QUEST: ZRÁDNÉ MALINY - D

[Elim Alerion]

Elim byl opravdu trochu nešťastný z doprovodu jednookého. Styl jeho humoru mu vůbec nebyl příjemný, ale snažil se nedávat to na sobě příliš znát. Z toho všeho co se tu stalo, to opravdu všechno vypadalo na lidi... za dob války mohlo být opravdu bezpečnější potkat smečku vlků, než bandu lidí...
"Zatoulané šlechtické děcko má oči a kouká kolem... a neplete se vám do cesty... tak snad expert promine jeho přítomnost..." zabručel Elim trochu nespokojeně. Kdyby tak jeho otec věděl, v jaké společnosti se tu teď pohybuje... to by bylo zle.
Brzy došli k rozvodněné řece. Elim, který byl zvyklý na řeky se trochu otřásl.
"Tohle je nehezky rozvodněná řeka... přeplavat bych si to opravdu netroufal... a pokud strhla most, tak bych si na ní netroufl ani na člunu... a s tímhle stavem vody tu brod asi hned tak nenajdeme... takže pokud jí někdo překročil, tak snad jenom po mostě..." řekl Elim. Plavat sice uměl, ale byl si téměř jistý, že plavat přes tohle by prostě nebyl dobrý nápad.
"Pokud tu řeku opravdu někdo překročil, někde kousek níž by mohly být stopy..." řekl celkem očividnou věc a vydal se také opatrně po proudu řeky.

[Zenn]

Partička se rozhodla zhýčkaně poputovat kousek podél naší překrásné říčky, by prý nějaký brod či můstek nezbořený najít chtěli. To se jim inu nakonec i povedlo a nalezli krkolomný můstek v podobě mohutného stromu příhodně spadlého napříč řekou. Zřejmě pozůstatek proběhlé bouře. Jeho zdolání nebylo nijak jednoduché, ale ani zvlášť obtížné a tak nakonec všichni s nohama suchýma stanuli na vytouženém druhém břehu.
Ale ztratili během toho hledání bezmála půlhodinu, nemluvě o tom, že na druhém břehu řeky nebylo jediné stopy. Celkově během celé té pátrací akce nenašli nic, co by nasvědčovalo prozřetelnému mazání stop pomocí prudkého vodního proudu. Co teď?

Mimo herně:
Jo sem unavenej z nic nedělání xP...

[Lyrn Rys]

"Kde sú čarodeji, keď ich mutant potrebuje?" precedil cez zuby zaklínač dostatočne hlasito n to, aby ho jeho spoločníci v hluku rieky začuli. Akiste existuje kúzlo na vyhľadávanie stratených osôb, alebo niečo podobné. Ak aj tú ženskú nikdy nevideli, na opačnom brehu predsa našli jej vlasy a pravdepodobne jej krv, a to by ako nejaká identifikácia objektu malo postačovať, nie? S týmito myšlienkovými pochodmi - popretkávaných prúdom tých jemnejších z jeho repertoáru vulgarizmov - sa podelil aj s ne-priateľmi. Narozdiel od nich, on bol paradoxne pomerne otvorený spolupráci. Nečakal na zázrak a vrátil sa po improvizovanom moste na opačný breh, keďže tm boli zatiaľ jediné stopy, ktoré mali k dispozícii. Možno aj zaklínačským očiam niečo uniklo, a ak nie, aspoň si svoju dôkladnosť overí. Hoci nestávalo sa mu, že by si niečo nevšimol, nie perfekcionistovi ako Lyrn.

[Elim Alerion]

"Nejlepší způsob jak přivolat čaroděje je začít na ně nadávat... " řekl zasvědceně Elim vzpomínaje na starý vtip, který mu vyprávěl jeho mistr. "Jakmile začnete nadávat na čaroděje, nebo ještě lépe na čarodějky, tak ve většině případů se jeden objeví hned za vámi, aby vás trefil do zad kulovým bleskem..." dodal stinnou stránku tohohle plánu.
Bohužel to vypadalo, že přeprava na druhý břeh byla nakonec k ničemu, protože žádné stopy po nich nezůstaly. Pokud překonaly řeku tady, tak po sobě nezanechaly stopy... pokud překonaly řeku člunem, tak nejníže tady, protože dál by je nepustil "most" po kterém přešli. Rozhodl se tedy, že zkusí jít po tomhle břehu proti proudu až k místu, kde na druhém břehu našly stopy. Pokud nenajde žádné stopy mezi těmito místy, pak břeh nepřekročili... a nebo po sobě nezanechali žádné stopy a jejich hledání bylo marné...

