QUEST: Kozel zahradníkem - D

[Varren]

Tajemný vousáč se bohužel neukázal jako moc velký mluvka. A ona nehoda s hráběmi mu na výmluvnosti příliš nepřidala. Varren se necítil v bůhvíjak vypravěčské náladě, takže protentokrát se zdržel historek, připravený naslouchat. Ale ono tak ani nebylo čemu. Svačinka proběhla ve velmi tichém duchu, až na pár pochval panu hospodáři na připravenou krmi. Trpaslík proto celkem ochotně uvítal, když se k němu pak Reginald připojil a mohli si popovídat alespoň v trochu relativním „soukromí.“
„Tak co, náš udatný farmáři? Jaké spodní proudy osudu tě zavály zpátky k domovu?“ dovolil si sice tlumeně, ale trochu přehnaně divadelně zamručet, když se kbelíky zamířili k nejbližšímu stromu pokračovat v údělu sběračů. „Naposledy jsme se viděli tehdy v Novigradu? Kolik už je to let?... Jak se ti celou tu dobu vedlo?“

Mimo herně:

Varren hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Niell]

Niella si naštěstí nikdo nevšímá, takže jedno velké plus. Hned po najezení se odebere opět k práci, snažíc se nemyslet na akci minulou a věnovat se jen práci, slamák zaražený hluboko do čela. Dosti nespolečenský tvor, dá se říct. Ale evidentně to nikomu z nich nevadí. No, jedině dobře. Niell by nebyl dobrý parťák na pokec. Stačí mu vidět, jak se někteří zdržují práce, jiní se pokouší uzmout trochu toho piva, co mu bylo zakázáno... Jo, pozorovatel je to dobrý. A podávat pak reporty panu Reginaldovi je věc další. Ten má ale teď svých věcí na starost dost, proto ho neotravuje a místo toho se chytne další práce, tedy sbíraní ovoce po mladém klučinovi.

Mimo herně:
Bum bác

Niell hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

[Belan]

Po neúspěšném pokusu vrátit placatku s brusinkovicí majiteli, který mi naznačil, ať si ji nechám, jsem chvilku pátral kam ji uložím. Nakonec jsem našel volné místo v opasku a zastrčil jsem ji tam. Po práci legraci, ale práce ještě neskončila, jen byla přerušena obědem. U něj bylo docela ticho, až na moji pochvalu nikdo nemluvil. Poslední sousto chleba se sýrem jsem pořádně zapil vodou a rozhlédl se, co tak asi zbývá udělat.
Já jsem se rozhodl začít shrabávat listí na hromady, aby se pak dalo snadno odvézt. Zrzka popadla další hrábě mířila s nimi někam dál do sadu, Kocour dělal čest svému jménu, neboť už byl na stromě jal se prostříhávat větve a Trpaslík mířil s Reginaldem směrem k domu. Ke stromu s Kocourem v koruně jsem dorazil chvilku po něm. “Když chvilku počkáš, tak ti tu shrabu listí. Větve se pak budou snadněji sbírat.“ Začal jsem rychle shrabovat listí pod Kocourem a pak i pod celým tím stromem na jednu hromadu. A doufal jsem, že chvilku počká a nepadne mi žádná větev na hlavu nebo za krk. Vyprázdnit prostor pod stromem od listí se mi povedlo celkem rychle, tak jsem se přesunul k sousedním stromům v řadě a tvořil nové a nové hromádky listí, zhruba pod každým stromem jednu. S tím, že se pak vezme zahlédnuté kolečko a odveze se listí na místo určení.

Mimo herně:
Větev za Krk?

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Reginald]

Jestli se chtěla Morgan vypařit a nechat ostatní, ať si hrabou, jak chtějí, měla k tomu výjimečnou příležitost. V tuhle chvíli se jí totiž podařilo být naprosto mimo jakýkoliv dozor, dokonce ani Niell neměl šanci ji zahlédnout a to mu uteklo máloco. Větší štěstí dnes snad už ani mít nemohla.
Kocoura Reginald sice upíjet neviděl, ale jak se tak mladý zaklínač koukal, jestli ho někdo nepozoruje, tak trochu se polil. Nic, co by neuschlo. Do větví se ale dostal bez problému.
Niellovi šla práce od ruky, nakonec se k němu připletly i obě fenky, aby mu dělaly společnost, což se vyznačovalo hlavně tím, že chtěly podrbat za uchem.
No a zatímco zrzavý alchymista šel pomáhat Kocourovi, Reginald kráčel s vědry a trpaslíkem k ovoci. „Ty nejspodnější,“ zamumlal v odpověď. „Spodničky a tak.“ Jeho pobavený úsměv se rozzářil o nějakou tu jiskřičku navíc. „Pár let už to bude a nevedlo se mi špatně. Jen jsem se musel znovu nějak dostat do tohohle... farmaření.“ Obsáhl sad a přilehlé okolí rozmáchlým gestem a s potěšením seznal, že celé okolí prokouklo a že už jim toho na práci vážně moc nezbývalo.

