se nemusíte o Torika bát, pane Hamone, vlastně ani o sebe," začala kněžka neviňoučce nabádat farmáře k připojení se, "mám zrcadlo, které nás všechny ochrání. Cožpak nechcete vidět zhynout tu lítou bestii, když vás tak dlouho sužovala?" Vyvalila na něj očka nechápavého dítka, že by si snad ten pohled chtěl nechat ujít. Chudáček malý kurolišek. Snad se mi povede ho zachránit a všem ostatním dokázat, že se v tom stvoření mýlili. Doufala naopak v duchu, zhloubi své dušinky.

Rupnou Hamonovi nervy podruhé díky vykulenému pohledu Světluščinu, aby si pustil víc pusu na špacír?

[Sygnia]

Když Světlomila pokárala Hamona, že Torikovi říká hlupák, trochu zoufale pozvedl obočí. A o to horší to bylo, když o sobě prozradila, že je kněžkou bohyně Melitelé. Zdálo se, že na chvíli zkřehl, než začal Světlomilu hnát do sklepa.

Jenže Světlomile se najednou nechtělo. Něco se jí nezdálo. Hamon opět získal ten výraz zoufalosti, když jej mladá kněžka začala přesvědčovat, že by snad měl jít s ní. První rozhodil rukama, jako by se něco chystal říct, a místo toho se zadíval na Torika, a pak zase na Světlomilu... a s nepřirozenou pauzou odpověděl: "Tak si tam třeba jděte oba, ale já zůstanu tady.. musím.. kdyby... kdyby něco tak ať neuteče. Musím hlídat," řekl a jeden by i řekl, že se mu trochu zlomil hlas. Nic, co by sedělo k tak statnému chlapákovi. To už přišlo divné dokonce i Torikovi. "Ale vždyť ona m-má p-pravdu," řekl nechápavě.

"Toriku..." řekl jen Hamon rezignovaně. Povzdechl si, odemknul dveře od sklepa a bez odpovědi na případné otázky je nechal úplně dokořán. "Ale.." začal zase Torik a udělal krok zpátky, když se nedůvěřivě a se strachem v očích zadíval do temnoty sklepa. Pak prosebně vyhledal pohled Světlomily - u Melitelé, ať něco s Hamonem udělá! Hamon se opřel o zeď, položil hlavu do dlaní a protřel si oči. "Toriku, proč mi tohle děláš? Já jsem tohle vůbec nechtěl..." řekl po chvíli, už ne naštvaně, ale zlomeně.

[Světlomila]

Nezdálo se, že by se Hamon nechal Světlomilou ubezpečit o nedotknutelném bezpečí díky vše spásnému zrcadlu, což znamenalo jediné, buď zrcadlo nebylo kuroliškovým kryptonitem nebo se o kuroliška vlastně vůbec nejednalo. Tak jako tak celá situace začínala nabírat mnohem zlověstnější nádech, než se zpočátku jevilo. A jakmile rezignovaný a zdeptaný farmář otevřel dokořán dveře od sklepa, ze vzniklého temného otvoru zavanul chladný vzduch zatuchliny s příchutí neblahé předzvěsti.
Světlušku polil studený pot, ale couvnout nemohla. Slíbila přeci pomoc. Ať se jednalo o příšeru či cokoliv jiného. S milostivou pomocí samotné Melitelé se s čímkoliv tam ve stínech se ukrývajícím vypořádá. Tak!
"Zvládnu to," blýskla po obou mužích odhodlaným pohledem, aniž by se jí zachvěl hlásek, čemuž se sama kněžka podivila. Pevně stiskla prstíky kolem hladké plochy zrcadla, nevědíc, zda-li jí poslouží jako štít, či naopak se stane přítěží. Příliš nedoufala, že by se k ní Torik po svém úkroku nazpět přidal. Nemohla být ani trochu zklamaná, nic takového jí ani nikdo nesliboval. Vydala se sem z vlastní vůle a na vlastní pěst.
"A vy se seberte, pane Hamone!" Loupla očkem jeho směrem. "Pokud chcete hlídat, hlídejte. Blaho ostatních je nejpřednější. Pokud by ten kurolišek utekl, napáchal by příšerné škody," pronesla s touhou bít se za poklidný život ostatních. Melitelé! Buď milostivá! Vzpínala však tiché modlitby ke své bohyni.

Je to tady, nasucho polkla, aby ještě o chvilenku prodloužila dobu před prvním krůčkem směrem do sklepení a nutnou k uklidnění sebe sama. Srdce jí tlouklo dunivě až v hrdle, div, že se nezačala chvět jako ratlíček. Co se to s tebou děje, Světlo? Máš snad strach? Nesmíš mít! Kdo jiný jinak těm lidičkám pomůže? Tomuto účelu jsi byla zasvěcená. Nesmíš couvnout!

A taky že necouvla. Opatrnými krůčky se vydala do zející černé díry, oči na stopkách, snažíc se postřehnout cokoliv, co by jí tuto záhadnou situaci osvětlilo a zároveň se vyhla prvnímu a pro ní osudnému útoku z temnot.

_____________________________________________________________________________________

Mimo herně:
Doufám, že se mi nestane osudným, když případné modlitbičky hodlám nahodit až v další příspěvku, abych aspoň tušila, pro co a za co se modlit XD

[Sygnia]

Hamon zvedl hlavu, když Světlomila prohlásila, že to zvládne. Zřejmě jej překvapila dívčina odvaha i po tom všem, co předvedl a co nedávalo smysl. Díval se na ni i když mu radila, aby se vzchopil a vypadal u toho značně nepřítomně. Pak se zvedl a bezeslova odešel, ne však daleko. "Slečno Světlomilo!" zvolal Torik vystrašeně, když spatřil, jak se drobná kněžka chystá do toho sklepa s netvorem uvnitř. Pohledem těkal mezi dívkou mizející ve tmě a Hamonem, který se už očividně vracel zpátky. Se zapálenou loučí v ruce.

"Tohle by se vám mohlo hodit," povzdechl si, když záře louče osvětlila záda kněžky a také část sklepa. "Musím Vám vysvětlit, o co tady jde," zamračil se. Očividně se mu do vysvětlování nechtělo - vlastně zněl tak trochu jako malý kluk, který rozbil vázu a bál se to přiznat. Nicméně, díky louči už sklep nepůsobil tak strašidelně. Vlastně vypadal celkem obyčejně, plný věcí, které byste ve sklepě farmáře čekali, a nějaké věci byly povalené nebo rozházené, tedy skutečně jako kdyby tady něco řádilo. Hamon šel v těsném závěsu za Světlomilou, a za ním se přimotal i Torik, který se taky dožadoval vysvětlení. Už od pohledu šlo o sklep malý, možná tak o dvou místnostech, a když se kněžka blížila ke vchodu do té druhé, mohla slyšel velmi mírný pohyb, skoro jako šustění a potom náhle tichý, slizký skřek.

"Nebojte se," řekl Hamon. Tentokrát kněžku obešel tak, aby vešel do druhé místnosti první. A namířil louči na zvláštního, nechutně vypadajícího humanoidního tvora, který ležel pevně svázaný na podlaze. Zaklínač by v něm jistě okamžitě poznal nekkera, nicméně těžko bylo říci, jak si jej zařadila Světlomila. Netvor vypadal napůl jako mrtvola, ale byl drobnější než člověk, měl odlišné proporce s velkou hlavou, které dominovaly rudé očiska a zubatá, ohnilá tlama. Svázané ruce připomínaly spíše pařáty. Torik při pohledu na tvora vyděšeně vyjeknul. "Netušil jsem, že takhle vypadá k-kurolišek," vysoukal ze sebe. "A...a-ale proč je svázaný?" mluvil očividně rychleji, než mu docházely souvislosti. Hamon se praštil do čela. "Tohle není kurolišek, ale nekker. Omlouvám se, že jsem vám lhal," řekl především směrem ke Světlomile. Dozajista cítil vinu. "Ať mi bohyně odpustí," skoro zašeptal.

A pak začal vyprávět. "Měla to být past. Past na zaklínače, tedy jednoho konkrétního. Víte, já nic proti zaklínačům nemám, ale..." rozmáchl se kolem rukama. "Během zimy mi uhnila půlka zásob a pak přišel pan Flavián Von Everec s tím měšcem zlata... že po mě potřebuje službičku," vyjevil. Pak se zadíval na Torika. "Jednak mám lidi, co musím platit a jednak není dobrá strategie odmítat žádosti zdejších šlechticů. Říkal, že má dokonalý plán a všechno půjde hladce. Ale při snaze zaklínače přilákat se nám nejen shromáždil na farmě zástup čumilů, ale k tomu všemu Torik místo té správné oběti přivedl vás. Odpusťte, ale nevěděl jsem, co dělat. Chtěl jsem nechat pána Flaviána zavolat, aby si sám s Vámi poradil, když se to celé pokazilo," mračil se. Pak vztáhl omluvný pohled ke Světlomile. Pohled však nevydržel a uhnul pohledem. "Pojďme pryč, hrozně to tu smrdí," řekl, neboť povídání si u svázaného nekkera nebylo rozhodně příjemnou záležitostí.

A tak se trojice vrátila zpátky nahoru, pryč z toho škaredého sklepa. "Proč ta p-příšera? Nestačilo toho z-zaklínače nalákat jen tak?" zeptal se zmatený Torik. "No, Flavián říkal, že zaklínači mají takovou cetku, co dokáže přítomnost monster... vyčmuchat. Kdyby byl sklep prázdný a cetka se ani nehnula, nenaletěl by. Nekkera mi sehnal sám Flavián se svojí družinou. Přinesli jej zadním vchodem. A jsou připraveni přijít sem, jakmile zaklínače zavřu uvnitř," Hamon si povzdechl. Vyslovené to znělo ještě hůře, než v myšlenkách. "A k č-čemu mu vůbec ten zaklínač je?" pokračoval Torik. "Zaklínač jménem Sigrin. Pan Flavián se mu chtěl pomstít.. za vraždu jeho milenky. Na detaily jsem se neptal. Měl jsem jen vykonat svou část," řekl. "Aha," potvrdil Torik. "Teď už to dává smysl."

Ale tam to nekončilo. Hamon opět stočil pohled ke Světlomile. I teď, když všechno prozradil, vypadal v koncích. "Nevím, co teď mám dělat. Pokud se mi Sigrina nepodaří dostat, budu v pěkném maléru. Vím že to zní... špatně, a moc se za to omlouvám, ale chtěla jste pomoci a pomoci mi můžete. Potřebuji jej najít. Najít a říci Flaviánovi, kde je," přiznal a očekával odpověď.

[Světlomila]

Krve by se v ní nikdo nedořezal, kterak niterně bojovala se strachem z neznámého nebezpečí, ale vykročila! A tělo jí poslechlo! Sotva vnímala Torikovo vylekané zvolání, jak byla hypnotizovaná tmou sálající z otevřených dveří do sklepa. Jako uhranutá černou magií, hodlala se té temnotě vydat napospas, avšak zvítězit!
...Tohle by se vám mohlo hodit... ozvalo se zpoza Světliných zad, zprvu jako ozvěna vyřknutých slov na míle vzdáleného člověka, ale žlutavé světlo osvětlující nakonec vcelku strohou místnůstku kněžku vrátila pěkně zpátky do reality. Mystický háv byl roztrhán, zbyla jen všední realita. Na jednu stranu kněžka tuto změnu srdečně uvítala, jak se jí ulevilo, na stranu druhou už si nemohla dále připadat jako vznešená hrdinka hodlající spasit duše nevinných před zhmotnělou podstatou zla.
"To je vskutku výborný nápad, pane Hamone," rozzářila se nakonec zprvu zaražená Světluška a obdarovala farmáře upřímným úsměvem. Pár kroků k dalším dveřím, cvaknutí zámku a... Co to bylo za zvuky? Rozšířily se zorničky pod novou dávkou adrenalinu.

Vlastně se netvora dočkala. Ručka automaticky vylétla k ústům ve snaze zabránit vykníknutí. Vzchop se. Vždyť je to jen svázaný člověk... Svázaný člověk! Zakabonila se nad hromádkou ležící před nimi. Nebo...? Ale fuj! Nakrčila nosík, jakmile si stvoření prohlédla blížeji. A vzápětí se pokárala, neb rouháním bylo soudit někoho jen podle vzhledu. Nikomu vlastně nenáleželo, pouze Bohyni v její nekonečné moudrosti. Byť dotyčný příšerák vypadal vskutku... Kdy že se konal soudný den, kde mrtví vstávali z hrobů? Zděsila se.
"Ach, nekker," zopakovala Světlomila soucitně, ačkoliv v podstatě netušila, která bije. "To je nějaký prokletý nebožáček?" Zajímala se vzápětí, neboť jí záleželo na blahu i takto nechutně vypadajícího tvora. Třeba by mu mohla moc Bohyně pomoci. A tak, nečekajíc na vysvětlení, pomodlila se k Melitelé za spasení nekkerské duše. Snad k němu bude vyšší moc milostivější, jinak jej určitě čekala smrt. Docela zvláštní, zabít umrlce... Ale kým byla, aby soudila chod světa, jenž byl řízen nejvyšší bytostí, kterou ve své impozantní komplikovanosti nebylo možné nikdy zcela pochopit?

Mimo herně:
Litanie za zemřelé - víra (5 + 1 - modlitba "pro posílení" modliteb) + společenskost (2)

Světlomila hodil/a 8d6 a součet kostek je 30:
1, 1, 6, 2, 4, 6, 5, 5

Co z toho bude/nebude jest vyloženě na Vypravěči :3 nemohla jsem si ten hod odpostit O:3

"Lhal?" Otočila se poté na farmáře a vyjukaně se na něj zahleděla. Tak ono se to opravdu mezi lidmi děje? Ach! Bohyně! Naštěstí se ale začal Hamon za své jednání kát, proto nezůstal příliš dlouho prostor pro Světluščino jevení se. Jen kdyby vysvětlující slova nebyla ve finále horší.
"Chm," sevřela přemýšlivě rtíky, "zaklínačové přece nejsou zlí. Ti pomáhají lidem od příšer. Chrání je. Třeba před kurolišky. Statečně se za ně bijí a nasazují vlastní život." Začala ódu na vědmácké plémě s čistotou duše sobě vlastní. "Váš pán se jistě zmýlil. Pokud mu někdo zabil milenku," proč jen si to lidi dělají? Hrůza! "určitě to nebyl ten zaklínač. To by musela být jedině příšerou." Dokončila svůj proslov na toto téma.

Ovšem, otázkou zůstávala ona hrozba visící nad nebohým farmářem. Pokud pán Flavián byl přesvědčený o vědmákovo vině, když byl schopný s chladnou vypočítavostí ukout takový komplot, dal by se vůbec přesvědčit? A tím, že jí Hamon všechno vypověděl, nestihl by jej trest, že nejen že nejednal podle slov svého pána, ale i prozradil jeho plán?

A pak Hamon vyřknul onen dotaz. Má snad být nápomocna k vykonání děsivé pomsty? Napomoct vraždě? A neplodí zlo ještě větší zlo? MELITELÉ!
"Asi, asi by bylo záhodno nějak uklidnit dav lidí venku," zadívala se zkoumavě na Hamona s Torikem. "Aby se jejich zvědavost upokojila. A pánu Flaviánovi vyřídit, že toho zaklínače jste nenašli. Což je pravda, když tu není. A není přece předem dané, že zaklínače umluvíte, aby s vámi šel," vymýšlela plán, aby ani jeden z mužů před ní nedošel újmy. "A pokud ten Sigrin už nikdy do těchto končin nezavítá, třeba se touha po pomstě vytratí."

Snad by se nakonec mohla celá tahle šlamastika vyřešit bez prolití jediné kapičky krve. Ó, Melitelé, dej tomuto příběhu dobrý konec!

"Kde jste vůbec toho Sigrina viděli?" Vyzvídala, neboť si sama žádného vědmáka za svůj pobyt ve vísce nikde nevšimla.