QUEST: In vino veritas - D

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 69
Registrován: 20 črc 2018, 12:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Rokytka » 26 zář 2018, 09:28

"Každý? A já jsem co? Nikdo?" Přeměřovala si ho pohledem, který varoval před špatně zvolenými slovy. Chybělo tomu jen ono Lui de Funovské "sem se mi dívej" a onen proslulý pohyb ručkou od očí jednoho k očím toho druhého. No, jednoduše to bylo tak, že jí byla celá hraběnka u zadku i s její večeří a vší tou noblesou kolem.
"Přineste mi ty hrozny," zavelela pak, jen co si vyslechla ty Dorianovi řeči. Prokřupala si klouby v prstících a ušklíbla se na něj. "Uvidíme, kolik ti jich do toho chřtánu nacpu. Nebo někam jinam," vzhledem k tomu, jak byla nevysoká, se totiž nabízely jiné tělesné otvory. Samu sebe dávit pro pobavení ostatních rozhodně nehodlala a byl to on, kdo tu prohlašoval, jak jednoduché to je, ne?
Každopádně ještě si musela zakroutit hlavou. "Myslím, že jsi chtěl říct filtruje. Lisování se z těch hroznu získává. Třeba to dupání,..." zabrblala. Ta dnešní mládež vážně všechno splete a pokoní. Ani správná slova zvolit neumí. Ztrácela naději v lidstvo a to velice rychle.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 728
Registrován: 11 bře 2018, 12:45

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Elaine » 26 zář 2018, 12:58

Při jeho slovech, že mu chybí prošívanice a zbroj, přimhouřila oči a pak se na něj potěšeně usmála. „A to bychom měli napravit, žeano?“ Prohlásila lehkým, hravým tónem. „Když už se budeš bít mým jménem… něco vymyslíme.“ Ujistila ho.
„Nic,“ zavrtěla hlavou. Ale měla pocit, že podobná odpověď zaklínače asi neuspokojí. Takže pokračovala: „Jen si říkám, že mám v podstatě štěstí, že se mě podobné věci netýkají,“ poznamenala tiše. „Účastním se podobných tanečků z vlastní vůle, protože je to… praktické a baví mě to. Není to povinnost, nepronásledují mě zástupy mužů, kteří mají zájem o… výhodné spojenectví jakéhokoliv druhu. Stojím mimo ten kolotoč, jsem svobodná…“ zvedla k němu pohled, „stejně jako ty… Můžeš takhle jít a namlátit pár panákům jen proto, že máš zrovna chuť,“ pousmála se. „A ne proto, že si to žádá společenská prestiž… nebo musíš získat ruku oné dámy, abys sňatkem s ní získal potřebné peníze na to, ať vytáhneš panství z dluhů na provoz, protože zrovna bylo pár let sucho a úroda se nevedla…“ Pak se na něj v podstatě něžně zadívala a se spikleneckým úsměvem prohlásila: „Navíc si nedokážu představit, že bys pořádal podobné akce nebo seděl celé dny za stolem a vedl panství. To by nejspíš brzy zabilo nejen tvé sedací svalstvo, ale i tvou,“ zvrácenou, zvrácenou, „nesmrtelnou duši.“ Přiložila mu na okamžik ruku na doublet někde ke hrudní kosti, kde podle poetů a trubadúrů ta duše přebývala.
Nebo by utekl podobně jako jeho bratr, ozvala se zrádná myšlenka. Zaplašila ji pryč a s ní i bodnutí provinilosti, že mu něco tak důležitého tají. Tahle informace by ale ničemu neprospěla, nic by nezměnila, jen by mu ublížila.
Ale to už se dostali na řadu. Jen sledovala, jak si Silas počíná, a to… vskutku pozoruhodné jméno si uložila do paměti, aby ho jím mohla v budoucnu škádlit, pokud nadejde příležitost.
Její strýc, podobně jako její otec, měli talent vycházet s lidmi. A nebyla v tom jen inteligence, nebo cit pro obchod. Bavilo je ostatní odhadovat, o ty druhé se opravdu upřímně zajímali. Věděli, komu se narodilo dítě, komu umřela tchýně a kdo má třeba v plánu špatnou investici. Udržovali si přehled. A než odešla studovat do Aretuzy, měla to od koho okoukat, přišlo jí to přirozené… takže pokud už trávili nějakou dobu v Toussaintu a u stanu, kde se připravovali bojovníci, dohlížel někdo ze sloužících nebo zaměstnanců její rodiny, a měli tu čest se potkat, nejspíše ho alespoň zběžně znala.
Takže po pár zdvořilostních frázích došlo i na: „...a můj doprovod by také rád ozkoušel svůj šermířský um. Bohužel jsme vážili dlouhou cestu a ukout zbroj zabere nějaký čas. Bylo by možné si nějakou půjčit? Jsem si jistá, že má nejdražší tetička jistě myslela i na tohle.“ Naznačila své příbuzenství pro případ, kdyby to nebylo tak úplně jasné. A pokud to šlo, poprosila, jestli by tam nemohli případně i nakouknout a nějakou ozkoušet.
Podle množství přihlášených se zdálo, že bude ještě chvíli trvat, než všechny žádosti zpracují a bojovníky rozřadí.
„Zdá se, že bychom mohli mít ještě minutku volna… chtěl bys riskovat nějaký další pokus o vykrmování?“ pousmála se. „Vím, u kterého stánku tady mají ten nejlepší masový koláč.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Silas » 27 zář 2018, 01:53

