QUEST: Zkažená nevinnost - D

[Sygnia]

Fracek se z tvé reakce na svého "ducha" málem potrhal smíchy. Zřejmě ho pobavil i nějaký z aspektů, který ti nebyl znám. Naštěstí, Olda byl dost pozorný a neváhal tě poučit. "Není to tak moc dávno, co se to v Rožnicích exorcisty hemžilo. Silné hnutí Věčného ohně," vysvětlil. To mohla být užitečná informace - na podobném podhoubí se vyplatí dávat pozor na to, jaké názory jeden říká nahlas.

***

Dát přednost spánku před nočním dobrodružstvím byl pravděpodobně velmi dobrý nápad. Nutno říci, že i přes tvrdost postele jsi se vyspal velmi dobře. Ráno tě probudil sluneční paprsek, který dírou ve střeše mířil přímo do tvého obličeje. Když jsi se rozhlédl, zjistil jsi, že chatrč vypadá ještě mnohem hůře, než se ti zdálo při návratu z krčmy. V opačném rohu místnosti se válel starý kocour, který z tebe nespouštěl zrak a podlaha i nábytek byly překryté silnou vrstvou prachu a špíny. Přes všechno, co Fracek tvrdil, ženská ruka mu pravděpodobně v tomhle domě chyběla. A když jsi si vybavil díru ve střeše... tak vlastně i ta mužská. Nejlepší věc, co jsi mohl udělat, bylo vytratit se ven a trochu své současné působiště prozkoumat. Vlastně by se hodilo sehnat si i něco k snědku.

Když jsi vešel do druhé místnosti, zjistil jsi, že Fracek ještě spí. Když zavrzala podlaha, jen s sebou škubl, cosi zamumlal, a spal dále. Mohl jsi ho vzbudit, ale kdo by stál o další nezadržitelný proud keců? Navíc, z hluku venku jsi měl pocit, že už minimálně polovina vesnice je vzhůru!

Rožnice v ranním slunci vypadaly poměrně idylicky - vesničané pracovali před svými domy, nebo mířili na pole. Děti rozpustile běhaly kolem domků a chatrčí a u kapličky se tvořil hlouček staroušků. Od zdejší pekařky se linula vůně čerstvě upečeného chleba a kdosi v dáli hrál za doprovodu bečících ovcí na píšťalku. Jako cizinec a zaklínač jsi vzbuzoval v tvářích všelijaké reakce, ničím se nelišící od těch, se kterými jsi se setkával kdekoliv jinde.

Jedna z místních žen tě zpozorovala při věšení prádla a v šoku upustila právě vypranou košili na zem. Vypadala nejistě a vystrašeně - kdykoliv ses na ni podíval, uhnula pohledem, ale jinak jsi cítil, že tě celou dobu pozoruje. Trvalo hodnou chvíli, než se odvážila promluvit. A než tak udělala, pořádně se rozhlédla, jestli ji někdo nepozoruje."Ty jsi... opravdu jsi zaklínač?" zeptala se stydlivě.

Mimo herně:
Až se vydáš do vesnice, hoď si kostkou na smysly. Za každým násobkem dvojky se skrývá bonusová informace.

[Atraen]

Alkohol v jeho mysli naštěstí v daném okamžiku nebyl ještě na tak velké úrovni, aby mu unikla slova Oldy, která vypadala že byla pronesená značně nerozvážně a pěkně pod opileckým vlivem, o to více se lze ale spoléhat, že budou pravdivé. Tak on někdo vážně šmejdil v téhle rozkošné vesničce po nějakých nadpřirozených věcí? Směšné. Ovšem i tak to schoval kdesi do svého vědomí jako zajímavou informaci, o které by snad poté mohl zjistit více.

Ovšem přesuňme se na ráno, které začalo přímo ukázkově. Nejen, že se černovlasý zaklínač vypsal tak říkaje dorůžova, ale navíc ho nesužovala žádná kocovina ze včerejší propité noci, za což může děkovat všem bohům. Alespoň bude mít jasnou mysl. Tohle přímo idylické ráno trochu kazilo ostré ranní slunce, které se mu škvírou ve střeše přímo trefilo do jeho obličeje, takže zaklínač nejdřív jen nabručeně vyfoukl trochu vzduchu, než zamžoural zpoza rozespalých očí na toho starého kocoura, co ho už pěkně dlouho docela nevychovaně očumoval. "Kšá!" Rozehnal se po něm ostrým slovem, než se vysoukal s postele a trocha prošplíchnutí studenou vodou probrala doposud unavenou hlavu natolik, aby rozeznal stále spícího Fracka na podlaze, což bylo vlastně požehnání. Zaklínač ho totiž podezíral, že mluví i ze spaní. Z jeho současného stavu ho ovšem nehodlal probouzet, tak se navlékl do pohodlné bílé košile a tvrdých kožených nohavic obvykle sloužících jako část brnění, než si přes záda připnul oba své meče. Bez těch samozřejmě nemůže jen tak vyjít ven! O medailonu ani nemluvě.

