QUEST: Velké stěhování - ND

[Irviel]

Scoia´tael, Yeá! | +

Elfka se na vůdce vědoucně usmála. "Ah, já obávám se, že tahle záležitost tajná, jak vy říct.. naše ušatá záležitost. Bohatá záležitost," řekla a ohlédla se po svých společnících. Zdálo se, že zatím nejsou nijak v ohrožení. "Moje nabídka být jednoduchá. Naše záležitost možná projede tudy," rozmáchla se směrem k celé cestě. "A možná ne. Ale my chtít jistotu, že neprojet. Pokud vy spolupracovat... dobrá odměna pro všechny," sdělila vůdci. "A jestli naše záležitost jet tudy, vy potřebovat naše pomoc, nebo raději zmizet," naznačila, že nejde nejspíš o žádný přepad zadarmo, ale že dost pravděpodobně dojde k boji. A v tom případě se hodí každá síla. "Jestli neprojet tudy, my zmizet a víc vás neotravovat," usmála se. Znělo to vlastně celkem jednoduše.

Počkala si na odpověď a pokud nedošlo k nějakým větším námitkám, rovnou navrhla, aby začali stavět zátarasy na cestu a zkrátka si zajistili nějaké výhody do začátku, pokud by došlo k boji tady. Přesto měla Irviel oči i uši na stopkách a pozorně naslouchala, jestli k jejím uším nedolehne některý z dohodnutých signálů.

[Fencaedan]

Veverky | +

Fencaedan, jehož výhodní skupině nic nestavělo cestu, se mohl plně věnovat určení místa přepadení. Byl již pěknou chvíli na cestě, když konečně jedno takové našel. Opatrně se rozhlédnul po okolí, ale zatím ic neviděl, ani neslyšel. Z jeho úst tedy vyšel skřek podobný skřehotání racka, tj. první smluvené znamení, upozorňující že se zastavil. Smluvený signál ještě dvakrát zopakoval. Jásat nezačal, jelikož pořád ještě neměl vyhráno. Zaprvé zde bylo riziko zaslechnutí racčího skřehotání nepovolanýma kulatýma ušima, zadruhé potíže jiné skupiny by nyní mohly hodně snížit jeho vlastní naděje. Teď bylo důležité počkat na odpověď od prostřední skupiny. Čekání si Fencaedanova skupina krátila tvořením první překážky na cestě. Fencaedan se přesně držel nastíněného plánu. Krátký úsek cesty byl co nehlouběji rozryt většími a delšími kusy dřeva. Mezi vzniklé rýhy bylo pohozeno několik kamenů, či středně velkých kusů dřeva. Za rozrytým úsekem bylo navršeno všechno dřevo, které bylo za danou dobu sbírání k dispozici. Tato druhá překážka již každopádně musela zcela zahradit cestu. Je logické, že když půlhodiny vršíte hromadu dřeva, nemůžete ji pak rozebrat za pouhých pět minut. Stopy se po sobě Fencaedan a spol, rozhodli zahladit rozrytím nejbližšího okolí cesty a zaházením tím co opadalo ze stromů. Na konci práce se každý ze čtveřice schoval za jeden větší strom, kousek dál od samotného kraje lesa. Jestli se do té doby neobjevily žádné známky přítomnosti průvodu boháče z Novigradu, bylo potřeba setrvat u tiššího trpělivého čekání.

Mimo herně:
Hod na plížení
Obratnost: 2 Plížení: 1

Fencaedan hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
1, 4, 6

Hod na smysly
Smysly: 1, Všímavost: 1

Fencaedan hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
2, 5

[Kalle]

Chceš-li okouzlit dívku nevinnou, staň se vojákem, staň se hrdinou! | +

I kdyby byl Albert překvapen i navenek, Kalle by to pravděpodobně vůbec nezaznamenal, a kdyby zaznamenal, rozhodně by ho nenapadlo, z jakého důvodu se tak jejich zaměstnavatel tváří. Kalle byl vždycky loajální tomu, kdo ho zaměstnával, a moc neřešil, z jaké části země pochází, což ho samozřejmě přivedlo i k tomu, aby dělal osobní stráž lady Vivianne, která ale zmizela někam kdovíkam. Teď patřila jeho vděčnost Albertovi, který plnil zlatem jeho kapsy, a jestli s ním šel nějaký Nilfgaarďan, tak by si toho Kalle dost možná ani nevšiml, i kdyby to měl vypálené na čele a mával mu nilfgaardskou vlaječkou před nosem. Což by bylo dost otravné a možná by někomu takovému jednu vrazil.
Hlídky byly rozestavěny a asi s nimi nikdo nic jiného neplánoval dělat, tak mohl Kalle jen doufat, že v pořádku dojedou až ke svému cíli. Sám kontroloval, jestli někdo moc nezahálí, protože Aeri neměla oči vzadu, aby na to mohla pořádně dohlédnout. K průzkumu terénu se přihlásila malá osůbka, což Kalle víceméně ocenil a jen tiše doufal, že když je tak malá, tak dělá i malý hluk.

[Shaelin]

HOJA HOJ HOJA HOJ V KRÁLI MÁME ZASTÁNÍ (to určitě) | +

No, Shae samozřejmě na rozkazy nečekala. Byla prťavá a hubená, v lese snadno ztratitelná a hlavně byla na tichý pohyb více než zvyklá. Jak jinak by chtěl člověk krást, že? Nebo půlelf, ono už je to jedno. A život na okraji společnosti s bandou stejně starých hovádek jí naučil své. Chvililinku ještě pochodovala s konvojem, než zahučela v lese.
Bylo hezké, být zase na chviličku sama a dělat něco, co jí prostě vždycky šlo. Jakmile se ocitla mimo cestu, rachotění vozů ustalo a jí obklopilo krásné lesní ticho. Dýchala opatrně, jako kdyby se bála, že i hlasitý nádech by jí prozradil. Držela se u zemi, využívala terénu a dávala si pozor na to, kam šlape. Pokoušela se nedržet se ani příliš blízko ani příliš daleko od karavany, kontrolovala, že je má pořád na své stranně. Často se zastavovala, poslouchala a skenovala očima okolí. Ani se vlastně nebála. Jasně, že o Veverkách toho slyšela spoustu a jejich činy byly často trochu moc krvavé, na druhou stranu, co dělali lidé s nelidmi? To bylo prostě špatné a Veverky se s tím snažily něco dělat. Nejednou zvažovala, že by se k nim přidala. I teď, jak seděla na bobku uprostřed lesa s hlučnou výpravou v zádech přemýšlela, že se prostě k nim jednou přidá a bude bojovat po boku jí podobných za práva a svobodu všech diskriminovaných. Tiše se znovu rozešla vpřed, plně se soustředíc na svůj úkol.

Mimo herně:
Hod na plížení:

Shaelin hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
3, 1

Hod na smysly:

Shaelin hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

A poněvadž je kostek málo:
Všímavost:

Shaelin hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Obratnost:

Shaelin hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4

[Zenn]

Potřebuju srovnat časové linky, takže napíšu jen krátce a potřebným - posty potřebuju hlavně od strážců a jde se na věc xD

Strážci | +

Nějakou dobu to trvalo, ale Shae odvedla svou práci dobře a vrátila se s dost cennými informacemi. Cesta před nimi byla dle všeho severněji zablokovaná dřevem a kamením (Krátký úsek cesty byl co nehlouběji rozryt většími a delšími kusy dřeva. Mezi vzniklé rýhy bylo pohozeno několik kamenů, či středně velkých kusů dřeva. Za rozrytým úsekem bylo navršeno všechno dřevo, které bylo za danou dobu sbírání k dispozici). A také odhalila přítomnost několika osob, i když počtem si nemohla být úplně jistá. Terén na cestě byl snesitelný, ovšem pod tenkou vrstvou ledu rozbahněný a bylo jasné, že úplně bez komplikací tudy prosvištět nemohou. Stromy kolem zase rostly dost řídce, což neumožňovalo zase kdovíjaké skrývání. Zdálo se, že mají jen jednu možnost a tou byl střet. Nicméně, mohli se na něj dík dívčině průzkumu připravit...

Elfové | +

U Fence panoval pořád stejný klid. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se v okolí něco dělo.
Zato Irvi stihla z banditů vymámit nenadšený souhlas o spolupráci a mohla začít řešit co a jak.

[Fencaedan]

Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme... | +

Jistě blátivá cestě nepřenášela zvuky cizího příchodu tak dobře, jako tvrdý terén. Fencaedana okolní klid nemohl těšit, neboť ho nenechával klidným. Čas čekání ho nechával na pochybách, zda se některé z okolností přesunu boháče z Novigrdu nezměnili. Trpělivost ale Fencaden neztrácel do té míry aby opustil svůj úkryt. Za svým stromem se jen spustil do lehu na břiše. Ohmatáním z nedostatku jiné činnosti znovu kontroloval mechanismus kuše. Sem tam se po zemi poposunul, tak aby lépe viděl kolem stromu. Co bylo nejdůležitější. Jeho uši nepřestávaly poslouchat a jeho oči neustále pátravě přejížděli po okolí. Kvůli opadání pozornosti se musel občas pohnout. Vrátil se tedy pokaždé do bezpečného krytu v porostu za svým stromem.

Mimo herně:
Fencaedan zkouší štěstí znovu

Hod na plížení
Obratnost: 2. Plížení:1.

Fencaedan hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
2, 6, 5

Hod na všímavost
Smysly:1. Všímavost: 1

Fencaedan hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
4, 1

[Shaelin]

Skříííítkové tesaři vylezte z mechu, chopte se náčiní a poražte Veverčičky! | +

Byla šikovná, Volavky by na ní jistě byly hrdé. Garet by jí určitě rozcuchal vlasy za dobře odvedenou práci, stejně tak Kvíteček se s Smítkem. Jé, ono se jí stýskalo. Hodně. Nicméně po cestě zpátky, zatímco se snažila zůstat soustředěná, se pohybovala stejně tiše a opatrně jako předtím,jen trochu rychleji. Věděla, co je vepředu čeká. Jakmile vylezla z křoví a vylekala při tom nějakého chlápka z karavany, zamířila si to k velitelce a tomu obřímu společníkovi. „Vepředu je zablokovaná cesta, šutry a klacky v kolejích, vozy budou mít s tím blátem a ledem problém. Taky jsem zahlídla nějaký osoby, zřejmě lapkové nebo Veverky. Ale nevím, kolik jich je,“ řekla co nejrychleji dokázala, zatímco z pouzdra na pásku vytáhla ostrou dýku a pevně kolem rukojeti omotala studené prstíky. Byla připravená zabíjet? To sice ne, ale bránit se připravená byla. Nic jiného jim totiž nezbývalo, než se jim postavit čelem. Možná ale, že jejich šance se opravdu zvýšila tím, že děvčátko pomohlo. I kdyby se stalo něco jó špatného, mohla alespoň mít dobrý pocit.

[Aerima Willtommen]

Strážci | +

Aeri se jemně zamračila, když jí bylo sděleno, jak to vlastně kolem vypadá. Blátivá cesta nebyla dobrým znamením, lidé na cestě, ti už byli skoro podezřelí. Představila si nejlepší možný scénář - nějaký mág je pošle pěkně tam odkud přišli bez sebemenších potíží. Jenže tady neměli mága, měli pouze tým lidí, z nichž Aeri valnou většinu neznala.
"Připravte se, nemyslím si, že ty osoby přichází v míru, buďtě obezřetní a najděte si někoho, kdo vám bude krýt záda. kdo ví, jestli jich část nepřijde zezadu. Pokud to jsou elfové, jejich hlavní sílou budou šípy. Což je nepříjemné vzhledem k tomu, kolik z nás bojuje poněkud... jinak než na dálku. Najděte si něco, za co se budete moci krýt, kdyby šípy opravdu přišly. " poznamenala Aerima a významně se na ostatní podívala, aby jim připomněla, jak důležé je, aby všichni přítomní chránili majetek onoho muže.

[Irviel]

Veverky | +

Nenadšený souhlas je lepší než žádný souhlas. A tak se Irviel spolu s ostatními elfy i bandity mohli pustit do úpravy terénu takovým způsobem, aby bylo možné projet možná akorát tak pokud jste místo kol měli vysoké nohy. Terén byl skvělý a materiálu dost, nebylo divu, že bandité si vybrali zrovna tohle místo na přepad. Největší zábrany tvořilo dřevo - od tlustých větví po drobné větévky, které se daly dobře zapálit. Řady ostřených klacků co nejvíc nenápadně zapíchaných v zemi byly pastí především pro koně, a před celou připravenou spouští zátaras čekal někdo, kdo měl za úkol se co nejlépe schovat a až vozy přejedou, shodit do cesty předem připravenou kládu, aby znemožnili únik stejnou cestou, kterou vůz přijede. Samozřejmě pokud by se vydali tudy. Pokud ne a Irviel by zaslechla znamení, nebo přiběhnul poslíček, hodlala to tu prostě nechat, a ať si to ti bandité hezky užijí...

[Kalle]

Já chtěl bych být ten nejlepší, jak nikdo přede mnou! | +

Karavana postupovala klidně, tedy až do momentu, kdy se stav cesty zhoršil a navíc se jejich rychlý posel vrátil s informacemi o pochybných osobách o nějaký ten kousek před nimi. Kalle se zamračil o něco víc než samotná velitelka výpravy a samozřejmě hned začal přemýšlet, co o takových situacích ví, ale došel k závěru, že lépe, než už to uspořádal, to asi nevymyslí. Navíc, byla tu Aerima, a on jí přeci věřil, že vše zvládne sama nejlépe. „Samotné vozy můžou poskytnout dostatečné krytí, když dojde na šípy,“ odtušil ke všem, které měl v doslechu. Kdyby jemu totiž někdo řekl, že si má prostě najít něco ke krytí, pravděpodobně by před sebe prostě dal meč nebo zvedl ruku, což by nebylo zrovna zdraví prospěšné. Kdyby jich bylo o pár víc, pravděpodobně by sám vyslal dvě skupinky těch obratnějších lesem, ale v tuhle chvíli bylo možná rozumnější jejich síly nerozdělovat, i tak to nebyla žádná přehlídka svalů nebo chytrých hlaviček. Raději obešel všechny ozbrojené a nabádal je k obezřetnosti, těm ostatním doporučil, ať si najdou krytí nejlépe hned. Nebo se taky mohli vrátit a zkusit to jinou cestou, žejo. Ti hajzlíci nemůžou být všude!