od Perun » 19 říj 2016, 18:35
Povytáhl jsem zlehka obočí a při chůzi koutkem oka sledoval Bandu, která se za mnou pustila po stezce, jako kdyby to bylo kdovíjaké dobrodružství. Možná že bylo, ale netušili jsme, kdo chlápka zabil. Možná si brousí nože nejen na kolotočáře. Možná ten někdo nemá rád ani slídily.
"Ty jsi ho znala?" nadhodil jsem, aby řeč nestála, a zvedl z větvičky kousek látky. Jen zkusmo jsem to vyzkoušel poměřit s Bandiným oblečením. Aby se neřeklo, omluvně jsem se u toho zakřenil. No co, já věděl, že já jsem to neudělal! Třeba měla Ban zvyk chodit potmě venku a namátkou zabíjet lidi, kteří se jí nezamlouvali. Totéž bych vlastně mohl říct o zrzavé kštici, která vyzvídala kolem maringotky, a taky to mělo dojít na přetřas. Zatím jsem ale kousek látky ukázal Bandě a pokrčil rameny.
Cesta se vlekla ještě pěkný kus porostem. Nedokázal jsem číst stopy jako nějaký hraničář, na druhou stranu celá scenerie s dekou, láhví a zválenou trávou, která se před námi otevřela, působila dost obscénně... výmluvně. Loupl jsem po Bandě významným pohledem.
"Tebe krev nerozhodí, viď? Mám pocit, že nám tu chybí jeden svědkyně, anebo vražedkyně. Možná dvě v jedné osobě. A nebo ještě taky svědek, nikdy nevíš," zaculil jsem se. "I když pro naše detektivní pohodlí doufám, že víc jak dvě osoby v tom nefigurují, to už by byl mumraj a věc pro vědmáky. Tak jo, podívám se ještě kolem, třeba tu ten někdo nechal to, čím z něj nadělal cedník," řekl jsem a s neurčitým špatným pocitem se rozhlížel po mýtině. Dával jsem si pozor, abych se ani nedotkl krve. Nic proti zavlažování lesů, ale s tímhle by určitě nesouhlasily ani dryády.