Mimo herně:
Smysly: 1

Atraen hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Vesnička vypadala přesně jako na těch pár obrazech, co měl za svůj život možnost vidět. Ano, takhle se kreslili idylické vesnice. Jakoby snad obyvatele netrápil ani ten nejmenší problém a žili si poklidně své nudné životy stranou od všeho okolo. Bylo jasné, že se sem absolutně nehodí a bude na sebe přitahovat nežádoucí pozornost a pohledy, na které je ovšem zvyklý. Takhle se na něj dívají všude a někde i dokonce hůř. A i když nepochyboval o tom, že by neměli místní problém s tím ho vyhnat, prozatím to vypadá, že jsou ochotni jeho přítomnost strpět. Jen do určité doby, samozřejmě.
A protože neměl černovlasý momentálně nic na práci, nenapadlo ho nic lepšího, než si onu vesnici pořádně projít a ujistit se, že je to skutečně ten ráj na zemi, jakým se jeví. Sem bych se mohl vracet na zimu. Napadlo ho náhle. Takhle na jihu určitě nebudou zimy moc silné a pokud by se všem ukázal jako veskrze mírumilovný (!) zaklínač, třeba by mu nějaký dům prodali. Samozřejmě až by na něj našetřil. Nebo by mohl bydlet v hostinci. Jelikož měl Áťa ukrutný hlad, byl prvotně přitahován příjemnou vůní pečiva, které místní pekařka právě pekla. Omámen tou lahodnou vůní tím směrem zamířil, aby zmíněnou paní pozdravil krátkým pokývnutím hlavy, než pronesl. "Zdravím. Můžu vás už takhle brzy poprosit o půlku chleba? Samozřejmě zaplatím." Než před ní zamával pár kovovými mincemi, kdyby snad pochybovala o tom, že na to skutečně má.
Jen co se dohodli na ceně, už si to vykračoval dále s ještě horkou půlkou bochníku v ruce, zatímco stále zaujatě pozoroval vše kolem sebe. Z rozjímání ho vytrhl až šokovaný výraz jakési ženy, která ho už podle jeho mínění pozorovala delší dobu a teď jako v šoku upustila čerstvě vypranou košili. No i takové reakce nebyli nic nového, takže černovlasý prostě zastavil a trpělivě čekal, až se vymáčkne. Jistě, že je zaklínač! Kdo jiný by asi měl na zádech dva meče a oči jako kočka? S povzdechem do sebe dopravil zbylý kousek chleba, než si oprášil ruce o kalhoty, pomalu se otočil a odpověděl. "Jistě že jsem. Zabiják potvor, vědmák a postrach mladých panen. Vy jste kdo?" Na zásady dobrého chování by se nemělo zapomínat, takže tázavě povytáhl obočí a vyčkával.

[Sygnia]

Bonus č.1
Na malém plácku kousek od pekárny, který pravděpodobně sloužil jako miniaturní tržiště, jsi si všiml zrzavého hubeňoura, pihatého snad až na řiti. Na hlavě měl čapku a vedle sebe komínek knih, které měly pravděpodobně svá nejlepší léta dávno za sebou. Chlapík semtam vyvolával něco o prodeji a půjčování, nicméně už od prvního pohledu bylo jasné, že se v Rožnicích podobnou činností nemůže uživit. Pravděpodobně šlo jen o nějaký koníček. Ty jsi čtení zrovna neholdoval, ale dalo se předpokládat, že tenhle člověk je ze zdejších krajanů jedna z největších studnic informací.

Bonus č.2
Když jsi procházel kolem kapličky, všimnul sis hloučku starších lidí, kteří se zde scházeli na modlitbu. Když jsi však přišel blíže, zjistil jsi, že ne všichni jsou pokročilého věku - několik žen bylo mladších, než se na první pohled zdálo. Věk jim přidával hlavně oděv, barevný háv, který je spojoval ve víře věčného ohně. Detaily, které by běžný člověk přehlédnul, ti jako zaklínači přímo zasvítily před očima. Jedna z žen měla zjizvenou část tváře, druhá zdeformované prsty. Obě žehnaly vesničanům a zdálo se, že jiný účel zde pravděpodobně nemají.

Bonus č.3
Po tom co sis prošel velkou část vesnice a ukojil potřebu hladu, zjistil jsi, že Fracek už je vzhůru. Spatřil jsi jej z dálky, jak míří s holí v ruce někam na pole. Nebyl jsi jediný, kdo to zpozoroval. Fracka tu narozdíl od tebe znal každý, a zvláště děti to daly najevo rozpustilou říkánkou:

Fracek, Fracek, ten má velký klacek!
Když opustí plácek, dostane pár facek!

Tvé trénované uši mohly zaslechnout následné tlachání hloučku žen na nedaleké lavičce. "HA HA. Kdyby tak věděli, jak daleko to je od pravdy,"
- "Menšího může mít už snad jenom Bruno." - chichotání a pár dalších poznámek. Zdálo se ti to, nebo mezi nimi byla i Luďka? "To Ida říkala, že její muž je pořádný macek!" - hromadný, bouřlivý smích. Potom hlasité pššššt. "Hej! Není támhle ten zaklínač?"
No, byl očividně nejvyšší čas se zase přesunout dále.

***

Krom tří zvláštních případů byl tvůj průchod vesnicí celkem normální. Pekařka se na tebe dívala trochu polekaně, ale osmělila se hned, co jsi zacinkal mincemi. Pravděpodobně přemýšlela, zda mutanti jedí to samé, co normální lidé. A nejspíš ji trochu šokovala ta slušnost, se kterou jsi vyslovil svou žádost. No zkrátka - z každého rohu bylo cítit, že tu nikdo není zvyklý na přítomnost zaklínačů.

Žena, která se tě tolik bála oslovit, jako kdyby najednou získala infuzi kuráže. "Eh... pardon, já jen, nemohla jsem tomu věřit. Tak dlouho jsem se modlila za vyřešení svého problému, a pak ses tu z ničeho nic objevil. Musela mi tě seslat sama nebesa," řekla a znovu se podezřívavě rozhlédla po okolí. "Pojď prosím dovnitř. A mimochodem, jmenuji se Ida," představila se konečně.

Z podobných řečí obvykle voněla zakázka. Neměl jsi tedy důvod Idě nijak odporovat. Jen, co jste překročili práh domu, rozpovídala se jako kolovrátek." "Potřebuji pomoc! Zaplatím - přísahám že ano, jen poslouchej. Řádí nám tu netvor, přesně takový, na kterého potřebujeme zaklínače. Chodí nocí a krade spánek, klid - a moje manželství! Upírka, nebo sukuba, co já vím - ta čuba v noci chodí za mým mužem a láká ho ven. Jak má potom člověk počestně žít, no jak?" stydlivost a strach byly ta tam, místo toho jen zlost - a naděje.
"Trvalo dlouho, než jsme tu mrchu odhalila. Omámila mého muže jako nějaká čarodějka. Muž...Vždycky v noci tvrdí, že se potřebuje vymočit. Myslí si, že spím, a pak se dlouho nevrací. Jednou jsem si té potvory všimla - číhala na něj za domem, než spolu zmizeli ve tmě - takováhle rohiska měla - no sukuba říkám," pokračovala. "Pomůžeš mi? Mám plán," zadržela tok slov, a znovu se jí do obličeje promítla nejistota. Očividně měla strach, že by mohla být tak blízko, a ty bys ji odmítnul.

[Atraen]

Zaklínači mají bystré smysly, to se říká. A jako jedna z mála pověr ohledně těchto mutantů je i pravdivá. Už jenom černovlasý zabiják příšer je tomu příkladem. I během té krátké době, kdy mířil k pekařství, si stihl všimnout mnoha věcí. Nejzajímavější byla bezesporu víra, která tady ve vesnici převládala. Stejně jako ve většině dnešní Redanie i tady už natáhla své pařáty víra věčného ohně, neboť nikdo jiný (kromě čarodějů) nenosil takhle barevné hávy. Což je mimochodem paradox, protože přesně takové lidi se snaží lovit. Ty dvě ženy takto oděné museli být zřejmě nějaké kněžky, které každé ráno prováděli modlitby. Mladý zaklínač se během své cesty na okamžik zastavil, aby si vyslechl část jejich slov než zase rychle pokračoval v chůzi. Byl si docela jistý, že dřív nebo později s nimi bude mít nějaký problém. A mít za zadkem hordu naštvaných fanatiků není zrovna příjemné. Zvláště, když se tady chtěl na chvíli zdržet.
Pihovatého zrzka na náměstí málem přehlédl, jak byl mámen vůní pečiva, ale i tak na něj zběžně pohlédl a tak nějak si jej zapamatoval jako někoho, kdo by toho mohl hodně vědět a v případě nutnosti by za ním mohl zajít, kdyby si to nějaká situace vyžadovala. Nicméně velmi veselá scéna se odehrávala mnohem později, téměř na samém konci vesnice.
Zatímco spokojeně pojídal zbylé kousky chleba, překvapeně zpozoroval, že je jeho předchozí hostitel již vzhůru a energicky mával holí na pole, jakoby snad odháněl všechny čerty. A z té dětské říkanky div že nevyprskl smíchy, jak moc vtipná mu přišla. A jelikož neměl, co jiného by dělal, pomalu se opřel o nejbližší plot, aby napůl pozoroval Fracka při "práci" a přitom ještě špicoval uši na nedaleké ženy, které cosi rozpustile tlachali. Brzy mu smysl jejich průpovídek došel, takže se maličko zachechtal a při první zmínce zaklínač spěšně vyskočil na nohy a rychle se vydal po svých. Nechtěl aby si mysleli, že je odposlouchával ... ještě by je tím znervóznil.

