QUEST: Mrtvý kejklíř - ND

[Zenn]

„Ale to víš, že ne.“ Ozvalo se v odpověď ženě z předchozího postu. „Takový opelichaný zrzatice by se nedotknul ani ocelovou tyčí, natož svým ceněnym nádobíčkem.“ Sjela jedna z cirkusaček Morgan vskutku opovržlivým pohledem, aby jí druhá přišla se svým dílem na pomoc. „Byl to sice sukničkář, ale měl úroveň ty jedna nestydatá lhářko.“ Bylo legrační jak se z „jeho děvek“ tu náhle staly cnostné dámy na úrovni a polovině přítomných ženštin se divže neukázali v rukou šutry připravené ke kamenování té běhny, co se tu snažila o bůh ví co.
„Ale klid přece. Třeba jí vážně dluží. Za něco…“ Ozvala se zas jiná, ale její pochybovačný výraz jasně říkal, že za sex to určitě nebylo. Přesto se zdála být tou jedinou normálnější tady a s pokrčením ramen navrhla té pouliční žebrotě nějakou tu alternativu. „Můžeš zkusit něco vytáhnout z nich. Třeba ho některá měla tak ráda, že to za něj zacáluje. S kym to táhnul teď?“ Očividně sama tomu, co říká, moc nevěřila, ale nechtěla, aby se o komediantech říkalo, že už ani nesplácej dluhy. Fuj tohleto.
„S Roxanou.“ Ozvalo se docela neochotně, ale ozvalo, pročež ona snaživá pokývala hlavou. „To je naše hadí žena.“ Jako by to snad mělo celou věc vyřešit a pohledem vybídla skupinku k dání hlav dohromady. „Una.“ Vychrlila najednou nadšeně jedna z těch mladších a dost zle se zašklebila, pročež se celá banda pekelných ženštin rozesmála. „Jo, to je taková jeho dlouholetá stálice, za tou jdi.“ Těžko říct, co si z té reakce davu vyvodil, ale v další chvíli se dověděla, že je to pro změnu místní vědma. „Já ho poslední dobou vídala s Adélou.“ Což vyvolalo pro změnu docela překvapené reakce a víc už se Zrzka nic nedověděla, neb se ona věc stala tématem dne. Dokonce to předčilo vraždu!

Mimo herně:
Ve čtyřce se píše, že máte přemýšlet, ne si vymýšlet :P...

[Perun]

Perun hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

Mimo herně:
Takhle?

[Bandele Jefi]

Bandele měla ráda rušná místa a ke komediantským maringotkám ji to táhlo jako včelu na med. Když se k ní navíc donesla zpráva o mrtvole, která slibovala dostatečný zmatek mezi truchlícími, potažmo hromadu nehlídaných věcí... cukání v osmi prstících bylo moc silné na to, aby se mu dalo odolat.
Kdyby bývala tušila, že na místě činu ji čekají dvě podobné existence, asi by maringotce zamávala z dálky, ovšem nebyla nadána předvídavostí. A nebyla ani řádně informována, jelikož zrzku považovala za součást kejklířského balíčku a Peruna za relativně majetného panáčka. Není se čemu divit, že když ho zmerčila, zazírala na něj jako vyoraná myš. "Tě plyš," ohlásila se nepříliš nadšeně a schovala špinavé dlaně v rukávech. "Ty seš nějakej zbojník či co? Nejdřív vrháš střeva a teď vyšetřuješ mord," zahuhlala a blýskla oslnivým úsměvem. Nečekala na nějakou větší reakci a s naprostou přirozeností se kolem něj protáhla do maringotky, protože se přece taky chtěla kouknout, ne asi. Těžko říct, jestli uviděla to, co čekala, spíš ne. Na absenci krve si sice nestěžovala, ale udivená z toho byla, jen co je pravda.

[Světlomila]

Zpočátku toho Perun nemohl příliš nalézti, neboť dav zvědavců dosti znehodnotil nejbližší okolí maringotky, ale jakmile se vydal o kousek dál, jeho bystrému zraku nakonec neunikla zanechaná podezřelá stopa. A další, následovaná dalšími. Bylo zřejmé, že od místa činu a vlastně i k místu činu se vine nenápadná cestička vyšlapaná v travnatém porostu, jehož stébla tu a tam nenápadně zdobily kapky či cákanečky zaschlé krve. A trasa se vinula dál od kejklířského tábořiště... Zavelí zvědavost pustit se po nalezené stopě, nebo se nechá vyrušit nově příchozí zvědavou dívčinou a ztratí tak nit?
Ta, přicházejíc k maringotce, mohla útržkovitě zaslechnout rozhovor místních drben. Jinak nic nového v maringotce neobjevila.

