Světlomila:
Čím více se dvojice blížila k lazebně, tím víc Torik působil nervózně a jako by váhal. Konverzaci o kuroliškovi se však nebránil.
"No víte, není sklep jako sklep. Já se na Hamonově farmě starám o dobytek, tak se do sklepa moc nedostanu, ale je to takový ten sklípek co není jen jedna velká místnost, ale dvě. A to víte, že se tam chodí často, ale v tuhle dobu se tam tak sotva odnesou vajíčka od slepic. Hamon řekl, že jednou když tam přišel, musil od nich odehnat ropuchu. Vůbec mu to nepřišlo divné, dokud dnešního rána neotevřel sklep a nespatřil podivně tvarované tělo a hlavu se zobanem - no kdo by měl čas zkoumat, co to je a kde se to tam vzalo. Prostě zabouchl dveře a zatarasil je a od té doby zburcoval půlku farmy, ať mu co nejdříve najde zaklínače." pokrčil rameny. "Vlastně měl štěstí, že stihl zareagovat dřív, než se ta potvora dostala ven. Ale já slyšel že takové potvory rostou stráášně rychle. Musí se ho zbavit co nejdříve, než mu třeba ty dveře vyrazí - a taky samozřejmě nechce přijít o všechny své drahocené zásoby," dovysvětlil. A když už se tak hezky rozpovídal, cesta jim alespoň rychle utekla. Zastavili před lazebnou, a do mladíkova výrazu zase pronikla ta silná nervozita. Na sucho polkl.
"Víte, já vás musím o něco požádat. Ona totiž tetka mě neuvidí ráda, tak jestli byste.. jestli b-byste prosím s ní mohla promluvit, ať vám půjčí to zrcadlo," řekl a trochu se začervenal. "Prosím, milostivá, já počkám tady venku," řekl.
Lazebna to byla malá, nic, co by jste viděli v Novigradu. V podstatě jen jeden z řady předměstských domů s malou, nenápadnou vývěskou.