Silas se na moment zamyslel. Očividně toho, že si ji vybral magický talent nelitovala. Silas taky nelitoval toho, že se stal zaklínačem. Samozřejmě to částečně nenáviděl, ale bavilo ho to. Možná by chtěl občas sedět a spravovat svůj... hrádeček. Klid, ženy a víno... ale zároveň by potřeboval mít tu možnost vzít meče a na týden zmizet lovit příšery. To byla ta část, která potřebovala akci... adrenalin.

Problém se zbrojí se poté také částečně vyřešil. I když to bude pravděpodobně nějaká slepenice z přebytečných kusů zplácaná tak, aby to trochu vypadalo... svoje to udělá. Uvidí se... I když není zaklínač zvyklý bojovat ve zbroji... nakonec to není tolik váhy, aby vás to nějak zabrzdilo... hlavně, když jste zaklínač a bojujete s člověkem ve stejné zbroji. Uvidí se, jak si ale Silas povede... třeba ho to začne bavit a bude si muset nějakou pořídit sám... tedy... možná bude potřebovat sponzora, možná svou drahou patronku.

Nakonec se trochu vzdálili a Elaine zmínila další příležitost k tomu se nacpat... což zaklínač často neodmítal, ale teď?
"Pokud chceš... já nechci bojovat s plným pupkem." Částečně ho i děsilo, kolik toho už za tu chvilku tady snědl a že pokud takto bude pokračovat... bude z něj nejspíše tlustý zaklínač. Úplně nevěděl, jak rychle člověk tloustne, natož zaklínač. On byl často rád, že se vůbec najedl, ale ztloustnout? To většině... naprosté většině zaklínačů nehrozilo.
"Ale nemáš pravdu. Nemůžu jen tak přijít a namlátit pár lidí. Bez tebe by mě možná vyhodili... a bez tebe bych neměl tahle fešná očka." Vlastně ani nevěděl, jak vypadá... nekoukal se do zradla, ale věděl že mu je Elaine nějak vylepšila.
"A... asi bych měl být rád." Trochu se k ní natáhl a zašeptal, aby to žádná ouška kolem neslyšela. "S manželem by sis služby jistého zaklínače nemohla dovolit." Spíš by ho ani neznala... ale to bylo jedno. I kdyby... se zaklínačem by se asi nezahazovala. "Co ale uděláme, když se mi turnaje zalíbí?" Zamručel a rošťácky na ni koukl. Věděl, že to spíš nepůjde. Bude ji tady muset nechat a vrátit se plnit rozkazy, ale třeba za pár let... někdy... po válce.
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 487
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Reginald » 27 zář 2018, 14:10

