Dryádčina nová blonďatá kamarádka se zdála být zabrána do polemizování s tmavovlasým člověkem-mužem jménem Lennarteus, a protože tomu zelená dívka příliš nerozumněla, raději se přidružila té asi-dívce, která byla tak nějak jiná, než všichni lidé, které zatím viděla. Zrovna se pokoušela rozkousat šišku. Nithé přemítala nad tím, proč by to vůbec někdo dělal a pro jistotu vyplivnutou šišku zvedla, aby prozkoumala, jestli v ní nebylo něco speciálního, o čem prostě neměla tušení. Kromě slin kočkodlačice však neobjevila nic, co by bylo navíc.
Nithé šišku nechala být, prsty otřela do nejbližší trávy nebo mechu a pak začala cupitat za Eshkou, přičemž napínala uši, protože si byla jistá, že Eshkha něco říkala, ale nevěděla co.
"Huh?" zeptala se jí, když si divná dívka asi popáté zamrmlala něco pro sebe. Pak ji však pravděpodobně nechala být, protože se z ničeho nic ocitla na naprosto úžasném místě.
"Ach!" zvolala, když si všimla prvních světélek kolem sebe.
"Óóó!" pokračovala a její rty se rozšířily v úsměv. Začala se otáčet kolem sebe a obdivovat všechnu tu krásu. Trošičku, ale jen trošičku jí to, co právě viděla, připomnělo Brokilon. Takový řidší, ale za to více prosvětlený. Nedokázala z toho spustit oči a radostí se začala točit. Přibližně v tu chvíli jí Světlomilka upozornila na to, že její kůže vyzařuje bledé světlo.
"Juchuchů," zavýskala a prohlížela si své vlastní ruce. Co tou dobou dělali ostatní jí bylo upřímně jedno. Během okamžiku se ztratila ve své lesní, světélkující pohádce.
Jakmile se něčeho dotkla, zářilo to. Nithé nelenila a začala se dotýkat všeho, na co přišla - samozřejmě opatrně, aby zdejšímu porostu nijak neuškodila. Roztančila se a smála se tak, jako kdyby si dala dávku koncentrovaného štěstí. Pak nějakou náhodou přitančila i ke Světlomile, chytila ji za ruce a roztančila i ji. A pravděpodobně by tančila do nekonečna, kdyby se jí do hlavy nevkradl jeden nápad.
"Tady!" zvolala, zasmála se a pak přišla k jakési rozložité rostlině, které se nejen dotkla, ale také ji úmyslně skrze dotek stimulovala, aby se rozzářila ještě více. Všechny lístky na moment zasvětélkovaly jako vánoční pouliční světla. Pak znovu, a znovu. Celá rostlina zářila a blikala jak divá a dryáda se smála, až dokud neusoudila, že by si asi měla nechat i nějakou sílu sama pro sebe, protože to byl proces unavující.
Nithé se svalila do jakéhosi mechu a chvíli odpočívala, přičemž zpozorovala velkého nočního motýla. Motýl jí přistál na natažené ruce a chvíli si tam jen tak lebedil. I jeho křídla plná stříbřitého prášku vydávala měkké, temně modré světlo.
"~Ty se mi moc líbíš, krásný vládce noci,~" špitla k němu a pak jej nechala zase odletět. Teprve po nějaké době si uvědomila, že před chvílí ještě měla jakési společníky, vyšvihla se a doběhla za nimi. Párkrát si poskočila a pak konečně začala jít poměrně normálně. A u toho si začala čistým hlasem zpívat ve starověké řeči - o stromech, mechu a o nočním motýlovi, který k ní přiletěl.
Přemýšlela, jestli by tady mohla zůstat. Vlastně by se jí dost líbilo tady bydlet. Tak moc okouzlená tímhle lesem byla. Nicméně něco ji z jeho překrásného snu muselo vytrhnout. Byla to přítomnost nepřirozeně dlouhé propasti, jako kdyby se sama země rozdělila vejpůl. Nithé do ní hleděla a i tam spatřila jakási světélka. Tahle však nejspíš nepatřila rostlinkám, nýbrž nějakým tvorům.
"Vlci propasti?" nadhodila a podívala se po ostatních, co si o tom myslí. Jak střízlivěla ze své pohádky, zkontrolovala, jestli někde nenechala svůj luk. A pokud jí vypravěč přál, našla jej na zádech a dokonce nepoškozen jejím blouzněním.
Všimla si kmenu, který spadl přímo přes propast. Přejít po něm dávalo smysl, nicméně Nithé byla opatrná a chtěla si být jistá, že nejde o nějakou zvláštní past. Vždyť všude kolem bylo tolik magických věcí, kterým nerozuměla! A tak se sehla ke kraji propasti a dotkla se delší větévky, která trčela dolů. Pomocí symbiózy se s větévkou pomalu plazila dolů - používala ji víceméně jako prodlouženou ruku k prozkoumávání. A také chtěla zjistit, jestli ta světélkující očka budou reagovat na podobný pohyb. Byla si totiž téměř jistá, že cokoliv zbrklého by mohlo spusti katastrofu.
Mimo herně:Symbióza - vůle+zručnost
Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
2, 5, 2, 6