Mimo herně:
A poslední hod 1d6! V neděli vás utrpení zbavím

[Niell]

Niellovi práce opět utíkala, když se nemusel zabývat malichernostmi a svým zdravotním stavem. Dokud si ho nikdo nevšímal. Zase je o něco šťastnější a netrápí ho typické otázky. Že se ta ženská s nakousnutými hýžděmi rozhodla zmizet v nestřežené chvíli, to dokonale odignoroval. Na chvíli je rád, že se nemusí starat, co se kolem něj děje. Ne vždycky může každý mít přehled o všem, že. Taky docela missne, že se obě fenky řítí k němu a všimne si jich, až když slyší jejich ne zrovna tichý dech. No, nutno dodat, že se nepřikradly zrovna potichu, ale on si tak nevšímal svého okolí, že mu to uniklo a div s sebou znovu nekecl k zemi, když se o jednu málem přerazil. Nic takového se však nestalo a Niell si mohl zase oddechnout. Sedl si na bobek, aby mohl ty dvě řádně podrbat, jak se patří, jako by to nedělal každičký den alespoň tisíckrát denně. Tohle si však nejde odpustit. Vždyť ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka a tyhle dvě feny pro něj byly vždy pevným mostem, po kterém se dalo vrátit zpět, i když to vypadalo, že to zpět nepůjde. Jejich společnost vždycky uvítal.
Teď však bylo třeba znovu dát se do práce a ne tu jen postávat. Sad se sám do pořádku nedá. A když bude zahálet, nebude mu chutnat jídlo. A to by byla sakra škoda, vzhledem k tomu, jak výborný sýr pan Reginald má. A nejen to. Chviličku sledoval, jak se pan Reginald baví s malým člověkem. Neposlouchal je, to se nesluší, ale byli dost blízko a spousta věcí se tak nedala přeslechnout.

Mimo herně:
Puuuf

Niell hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Kocour]

Kocour zabrblal jakousi tichou, syčivou nadávku, když si zlil pivem košili, ale nenadával moc nahlas, protože nechtěl přitahovat pozornost - jednak nechtěl, aby se mu někdo vysmál do obličeje, a jednak by prasklo, že tu upíjí smetanu pivo. Napil se ještě trochu, než prchl za prací s vítězoslavným úšklebkem na rtu.
Ačkoliv se moc nerozhlížel kolem sebe, dobře slyšel, že není sám na místečku, které si vybral, a když po chvilce zapátral očima kolem sebe, nemohl přehlédnout zrzavou hřívu chlápka, kterého předtím ještě nikdy neviděl, ostatně jako devadesát pět procent přítomných. „Jo, tak já počkám,“ odkýval to, lehnul si na jedné silnější větvi, jako by byl skutečný kocour, a sledoval, jak se zrzek činí.
„Odkud ty jsi? Znáš se nějak s Reginaldem?“ zeptal se zvědavě, přičemž si chlapíka od hlavy k patě prohlížel. Nakonec se ale chopil své práce, jakmile bylo listí tak nějak shrabané a větve měly kam padat. Otázkou bylo, jestli nějakou tu větev nenásledoval k zemi...

Mimo herně:

Kocour hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Morgan]

Zrzka si hrabala a hrabala, očima ale šmejdila kolem a sledovala, co dělají ostatní, takže si ani nevšimla, že hrabe listíčko z jedné strany na druhou. Ten, kterému říkali kocour a měl fakt divný oči, lezl po stromu a pak se zapředl do hovoru ze zrzavým mužem. Oba se rozhodně věnovali víc práci, než svému okolí. Jejich otrokář Reginald se taky bavil s nějakým trpaslíkem, který měl nedávno fakt kliku při hrabání listí. Při tom pomyšlení zkusmo pohlédla na listí a napadlo ji, jestli by neměla podobné štěstí, když se tu daly najít jen tak volně se povalující poklady. Ale její jediné štěstí asi momentálně bylo, že si jí pan slamák a zbytek vůbec nevšímali. Udělala krůček za kmen stromu a opřela tam hrábě. Pak se k nim prostě otočila zády a ne moc velkým tempem prostě odcházela, jakoby nic. Když chcete nenápadně zmizet, tak předstírejte, že jdete jenom okolo.
Litovala prozatím jedině toho, že si nestihla vzít něco na památku. Něco, co by památečně střelila v prvnim vetešnictví.

Mimo herně:

Morgan hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Varren]

Trpaslík na podobnou odpověď zareagoval šibalským úsměvem. „Ty bývají samozřejmě nejzrádnější… Prozradíš starému příteli víc? Byly lněné, krajkové nebo snad hedvábné?“ Ale ať už se Reginald rozhodl svěřit, nebo to odmávl nějakou průpovídkou, trpaslík to zakončil: „Hlavní je, že ses v nich neutopil a našel jsi cestu ven. To je dobře.“
Při Reginaldově rozmáchlém gestu se zadíval kolem. „No, vypadá to skoro až moc na jednoho člověka. Ale koukám, že si umíš sehnat výpomoc. Na velké plány je vždycky lepší mít víc rukou jak ty dvě vlastní.“
Pak ale zalovil v kapse a ukázal mu drobný šperk na široké dlani. „Což mi připomíná... pan Málomluvný a já jsme našli taky takovou povedenou dvojku. Nenapadá tě povědomá spodnička... nebo ten pták zlodějská loupil jinde?“
Ať už byla odpověď jakákoliv, velmi rád pak vybídl Reginalda, aby změnil téma a pověděl mu o tom jeho slavném farmaření. Pak prostě a jednoduše zamířil s panem farmářem k nejbližšímu stromu s popadaným ovocem, na který Reginald ukázal a dal se do práce.

Mimo herně:

Varren hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Belan]

Byl jsem trochu napnutý, zda mě Kocour slyšel a počkal se stříháním. Pak jsem uslyšel že počká a lehce jsem se uklidnil. Následující otázky mě lehce zaskočily. “Původem jsem z Oxenfurtu. A Reginalda znám pouze jménem od té doby, co jsem ho potkal tady na křižovatce.“ “Ty se znáš s Reginaldem určitě delší dobu než já, že?.“ Jak jsem se motal pod stromem, tak jsem se podíval, jak se tam drží Kocour a dodal jsem. “K tobě se ta přezdívka kocour docela hodí. Jinak, já jsem Belan.“ Tak a teď se zeptá na ty rukavice. Každý se na ně ptá. Ale vždyť nejsou nápadné, ostatní lidé je taky často nosí. Po chvilce jsem dohrabal listí v okolí stromu a přesouval se vedle. “Hotovo, můžeš stříhat.“ A začal jsem shrabávat vedle druhého stromu na novou hromadu. Postupně jsem se propracoval kusem sadu. Možná bych měl ty hromady někam odvézt, aby je nerozfoukal vítr, ale kolečka nikde nevidím. A vlastně ani nevím kam bych je měl odvézt. Tak budu shrabovat dál a třeba na některou odpověď narazím. Na kolečka jsem nakonec narazil z druhé strany kůlny, kam to listí odvézt jsem stále nevěděl a koho bychs e na to mohl zeptat jsem v okolí neviděl, tak jsem shraboval dál.
Mimo herně:
Jdu se klouzat?

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Reginald]

Blížil se večer a s ním i konec galejí, které mohly některým zúčastněným připadat nekonečné. Bylo by bláhové myslet si, že se všichni prací v sadu náramně bavili, a Reginald byl možná občas snílek, ale rozhodně nebyl hlupák. Bezstarostně si však ještě nějakou tu chvíli povídal s trpasličím přítelem, kterého se soumrakem pozval ještě na dlouhé povídání nad vínem, až se všichni vypaří jako mlha nad ránem. Beztak už se to některým nepozorovaně povedlo, což byla snad jen Morganina smůla v konečném důsledku, neboť na ostatní čekal váček peněz a nějaká ta výslužka z domácí výroby. Belan si mohl ke svému štěstí placatku ponechat už napořád a Reginald mu ji ještě před odchodem dolil se slovy, aby se někdy zase stavil, že mu ukáže celou tu kouzelnou místnost, kde vznikaly nejen podobné laskominy tekutého štěstí, ale také jiné lektváry nejmocnější. Brblajícímu Kocourovi bylo dopřáno nakonec i to pivo, když už neměl v rukou držet ostré nástroje, a Niell byl poplácán po zádech. Bolela ho? Beztak by mu to neřekl. Bez delších proslovů se Reginald s každým rozloučil a popřál mu hezkou cestu, pokud snad ale byl cíl jeho cesty daleko, nechal mu prostor ke spaní na seníku, aby se nemuseli trmácet nocí. Bezmračná obloha slibovala sice krásný výhled na hvězdy, ale také pořádnou zimu, kdyby se rozhodli přespat někde na stráních...

Mimo herně:
Body:
Všichni šest, ende šlus.