Tribuna
Damjan

Ninette se vlastně i docela bavila, když s mladým hrabětem mluvila, a zápolení sira de Jacques-Jacques a sira Aclassiho sledovala víceméně jen okrajově. Stejně ji to ani moc nezajímalo a nebavilo, Nicholas se pokoušel davům dokázat, že na něj nikdo nemá, a Aclassi se pokoušel dokázat sám sobě, že má na vychloubačného rytíře. „Před mým manželem mi ale raději nelichoťte, občas bývá velmi temperamentní,“ pousmála se na Damjana zrovna ve chvíli, kdy Rupert přetáhl Nicholase mečem po naleštěné přilbici. Dav se zprudka nadechl s obavami, aby se něco jeho miláčkovi nestalo, ale de Jacques-Jacques po chvilce zvedl ruku na znamení, že se nikdo nemusí bát. Ninette se jen ušklíbla, protože věřila, že Nicholas nemá v hlavě nic tak světoborného, aby toho byla škoda. Raději se obrátila ke své společnosti. „Má dcera určitě ráda poslouchá lichotky, drahý pane, ale planým plácáním ohraných frází ji spíš unudíte.“
Pozvánka na večeři byla předložena a přijata, stejně tak nabídka zbroje ze zásob Montylietovic zbrojírny. „Alberte, buď tak laskav a odveď pana hraběte de Foix ke stanu s výstrojí,“ broukla na sluhu, kterého si nechala zavolat, a ten jen s přikývnutím srazil paty a pokynul Damjanovi, aby ho následoval. Jen co zmizeli z doslechu a dohledu, Ninette spadl z tváře úsměv a nechala si nalít dalšího vína.

Stan s výstrojí
Damjan + Elaine + Silas

Sluha Albert dovedl Damjana ke stanu s nejrůznějšími kusy výstroje ve chvíli, kdy tam odvedl někdo od zápisového stanu i Elaine se Silasem. Ten někdo byl dokonce tak ochotný, že si zapsal na Albertovu žádost do listiny i jméno hraběte de Foix, než společně se sluhou ze stanu zase zmizel, aby ponechal pány jejich výběru. Ten byl opravdu velký, od lehčích zbrojí po těžké celoplátové zbroje, pár cizokrajných kousků ze Zerrikánie nebo Ofiru se tu také našlo. Mladík dohlížející na celé vybavení si pečlivě zapsal, co si Silas s Damjanem vybrali, aby věděl, kde to má v případě zcizení hledat, a když už tu byli tak příhodně oba dva, samozřejmě že šli do souboje spolu hned, co předchozí klání skončilo výhrou sira Nicholase, kterého rozlícený Aclassi praštil po vyhlášení mečem pod koleno a do žeber, až ho museli vyvést zbrojnoši ven. „Jako další se utká sir Rufus Reinier var Roxburgh a hrabě Damjan de Foix!“ Ohlásil herold a vyčkal příchodu obou jmenovaných. „Budete bojovat na počet doteků nebo do první krve?“ Zazněla jeho první otázka, zcela nezúčastněná, protože ji pravděpodobně vyřkl ten den už posté. „V prvním případě vám budou zapůjčeny tupé meče, v druhém případě si smíte ponechat vlastní nebo si půjčit jeden ze stojanu vpravo.“ Poukázal na zmíněný stojan a výběr nechal na nich.

Mimo herně:
Házíte si na boj se zbraní (bez síly, bez obratnosti...), kostky si neubíráte. V případě souboje na doteky vítězí ten, kdo třikrát přehodí hod soupeře. V případě souboje do první krve vítězí ten, kdo prolije soupeřovu krev, tj. přehodí soupeře o 6 (pokud hodí jeden 6, druhý musí hodit alespoň 13). Na post ode mě v případě více kol nečekáte.

Trhy
Rokytka + Dorian

Muž těkal pohledem z jednoho na druhého, jak mezi nimi lítala ta drobná pošťouchnutí, a byl rád, že je natolik zmaten, aby se nevěnoval faktu, že ho Rokytka drze sjela ohledně soutěží. Nakonec si to totiž rozmyslela, takže jí donesl misku hroznů. „Z téhle šťávy stejně víno nebude, holka,“ odmávl debatu o chloupcích, protože pan hrabě by nenechal hrozny na své víno vystavené hrozbě nákazy, kterou nepředstavovala ani tak Rokytka, jako jiné a daleko lehčí dámy spoře oděné, co se tu také poflakovaly a zkoušely se soutěžením dostat na večeři. A že Dorian tak hezky mluvil o hraběnce, mužík se na něj pousmál. „Paní hraběnka bude u večeře také, i lady Beatrice.“ Dodal, snad aby si mohl udělat zářez za dalšího soutěžícího. „Ta se sice letos oslav neúčastní, ale hraběnka z čestného místa na tribuně pozoruje probíhající turnajové klání, kdyby vás nelákalo soutěžení, drahý pane.“
You cannot spell assassin without ass, sass and sin.

Aktivní zcela mírně a bez příznaků.

| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 27 zář 2018, 15:19

Damjan ty dva zápasící zoufalce sledoval jen koutkem oka a se značným znechucením, které ale nedával příliš najevo; maximálně tak velmi nesouhlasným pohledem. „Díky za upozornění, budu si dávat pozor na jazyk,“ přislíbil s nepatrnou dávkou pobavení v hlase, ačkoliv dobře věděl, jaké zvíře je Andreas de Montyliet a že žertovat by s ním rozhodně neměl; naopak by si skutečně měl hlídat, co říká. Bylo mu naprosto jasné, že u večeře se hodně zapotí, ale bylo to riziko, které hodlal podstoupit.
„To rozhodně nemám v plánu,“ ujistil pak lady Ninette, když ho upozornila, že lady Beatrice sice ráda poslouchá lichotky, ale žádné ohrané fráze. Damjan moc dobře věděl, čím se své drahé ženě zalíbit či naopak znelíbit, ale přesto na radu své tchýně (ha, ha) zareagoval děkovným pokývnutím hlavy.
Když pak Beatricina matka zařídila, aby ho nějaký Albert ze služebnictva zavedl ke zbroji k zapůjčení, Damjan se znovu děkovně uklonil. „Mnohokrát vám děkuji, lady Ninette,“ zavrněl tím svým hrozně okouzlujícím hlasem. „Uvidíme se u večeře,“ ujistil ji nakonec, naposledy se pousmál, letmý pohled věnoval i dvorním dámám, a pak už následoval sluhu ke kolbišti.

A ve stanu s výzbrojí Damjana čekalo překvapení. Jestli milé či nikoliv, to sám nevěděl - spatřil tam totiž Elaine s tím jejím zaklínačem, kterého už zřejmě po jejím boku viděl, minimálně na belleteynových oslavách totiž měl tu šanci, i když tentokrát ten chlap neměl podivné kočičí oči. Zvláštní. Když je poprvé spatřil, vypadal zaskočeně a věru překvapeně - ještě aby ne. Věděl sice, že je Elaine Beatricina sestřenice, ale pravděpodobnost, že jí tu zrovna teď potká, nebyla příliš vysoká. „To je ale... milé překvapení,“ pronesl nakonec, jakmile si jej všimli i oni. „Dobrý den vám oběma,“ pozdravil a před Elaine dokonce maličko ohnul hřbet, aby se neřeklo. Byl přece gentleman.
„Rozhodli jste se pro trochu zábavy?“ pravil, ačkoliv to bylo očividné. Ve stanu se zbrojí se ale neměl v plánu příliš dlouho zdržovat, dokonce i ve výběru zbroje měl celkem brzy jasno - sáhnul po některé z těch lehčích, protože na těžké brnění opravdu nebyl zvyklý a neměl s ním prakticky žádné zkušenosti. A když se o chvíli později dozvěděl, s kým že to bojuje, polil ho studený pot.
Následně byl vyhlášen další zápas, a když zaznělo Damjanovo celé hraběcí jméno, pobaveně se ušklíbl. Když to takhle někdo nahlas křičel, znělo to zvláštně cize a tak trochu zábavně - on a hrabě, ha! Svého protivníka si změřil zkoumavým a značně podezíravým pohledem. Věděl, co je zač, a tušil, že dostane slušně na prdel. Kdyby měl byť jen pocit, že bude bojovat s někým takovým, rozhodně by lady Ninette nesdělil, že by to mohl zkusit. Prostě by pronesl, že se na to necítí, což by bylo jediné rozumné řešení, a dal od toho ruce pryč. „Doteky,“ navrhl, když jim byly předneseny dvě možné formy zápasu. Být jeho soupeřem kdokoliv jiný, zvolil by zápas do první krve, ale protože věděl, že je tenhle vykutálený Ruffus zaklínač, nejrozumnější bylo nehrát si na hrdinu a zkusit souboj na doteky. V tom měl totiž alespoň maličkou, velmi nepatrnou šanci na sotva znatelný úspěch.
„Hodně štěstí,“ pokrčil rameny, jakmile bylo dáno, jak budou zápasit, střelil posledním postranním pohledem po Elaine, a než vstoupil na kolbiště, nechal si ještě od některého ze sluhů sehnat stužku v barvách lady Beatrice, protože svůj úžasný bleděmodrý dloublet teď na sobě neměl.

Jakmile zápas začal, Damjan si dával záležet na tom, aby nezůstával stát na jednom místě a neustále pracoval nohama, aby svému soupeři co nejvíc ztížil možnost zasáhnout ho. Meč v jeho ruce byl těžší, než na jaký byl zvyklý, i když to byla tupá zbraň, a Damjan s ním několikrát zkusmo protočil v ruce, než se odhodlal k prvnímu výpadu proti zaklínači.

Mimo herně:
Pokud teda platí hra na doteky, tak házím na boj s mečem (3)
Damjan hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
5, 1, 5
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 728
Registrován: 11 bře 2018, 12:45

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Elaine » 28 zář 2018, 01:11

Silas se překvapivě zdržel nějakého dalšího nacpávání. Při jeho slovech o pupku si nemohla pomoct, aby nesjela na okamžik pohledem na zmiňované partie, a pak znovu zdvihla zrak a shovívavě se pousmála nad podobným přirovnáním. Těžko říct, jak se bojovalo s plným žaludkem, ale i když se zaklínač během jejich cest a následného pobytu tady… spravil, do pupku blahobytných pánů to mělo daleko. To spíš nabral na… těch správných místech. Při té myšlence se čarodějka na okamžik zasnila a pak si neznatelně, spokojeně povzdechla. Ale to už zaklínač pokračoval dál. A musela mu dát za pravdu. Kdyby nebylo jí, nejspíše by o podobnému turnaji vůbec neslyšel. Možná by ho přímo nevyhodili, ale jistě by se k němu chovali jinak. I když jí podobný výběr teta, ani strýc neschvalovali, byl tu jako její doprovod, host. Na druhou stranu, kdyby nebylo jí, neriskoval by život nějakou chatrnou výmluvou, proč ji vlastně doprovodil.
Když se k ní naklonil a začal šeptat, snažila se ignorovat teplo, které se jí při jeho slovech rozlilo kdesi za hrudní kostí a šplhalo jí do tváří. Napadla ji spousta poznámek, kterými by mohla zakontrovat. Pár škádlivých, na podobných místech nevyslovitelných. Pak cosi o domluveným manželstvích, kde platily nejrůznější… domluvy i ohledně lože. Nakonec ale rozhodla pro celkem krotkou odpověď, vzhledem k okolnostem. „Tak to máme oba štěstí, že žádného manžela ani nehledám,“ zašeptala s úsměvem.
Při jeho dalších slovech se jí úsměv jen rozšířil. „Pověsíme tvůj stříbrný meč někde jako trofej nad krb a napíšeme Varrenovi, že přišel o práci?“ Plácla bez rozmyslu veselým tónem. Protože ani on to nemyslel vážně. Na vážné plány do budoucna dnes myslet nechtěla, protože by se pak musela zavřít do sklepa na vinici příbuzných a nějakou dobu upíjet rodině ze zásob bordeaux. Dnes se mělo slavit, veselit se… a pít.

Ale to už si je odchytil onen sluha ze stanu a odvedl je oba dovnitř. Pokud si začal vybírat výstroj, chvíli ho pozorovala, zvažovala, jestli ho má nechat místním napospas hned, nebo zůstat poblíž, pokud by potřeboval pomoci utáhnout nějaký řemen, nebo něco podobného.
Z podobných úvah ji vytrhl hlas, který už dlouho neslyšela. Elaine se po něm ohlédla. Sice prohlásil, že jde o milé překvapení, ale výraz nasvědčoval tomu, že je všechno jen ne milé. Ji naopak vůbec nepřekvapovalo, že se tady objevil. Od doby, kdy ho viděla naposled, se tedy také… spravil. Alespoň, co se týkalo… upravenosti a odění. Ani nebyl cítit tak… nemocně. Také podle střihu a barvy doubletu v něm neomylně poznala toho drzouna z tribuny. Snažil se naklonit si budoucí tchýni?
„Dobrý den i vám, Damjane,“ prohlásila s vychovaným, odměřeným úsměvem.
Ruku k políbení Damjanovi nenabídla. I když ji to na okamžik napadlo, už jen pro to, aby viděla reakci Damjana, i zaklínače… ale nebyl čas, ani prostor ty dva navzájem představit. Jakkoliv mohla být ta šance malá… nebude riskovat, že by z Beina drobečka mohl najednou být pohrobek. Navíc by ani nešlo o skutečná jména. Velmi dobře si pamatovala, že Damjan se jí představil jako an Iasgair. Ve chvíli, kdy mu šlo o život.
A jak se zdálo, teď se snad o něj smrtka pokoušela znovu, podle toho, že byl na okamžik bílý jako stěna. V té chvíli si všimla mizejících stop po modřinách, které mu na bledé kůži vystoupily trochu výrazněji. Nedíval se na ni, ale na jejího společníka a Elaine si uvědomila, že i když měl Damjan o Belleteynu oči víceméně jen pro Beu, na Silase si asi pamatoval.
Nelíbilo se jí, že byl Damjan tak nezodpovědný, aby se někde zjevně porval, i když musel vědět celé týdny dopředu, že se něco takového chystá. Nelíbil se jí ani ten pohled, kterým si Silase měřil. Ale veškeré otázky a poznámky si vychovaně nechala pro sebe, na mužův dotaz ohledně zábavy se jen pousmála a případnou slovní odpověď nechala na Silasovi. Koneckonců to bude on, kdo… se bude brzy bavit.
A ještě, než ti dva „rytíři“ měli vyrazit ze stanu na kolbiště, ještě Silasovi položila ruku na paži, a když se k ní otočil a trochu sehnul, vzala jeho tvář do dlaní a krátce, ale důrazně ho políbila na rty. Nebylo to tak úplně podle etikety, ale měla své důvody. „Namísto zástavy, pro štěstí,“ prohlásila s potutelným úsměvem. A podobnou blízkost jeho obličeji využila ještě k tomu, aby se naklonila k jeho uchu a tiše, spěšně do něj vydechla: „Moc ho prosím nepocuchej. Pak ti to vysvětlím.“
A pak už elegantním krokem odplula pryč.
Měla celkem jasný další cíl cesty. Tribunu, odkud bude mít na ty dva dobrý výhled.

A to znamenalo posadit se poblíž tety, vychovaně přijmout nabízenou sklenici s vínem. „Skvělá slavnost,“ poznamenala k tetě s úsměvem. Nebyla to lichotka, ale pouhé konstatování. „Za ty roky jsem zapomněla, jak báječné bývají.“
Pak se zadívala dolů právě včas, aby zahlédla, jak po ní… nebo snad po její tetě? Damjan vrhnul pohled plný… no, zjevně nevěřil ve své vítězství. Elaine stiskla rty a ona okamžik se zatvářila bezvýrazně. Zachraňovat ho nebude, pokud o Beu tolik stojí, měl by být odhodlaný se probít přes celé hradiště zaklínačů.
„Co říkáš na účastníky letošního turnaje?“ nadhodila směrem k tetě konverzačně. Zajímalo ji to… a třeba se i dozví, co tady Damjan vlastně chtěl.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Silas » 28 zář 2018, 21:57

Silas se spokojeně pousmál, když Elaine zmínila, že manžela nehledá. Což mu vyhovovalo, jednak po něm nic takového nechtěla a taky to znamenalo že to třeba bude trvat o něco déle. A ohledně Varrena? Toho šíleného pisálka? Trpaslík by nepřišel o práci. Spíše by ještě víc vydělal, neboť o zaklínači co chodí po turnajích by jistě několik knih napsal, smíchal je s několika historkami a vytlačil cokoli by jeho čtenářky četly.

