QUEST: In vino veritas - D

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 31 říj 2018, 20:05

Damjan řekl svoje a neměl nejmenší potřebu cokoliv k tomu všemu dodávat - už bylo konec konců řečeno vše podstatné, každý přišel s nějakým názorem, a o tom, zda dopplerova hlava zůstane na jeho krku neměli rozhodovat oni. Sečteno a podtrženo, tady pro ně dobrodružství s ukradeným receptem očividně končilo; pokračovat bude až zítra, až vyrazí zjistit, kdo si toho chudáka doppleřího výrůstka najal, aby pro něj kradl.
Hrabě de Foix se držel blízko své ženy, která oficiálně ještě jeho ženou nebyla, a bylo mu upřímně jedno, jestli si někdo všímá toho, jak familiérně se k Beatrice zachoval. Tvářil se jako člověk, kterému už je momentálně všechno dokonale ukradené, a nejiný pohled vrhal i k Andreasovi de Montyliet, který se o chvíli později přiřítil do pokoje, zřejmě obeznámen služebnictvem o tom, že našli vraha. Totiž zloděje.
Poděkování i omluvu přijal bez mrknutí oka a ve tváři se mu nemihl jediný náznak toho, co si o tom všem myslí - hraběte de Montyliet pořád považoval tak trochu za osinu v zadku, člověka, který jeho a Beatrice připravil o jejich syna, tedy člověka chladného, sebestředného a toužícího hlavně po tom, aby nic neohrozilo jeho postavení a moc, kterým by poprask týkající se nemanželského dítěte Andreasovy dcery s pouliční krysou určitě docela zamával. Damjan to Beuščinu otci nikdy neodpustil a nebyl si jistý, jestli toho někdy bude schopen, ale až doposud byl ochotný udržovat dojem jakéhosi příměří.
Když ovšem zaslechl ten tón hlasu, jakým po něm Andreas švihl jako imaginárním bičem, napřímil se v celé své výšce a pocítil přitom, jak se citlivá ručička vah příměří vychýlila. Damjan věděl, že Andreas o něm ví, že není žádný hrabě a že to dítě, které Beatrice čeká, je jeho, ale rozhodně to neznamenalo, že by se zalekl a stáhl zpátky. Naprosto chladným a nebezpečně odhodlaným pohledemdával tchánovi jasně najevo, že ať už si na něj vymyslí cokoliv, on se nevzdá. Protože jestli se ještě před několika týdny byl ochotný o Beatrice do krve rvát, teď byl ochotný jít přes mrtvoly, protože už nešlo jen o ni, nejdražší ze všech klenotů, ale také o ten zázrak, který nosila pod srdcem. A jestli si Andreas myslel, že se hraběte de Foix zbaví a dítě odhodí někam do sirotčince, byl na omylu; Damjan tentokrát něco takového dovolit nehodlal. Nehodlal si znovu nechat sebrat to nejcennější, co na světě měl. Andreas de Montyliet měl možná nemalou moc, ale Damjan de Foix na tom taktéž nebyl špatně, co se vlivu týkalo. Měl svoje metody a měl svoje lidi a rozhodně se je nebál použít, i když nebyly zrovna čestné a obvyklé.
„Samozřejmě, jsem vám k službám, rád pomůžu,“ odvětil Damjan nakonec po kratičké odmlce, nicméně mluvil nepříjemně odměřeně a pohled z Andrease ani na okamžik nespouštěl. Peníze nepřijal, stejně jako cokoliv jiného, co by se dalo brát jako odměna za rozluštění záhady zmizelého pergamenu. On doufal, že za odměnu bude moci v Toussaint, u Beatrice, nějakou dobu zůstat - to mu ke štěstí bohatě stačilo.

Poquestová část:
Zbytek dne Damjan zřejmě strávil ve společnosti Beatrice, pokud mu to bylo dovoleno, ale večer dost možná zůstal ve svojí posteli, protože přeci jen nechtěl dráždit hada bosou nohou - jednou to stačilo. Co kdyby ho vytočil příliš a Andreas de Montyliet by mu poté odmítl dát ruku své dcery? Damjan toho chlapa možná neměl zrovna dvakrát v lásce, ale na druhou stranu s ním nechtěl vést žádné hloupé rozbroje - už jen kvůli Beatrice.
Rozhodl se hraběte vyhledat až druhý den po snídani - večer ho otravovat nechtěl, nebyl sebevrah, a brzké ráno taktéž nepovažoval za rozumnou dobu, už jen proto, že to Damjanovi po ránu příliš nezapalovalo a rozhodně nebyl příjemnou společností, dokud se pořádně neprobudil a nenajedl.
Když se však po snídani konečně dostatečně probral a nasnídal se natolik, aby nemusel být nepříjemný kvůli prázdnému žaludku, obrátil se na sluhu, který se zrovínka ochomýtal kolem v jídelním sále. „Promiňte, Alberte, mohl bych vás o něco poprosit?“ oslovil jej zdvořile. „Rád bych si soukromě promluvil s panem hrabětem... prozradíte mi, kde bych ho mohl najít?“ zeptal se, maje sice maličko sevřené srdce nejistotou, ale pro Beatrice by šel na konec světa. Jen by byl radši, kdyby se tou cestou na konec světa mohl nějakým způsobem vyhnout Beuščinu otci. Ha, ha.
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 487
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Reginald » 02 lis 2018, 20:46

Damjan

Albert se vždycky někde ochomýtal, vždycky byl po ruce a vždycky se tvářil naprosto stejně, tedy nijak. Předčil v této schopnosti dost možná i samotného Damjana, takže když ho dotyčný oslovil, nehnul ani brvou. „Jeho milost bude nejspíše ve své pracovně vedle knihovny,“ odtušil přesvědčeně, „mám vás doprovodit nebo najdete cestu sám?“ Zeptal se, zcela bez jakéhokoliv zabarvení hlasu, nedal ani najevo, jestli s něčím takovým souhlasí nebo nesouhlasí, ani co si o tom vlastně myslí. Očividně to byl velmi dobrý sluha.
Damjan opravdu mohl najít pana hraběte v jeho pracovně, zahloubaného do hromady popsaných vzkazů, krátkých dopisů a jiných dokumentů, které se na jeho stole stačily objevit víceméně přes noc. I tak ale po ohlášení mladého hraběte přijal, zatímco dokument překryl účetními deníky vinařství.
You cannot spell assassin without ass, sass and sin.

Aktivní zcela mírně a bez příznaků.

| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 02 lis 2018, 21:26

Při pohledu na věrného sluhu de Montylietů Damjana napadlo, kdo by asi vyhrál, pokud by se poměřovali v prázdných, nijakých výrazech - Albert totiž takové výrazy podle všeho zvládal naprosto bravurně a Damjan v nich také měl nemalý trénink. Jistě by to bylo zajímavé klání. „Díky, Alberte... Myslím, že to zvládnu sám,“ broukl ke sluhovi s jistou dávkou vděku a sebevědomí, protože vážně nepotřeboval vodit za ručičku a už vůbec ne před Andreasem de Montyliet.
K tchánově pracovně tedy dorazil sám, i když si nebyl jistý, kde přesně se ta pracovna nachází, ale dokázal si poradit. A poté, co zaklepal na dveře a byl vyzván ke vstupu, také vstoupil. Nemělo cenu dále otálet, Damjan tuhle důležitou a zároveň maličko delikátní záležitost potřeboval vyřešit co nejdříve, pro svůj i Beuščin klid. Potřeboval vědět, že dostane Andreasovo požehnání, ať už si o něm hrabě myslí cokoliv, a nebude od své ženy a dítěte opět odehnán. Dopustil to jednou v životě a neměl v plánu víckrát to opakovat, protože podruhé už by si něco takového neodpustil.
„Dobré dopoledne, hrabě,“ broukl se zdvořilou úklonou, jakmile proklouzl do místnosti a zavřel za sebou dveře. „Doufám, že vás nevyrušuji od něčeho důležitého - Albert mi prozradil, že byste měl být k zastižení právě tady, ve své pracovně,“ vysvětlil, když se zase napřímil a upřel pohled přímo na Andrease. Víc prozatím neříkal, čekal na ujištění, že neruší. Avšak ani v případě, že by mu hrabě naznačil, že přišel nevhod, nehodlal Damjan jen tak vycouvat - žádost o ruku lady Beatrice byla v jeho očích momentálně důležitější, než cokoliv na světě.
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 487
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Reginald » 03 lis 2018, 09:46

Damjan

Albert tedy nechal mladého pana hraběte, aby šel najít pracovnu jeho milosti sám, a dál se věnoval své práci, aby bylo vše perfektně připraveno na čas oběda. Damjan se tedy musel hraběti ohlásit sám, což se nakonec i stalo, a on se tedy doopravdy ocitl tváří v tvář svému tchánovi, který vůbec nevěděl o tom, že už jeho tchánem vlastně dávno je. „Dobré i vám,“ odtušil na Damjanův pozdrav zdvořile a mírně se pousmál, ačkoliv bylo vidět, že má v hlavě jiné starosti než culení se na nezdárného budoucího zetě. „Nevyrušujete, jde pouze o našeho dočasného hosta v cele, a o jeho historku ohledně dnešního setkání na rozcestí,“ odmávl to rukou, jakoby to nebylo nic důležitého. „Co máte na srdci, pane hrabě?“ Povytáhl pak obočí na čelo a zatvářil se zvědavě, přičemž obešel svůj pracovní stůl, bytelný to kousek dřevěného nábytku. V pracovně hraběte de Montyliet to celkově vypadalo velmi elegantně a nejen prakticky, vysoké knihovny zřejmě neskrývaly svazky určené ke čtení nebo výstavě, ale osobní spisy, dluhopisy a jiné pisy.
Andreas dobře věděl, koho před sebou má, ale onu předstíranou důvěru v Damjanův šlechtický původ neodhazoval ani ve chvíli, kdy spolu byli sami. A co víc, Andreas mezi informacemi o jejich mladém dopplerovi obdržel i jiné zprávy, které jen dokazovaly, že před ním stojí nejen otec nenarozeného Beatricina potomka, ale také toho už dávno narozeného. Jestli v očích své dcery mohl záležitost s Thomasem odčinit tím, že ji nechá si vzít obyčejného zloděje a vraha, otce jejích dětí, pak hodlal umlčet svou nelibost. Ostatně dámy z jejich rodiny měly všeobecně velmi zvláštní a kuriózní vkus na své partnery...
You cannot spell assassin without ass, sass and sin.

Aktivní zcela mírně a bez příznaků.

| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 69
Registrován: 20 črc 2018, 12:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Rokytka » 03 lis 2018, 10:10

Hobitka se k zaklínači radši už nevyjadřovala. Ačkoliv by mohla a nějaká ta hádka by třeba trochu uvolnila atmošku. Ale ona na to neměla náladindu. Ani trochu. Jen se ušklíbla. Když on dokázal očividně myslícího a cítícího tvora bez mrknutí oka odsoudit jako příšeru, nemohl se divit, když někdo stejně snadno odsuzoval i jeho. Ostatně sama odlišovala příšery a nepříšery dost jinak než ostatní a o vzhledu to vážně nebylo. Doppler klidně mohl být i šeredný stařec a mít navíc oslí uši a kravský ocas.
Ale bylo to jedno. hlavně, že už bylo všechno vyřešené, její jméno očištěno a může odtud konečně vypadnout. Už tak tušila, že si užije kopu protivných keců od jedné nejmenované zrzavé čarodějky, kterou nechala kdesi ve městě s tím, ať se zabaví a nedělá ostudu. Haha. Jaká ironie. Alespoň ty zákusky by jí ani měla vzít, když už se tu tak ochotně nabízeli. Zalepit jí pusu cukrem, to znělo jako dobrý plán. A pak už se jen usmívat a přikyvovat.
"Jediný, co si přeju, je shovívavost a lidskost," odtušila a pevně věřila, že přítomní budou vědět, co tím myslí. Pak hezky poděkovala, popřála hodně štěstí do života. Hlavně Bee, kterážto jí byla velmi sympatická, a pak se už pakovala. Hezky bosky a ve svých jednoduchých cestovních šatičkách, jak se na skromnou kněžku slušelo a patřilo.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 03 lis 2018, 10:43

Pokud byl Damjan ze soukromého setkání s Andreasem de Montyliet nervózní, nedával to vůbec najevo. Naopak působil zdravě sebevědomě a celkem odhodlaně – šlo přeci o jeho nejmilejší Beatrice, tudíž bylo v sázce všechno, co je mu na světě milé a drahé. Stát tu takhle před těmi dvanácti lety, kdy ho odtud surově hnali, zřejmě by se upřímně bál, jenže Damjan měl za sebou dlouhou cestu, která ho zocelila, změnila a díky které měl k tomu drzému pubertálnímu floutkovi už celkem daleko. „Pokud bych mohl být s čímkoliv nápomocen, stačí říct,“ zamumlal ochotně, jakmile mu tchán sdělil, co má zrovna teď na práci. Nečekal, že by ho Andreas něčím zaúkoloval, ale bylo zdvořilé se zeptat.
Když ho pak Beatricin otec vyzval, aby mu pověděl, co má na srdci, Damjan se na okamžik odmlčel a potichu se zhluboka nadechl, aby uklidnil srdce, které mu z ničeho nic splašeně poskočilo. Nedokázal zakázat své zkažené mysli, aby mu hned nenaservírovala temnou představu toho, jak by jeho život vypadal znovu mizerně, kdyby Andreas teď znovu rázně zakázal, aby se stýkal s jeho dcerou. Damjan to sice nehodlal dopustit, ale představivost je svině. „Nebudu chodit kolem horké kaše,“ pronesl po chvíli, jakmile se mu podařilo nabýt zpět na okamžik ztracenou sebedůvěru. „Chtěl bych vás požádat o ruku vaší dcery, pane hrabě,“ pronesl tak pokorně, jak navzdory své vzdorné nátuře dokázal, a upřeně se přitom na Andrease zadíval. „Mohu vás ujistit, že pro ni chci jen to nejlepší... i pro její děti,“ řekl naprosto upřímně, jen při slově 'její' mu maličko zakolísal hlas, protože mu podvědomí přišouplo na jazyk slůvko 'naše'. Nicméně vyznávat tu Andreasovi svoje city k jeho dceři nehodlal, jen v případě, že by od něj tchán chtěl slyšet něco víc, že by chtěl, aby ho Damjan svými slovy přesvědčil, že jsou jeho úmysly ryzí a srdce opravdu oddané Beatrice.
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Silas » 03 lis 2018, 20:42