Mimo herně:
Perun: přesně tak byly ti odtajněny dvě nápovědy

[Perun]

Kdyby mrtvola byla tušila, že po její smrti se tu slétne tolik supů, byla by si určitě všechny cennosti schovala poctivěji, neboť vzhledem k tomu, že nedorazil ani jediný vědmák, který by to zkusil pořešit civilizovaně a s odpovědností, sešla se tu jako na potvoru akorát partička nezávisle působících zlodějíčků.
Skepticky jsem zvedl oči od prošlapané cestičky, abych jimi spočinul na Bandele nicneříkajícím pohledem, pod nímž probublávalá potlačovaná směska radosti a překvapení, že ji vidím.
"Jste tu k zabavení majetku, slečno notářko?" rýpl jsem si, když se kolem mě beze všeho protáhla do maringotky, a obrátil nenápadně zakoulel očima. Nerad bych Bandu zklamal, ale už jsem tam byl já a byla tam ta zrzavá ženská. Na ni tam zbyl leda nahatý mrtvý chlap, a to není nic moc. Bez urážky.
Vyšetřování mordu byla asi silná slova. Táhla mě zvědavost. Ze svého místa jsem sledoval vyšlapanou cestičku až do místa, kde mi zmizela v trávě a bylo třeba ji sledovat. Netušil jsem, jak pořídila zrzka, ale po chvilce jsem se s rukama v kapsách odlepil od maringotky, o kterou jsem se doteď opíral, a zaťukal na dveře, abych upozornil Ban.
"Podívám se dál," informoval jsem ji, ani nevím proč. S tím jsem se pustil dál od tábora, protože přiznejme si, ty rudé kapky na stéblech tu a tam asi nebyly omáčka. Docela mě zajímalo, proč by si někdo dával práci se zabíjením a táhnutím těla, když nechat někde někoho ležet se dneska nosilo. Že by to bylo trochu vážnější než obvykle hašteření a nože v zádech novigradských spoluobčanů?
Samosebou jsem se pustil po stezce, ať už sám nebo následován, ale dával jsem dobrý pozor kolem sebe a snažil se zahlédnout i další známky než stopy a kapky krve. Kam mě to asi dovede?

[Bandele Jefi]

Peruna místo slovní reakce sjela pohledem, načež věnovala svou pozornost výhradně zařízení maringotky, kde už toho bohužel moc nezbylo. Pokud nemluvíme o nahatém chlápkovi, který byl ale pouličí kryse Bandina kalibru upřímně docela fuk. Na její vkus měl málo kapes. Ze zklamaného okukování ji vytrhl až blonďáčkův hlas a ťukání - nemusela se rozmýšlet dlouho, aby chvilku nato vystrčila hlavu ven a zahalekala za ním, že jde taky. Rozhovor drben sice nešlo přeslechnout, nicméně lidové výmluvnosti mladá bývalá pirátka příliš nedůvěřovala. Na její obranu, po stopách moc nedupala a cestu sledovala skoro tak pečlivě, jako Perunova záda. Kapičky krve zkrátka dokáží povzbudit zvědavost a minimálně Bandele doufala v nějakou starodávnou vanu plnou krve, když už se kvůli tomu musela tak trmácet.

[Zenn]

Když se člověk díval, nebylo zrovna těžké onu cestičku najít a následovat, což mohlo docela dobře hovořit o vrahově roztržitosti. Navíc během stopování mohla dvojice naleznout ještě kousek látky, vybledlé tolik, že se původní barva nedala málem identifikovat, ale i tak vám prozradím, že bývala kdysi asi červená. Její špatný stav byl asi důvodem toho, proč se tak snadno odtrhla po pouhém zachycení několika větévkami. (Neb dvě věci vedoucí k jedné věci nejsou tak úplně dvě nápovědy :D…)
Nicméně cesta končila celkem daleko za městečkem, na hezké malé mýtince, kam nebylo z cesty ani pořádně vidět. Krom jednoho zváleného místa, které bylo nepochybně pravým místem činu, neb se zde nacházela všechny ta krev, které byla maringotka prosta, tu bylo ještě jedno, kousek vedle. S dekou, prázdnou lahví vína a stopami po tekutinách trochu jiného rázu. Životem protřelí přítomní snad pochopí, co se odehrálo zde…

[Perun]

Povytáhl jsem zlehka obočí a při chůzi koutkem oka sledoval Bandu, která se za mnou pustila po stezce, jako kdyby to bylo kdovíjaké dobrodružství. Možná že bylo, ale netušili jsme, kdo chlápka zabil. Možná si brousí nože nejen na kolotočáře. Možná ten někdo nemá rád ani slídily.
"Ty jsi ho znala?" nadhodil jsem, aby řeč nestála, a zvedl z větvičky kousek látky. Jen zkusmo jsem to vyzkoušel poměřit s Bandiným oblečením. Aby se neřeklo, omluvně jsem se u toho zakřenil. No co, já věděl, že já jsem to neudělal! Třeba měla Ban zvyk chodit potmě venku a namátkou zabíjet lidi, kteří se jí nezamlouvali. Totéž bych vlastně mohl říct o zrzavé kštici, která vyzvídala kolem maringotky, a taky to mělo dojít na přetřas. Zatím jsem ale kousek látky ukázal Bandě a pokrčil rameny.
Cesta se vlekla ještě pěkný kus porostem. Nedokázal jsem číst stopy jako nějaký hraničář, na druhou stranu celá scenerie s dekou, láhví a zválenou trávou, která se před námi otevřela, působila dost obscénně... výmluvně. Loupl jsem po Bandě významným pohledem.
"Tebe krev nerozhodí, viď? Mám pocit, že nám tu chybí jeden svědkyně, anebo vražedkyně. Možná dvě v jedné osobě. A nebo ještě taky svědek, nikdy nevíš," zaculil jsem se. "I když pro naše detektivní pohodlí doufám, že víc jak dvě osoby v tom nefigurují, to už by byl mumraj a věc pro vědmáky. Tak jo, podívám se ještě kolem, třeba tu ten někdo nechal to, čím z něj nadělal cedník," řekl jsem a s neurčitým špatným pocitem se rozhlížel po mýtině. Dával jsem si pozor, abych se ani nedotkl krve. Nic proti zavlažování lesů, ale s tímhle by určitě nesouhlasily ani dryády.

[Bandele Jefi]

"Vůbec ne, ale když už jsem tak zběhlá v šití, napadlo mě, že ho možná ještě dám dohromady," odvětila bezstarostně a beze stopy jedovatosti, jelikož samotná slova obsahovala sarkasmu víc než dost. Na kus látky se dost výmluvně zamračila - nepřipadala si jako podezřelá a pokud ji tak Perun hodlal posuzovat, někdo ho v dohledné době mohl nenápadně kopnout zezadu pod kolena. "Ty jsi ho znal?" zeptala se nakonec, jen co očima provedla kontrolu důkazu a porovnání i s blonďáčkovým oblečením (ne, že by to považovala za důležité, koneckonců to on byl boháč a mohl se kdykoli převléci), a významně povytáhla obočí.
Banda se nemusela zdržovat čtením stop, hledáním přeřezaných pout ani zvalchované trávy ve tvaru dvou hobitů, takže mýtinka pro ni byla jako naprosto normální výjev na výletě. Ne, že by jich na pevnině podnikala nějak moc, ale chápeme se. Buď jak buď by jí pravděpodobně v životem protřelé hlavě nic nesepnulo, nebýt onoho významného pohledu jejího společníka. Úsečné aha, které se jí dralo na jazyk, zadržela zuby, a raději se zaměřila na tu červenou. "Krev ne," konstatovala rozmrzele, poněvadž takovéhle techtle mechtle měla radši někde za zavřenými dveřmi, kde je mohla v klidu ignorovat, a s přikývnutím se pomalu přesunula k evidentnímu místu činu, aby se podívala zblízka. Obhlédla dokonce i deku, i když by se bez toho rozhodně obešla.

[Morgan]

Ženštiny moc nápomocné nebyly, Morgan z jejich protichůdného štěbetání šla akorát hlava kolem. Nakonec nevěděla ani jestli jí poslaly za nějakou Roxanou nebo Adélou, obě stejně měly jména jako nějaké kozy. Chvíli nerozhodně postávala u svého místečka předstírajíc pracovní nasazení a tak jí samozřejmě nemohlo uniknout, že ten druhý pátravec cosi zavětřil a šel se vytratit směrem do divočiny. Naneštěstí to ještě ráčil nahlas oznámit a toho se hned chytla i nějaká další zvědavkyně. Morgan v hlavě akorát hodila na přetřes myšlenku, že by se plížila za nimi a zjistila tak, cože přesně zavětřili. Něco to určitě muselo být, protože při tak jistém vykročení si někam kde to neznáte určitě nešlo o náhodně určený směr. Jenže ona sama byla dítě ulice, ne dítě lesa. Ženský jako je ona, s barevnou sukní a ohnivě výraznými vlasy se i v pravé poledne vypařily uprostřed pole a pak už je nikdy nikdo neviděl, no, možná jejich kosti někde za sto let. A že by ten maník přiskočil napomoc až jí bude cupovat nějakej divokej vlk, tak to si nedělala naděje už vůbec.
Tak je nechala svému osudu a šla se projít kolem. Jen čistě ze zvědavosti nastražila uši, kdyby zmerčila ženy, které se jmenovaly Roxana nebo Adéla, či Una? No, každopádně nějak by se nejraději vyhnula obloukem té hadí ženě, protože si nebyla jistá, co je to přesně za úchylku.


Mimo herně:
sorry fakt nevim co napsat, jsem nějak literárně vydlabaná v poslední době, potřebuju trochu nakopnout,