Poté už ale vyrazili do stanu, kde čekal další soutěžící. Co se Silasovi neblíbilo bylo, jak si je prohlédl. Vypadal... překvapeně. Takhle čekal, že se bude někdo tvářit, kdyby sem přišel zaklínač, ale Silas měl přeci očka normální, nebo ne? Po jeho slovech se to ale vysvětlilo. Očividně minimálně Elaine znal. A zaklínači hlavou začalo šrotovat jak dobře ji znal. Spousta jedniček a nul šrotující v jeho hlavě se spojovala do obrazců. Žárlil zaklínač? Možná... dosti pravděpodobně. Měl k tomu důvod? Kdo ví. Mohla to být historie... ale i tak. Nikdo nechce vědět o takovýchto věcech.
Byl ale čas vybrat si svou zbroj. Byl zvyklý chodit v čemkoli, co bylo splácané dohromady, ale tohle vypadalo dobře. Stejně, jako soupěř nebral nic těžkého. Prakticky si na doublet jen natáhl jednu vrstvu látky, která byla prošitá z kroužkovou vrstvou na místech, kde ji neměla chránit silnější ocel. Protože... pokud vám bodec kladiva prorazí plát, kroužková zbroj to nezastaví už vůbec... tak proč se zbytečně zatěžovat. A na to... to slabší kyrys, která chránil hruď, břicho a ramena. Do normální bitvy by si jej člověk asi nevzal, ale kde nebyl plát byly kroužky, takže dával zaklínači ten pohyb, co potřeboval a nebyl tak těžký. Nakonec sáhl po helmě... jen takový fešnější kyblík, potřeboval vidět co se stane, ale nechtěl dostat do hlavy... ani tupým mečem, hlava a nos, nic víc nepotřeboval ohlídat.

Nejspíše byl čas vyrazit, ale Elaine si ho ještě stáhla k sobě a políbila... což... zaklínač bral, jako pro štěstí. A rozhodně to schvaloval... více než to. Bylo to pro štěstí. Její další slova ale zaklínači opět roztočila kolečka v hlavě. Tohle asi bude muset prošetřit. Možná ne, řekla že to vysvětlí... ale i tak. Silas byl momentálně zvědavý jako opice. A částečně měl chuť svého soupeře prostě brutálně rozbít do plechové kuličky. Ale na druhou stranu... Elaine ho prosila. Navíc... vždycky ho může později otrávit. Ano... Zaklínač rozhodně žárlil. Ale ještě, než vylezl ze stanu, pohotově se rozcvičil... ručky, krk, trošku si poskákal na místě... nechce te si přeci natáhnout sval, když musíte dělat nějakou fyzickou činnost... jakoukoli... není špatné se trošku protáhnout.

Vyšli ven a Silas koukl po davu... pár lidí tady bylo. Silas nikoho neznal. Ale bylo mu to jedno, byl tady aby vyhrál. Hrabě Damjan de Foix. To si zaklínač zapamatuje na později... pokud bude potřeba. Herold se optal, jakým způsobem budou bojovat. Nejspíše se jako Silas nechtěl Damjan umazat od krve... od té jeho, takže vybral doteky. S čímž Silas souhlasil. I tupým mečem se dal zabít člověk... více než dobře, ale to zatím Silas neměl v plánu. Nehoda se občas stane, ale momentálně k tomu neměl důvod. Tupý mečík nebyl jeho meč, ale poslouží. Silas jej rychle potěžkal střídavě rukama odhadl, kde zhruba má těžiště. "Vám také hrabě de Foix." Pousmál se Silas a jeho orlí zrak zachytil i ten pohled po Elaine. Což mu připomnělo že ho má šetřit. Své drahé také věnoval milý pohled a vyrazil se střetnout s hrabětem.

Soupeř se ukázal, jako trochu aktivnějším, než co čekal. Ale zaklínač jej měl šetřit, navíc hráli na doteky, takže nepotřeboval hned vyhrát, ale raději si nejprve Damjana prověří, protože stejně tak může padnout do pasti. Silas si vybral spíše ekonomii pohybu, hýbal se jen když musel. Nezůstával na jednom místě, ale ani kolem soupěře netančil, jako to dělali jiní zaklínači. Protože pokud takto budou pokračovat déle... hrabě se unaví. Zaklínač se rozhodl hrát začátek defenzivněji, ale pokud hrabě bude jen pasivně tančit... rozhodně přehodnotí taktiku. Ale po přání Elaine... nebude do něj bušit jakoby ho chtěl opravdu zabít... prostě... bude něžný... jako s jižanskou paničkou.


Mimo herně:
Boj s mečem 5
Silas hodil/a 5d6 a součet kostek je 22:
5, 5, 3, 4, 5
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 29 zář 2018, 06:47

Novopečený hrabě kroužil kolem zaklínače odhodlaně, dokonce se mu chvílemi nebezpečně zablesklo v očích, protože ačkoliv měl pochyby o svém vlastním výkonu a jednoduše nevěřil tomu, že by měl šanci vědmáka porazit, odmítal cokoliv z toho dávat najevo, neboť si dobře uvědomoval, že ho sledují oči lady Ninette a nejen ty. A on vážně nepotřeboval, aby se tu o něm začalo povídat, že se mu rozklepou kolena, sotva se soupeři podívá do očí.
Naopak, Damjan byl celkem dobrý šermíř, a kdyby nestál zrovna proti Silasovi, možná by protivníkovi dokonce ukázal, zač je toho loket. Teď se snažil ukázat alespoň to, že ví, jak se s mečem zachází, a že to ví celkem dobře.
Jejich meče se po chvíli střetly, ale Damjanovi se nepovedlo protivníkovi dostat k tělu, i když se o to nejednou pokoušel a vkládal do toho veškeré soustředění a síly. Zato vědmák ho v protiútoku zasáhl, čemuž se novopečený hrabě ani trochu nedivil. Zkřivil ústa do nespokojeného úšklebku, ale neskuhral, nehrál, že ho zaklínač smrtelně zranil, a znovu se pokusil přejít do rychlého útoku ve snaze tohohle povedeného Rufuse zasáhnout. Jak na to všechno reaguje publikum, toho si moc nevšímal.

Mimo herně:
Boj s mečem 3
Damjan hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
2, 1, 3
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 21
Registrován: 30 kvě 2018, 22:15

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Dorian » 29 zář 2018, 07:39

"Ty bys to určitě zvládla taky, stačí jen zkusit," řekl Dorian s milouckym úsměvem, snažil se jí totiž pobidnout aby to také zkusila, nemohlo to přeci být tak těžké, pořád byly kuličky vína dost malinké na to, aby si je mohl do pusy nacpat kde kdo. A tahleta malička by to určitě zvládla taky bez většího dávení.
"Ale opravdu? Tak to kašlu na nějaké zápasy, pojďme soutěžit, půvabná slečno," nabídl se Dorian a odhodlaně se zaksichtil na počest svého rozhodnutí. Bylo to rozhodně příjemnější než se mlátit v ringu a společnost, kterou tak lehce nabil byla rozhodně příjemnější než kdejaký pobuda že zápasů.
"Ále copak já vím, jak přesně se dělá víno? Já jen vím že je lahodné!" pronesl slavnostně a poohlizel se po něčem, co by mohl zkusit on sám a co by nebylo vůči ostatním tolik nefér. A kde by se neuspinil, přece se nemůže před hrabenkou ukázat jako nějaký otrhanec, kdepak, to bylo to poslední po čem toužil.
A jakmile vzala dívčina hrozny, Dorian začal fandit jako poblázněná roztleskávačka, protože k tomu Rokytku konec konců dohnal sám a toužil vidět, jak se jeho hloupému fandění snaží skrze kuličky smát. Možná ji k tomu nedonutí, ale podpora je pořád úžasná věc, kterou by člověk měl rozdávat ostatním nehledě na to, o jak malichernou věc mohlo jít.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Silas » 29 zář 2018, 09:35

Zaklínač musel uznat, že Damjan se snaží... aspoň neprohrát na plné čáře. Šetřit soupěře mu stále blikalo, jako alarm v hlavě... na druhou stranu tam bylo také to slovo "Proč". Takže z toho co mohlo být pouhé ťuknutí byla stejně rána, jak ho učili při výcviku.
Co ale vědmák čekal bylo to, že se hrabě stáhne do defenzivy, místo toho ale začal opět útočit. Což mu vyhovovalo. Nemusel se příliš aktivně angažovat a jen čekal na další moment, kdy bude moct zaútočit. Na druhou stranu... to bylo možná pro hraběte lepší... přejít do obrany by znamenalo, že ho zaklínač ubije.
Silas nikam nespěchal. Držel si Damjana na vzdálenost meče a očekával lepší moment, kdy provést protiútok. Tedy... samozřejmě občas nějaký podniknul, ale to byly jen takové mávnutí klackem, aby se neřeklo. I když měl chuť kouknout po Elaine, jestli je spokojená se způsobem, šetření svého soupeře, neměl na to čas. Naučili ho dávat pozor na soupeře a okolí... ne sledovat co se děje na tribunách, které tam pro všechny potřeby souboje ani nemusejí být.

Mimo herně:
Boj 5
Silas hodil/a 5d6 a součet kostek je 12:
1, 1, 4, 3, 3
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků