Z celé velikosti svého vřelého srdéčka přála tomu nevzhlednému tvorečkovi konečně klid. Jen nepomyslela na ten nejkonečnější ze všech. Světluška rozechvělým pohledem sledovala výkon moci vyšší a tak tak držela slzičky smutku na krajíčku. Tušila, že se tomu uvězněnému nebožáčku uleví, jak nejlépe lze, jenže přihlížet z bezprostřední blízkosti celému procesu posledního vydechnutí nedokázala prožívat s lhostejnou smířeností. Naštěstí se nekker nezmítal v agonických bolestných křečích, což alespoň trochu odlehčilo Světluščino svědomí, že smrt, byť milosrdnou a osvobozující od veškerých útrap pozemského života, nikomu přivodit nechtěla. "U Melitelé zažiješ už jen klid a radost, odpočívej v pokoji," špitla a do špiček prstíků vstikla políbení, jež poté obtiskla umrlci na čelo.
Čas a situace však netrpělivě poklepávaly na rameno, aby se začalo skutečně jednat, namísto strojení pohřbu pro mrtvou příšerku. A naštěstí Hamon jihnul více a více, namísto zatvrzení a obořování se, takže poskytl Světlušce více manévrovacího prostoru pro dobrání se ke šťastnému konci prostého dalšího úmrtí.
"Spoustu důvodů pro vraždu?" Zajíkla se kněžka tou představou, že si někdo dokázal namnohokrát ospravedlnit takto hrůzný čin. Sama by stěží spočítala na prstech jedné ruky, kdy se něco takového dalo morálně obhájit.
No jo, rozežeňte dav, to byla ta snadnější část úkolu, přijít na to, jenže co realizace? Jistě se nyní najde spoustu zvědavců, co budou chtít vidět zabitou příšeru a kdo ví, třeba se i přiživit na celém tom příběhu, že sám se účastnil pomoci. Zadumaně si poklepala na bradičku. A musí ještě vrátit to zrcadlo!
"Hm," zabrumlala přemýšlivě, "všichni jsou přesvědčení, že zrcadlo je kuroliškova zhouba. A určitě každý bude chtít vidět kuroliškovo tělo. I když je nyní rozeženete, jsem přesvědčená, že někteří zvědavci budou číhat. A když neuvidí, jak vynášíte tu mrtvou příšeru ze sklepa, začnou mít podezření," krabatila čelíčko snahou vyplodit plán, jenže zrovna prudkou inteligencí obdařená do kolébky nebyla. A tak vymyslela a předvedla, co předvedla.
"Vážení lidé," zvolala k čumilům vcelku sebejistě, třímající zrcadlo v náručí jako nejsvatější svátost. "Hrůzný kurolišek byl poražen. A hle, zde jeho slabé místo," vystavila hladkou plochu na obdiv, až se zablyštěla. "Leč, nejenže zrcadlo zbavilo pana Hamona veškerých útrap, před tím ještě požehnáno samotnou Melitelé bylo, takže je nyní kurolišek lapen v něm. Ustupte prosím, ať mohu projít bez zakopnutí, nikdo nechce, aby se rozbilo." Tak trochu se snažila dav zrcadlem vyděsit, aby jí nenásledoval. A zároveň si hubovala, že takhle ty nebožáky vodí za nos. A ještě k tomu využila zapůjčenou věc. Až tohle celé skončí, bude muset tetce to zrcadlo nějak vynahradit. Kdo by totiž používal zrcadlo, o kterém se bude domnívat, že je v něm zapečetěný kurolišek, který se po rozbití osvobodí?
Světlomilo, co to vyvádíš?
Přednější však bylo nalézt kýženého zaklínače. Hm, v hostinci byl? Tam tedy začne. Třeba si po náročném večeru přispal. Pak nezbývalo nic jiného, než začít pátrat v nejbližších lesích.