QUEST: Zkažená nevinnost - D

[Sygnia]

Plán s opatrným nadzvednutím víka byl chytrý, nicméně část vody se přeci jen vylila, což jsi mohl pocítit zvláště přitom, když se jeden šplouchanec ocitl i na tvém rameni. Ida zaslechla, že jsi pořád tady a spěchala dolů. "Viděla jsem je, jak mířili pryč. Skoro hned mi zmizeli z dohledu," bědovala. "Proč tady ještě... propána!" skoro vyjekla, když uviděla, jakou potíž jsi musel překonat, aby ses dostal ze své skrýše. Spěšně zapálila svíci. "Jsi si jistý, že o tobě nevěděl? Ani za mák by mě nenapadlo, že ten lavor odloží zrovna sem, moc se za to omlouvám!" očividně byla velmi rozrušená. "Nemám nejmenší představu, kam chodí, ani jak je to daleko. Nebudu se zlobit, pokud se nevydáš prohledat každou houštinu ven, abys je našel. Nebyl to tak dobrý plán," řekla rezignovaně. Očividně vůbec netušila, co dělat dál. "Prosím, že na mě kvůli tomu nezanevřeš. Potřebuji tvou pomoc. Nechám to na tobě, jestli riskneš znovu bednu, nebo budeš hlídkovat někde venku. Jen mě prosím té mrchy zbav!" Tahle zdánlivě jednoduchá prácička se očividně ještě protáhne.

[Atraen]

Trocha vody ještě nikoho nezabila. Sice to byla otrava, ale mokré rameno jednoduše otřel o nejbližší zeď a větší starost si s tím nedělal. Jen ať si s tím paní domu pak poradí. Ovšem to už si to k němu mířila vyděšená paní domu, která ihned začala cosi rozrušeně mlít. Naštěstí nemluvila moc od cesty, takže černovlasý pochopil, že už ti dva musí být hodně daleko, a nemá tedy smysl se skrývat u okna. Rychle proto vstal, aby si oprášil kalhoty a se založenýma rukama na prsou v tichosti poslouchal. A jen co se objevila skulinka, jak se potřebovala paní nadechnout, rychle vyslovil svou otázku. "Spíš mě zajímá, jestli jsi viděla tu druhou osobu? Nevšimla sis nějakých detailů?"

Nicméně tak jako tak nemělo smysl čekat. Každou minutu co tady mluví se mu vzdalují a tím pádem uniká i vidina lehkého přivydělání, což se už začalo maličko komplikovat. Snad není venku ještě tak velká tma a já budu schopný poznat stopy. Zaklínači jsou výborní stopaři, takže by to snad nemusel být takový problém. Nicméně neustálý příval splašených slov ženy už byl nesnesitelný, takže ji zvednutím ruky umlčel a řekl. "Podívám se po nich, ale nic neslibuji. Zkus mezitím vytřít tu podlahu, kdybych se musel náhodou rychle vrátit."
A s tím se přesunul ke dveřím, aby je opatrně otevřel a rychle vkročil do zvětšující se tmy. Na nic nečekal a rychle se sklonil k zemi, aby mohl jako stopařský pes obhlédnout otisky stop a případně vyčíst, s kým že má vlastně čest. Lidské stopy pravděpodobně půjde poznat snadno, ale více ho zajímalo, kdo je mužovým doprovodem.

[Sygnia]

Přestože jsi neměl jedinou stopu, rozhodl jsi se vydat do temné noci (dobrá, pro zaklínače nebyla tak temná, jako pro běžného člověka, ale o skvělé viditelnosti se vůbec nedalo mluvit už kvůli tomu, že po travnatých pláních se zlehka valila mlha). Když jsi oznámil Idě, že se vydáš jejího muže se sukubou hledat okamžitě, div neposkočila radostí. Ještě předtím ti stačila odpovědět na tvou otázku: "Detailů? Z toho úhlu a v takové tmě? Ne, viděla jsem jen siluetu rohaté ženské. A jak za ní můj muž peláší, dočista omámen," zavrtěla hlavou, jako kdyby sama nevěřila tomu, co viděla. Z jejího hlasu šlo vyčíst čiré pobouření, které už dávno muselo v intenzitě předčit její žal.

Ty jsi však už byl venku na stopě. Tedy... pokud se o nějakých pořádných stopách dalo mluvit. Pravda byla, že ještě relativně čerstvé mužovy stopy bylo možné rozpoznat celkem snadno, ale jen dokud jsi se nedostal na prostor za domem, který pravděpodobně byl občas využíván jako pastva pro ovce. Stopy lidí a stopy kopýtek se začaly míchat do sebe.

Vystačí si zaklínač se svými schopnostmi i na takovou záhadu?

Mimo herně:
Hod na obtížnost
Inteligence + smysly
Obtížnost: 8

Samozřejmě, kdyby se nepodařilo, byly zde i jiné možnosti. Například jít naslepo prohledat nejbližší křoví, vykašlat se na to a jít do krčmy, nebo se vyspat se na příští den a pokusit se sehnat více informací. Vše záleželo na tvé vůli a vše mohlo vést k lehce rozdílným výsledkům, jak už to u zaklínačských příběhů bývá.

[Atraen]

Samozřejmě nečekal, že by si žena mohla se svými směšně slabými lidskými oči všimnout něčeho více, ale pokud si nevymýšlela, tak mu alespoň potvrdila, že asi vážně půjde jen o sukubu. Ještě neslyšel o nějakém upírovi, který by měl rohy. Jistě, ještě neviděl ve světě vše a třeba nějakým způsobem vznikl nový druh, ale na to upřímně moc nesázel. Pokusil se ještě ženu uklidnit krátkým vděčným kývnutím, než tedy zamířil ven.
Tady byli zřetelné mužské stopy typicky se motající, jak je u opilců obvyklé a které vedli někam za dům, kde už to bylo složitější. Tady totiž je také pastvina pro ovce, takže se stopy smíchali do jednoho nepřehledného chuchvalce, ve kterém se dá orientovat jen těžko.

Mimo herně:
Hod na obtížnost

Atraen hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

Eyy

Tak nakonec si jeho smysly a jistá dávka inteligence poradila i s tímhle problémem a v tom totálním zmatku, který pod ním byl se takž takž zorientovat a rozeznat předchozí mužské stopy, které vypadali podstatně čerstvěji, než všechny okolo a po pár vteřinách pokračoval v pátrání. Pro jistotu ale zajel rukou nahoru a za doprovodu tichého skřípnutí vytáhl stříbrný meč z pochvy. Člověk si nemůže být nikdy jistý a zaklínač by měl být dvakrát tolik opatrný. Nikdy nevíte, co na vás ze tmy vyskočí. Těžko říct, kam ho stopy dále zavedou, ale tak jako tak pokračoval tím směrem, kam vedli nezapomínaje přitom občas zkontrolovat okolí a držet stříbrný meč v pohotovostní poloze, kdyby na něj skutečně něco vyskočilo.

[Sygnia]

Ukázalo se, že tvé zaklínačské smysly a schopnost dedukce si dokázaly poradit i s tak nepříjemnou situací, před kterou jsi právě stál. Přestože jsi zprvu ztratil stopu, když se začínala míchat se stopami zvířat, nebo se ztrácela v trávě, vrátil ses tam, kde jsi začal a pomocí logiky jsi odhadl, kam asi mohly směřovat dále - věděl jsi přeci, kde přibližně tehdy sukuba čekala, a pravděpodobně přišla z toho směru. Brzy sis potvrdil, že odhad byl správný, neboť jsi mužovu stopu znovu našel, a ačkoliv teď byla mnohem hůře čitelná, směr byl poměrně jasný.

Tvá cesta vedla chvíli po políčku kolem krajních domků vesnice, kde jsi však byl dobře skryt pod nízkým srázem. V nejbližším houští jsi měl trochu obtíž zjistit, kudy stopa vede dále, ale nakonec jsi ji našel - vedla úzkým koridorem stromů směrem k lesu. A nebyl jsi moc daleko, když jsi dostal další důkaz, že jsi na správném místě. Tvé trénované uši zaslechly zvuk typický pro akt rozkoše - tedy činnosti, ve které sukuby velmi vynikaly. Byl jsi blízko, nicméně jak ses přibližoval ke svému cíli, žádný zvuk už se neozýval. Pravděpodobně jsi právě zmeškal párty.

S taseným mečem ses dostal až do houští, kde jsi mohl pozorovat tmavou scénu - muž, který si zapíná kalhoty, a kousek za ním silueta rohaté ženy. Tvé možnosti teď byly poměrně omezené - mohl jsi vyskočit a jít rovnou za sukubou, pokusit se skrýt, nebo si promluvit s mužem. Vše co na téhle zakázce bylo divné, tě však najednou utvrdilo v tom, že něco není v pořádku. Zaprvé, tvůj medailon se pořád odmítal hnout, přestože jsi před sebou měl poměrně viditený důkaz o přítomnosti sukuby. Co však bylo zajímavější - za celou cestu houštím si neobjevil jedinou stopu kopyt, a ať jsi sebevíc napínal zrak, nedokázal jsi v siluetě před sebou vyčíst, jak se to s jejíma nohama má...

[Atraen]

Stopování pokračovalo. Naštěstí byl výcvik v Cidarisu natolik výborný a důkladný, že se dokázal černovlasý zaklínač docela dobře zorientovat i v takovém chaosu, který na zemi byl a docela rychle díky svému bystrému uvažování dokázal přijít na směr, kterým se dvojička pravděpodobně ubírala. Musel to být opravdu nesmírně vtipný pohled na přikrčeného zaklínače, který se div nedotýkal nosem hlíny jak se snažil hledat jakoukoliv stopu, která by ho zase posunula o kus dál. Tedy pohled by to byl, kdyby ho někdo v téhle tmě dokázal vidět. Zaklínač tak nějak předpokládal, že už musí být taková tma, že normální člověk už nevidí nic než tmu. On má však zmutované oči kočky, tudíž si s takovým problémem nemusí lámat hlavu. Nějakou dobu vedla cesta kolem těch posledních domků ve vesnici, kde ještě sem tam svítili olejové svíčky, ale většinou byla všude tma a všichni už v podstatě spali. Jenom on se tady trmácí pro pár drobných nocí za zamilovanou dvojicí, která už určitě hupsla do nejbližšího křoví.
Tuhle domněnku mu brzy potvrdili jeho vytrénované uši, které dokázali na poměrně slušnou dálku zachytit onen typický zvuk, který znamenal ... no však víte. Díky tomu si dovolil o trochu zrychlit krok a krapet se i narovnat. Nepředpokládal, že by teď dvojice kousek před ním dávala extra velký pozor na své okolí a beztak se oddávají jen sobě. Navíc už ho začínali z toho nepohodlí trochu bolet záda, takže byl jen rád, že si je může trochu protáhnout.

Teď však vyvstávala otázka, co dál. Tady v jeho křovinatém krytu ho pravděpodobně neměli možnost uvidět, ale konečně měl první vizuální potvrzení, že se nejedná jen o pouhý výmysl ženy v domě, ale doopravdy se tady děje cosi nekalého. Hlavně že si byl docela jistý, že je to opravdu sukuba, ale medailon jaksi odmítal spolupracovat. Ten krám zase blbne! Pomyslel si ztrápeně, než do něj pro jistotu dvakrát bouchl pěstí, ale tak jako tak se nic nestalo, takže otráveně protočil oči a raději se vrátil raději k přemýšlení, co by teď měl sakra udělat.
Sukuby byli sviňsky rychlé, takže by si neměl moc dlouho vyčkávat. Navíc neviděl po cestě žádné stopy kopyt a ani tady se nedalo moc dobře poznat, jestli je skutečně má. A to už je ožehavé. Nemůže si být jistý, kdo ta osoba v pozadí je, takže by neměl pravděpodobně dělat žádné ukvapené závěry. Ale už měl toho nočního stopování plné zuby a přišel čas to konečně rozluštit. Se znatelným zakašláním proto vystoupil ze svého křoví, aby s co možná nejtvrďáckým pohledem společně s rukama založenýma na prsou předstoupil před dvojici a zamračeně je oba sjel dosti důkladným pohledem. "Ale ale, copak to tady máme? Nevěrného manžela a sukubu? Kdo by to byl řekl. Příště zkuste být alespoň trochu tišší, nebo vzbudíte celou vesnici." Teď byl velmi zvědavý, jak se to celé vyhrotí. Tak napůl očekával úder pěstí od muže, ale zároveň měl i zdánlivě netečnou pravou ruku vlastně stále připravenou na to, aby sáhl po stříbrném meči (který už mimochodem dávno zase schoval), kdyby si to situace vyžadovala.

[Sygnia]

Rozhodl jsi se konat, věci tedy zákonitě musely nabrat rychlejší spád. Před tím, než si vtrhnul dovnitř jsi mohl všimnout, že dvojice spolu ani jednou nepromluvila. Oba si přišli jen pro jednu věc - a tu už také získali. Sukuba se otočila a několika krátkými kroky dala najevo, že už chce odejít. Muž ji doprovázel pohledem, než si také nakročil směrem k vesnici. A do toho momentu jsi vstoupil ty.

Mohl jsi vidět, že sukuba se zarazila - podle všeho šokem - neboť s touhle situací vůbec nepočítala. Ozval se zděšený vzdech a chvilkové pohupování na místě - co teď, má utéct, či zůstat? Nakonec to rozsekl muž před tebou. "Nejsi ty zaklínač? Tebe musela poslat moje žena, co?" Ačkoliv už musel téměř vystřízlivět, jeho motorika pořád nebyla úplně v kondici. "Na tuhle sukubu nesáhneš, je ti to jasný? Proč si nepromluvíme jako chlap s chlapem?" udělal krok k tobě, ruce ve vítacím gestu - a potom náhle napřáhl pěst s úmyslem tě udeřit. Tvůj odhad se ukázal být správný. A ty jsi mohl zaslechnout rychlé kroky pryč, jak se sukuba konečně rozhodla zmizet z dějiště.

Mimo herně:
Idin manžel
Síla: 1
Vůle: 1
Obratnost: 1

Hod na konflikt (jedno kolo). Muž udeřil silou:

Sygnia hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Atraen]

Vypadalo to, že spolu za celou dobu ani trochu nepromluvili, což bylo docela zajímavé. Tedy ne že by s tím měl černovlasý zaklínač zrovna moc zkušeností, ale vždycky si tak nějak myslel, že mezi sebou lidé při těchto ... věcech alespoň prohodí pár slov, když už nic. Tedy pravděpodobně spolu nebudou vést dlouhé rozhovory o vybraných tématech, ale to ticho jak se oblékali bylo opravdu zvláštní. Hmm zvláštní praktiky. Pomyslel si ještě, než se tedy rozhodl svým výstupem tak říkaje vstoupit na scénu. Pravda byla taková, že měl toho neustálého schovávání a špehování tak akorát plné zuby a chtěl mít tuhle tu poněkud trapnou věc co nejdříve za sebou, aby už mohl jít konečně spát, případně ještě zaskočit do hospody. Tak nějak nebral tuhle věc zrovna dvakrát vážně (pokud tedy nepočítáme permanentní podezřelý pohled, ale to je u něj normálka) a ani nepředpokládal, že by byl muž schopný mu jednu vrazit. Dost totiž pochyboval, že by se vůbec trefil. Na bystrou otázku odpověděl viditelným protočeným očí a slovy. "Zavedl mě sem ten váš hluk. Nedalo se to přeslechnout." Pak se ale muž před ním rozhodl konat. Přesně jak očekával ... vykročil k němu s pěstí a zjevně se ho chystal zasáhnout.
Černovlasý byl ale v pohotovosti a místo aby se mu snažil vyhnout, rozhodl se místo toho zkusit použít Aard a rovnou ho i vyřadit ze hry, kdyby se mu podařilo ho odhodit na kmen nějakého nejbližšího stromu, tak by ho mohl docela dobře omráčit a nemusel by se s ním moc zdržovat.

Mimo herně:
Hod na konflikt. Proti úderu pěsti házím na zaklínačské znamení - Aard.

Atraen hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

Jo, povedlo se. Nejen že se mu podařilo úspěšně složit znamení Aard, které samozřejmě muselo s mužem před ním pořádně zatřást, ale naštěstí to stihl rychleji, než ho mohl udeřit. Ovšem jaksi periferně zachytil, že se sukuba dala na útěk, takže měla několik vteřin náskoku. O týpka se už více nestaral, tak nějak nepředpokládal, že by už byl schopen mu nějak ublížit. Má už v sobě hodně piv a navíc dostal plný zásah Aardu. Ten se do rána určitě nezvedne.
Tím pádem zbývala ta "sukuba", nebo co to sakra je. Už od začátku se černovlasý zařekl, že ji samozřejmě nijak neublíží, ale na druhou stranu musí dostat alespoň slovní výhrůžku, aby se odsuď klidila pryč. Mohl by přijít někdo méně nakloněný domluvám a udělat s ní krátký proces. Tady v lese musela ta osoba dělat poměrně velký hluk, takže ji najít nemuselo být zrovna dvakrát těžké.

[Sygnia]

Tvá hbitá odpověď muže viditelně ještě více rozzuřila. Co mu to však bylo naplat, když se jen o pár okamžiků později ocitl ve vzduchu a pomocí tvého přesně mířeného znamení Aard byl omráčen o nejbližší strom? Tenhle nevěrník už pro tebe očividně žádný problém představovat nebude.

Hned, jak jsi mohl, vydal jsi se za sukubou. A ta se i přes náskok nedokázala dostat příliš daleko - o rychlosti se u ní rozhodně mluvit nedalo. Vlastně bys podle slehlé trávy mohl s klidem říci, že několikrát i musela zakopnout a spadnout na zem. Pravděpodobně jí tma dělala značné problémy a rovněž se nezdálo, že by někdy musela využít podobnou únikovou stezku. Dostal ses k ní prakticky během chvilky. Když si uvědomila, že nemá šanci, udýchaná rezignovaně klesla na zem.

"Nezabíjej mne prosím," vydechla. "Já... já nejsem žádné mostrum!" zvedla k tobě zrak. Ano, teď sis ji mohl konečně pořádně prohlédnout. Zkušeným okem zaklínače, z takové blízky, jsi poznal okamžitě, že se o sukubu nejedná - tedy alespoň ne tu pravou. Své vlasy měla dívka ukryté pod hnědými stébly, které poměrně přesvědčivě imitovaly vlasy divoženky. Zahnuté rohy připevněné po stranách hlavy byly pravé - pravděpodobně uřezané z beraní lebky. A skromný oděv, který zakrýval jen málo z jejího těla, perfektně a na míru seděl na ornamenty pomalované kůži. Nohy byly lidské - to už jsi mohl říci s jistotou. Přesto, to co jsi viděl před sebou jistě muselo stačit k tomu, aby se kdejaký vesnický pobuda nechal přesvědčit, že byl sveden magií sukuby. Jedna otázka - co byla zač - už tedy zodpovězena byla. A namísto ní, se hrnuly další - proč? Jak? A co teď s ní?

[Atraen]

Tak skutečně se mu podařilo trefit Aard tak, aby to jeho nebohého protivníka odhodilo přesně na nejbližší strom, takže se poté bezvládně sesul k zemi a rozhodně už nebude dělat žádné větší problémy. Mohl ho sice uspat mnohem jemněji pomocí Somne ... ale hej, tohle je mnohem zábavnější a navíc si musel škodolibě odpustit trochu páry, která se v něm za poslední minuty nashromáždila.

Dohnat domnělou "sukubu" pak nebylo nic těžkého. Očividně není moc stavěná na únik a při tom hluku, který při prodírání křovinami tropila by ji našel i slepý. A tak se stalo, že před ní černovlasý zaklínač stanul jen chvíli poté, co se rozhodla utéci. Teď si ji mohl také poprvé prohlédnout, takže ji několik vteřin sondoval zkušeným pohledem zaklínače, který se snaží určit vůbec co za příšeru proti sobě má. Imitace vlasů divoženky, beraní rohy připevněné na hlavě.
A žádná kopyta. Tohle není sukuba. Ani žádná jiná potvora. Dedukoval s chladnou hlavou, ale i tak se na ní musel hrozivě zamračit a založit si ruce na prsou, než stejně chladným hlasem odpověděl. "To posoudím já. Teď mi řekni co to má sakra znamenat? A pěkně od začátku." S tím se posadil na nejbližší pařez, aby mohl celou dobu tu osobu před sebou pozorovat a tiše si vyslechnout celá příběh, který bude jistě velmi zajímavý.