Silas Andreasovu omluvu docela ignoroval. Bylo mu to jedno, i tak se ale usmál. Hlava mu už teď pravděpodobně zůstane na krku, z čehož měl převelikou radost. Když potom hrabě zmínil, že se stínáním hlav se počká, až vy ho vyslechne za pomoci zaklínače, Silas souhlasně kývnul hlavou. Z dopplera informace... cokoli vytáhne poměrně snadno, Silas z Nilfgaardského vězení poznal několik způsobů, jak na to. Ale počítal s tím, že v tomto případě toho ani nebude tolik potřeba. On to vyklopí všechno převelice rád a ochoten, že může být nápomocen, aby nepřišel o hlavu.

Když už byl klid a Silas mohl opět bezstarostně skotačit kudy chtěl, stejně jen došel k Elaine a natáhl se blíž. "Když už je klid, můžeme si promluvit?" Zašeptal a pousmál se. Sice už konečně dostal chuť na jídlo, ale jíst tak úplně nechtěl. Mohl už zase vypnout ten "zaklínačský režim" a vrátit se do starostlivého o čarodějku a ten druhý režim velel řádně ji pokárat za nezodpovědnost, neboť se zaklínačovo ochranitelské naštvání opět vracelo a musela se naučit že v případě příšer je moudrost a hloupost oddělena jen tenkou linií.
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 728
Registrován: 11 bře 2018, 12:45

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Elaine » 03 lis 2018, 21:50

Mladý doppler zjevně i chováním připomínal nezvedené, rozpustilé děcko, které si najednou uvědomilo, že jeho čin bude mít následky, ale ani tak svého činu a kouzla vyloženě nelitovala. Možná trošku. Zase na druhou stranu, když víte, že děcko má v rukou petardy a zápalky, radši si dáváte pozor. Zvlášť, když podle všeho nešlo o neškodné prskavky, ale pořádnou alchymistickou nálož. Elaine trochu zamrazilo, když Silas zmínil, že by se doppler mohl změnit na ghúla. Ale měla štěstí. Všichni měli štěstí, protože kdyby byl ten tvor byť jen o krapítek chytřejší, nebo zkušenější, třeba by ho ani neodhalili nebo by jeho chycení probíhalo mnohem, mnohem dramatičtěji.
Než však stačily emoce a názory v místnosti vzkypět či překročit únosnou mez, přišel strýček. Elaine neušla jeho výměna s Damjanem, ani to, jak otec Beuščiných dětí kysele zakontroval. Měla chuť stisknout rty. Těžko říct, co si milovaný její sestřenky myslel o společném soužití, ale asi si neuvědomoval, že si kromě Beatrice samotné bere i její rodinu. Bude muset překonat vlastní ego a naučit se s nimi vycházet, už jen kvůli Bee. A tohle rozhodně nebyl bůhvíjak skvělý start. V duchu skoro viděla tu napjatou slavnostní večeři o Yule.
Pak ale její zamyšlení přerušil zaklínač, který se k ní naklonil. Mile se na něj pousmála. „Ráda bych, ale myslím, že ta záležitost s dopplerem nepočká… víš, kde mě pak najít.“
Pokud Damjan vyloženě netrval na tom, že chtějí být se sestřenkou o samotě, nejspíš jí nabídla, že by ji prohlédla, nebo s ní zůstala, dokud se úplně neuklidní… prostě a jednoduše se ujistila, že podobnou lapálii přežila ona i to malé bez úhony. Rozloučila se s hosty, i s dvorními dámami a Rupertem, a vydala se zpátky k sobě… uklidit ty rozházené svršky... a kniha se taky sama nedočte.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 487
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Reginald » 04 lis 2018, 18:17

Damjan

Andreas se pousmál, když se Damjan tak ochotně nabídl. „Výborně, vaši pomoc probereme později,“ ujistil mladého hraběte, který možná nečekal, že bude zaměstnán, ale byl. Neměl se nabízet.
Samozřejmě čekal, s čím za ním Beatricin nápadník přijde, a stihl si moc dobře promyslet, co by znamenalo ho odmítnout a zakázat mu ochomýtat se okolo jeho dcery, a tak věnoval Damjanovi další úsměv. „Pokud vás moje dcera bude chtít, pak vašemu štěstí ani vašim dětem nebudu stát v cestě,“ ujistil ho, přičemž on neměl problém pojmenovat věci tak, jak jsou. Nepotřeboval další slova, přece jen o Damjanovi a jeho snaze být Beatrice na blízku věděl víc než dost. „Je vám samozřejmě jasné, že svatba bude muset proběhnout brzy, a že se na nějaký čas budete muset stáhnout z veřejného života... bude to pro dobro celé rodiny. Lovecký zámeček se zdá jako ideální místo pro strávení líbánek. Je tam ticho a klid, nejbližší vesnice je poměrně daleko.“ Vyjmenoval pár zásadních faktů. „Když si pobyt na čerstvém vzduchu prodloužíte, jistě to nikomu neuškodí. Takového tři čtvrtě roku by mohlo stačit...“ Odkašlal si významně.
You cannot spell assassin without ass, sass and sin.

Aktivní zcela mírně a bez příznaků.

| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 251
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: In vino veritas

Příspěvek od Damjan » 04 lis 2018, 21:40

Damjan v duchu dost možná mírně zaklel, když mu Andreas víceméně přislíbil, že pro něj nějakou práci určitě najde. Ale což, mohl si za to sám, neměl se nabízet... jenže to by zase vypadal jako nezdvořilý a neochotný hlupák, což nechtěl. A pokud pro něj Andreas neměl nějakou vyloženě otravnou práci, tak ji prostě bez řečí bravurně splní, aby dokázal, že nerozdává plané sliby.
Když pak Damjan zaslechl víceméně to, co chtěl slyšet, tváří se mu na okamžik mihl šťastný usměv; dokonce skoro opomenul vnímat fakt, že dal tchán jasně najevo, že děti považuje nikoliv pouze za Beatriciny, ale za jejich - za Beatriciny a jeho, hraběte de Foix. „Děkuji, velmi si toho vážím,“ broukl s koutky stále mírně pozvednutými nahoru. Nehodilo se to k němu, ale nemohl si pomoct. Ten úsměv nicméně na jeho rtech nevydržel moc dlouho - to, co mu totiž Andreas sdělil vzápětí, už se mu zase tolik nelíbilo, i když s tím tak nějak počítal. „Proti brzké svatbě pochopitelně nic nenamítám, naopak,“ přikývl, načež se na nějakou chvíli odmlčel a přemýšlel, co dalšího hraběti říct.
Namítat cokoliv na jeho oznámení, že by měli s Beou strávit líbánky na loveckém zámečku a ideálně se tam nějakou chvíli zdržet, nemělo smysl a bylo by to hloupé, to Damjan moc dobře věděl. A tak nakonec jen srazil paty, obrazně řečeno, a přikývl. „Nemohu nesouhlasit, pane hrabě,“ broukl. „Odpočinek na čerstvém vzduchu nám všem jistě velmi prospěje.“ Víc na srdci ani na jazyku neměl, a tak jen mlčky čekal, jestli mu hrabě nesdělí ještě nějakou báječnou novinku, kromě toho, že bude skoro rok trávit zalezlý někde mimo civilizaci s ženou, dětmi a loveckými chrty...
Když se nad tím však zamyslel, zase tak černě to nevypadalo - čas strávený s těmi, které miluje z celého srdce, bude jistě příjemný, a Damjan trochu klidu potřeboval. Neměl však v plánu skutečně tři čtvrtě roku ze zámečku nevystrčit nos - měl svou práci v Novigradu a už teď byl rozhodnutý, že bude pendlovat tam a zpátky, jak to jen půjde. Bude muset velmi slušně podmáznout nějaké mágy...
Obrázek
I'm not always sarcastic. Sometimes I'm sleeping.
♪♫♪

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků