QUEST: Trable s piráty - ND

[Khabal Rantild]

Rozsah a tempo

Ideálně 2 příspěvky týdně, nejméně 1. Může být i víc, záleží na domluvě hráče a vypravěče, očekávám zhruba dva měsíce

Počet hráčů

Drake z Koviru, Azal, Arleight PLNO

Odměna

Okolo 13 bodů s tím, že mohu přidat i ubrat (např. za neaktivitu)

Obtížnost

Úkol zaměřený převážně na boj, sem tam se bude hodit i kapka inteligence.

Start a konec

Až se Quest naplní, tak se spustí, popřípadě dle dohody, pokud by někdo potřeboval počkat.

Úvod do děje

Skellige je tvrdá zem. A tvrdá zem rodí tvrdé může. Většina z nich rybaří, ochraňuje svůj ostrov, či bojuje za svého jarla. Ale ne všichni. Některým poctivá práce nevoní. Někteří radši okrádají své druhy. Místo toho, aby pomáhali udržovat vesnice při chodu, upředňostňují rabování a vypalování vesnic, přepadávají obchodní lodě, čímž mnohdy způsobí absenci životně důležitých surovin, nebo škodí všemožnými způsoby. Těmto lidem se říká piráti. Většina pirátů je neznámých, průměrných hrdlořezů s touhou nakrást si co nejvíce. Jsou ale tací, jenž díky něčemu, například kvůli své nadměrné krutosti, prosluli a stali se všeobecně známými a obávanými. Jedním z těch proslulých je i Ragnar Rudý. Krvelačný nájezdník, jenž zužuje převážně ostrov Faroe a jižní Ard Skellige. Obvykle jarl pověří několik lodí i s posádkou, aby zajistil pořádek a dané syčáky poslal na onen svět. Jenže v případě Ragnara to tak úplně není. Pro Šíleného Lugoše patrně nepředstavuje hrozbu, ten je navíc zaměstnán neustálými půtkami se svým severním sousedem, je tedy pochopitelné, že nechce riskovat ztrátu lodí a mužů. Co se ale pochopit nedá je nečinnost jarla Faroe. Jeho ostrov je terorizován nejvíce, lidé skoro hladoví a stejně nic nepodnikne. Ať je za jeho nealricitou cokoliv, několika mužům došlo, že to takhle dál najde. Postarší válečník Sigfreid, jenž kdysi bojoval pod Eistem, králem Cintry, kolem sebe shromáždil tři lodě a nezbytnou posádku pro ně. Zkušený námořník ale věděl, že tolik můžu mu určitě nestačí. Vydal se tedy do Novigradu, kde plánoval naverbovat žoldáky a námořníky na hon Ragnara Rudého.

NPC

Sigfreid - Velitel celého honu na na známého piráta, starší muž a veterán mnoha bojů

Ragnar Rudý - nechvalně proslulý pirát, víc o něm není známo, snad jen, že je nelidsky krutý

Eric - Zastupující velitel Sigfreida, zhruba čtyřicetiletý muž, skelližan jak poleno. Překvapivě umí číst, i když sem tam má problém rozluštit písmenko.

Starý Marlon - Starý muž, vypráví hrůzostrašné historiky o pirátském nájezdníkovi.

Mimo herně:
Informace o NPC se budou postupně doplňovat, stejně tak jako další, která bude hráč poznávat.

[Khabal Rantild]

Novigrad. Největší město na sever od Jarugy. Již na moři si lze povšimnout tří netypicky stavěných lodí s nízkým ponorem, které mají štíty připevněné na bocích trupu. Velice specifický je i styl zdobení přídě. Na rozdíl od lodí kontinentálních typů, jenž mají vepředu povětšinou nějakou osobu či obnaženou figurínu, nebo snad znak spojený s královstvím, pod které spadají, jsou tyto lodě okrášleny hlavami nestvůr, ať draků, či mořských hadů. Tři plavidla jsou hlídaná nebezpečně vypadajícími muži v kožešinách, sem tam je možno zahlédnout kus kroužkové košile. Je jasné, že se jedná o válečníky a nájezdníky ze Skellige. Právě v místním přístavu se rozhodl Sigfreid naverbovat potřebné muže na ulovení nebezpečného zločince Konkrétně verboval v laciném bordelu U Zkriplené Káči. Ať tě sem donesla vývěska oznamující nabídku práce, klevetění lidí, či prostá touha po ženách, máš nyní možnost přidat se k této výpravě, a i pro sebe urvat kousek bohatství. Jakmile vstoupíš do Káči, okamžitě tě do nosu udeří pach těžkých parfémů a levného alkoholu. Některé ženy tancují na stolech pro potěchu zákazníků, ti šťastnější, či spíše movitější jsou odváděni nahoru, do soukromých pokojů. Hned se na tebe začínají lepit prostitutky, však je to také jejich povolání. Pokud ale odoláš a pořádně se rozhlédneš po nevěstinci, můžeš spatřit v rohu muže velice podobným těm u lodí. Snad jen odložili své kožichy, ale naopak vynikla jejich tetování, často pokrývající paže, sem tam i tváře...

[Azal]

Azal, který si sice chtěl dnešní den užít s nějakou pěknou slečnou ale poté co vstoupil do bordelu mu něco nelíbilo. Bylo tam pár namakanej seveřanů, kteří prostě nevypadali jako typičtí zákazníci místního podniku. Čarodějovi to nedalo a musel si jít pokecat s tím největším a nejlépe oblečeným mužem. Přeci je s takovým člověkem nemluvíš každý den, možná z toho kápne i něco lepšího než byl večer s místní kurvou. Přeci jen nějaký ten měšec by se mu hodil. ,,Zdravím, vy nevypadáte jako někdo kdo by tu hledal potěšení od místních děvek." prohlásil Azal svůj sebevědomý dotaz ,,Mimochodem? Ty lodě venku jsou vaše? Vy se chystáte na nějaký výlet, pánové?" řekl celkem natěšeně, pokud jo mohl by jet s nimi určitě by se hodil, i když tedy podlahu umývat nebude.

[Drake z Koviru]

Z horního patra zrovna po schodech scházel mladý muž s kočičím medailonem kolem krku a s dvěma meči na zádech. Byl na rukou a v obličeji celý od krve - ale ne od své. Došel k bordelmamá a řekl si o svou odměnu. Nebylo to pro něj nic složitého, bordelmamá si všimla dvou dírek na krku jedné ze svých "holek" a dala to na vývěsku. Když si Drake všiml vývěsky, vydal se ke Zkripený káče, aby zjistil, zda jí pokousal nějaký druh upíra. Nakonec si jí odvedl nahoru do pokoje, kde se svlékli a ona se z ničehož nic proměnila v Bruxu. Mladý zaklínač ji odhodil pomocí znamení Aard a rychle sebral svůj stříbrný meč. Párkrát se rozmáchl a práce byla hotova. Dostal za to pěkný balík. Ve vedlejším rohu si všiml muže, jenž vypadal jako nějaký námořník a kolem něj postávalo pár městských rádoby hrdinů. Přistoupil blíže k námořníkovi a pravil:"Zdravím, jsem Drake z Koviru, zaklínač školy kočky, mohu se tázat, co se tu děje?" . Začala hrát levná kapela, všude bylo parfému, že se až dýchat nedalo a mladý zaklínač, vycvičen v kočičím stylu, čekal na odpověď...

[Arleight Primm]

Poněvadž znal podzemní tunely do Novigradu, vydal se do zkriplené Káči dokonce i Arleight, jen tak na skok, vyřizovat si vlastní pohledávky, ale jakmile uviděl muže že Skellige, probudilo to v něm podstatný zájem. Takže, jakmile vešel dovnitř a objednal si skopek, usedl k muži který zcela jasně patřil k těm venku.
"Viděl jsem že nabízíte práci," Nadhodil pouze Arleight mezi dalšími adepty o nějaký ten přivýdělek. Samozřejmě, uvažoval i o tom se na plavbu podívat snad jen díky tomu, že o Ruďasovi toho slyšel už hodně, vlastně mu byl celkem podobný. Pokynul Azalovi, protože s ním už se vlastně znal z časů minulých, když pomáhali Ajoyl.
"Kolik platíte?" optal se Arleight a pozvedl obočí v otázce na onoho může, ke kterému se hlásili i ostatní.

[Khabal Rantild]

Muž, na kterého promluvili nejprve mlčel a hodnotil je. Chlap, který na něj promluvil první byl… Jiný, než ostatní. Měl na sobě zbroj, kterou jaktěživ neviděl. Lehce exotický styl… Zajímavé. Stejně jako jeho otázky. „Jo, s klukama chceme vyrazit směrem k Emhyrovi, prý je tam teď teplo a povolnější ženský,“ ironicky odpověděl na chystaný výlet, ale než stačil pokračovat, sebevědomě k němu přistoupil další, neméně zajímavý muž. Ten na to šel zase přímo a jmenoval se Drake. Navíc, byl to zaklínač. O těch se vědělo, že to jsou řádní bijci, takový by byl jistě užitečný. Chtěl tedy oběma mužům zároveň povědět, co se chystá, ale přidal se další. Byl to poměrně mladý muž, ale měl podobnou motivaci, jako drtivá většina naverbovaných v Novigradu. Prachy. Když měl jistotu, že se k nim nepřidá už žádný další zájemce, představil se a začal mluvit celkově o náplni jejich práce.
„Jmenuji se Erik a jsem zastupujícím velitelem Sigfreida. Ten velí celé této naší výpravě. Jak někteří víte a někteří zase ne,“ nenápadně sjel pohledem k muži, který přišel jako první, „verbujeme muže na hon nájezdníka, raubíře a piráta, operujícího mezi pobřežím Faroe a jižním pobřežím Ard Skellige. Hledáme chlapy, kteří se umí ohánět se zbraní. Piráti jsou poměrně nebezpeční zkurvysyni a je jasný, že půjde fakt o kejhák,“ dokončil takový menší úvod, načež šáhl do kožené brašny, vytáhl čtyři papíry, každý zájemce jeden dostal a pokud uměl číst, mohl se podívat, co je zde napsáno. A pokud číst neuměl, bylo to stejně jedno, protože Erik každý bod zvlášť okomentoval.
„Jak můžete vidět, je tam napsáno na dobu neurčitou, nevíme, za jak dlouho toho paznechta chytneme, může to být tejden, ale klidně i měsíc,“ nakrčil čelo a podíval se na bod dva. Chviličku ho luštil, no nakonec na to přišel. „No jasně, zajištěná strava a ubytování,“ pokýval hlavou, „nažrat dostanete, to je jasný, kdo má rád solený vepřový, nebo solený ryby, ten si dokonce pošmákne. Co se ubytování týká, máme tři lodě, tak tam se snad nějak narveme. Není problém chlapi. Navíc dostanete od… ehhh… společnosti kožichy, aby vám neumrzla prdel. Na Skellige není takový vedro jak tady.“
Následovalo patřičné okomentování bodu číslo tři, který se týkal finanční odměny. „Po podepsání smlouvy dostanete každej na ruku tři stovky novigradskejch korun. Plus podíl na lupu, až najedeme tu jeho díru,“ pokýval hlavou.
Nastala poslední část smlouvy, a to dohoda o pohřebních výlohách. „No v podstatě jde o to, že vás buď hodíme se štítem do moře, nebo vás zapálíme. To je na vás, jen prosím, zaškrtněte, jaký způsob preferujete,“ pravil naprosto vážně. Podíval se po těch třech. „Máte nějaký dotaz?“

[Azal]

Azala mírně naštvala pasivní agrese, kterou k němu projevoval muž se, kterým mluvil a snažil se mu to vrátit nejlépe jak mohl. ,,Kdyby jsi v tý cestě potřeboval podržet za ručičku aby jsi se nebál, jsem ochotný jet s tebou jestli-že máš čím platit." podíval se na něj nejvíce smutně co uměl, i když jeho následující úsměšek to zkazil.
Když viděl starého známého usmál se na něj a pozvedl mu ruku, třeba si vzpomene na placáka, kterého si tu už jednou dali. Což mu připomíná, že by se ho někdy mohl zeptat jak to vidí s tou čarodějkou, ale na to budou mít dost času, jestli vyrazí společně na Skelige.
Azal si tedy poslechl Erika, který vykládal podmínky a takové ty základní blbosti o cestě. ,,300 korun není málo." pomyslel si Azal. A rozhodl se, že na výpravu pojede. ,,Nehodlám umírat, takže zaškrtávat nic nebudu." řekl Azal sebevědomě, a taky proč by měl umírat, je to jenom blbej pirát. Azal měl ještě jednu otázku ,,Kdy, že se vyráží?" podíval se na mořského vlka tázavě.

[Drake z Koviru]

Drake se zamyslel, nikdy před tím na svou smrt ani nepomyslel, vždy do každého boje nabíhal jako první a mlátil vše kolem hlava nehlava - a najednou si měl vybrat, jak bude s jeho tělem naloženo, pokud dojde na nejhorší. Nakonec vybral druhou možnost, představa že by jeho byť mrtvé tělo bylo sežráno mořskými potvorami pro něj byla nemyslitelná. "Mám jen jednoho dotazu" pronesl zaklínač hlubokým hlasem. "Máte s sebou nějaké brousky na meče? Moje meče už nejsou zrovna ostré a já žádný nemám, takový kovář by byl ještě lepší." odmlčel se a podezíravě si prohlížel ty druhé dva uchazeče.

[Arleight Primm]

Arleight si samosebou poslechl, co měl muž na srdíčku, kdyby se mu tu rozplakal, možná by ho i pohladil po tvářičce. Každopádně, zněl jako tvrdý chlap, odměna byla ucházející, solený ryby byly celkem příjemná změna od solené zvěřiny a co se týkalo kožešin? No, řekněme, že to bylo jen dobře. Konec konců, na Skellige ještě nebyl, ale hoši od tam vždycky přicházeli nabalení jak doutníky, které posledně vykšeftil s nějakým Ofírským kupcem.
Arleight tedy jen přikývl a krapet se zamyslel, jestli by náhodou pirát nenabídl víc. No, ještě měl dost času na přemýšlení, komu z nich dvou vlastně pomůže, přeci jen, na moři bylo dobře, vždycky se mu líbilo, jak to příjemně před spaním kolébá.
Arleight smlouvu samosebou podepsal, protože už jen vstupní sumička byla věcí příjemnou, i když měl peněz momentálně poměrně značné množství.
"Tak teda, vyrážíme?" zeptal se už jen, konec konců, nemyslel si, že je na co čekat, byl přímočarý a když už nějakou práci vzal, nebyl tu od toho aby rýpal a stěžoval si. Příroda ho naučila své. Jo a s Azalem si samosebou taky plácl. Nebylo proč ne.

[Khabal Rantild]

Eric hodnou chvíli probodával Azala pohledem, načež korbelem udeřil do stolu a srdnatě se rozesmál. „To bylo dobré! Vážně dobré!“ očividně se bavili dobře i ostatní Ostrované, protože se vzápětí hřmotným smíchem přidali k veselí. Vzájemné popichování k těmhle lidem patřilo a kdo se bavil podobně, bylo jasné, že si svého humoru užije dosyta. A kdo ne… Inu, bude muset stisknout zuby a přes onu skutečnost se přenést. I zaklínači odpověděl: „Jasně, až budem na lodích poptej se po Hirundovi. Je to spíš menší, ale namakaný chlapík, potetovaný ruce, toho nemineš, je to náš kovář. Dá ti ty tvoje párátka dokupy, ani nestačíš říct Kovir,“ poradil mu. Nově naverbovaní členové posádky se zdáli být nedočkavý, což asi problém nebyl, neboť Sigfreid chtěl stejně vyrazit co nejdříve.
„Myslím, že se můžeme vydat hned k lodím,“ prohlásil Eric, načež sebral od všech smlouvy a hodil si na tebe těžký kožešinový kabát. Stejně učinili i ostatní muži doprovázející svého velitele, načež se vydali ven z hospody směrem k lodím. Snad se za nimi vydali všichni tři zájemci o práci lovce pirátů. Když se přiblížili k trojici lodí, mohli si povšimnout vesměs nesourodé posádky.
Páteř celé výpravy tvořili prostí vojáci. Muži zvyklí rybařit, lovit, či provozovat jakékoliv užitečné řemeslo odložili pruty a vzali si meče, sekery a štíty, popřípadě luky a šípy, jak komu vyhovovalo. Na sobě měli kožené zbroje a sem tam nějakou helmici, v mnohých případech zděděnou po otci. Elitní část výpravy byli bojem zocelení válečníci, hlídající jarla a jeho panství. Jejich odění odpovídalo jejich postavení. Kroužkové zbroje, kvalitní meče a sekery, detailně malované štíty a ozdobené přilbice. Tyto dvě skupiny byli doplněny různou směskou žoldáků, ať už opancéřovanými rytíři, landsknechty, skupinkou elfských lučištníků stopařů, či jedním neustále klejícím trpaslíkem. Eric se otočil na nově příchozí. „Asi vás vezmu na mojí loď,“ pravil jim a mávl rukou směrem k lodi s přídí hada. Byla to opravdu krásná snekkja, dalo se poznat, že si dal řezbář na práci záležet. „Najděte si nějaký flek na spaní, Sigfreid přijde brzo, tak ať tu jste nastoupení,“ prohodil k nim. Každý si mohl zabrat místo na lodi, alespoň nějaký kousek na spaní. Mezitím se už najatí žoldnéři a Ostrované srocovali opět mimo loď, čekající na kapitána. Starý muž, kterému říkali Marlon, všem, kteří byli ochotní ho poslouchat, vyprávěl hrůzostrašné příběhy o jejich zamýšleném cíli. „… a říkají mu Ragnar Rudý, protože po každém nájezdu a rabování je krví zborcen od hlavy až k patě, ověšený střevy svých protivníků žere malá nemluvňata!“ vykládal starý muž.