[Světlomila]

Lyrnův návrat na opačný břeh, kde se nacházely poslední nalezené stopy, nic nového nepřinesl. Oproti tomu všetečný mladý mág, který se rozhodl pro stejný postup proti proudu, avšak zůstávajíc na druhém, doposud neprozkoumaném břehu, narazil napřed na nepříliš výrazné známky lidského putování, poté už se stopy začaly shodovat s těmi, jež již odhalili.
Neomylně tak Elima vedly k začátku dalšího lesa, a pokud zvedl hlavu, mohl nad korunami spatřit slabě šedavý, k nebi se klikatící proužek nejspíše kouře. Jakmile dospěl na samý začátek stromořadí, spatřil ne krásný, prosvětlený lesík, jímž se ubírali na protějším břehu, ale kmeny hustě prorostlé křoviskem, kam až oko dohlédlo, s pokroucenými větvemi úzce propletenými, plnými ostře vypadajícími trny a při došlapu na hranici lesa zjistil změklou zeminu, která dávala tušit bažinovitost dalšího terénu. Sice nedosahovala hlubin k utopení, přesto mazlavou, smrdutou vodou pokrytou nahnívajícími listy se jistě bude muset brodit minimálně do výše kolen.

[Lyrn Rys]

Lyrn si overil, čo potreboval, a nezdržiaval sa na opačnom brehu, teda okrem toho, že si dobre zanadával. Nenašiel nič, okrem stôp, ktoré videli cestou. Tentokrát sa však rozhodol havranie vlasy odložiť do svojej brašny, ak by náhodou malý aristokrat mal pravdu, a oni by natrafili na čarodeja. Alebo čarodejnicu, čo by samozrejme Lyrn uprednostnil.
Keď sa vrátil, videl, ako sa Elim celkom múdro rozhodol pátrať po pokračovaní stôp, a zaklínač usúdil, že by mal ísť v jeho šľapajach, lebo ak to chlapča padne do rieky a on ho vytiahne, možno sa mu nejako - finančne - odmení. Zamyslene sa uškrnul, keď z provizórneho mosta zoskočil na breh, a rozhliadol sa, aby lokalizoval Arleeho. Dúfal, že nezdúchol.
Nech si však v duchu vtipkoval ako chcel, mal akési nutkanie mať Elima na očiach a nerozdeľovať sa. Predsa ln, tak chalan vyzeral ako niekto, kto by sa dokázal brániť asi tak ako tá, zrejme unesená, ženská. Prečo naňho nepočkal? Lyrn pokrútil hlavou a svižne zamieril k postave, ktorá našťastie v okolitej krajine takmer žiarila. Keď ho dobehol, ak ho dobehol, zistil, že ponad stromy stúpa niečo ako dym.
Počkať, čo to má znamenať, je to oheň? Začal vykrúcať nosom ako lovecký pes s úmyslom zistiť, čože sa to pred nimi deje/stalo, ale aróma niečoho, totiž bažiny, bola naozaj prenikavá. Skúsil teda načúvať, ale jeho snahu možno marila rieka. Zdalo sa mu veľmi podozrivé, že dym vo víchrici stúpa nahor... Spýtavo pozrel na Elima a prípadne Arleeho, čo o tom súdia a čo si myslia že by mali, ako tím, urobiť.

[Elim Alerion]

Na Elima se přeci jen usmálo štěstí a po chvíli hledání našel stopy. Zřejmě tedy opravdu překročili řeku v tomhle místě. Rozhodl se, že bude chvíli stopu sledovat. Asi nebylo moudré vzdalovat se od ostatních příliš daleko, ale během dne to tu prostě nevypadalo tak nebezpečně. Cesta ho dovedla až k dalšímu lesu, který ale vypadal o poznání méně příjemně, než ten předchozí - byl plný křovin, trní a nebezpečně mokré země, vlastně spíše močálu. Elim měl sice dobrodružnou povahu, ale brodit se po kolena v nepříliš čisté vodě, která navíc nehezky zapáchala... řekněme že to nebylo zrovna něco, po čem by toužil. Boty by pak mohl nejspíš vyhodit a to byly relativně nové...
Když se koneně otočil, aby svolal ostatní, tak si všiml, že zaklínač ho sledoval, což bylo dobře, nemusel se pro něj vracet.
"Zrovna jsem se chtěl pro vás vrátit..." řekl Elim jakmile ho uviděl. Zněl u toho celkem upřímně.
"Tak jaký je plán teď? Asi jsou tam někde... ale brodit se touhle břečkou se mi vůbec nechce..." řekl zcela otevřeně. On nebyl zaklínač ani dobrodruh, nebyl zvyklý na... méně přívětivé stránky přírody.

//Mimo hru: Nevím proč, ale "malý aristokrat" mě hrozně rozesmálo

[Arleight Primm]

Pokud tady Arleight byl taky na něco jiného, než prudění, pak to bylo strkání nevinných lidí do hnusných cest a krajinek. Koukl se na ty dva, kteří se patrně koukali, jak se tedy dohodnou a Arleight se na ně podíval s mírně nechápavým výrazem, nad čím to vlastně vůbec přemýšlí. Cesta vedla tudy, no ne? Nebylo proč se jí vyhýbat a pokud se snad někomu zdála poněkud nepříznivá, to bylo nejspíše proto, že byla.
"Ale, ale, slečinky," ozval se Arleight a chytil je okolo ramenou s krapet škodolibým výrazem, "přece se nebudete vyhýbat trochu horšímu terénu, ne?" řekl a povzdechl si nad jejich nerozhodným pokukováním na tu scenérii. A ať už chtěli či nechtěli, rozhodl za ně tedy, že se vydali skrze nepříznivé podmínky hledat tu ufňukanou chuderu, která se ztratila.

[Zenn]

Přestaňme se věnovat takovým blbostem, jako je dým stoupající k nebesům vprostřed vichřice, jež hrozí koncem světa, neb to je prostě pouze fail našich unavených pídžejů (nech brouka žíííít) a s příběhem to nemá nic moc společného. Řekněme, že na tomhle břehu už tak moc nefučí. Však tu pro vás máme jinačí polízanice, takže se vám po tom snad stýskat ani nebude…
Jelikož Arlee zavelel a vtáhl své dva kumpány do spárů místních bažin, čekal trojici docela nepříjemný zážitek plný zatuchlého smradu, bahnité vody až po kolena, mazlavého bahna v botách a svírajícího končetiny tak, že byl každý krok téměř hrdinským počinem. A ani části těla nad úrovní kolen neměly být ušetřeny. Po nich se pro změnu sápalo všudypřítomné větvoví, mnohé opatřené trním, zapichující se v lepším případě do oblečení v tom horším do kůže a hlouběji. Přičemž ani meč čistící cestu by tomu nedokázal dokonale zabránit, dík hustotě porostu.
Však z bažin se neměli vymotat bez újmy (pár škrábanců a mokro v botách se přece za újmu nepovažujte, nebuďte měkoty) a nebyl to nikdo jiný, než náš sebevědomím hýřící jednoočko, kdo ve chvíli nestřeženou do bažiny zahučel až po pás a vzápětí zjistil, že pro všechno to těžké husté bahno není schopen udělat jediný krok.

[Elim Alerion]

Elimova touha po dobrodružství narážela na nedobytně zdi jeho odporu k té odporné bažině. Nakonec ale situaci vyřešil páskáč za něj. Jeho krásné a drahé boty a kalhoty byly náhle zničeny. Nedokázal si představit, jak tohle bude vysvětlovat, až se vrátí domů. On byl vícehrabě de Alerion, nebylo jeho místo nasazovat svůj život za životy ostatních. A rozhodně by neměl být po kolena v bažině. Jeho žaludek se zahoupal, ale naštěstí vydržel. Udělal krok, pak další... a ještě jeden. Při představě, že se takhle bude brodit delší dobu se mu svíral žaludek. Bude rád, pokud v bažině nenechá botu. Teprve při té myšlence ho napadlo, že by taky dost dobře mohl zapadnout a utopit se. Ačkoliv se velice snažil čistit si cestu mečem, tak mu ostré hroty drásali i zbytek oděvu a málem mu shodili baret do bažiny. Proto ho raději schoval. Litoval teď úplně všeho... proč se sakra nechal na tohle vůbec přesvědčit?
Po chvíli se přistihl, že místo pečlivého našlapování už jde jen z povinnosti. Musel se víc soustředit, jeden špatný krok se mu mohl stát osudným. Ale to už před ním jednooký náfuka zapadl do bažiny až po pás.
"Ale né... neříkejte že jste tam zapadl... protože já nemám sílu na to, abych vás vytáhl..." řekl. Možná zaklínač měl dost sil, aby ho vytáhl z bažiny, ale on sám určitě ne...