Během prozkoumávání vesnice se černovlasý ujistil v tom, co už předtím věděl. Ráj na zemi, vskutku. Pokud někdo hledá klidné místo na dožití, tahle vesnice je ideální. Ovšem to nevyhovuje právě zaklínačům, kteří mají čistě z profesních zájmů raději neklidné a divoké místo, kde není o zakázky nouze. Ovšem tenhle pohled brzy narušila tatáž žena, která ho předtím tak nesměle oslovila. Další slova už byla mnohem zajímavější, takže zaklínač zvědavě povytáhl obočí a naráz ji věnoval veškerou pozornost. Vida vida, problémy?
Pomyslel si zaujatě. Tak asi i ráj má své mouchy. Na představení reagoval jen krátkým přikývnutím, než ženu následoval dovnitř. Není třeba se představovat dokud neví, o co se jedná. A jen co se dostal dovnitř, spustila. Byl to doslova příval slov, ale naštěstí má černovlasý dobré uši, tak dokázal většinu z toho rychle zpracovat a udělat si v tom jasno ... tedy tak napůl. Jen co zmínila netvor, už už si začal masírovat svaly při představě konečně pořádné práce, ovšem sukuba už tak zajímavá nebyla. Tedy jistě, byla ...! Ale zrovna tenhle konkrétní typ "netvora" se nevraždí, nýbrž šu ... však víte. Nicméně pokud se z toho opravdu vyklube upírka, tak to bude skutečně velká práce pro něj. A dříve, než ji vše odkýval, nemohl si odpustit pár otázek.
"Sukuba? Viděla jste i kopyta? Nenapadla vás, když vás viděla? Jak je to dlouho, co se to stalo?" Nicméně tak jako tak to vypadalo jako konečně nějaké vzrušení tady, takže na žádost o pomoc nejdříve krátce přikývl, než dodal. "Záleží, jaký je to plán."

[Sygnia]

"Kopyta? Eéééé.. nevzpomínám si. Viděla jsem ji ve tmě, a zřetelné byly ty rohy. Zahnuté, trochu jako beraní. A oblečená... skoro nebyla," řekla Ida znechuceně. Její obličej se zkřivil záští. "Neviděla mě, dívala jsem se z okna. Stává se to pravidelně, to je ten problém! Prostě mi ho ukořistila, očarovala. A on přede mnou dělá, že nic!" povzdechla si. "Sama bych za ní vyběhla a dala jí co proto, ale bojím se jí. Vždyť je to netvor! Ale ty jsi zaklínač, a určitě víš, jak na takové...čuby!" vyplivla nadávku.

Teď byl čas odhalit ten velkolepý plán. "Chci, ať se jí zbavíš, ale nejlepší by bylo ji následovat až do doupěte, nemyslíš? Co kdyby tam byly další? A navíc, nechci, aby muž věděl, že jsem tě najala já - on by se moc zlobil." řekla trochu ustrašeně. "Proto nechci, aby ses moc potuloval kolem mého domu, ale až příjde čas, můžu tě schovat, abys číhal. Před soumrakem muž chodí domů a potom jde do krčmy. Nechodí na dlouho, proto by bylo dobré, kdyby jsi přišel těsně potom, co slunce zapadne. Uložím tě do téhle velké bedny -" ukázala na velkou dřevěnou truhlici v rohu místnosti, "a až si pro něj příjde sukuba, budeš o tom vědět - máš ten...no... magický přívěsek, ne?" rychle si zkontrolovala, jestli skutečně na krku nosíš zaklínačský medailon. "Uslyšíš kroky mého muže, klapnutí dveří, a tehdy vyrazíš za ním. Bude natolik omámen, že ho ani nenapadne, že by jej někdo mohl pronásledovat. Co myslíš?" zeptala se napjatě. Když jsi zvažoval své možnosti, mohl ses pořádně rozhlédnout po domě. Místnůstka to byla malá, s drobnou kuchyní, stolkem a dvěma podobnými bednami. Postel byla umístěna na půdě, takže pro zaklínače muselo být téměř nemožné přeslechnout když někdo vstal a lezl po žebříku dolů, ať se snažil být sebevíc potichu. Okna byla rozmístěna ve směru dveří - do vesnice, a ve směru ven - do políčka, které se brzy měnilo v les. Pokud se muž vykradl ven, musel jít dveřma směrem do vesnice a proplížit se kolem stěn domu do tmy za domem. Tam někde musela sukuba čekat. Ida si všimla, jak si její dům prohlížíš. "Ukážu ti přesně kde byla," zavedla tě na půdu k malému okýnku a ukázala směr. Aby tam člověk vůbec mohl vidět, nesměl se dívat přímo, ale z toho nejkrajnějšího úhlu. Sukuba rozhodně nechtěla být viděna, ale zároveň nemohla být plně skrytá.

[Atraen]

Zatímco mu žena odpovídala na otázky, nahodil co možná nejprofesionálnější výraz, zatímco vnitřně stále více pochyboval o tom, že půjde o něco víc než jen prostou sukubu, která tady omámila všechny muže v okolí. Tedy nic závažného, co by vyžadovalo jeho meč. S touhle rohatou "příšerou" se dá normálně domluvit, případně trochu zahrozit a sama odejde. Nicméně jelikož vypadala značně rozrušeně, zkusil ji nějak neobratně uklidnit. "To je normální. Sukuby mají jakousi magickou moc, kterou dokážou ovládnout i toho nejpočestnějšího muže pod sluncem. Kromě toho nijak nebezpečná není." Tedy pokud pomineme dav rozzuřených žen, které svými činy zákonitě naštve.
Nicméně potom přišel na řadu ten velkolepý plán, který nebyl úplně špatný ... tedy až na tu část, kdy bude zavřený v nějaké bedně jako otrok. Určitě tam nebude moc prostoru a on se bude muset zmáčknout! Snad za to budou dobré peníze, jinak ho tam nikdo nedostane. Ovšem plán jako takový byl dobrý, takže krátce přikývl a dodal. "Do soumraku si to tady ještě projdu a navařím nějaký lektvar, pro jistotu. Sejdeme se tedy před soumrakem." Utvrdil se ještě o domluvené hodině, než ještě hodil pohledem po místě, kde se údajná sukuba nacházela. Pěkné místo, napůl ji dokázalo skrýt, ale před ostřížím zrakem téhle ženušky ani ne. Ovšem jak tak na to koukal nutilo ho to přemýšlet, jak moc dobře to tady ta sukuba zná.

Takové místo si přeci jen nemůžete vybrat náhodou, musíte chalupu dobře znát, abyste ho našli. Čili tady musela být už dříve, minimálně jednou, aby si celou budovu zvenčí prošla. Možná je dokonce v téhle vesnici už mnohem déle, jen až teď se rozhodla si trochu užít. Během přemýšlení se ještě zeptal. "Jak dlouho se vlastně tyhle ... scény ... odehrávají?" Tohle byla důležitá informace, která mohla leccos říct.
Nicméně jakmile už zjistil vše, co potřeboval, úsečně se rozloučil se ženou a vyrazil zpět do vesnice, aby si sám zjistil několik informací navíc.
Teď bylo třeba zvážit, za kým zajít první. Ten pihovatý klučina na náměstí vypadal, že by toho mohl hodně vědět, ale na druhou stranu zkušenosti se sukubou bude mít určitě Fracek. Ten vypadá, že už tady ohnul vše, co se hýbe. Po krátkém přemýšlení tedy vyrazil směrem, kde se předtím zmíněný člověk nacházel. Pokud už tam nebyl, tak byl černovlasý zaklínač ochoten ho hledat po celé vesnici, aby mu položil jednoduchou, leč nepříjemnou otázku. "Hej Fracku, tak mě napadlo když máš takové bohaté ... zkušenosti. Zkoušel sis někdy užít se sukubou? Říká se, že jsou mistryně ve svém oboru. A taky se říká že muž, který si to ještě s ní nerozdal, není doopravdy chlap." Teď trochu vařil z vody jak se říká, ale doufal, že hlavně poslední věta na typickou mužskou ješitnost zapůsobí a případně rozváže jeho jazyk. Vše ale záleží na tom, jestli je zaklínačův odhad správný.
Neměl bych se moc zdržovat, ještě ty lektvary. Napadlo ho. I když to vypadalo, že se nejedná o nic vážného, neměl by podcenit situaci. Třeba se z toho vyklube ještě něco horšího a už nemálo zaklínačů takto přišlo o život, kdy vyhodnotili situaci příliš optimisticky. Alespoň vlaštovku bych snad mohl. Když už nic, alespoň se mu rychleji vyléčí zranění.

[Sygnia]

Když jsi zmínil, že sukuba není nebezpečná, Ida ti věnovala nevěřícný pohled. „Není nebezpečná?“ zeptala se zaraženě. „Neviděl jsi, jak funguje tahle vesnice? Tady nemůže jen tak přijít nějaký netvor a narušovat všechny základní hodnoty, na kterých to tady stojí! Už tak je těžké si chlapy udržet doma, natož si ho nechat ukrást nějakými čáry? Jak proti něčemu takovému můžeme bojovat? Potřebujeme tě, rychle, všechny ženy, než se zprávy o ní rozšíří!“ přešla téměř do hysterie. Následně se trochu uklidnila, když si vzpomněla, že by ji takhle ještě někdo mohl slyšet. Očividně ji uklidnil fakt, že ses rozhodl přistoupit na její návrh. Ochotně odpověděla i na další tvou otázku. „Celkem bych odhadla.... maximálně měsíc, ale možná méně. Podezření mám už nějakou chvíli, a zahlédla jsem ji před týdnem, od té doby si lámu hlavu, co s tím,“ nebyly to úplně určité informace, ale očividně to bylo vše, co měla. Krom vlastního svědectví totiž mohla maximálně dávat pozor, jak často se její muž vytrácí ven a na jak dlouho. A o tom měla nejspíš od určité doby docela přehled.

Tak či tak, co se bude dít už bylo dohodnuto a ty jsi se vydal před soumrakem ještě na další průzkum. Ida si tvou úsečnost nijak nebrala k srdci, jak moc vděčná byla, že ses začal jejím problémem zabývat. Vlastně se díky tomu snažila být při rozloučení docela milá.

Fracka jsi našel skoro náhodou, protože většinu dne očividně trávil na poli. Když tě uviděl, přivítal tě širokým úsměvem. „Zaklínači! Rád tě vidím, jak se ti spalo? Nevzbudil tě kocour?“ vyptával se. „Já už jsem se bál, že si odjel bez rozloučení! A pak mi kdosi řekl že tu pořád viděl tvého koně. Prý smutně řehtal. Jak dlouho ještě zůstaneš? Jestli budeš potřebovat znovu nocleh, tak si mě najdi včera to byla zábava!“ Mlel a mlel, a bylo těžké ho zastavit, abys vůbec mohl říci, co máš na srdci. Nakonec se ti ale přeci jen podařilo najít skulinu, když se Fracek zrovna zakuckal. Hned na to se hlasitě zasmál, a pak se znovu z toho smíchu zakuckal. „Sukuba? Jó panečku,“ byl od smíchu celý červený. „Tak největší sukuba ze všech byla dozajista Luďka! Ta z krčmy víš, ne? Jak kroutí prdelkou,“ připomněl. Pokud jsi nějak naléhal, začal vyjmenovávat další děvčata z vesnice a vyjmenovávat jejich přednosti. Rozpovídal se tolik, že jsi už v polovině začal zpochybňovat, jestli si to celé jen nevymyslel. Nicméně, když se ti konečně podařilo od Fracka úskočně utéct, rozhodl si se věnoval zbývající čas přípravě lektvaru. Ačkoliv jsi neočekával žádný souboj, bylo moudré se připravit na cokoliv.

Když se slunce nachýlilo k obzoru, přišel čas se dostavit na smluvené místo. Ida už netrpělivě vyčkávala a dala si záležet, aby nikdo neviděl, jak jdeš dovnitř. Mohl jsi ji říci, jestli ses dozvěděl něco nového, každopádně ještě před tím, než jsi byl uschován do bedny, Ida zopakovala, jak by to mělo proběhnout. „Prosím, za žádnou cenu o sobě nedávej vědět před mým mužem. Vím, že to není vůbec pohodlné řešení, ale není tu jiné místo, kam tě schovat. Nevylézej dřív, než uslyšíš zacvaknutí dveří – potom tohle víko odklopíš snadno,“ informovala tě. Byl čas na poslední přípravy - a potom? Hurá, schovávačka!

[Atraen]

Samozřejmě na to měli ženy svůj poněkud odlišný pohled, ale celkově vzato nebyli sukuby moc nebezpečné. Vážně! Šlo jen o to, že mají rády jisté tělesné potěšení mnohem více a nemůžou se od něj oprostit. Jistě ano, nemuseli by svádět počestné muže od svých manželek, ale to už je věc jiná. A pokud se to mužům líbí ... Nicméně někdo jako je on přeci nemůže dopustit, aby ho takovéto myšlenky odvedli od čistě profesionální práce, která tady na něj čeká. Sice k tomu nebude potřebovat své meče (no minimálně ne ty dva na zádech), ale i tak asi není v okolí nikdo způsobilejší pro tuhle práci. Ženská už vypadala, že se z jeho poslední věty sesype na hromadu, ale nějakým způsobem to ustala a ještě mu docela ochotně odpověděla na otázku týkající se toho, jak dlouho tady ta údajná sukuba řádí. Měsíc? Hmm to není zrovna přesné, ale je to i tak dost dlouhá doba, aby se už ve vesnici uměla orientovat. To znamená, že to tady zná pravděpodobně mnohem lépe než on a může se klidně stát, že se mu ztratí někde v uličkách.

Přesuňme se ale trochu dopředu, a to k jeho diskuzi s Frackem, která mu nic nového neřekla. Vlastně byla přesně taková, jakou si ji představoval. On se vážně chová jako přerostlé a postarší dítě. Nedokázal se ubránit netrpělivému protočení očí a hlasitého povzdechnutí, když se osoba před ním rozkecala na úplně jiné téma, které ho pranic nezajímalo. Na jeho otázky nicméně ani neodpověděl. Tak nějak předpokládal s tím, že ho jeho viditelná mrzutost donutí trochu omezit ten příval slov a držet se tématu. I tak z něj ale nakonec odpověděl, avšak zase tak strašně dětinsky, že se neubránil dalšímu naštvanému povzdechnutí, než se prostě otočil a nechal Fracka tam, kde předtím byl. Černovlasý se teď dostal do jakéhosi profesionálnímu zápalu, díky kterému se z něj stala ještě více nepřístupná a mrzutá osoba, která nehodlala ztrácet jakýkoliv čas navíc. Už se mohl dávno věnovat lektvarům.
Teď přišel čas se připravit na možný nadcházející konflikt, který se sice pravděpodobně nestane, ale člověk by měl být vždycky připravený. Co kdyby se ze sukuby vyklubal nějaký upír? To by pak byl mnohem větší problém, který by bez pořádného lektvaru pravděpodobně nezvládl. A i když není v přípravě těchto dryáků zrovna excelentní, snad to nepokazí a neudělá z toho zase nějakou černou břečku, jako posledně. Samotné sbíraní a případně nakupování všech ingrediencí v okolí mu zabralo většinu tohoto dne, takže se už začalo slunce pomalu sklánět k západu, když měl vše připravené a nachystané na samotnou přípravu. A jaký lektvar že se to chystá udělat? Nic menšího než Blizzard, který výrazně zvyšuje reakce a pohyblivost, které jsou vlastně jeho primárním útokem. A navíc, pokud má čelit něčemu, co je rychlé a mrštné, sám musí být také o něco rychlejší.

Mimo herně:
Hážu na elixír Blizzard - 15 bodů. Alchymie (1) + Zručnost (2)

Atraen hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
3, 5, 5

Tak ne. Zdá se, že černovlasý zase předvedl své výborné znalosti alchymie a místo vytouženého lektvaru se mu podařilo udělat výbornou připálenou břečku, která jenom odporně zapáchala a jinak byla celkově nepoužitelná. Rozmrzele se zakřenil a rychle se obsahu zbavil, než se v duchu smířil s tím, že dneska jede bez lektvaru a zamířil zpět do chalupy, neboť už nastal domluvený čas.
Hned byl uveden dovnitř a rychle poučován o posledních detailech, aby nic nepokazil. Vlastně to vypadalo, že je samotná žena mnohem více nervózní, než samotný zaklínač, který se po celou dobu tvářil tak nějak neurčitě. Jakoby měl obličej vytesaný z kamene. Ve snaze ji trochu uklidnit krátce přikývl, než se podle instrukcí nasoukal do připravené bedny a vyčkával ...

[Sygnia]

Elixiír, na který jsi pracně sháněl ingredience, se nakonec nezdařil. Přesto, všechno nasvědčovalo tomu, že se jedná o sukubu a nakonec jej tedy ani nebude potřeba. Jenže jeden nikdy neví, jak moc zkreslené představy o monstrech lidé v zapadlé idylické vesnici mají...

Když jsi byl uložen do bedny, musel jsi uznat, že rozhodně nejde o žádnou pohodlnou záležitost. Bylo jasné, že nebyla vytvořena za tím účelem, aby pojala zaklínače. Největší problém bylo naskládat se tak, abys mohl relativně snadno vytáhnout i své meče. Musel jsi být skrčený, ale naštěstí ne maximálně jak to jde. Pokud si však cítil potřebu určitou část těla protáhnout, musel sis dávat velký pozor, aby to nešlo slyšet - velká bedna, ve které to šramotí, by okamžitě přitáhla pozornost.

Ještě nějakou hodnou chvíli jsi slyšel aktivitu Idy v domě, až dokud sama neodešla na půdu. Potom byl chvíli klid, a poté jsi mohl slyšet kroky. Dozajista to byly mužské kroky - a ač nezněly přímo střízlivě, rozhodně měly daleko od těžkopádného motání se. Přesto byl dost hlučný na to, aby dozajista probudil Idu, která kdoví, zda vůbec spala - a ty jsi mohl slyšet, jak jej volá do postele. Muž odpověděl, že tam bude hned, jen ještě přinese vodu. A tak se stalo - zaklaply dveře a chvíli nic. Vrátil se za chvíli a ouha - lavor plný vody položil na bednu, ve které jsi čekal na svou příležitost! No zdá se, že věci nabraly nečekaný spád!

Mohl jsi slyšet jemné šplouchání, když muž namáčel v lavoru hadr a otíral si jistě zpocené tělo. Vody tím však moc neubylo. Slyšel jsi, jak muž šplhá nahoru po žebříku, potom vrzání dřeva z půdy a klid, když byli oba obyvatelé domku uloženi ke spánku. No super, a co teď? Mohl jsi jen čekat. Dokonce jsi zaslechl chrápání, ale bylo pravé, nebo předstírané?

Tak či tak, nakonec jsi zaslechl, jak někdo leze po žebříku dolů. Dotyčný se velmi snažil, aby nešel slyšet, ikdyž staré dřevo jej několikrát zradilo. Shora se ozývalo pravidelné odfukování a člověk pokračoval rovnou ke dveřím. Slyšel jsi jak pomalu otevírá dveře, potom tiché zaklapnutí. Nešel třeba jen na malou? Tvůj medailon se přeci ani nepohnul! Najednou jsi slyšel znovu aktivitu v domě - žena musela být vzhůru. Pravděpodobně číhala u okna na půdě. Co jsi měl teď dělat, když tě věznil lavor plný vody? Samozřejmě jsi měl dost síly na to, abys víko nadzvednul i s lavorem, ale pravděpodobně bys majitelce neudělal zrovna radost. Znamení Aard by mělo možná ještě horší efekt. Tak jsi mohl na ženu zavolat zvukovým signálem, nebo prostě čekat dále. Muž šel ven - ale sukuba se neobjevila. Tím si byl tvůj medailon jistý.

[Atraen]

Alespoň jde krásně vidět, že i zaklínači na stezce mají co vylepšovat a v jejich jinak dokonale vypilovaných technikách je vždycky jakási slabá stránka. V jeho případě se jedna o výrobu zaklínačských elixírů. Těžko říct, jestli je to protože je tak nemotorný nebo protože neumí přesně odhadnout množství ingrediencí, každopádně tenhle případ nezdaru není v jeho případě neobvyklý a je vlastně zázrak, když se mu ho podaří uvařit správně. To už byl však černovlasý uveden dovnitř a zmáčknut do větší bedny, která však nemohla být dostatečně velká pro něj a jeho meče. Očividně tesař při své výrobě nepamatoval na to, že by se do ní plánoval ukrýt někdo takový. S těmi dvěma kusy kovu na zádech byl opravdu problém, neboť záhy zjistil, že při pohodlnější poloze na něj téměř nedosáhne, což by se mu mohlo relativně vymstít. Musel se tedy pracně přeskládat, aby se mu sice neleželo dvakrát pohodlně, ale na druhou stranu mohl v případě potřeby rychle tasit zbraň, což výměnou za pohodlí stojí.
Ovšem poté přišla část, kdy se nic nedělo a brzy se začali ozývat rozbolavěné svaly, které toužili po tom se protáhnout. A jelikož nebyl ještě chlípný manžel nikde okolo, dovolil si zaklínač natáhnout nohu a pořádně si ji protáhnout, čímž narazil do boku bedny a ozvala se hlasitá rána. Proti své vůli se zakřenil a nohu zase stáhl. Teď alespoň ví, že se nesmí ani pohnout, jinak by byla jeho skrýš ihned prozrazena. A jak tak začal přemýšlet, došlo mu, že se jedná pravděpodobně o jeho doposud nejbláznivější zakázku, jakou kdy měl. Připadal si teď trochu jako milenec, který se musí skrývat před manželem vracejícím se z hospody … tedy obrazně.

Vlastně se to ani moc nelišilo, jen by v případě souboje téměř určitě vyhrál. Po chvíli však napnul ostrý sluch, aby uslyšel zřetelné kroky blíží se k němu, respektive k jeho skrýši. Ano, takhle těžce se mohl pohybovat jedině muž, který v sobě má pár piv. Po krátké konverzaci s jeho manželkou se však muž vrátil, aby položil lávor s vodou na jeho skrýš! To tady ještě chybělo. Bylo zřejmé, že se osoba nad ním umývá, než zanechala lávor na svém místě a vydala se nahoru na půdu a pak klid, během kterého mohl černovlasý zhodnotit svou pozici. Velmi špatná, dalo by se říct. Když zkusil lehce nadzvednout víko došlo mu, že lávor není zase tak těžký, aby ho neuměl zvednout, ale natolik plný, že by se pravděpodobně při takovém pohybu vylil na zem, z čehož by neměla žena radost. Jistě, mohl taky použít Aard aby celou skříň rozbil, ale to by bylo ještě horší. A rozhodně na ní nechtěl volat, aby mu pomohla. Muž si to totiž zase mířil co možná nejnápadněji dolu, než tiše zaklapli dveře a v domě bych zase na chvíli klid, tedy na půdě ne, tam žena asi vyhlížela z okna. Zarážející ale bylo, že medailon nic nedělal. Kdyby to byla sukuba, už by měl dávno vyvádět.
Buď se ten krám zase pokazil, nebo se jedná o úplně něco jiného. Po chvíli čekání mu však došli nervy, takže co možná nejjemněji nadzvedl víko, aby se pak společně s ním na ohnutých zádech trochu vyrovnal a co možná nejšetrněji položil na zem vedle. Ano snažil se vody vylít co nejméně, ale na druhou stranu se příliš nerozpakoval s tím, že nějakou pravděpodobně tak jako tak vylil. Nesměl ztrácet moc času, muž už může být daleko a v takové tmě by se těžko stopoval.
Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se měl tak rychle vrátit. Pokud měla žena pravdu, tak teď už skutečně šel za svými nočními radovánkami. Ale i tak pro jistotu poté vrátil víko i s lávorem zpět na své místo. To kdyby se náhodou vrátil, tak aby si nevšiml nic podezřelého. A on se případně rychle ukryje někde jinde. Teď, když byl konečně volný přešel opatrným krokem v přikrčeném běhu k nejbližšímu oknu, aby z něj opatrně vykoukl ven. Potřebuje vědět, co se tam děje, než se odváží vyrazit ven. Je taky docela možné, že je hned za dveřmi.