Mauro & KalyphiseaOba stráže na tyhle dvě hrdličky koukali stylem, že nevěděli jestli to jsou takhle nadržená blázní a nebo si z nich vyloženě střílí. Ani jednoho to ale nepobavilo a jen se zamračili a nemohli se dočkat první chyby, díky které by mohli oba na místě zabít a nebo zatknout. Když si ji přitáhl blíže k sobě, skoro na oba zaútočili, jelikož udělali příliš prudký pohyb a jejich instinkt jim radil tuhle agresivní reakci, ovšem naštěstí se včas uklidnili.
"Měli jste si vybrat jiné místo, tohle je soukromý pozemek, nemáte zde co pohledávat," ozval se strážce, který svou práci nejspíše bral až moc vážně. Autoritativní stráž, tedy přesněji ten co hlídal zaklínače svraštil čelo, jelikož se mu vůbec nelíbilo, když zerrikánce něco šeptal. Po zaklínačově poznámce si akorát odfrkl a měl je za blázny.
"Varuju vás naposledy, vypadněte z tohohle pozemku, jinak vás zatknu za neoprávněné vniknutí!" A jelikož si zaklínač nedal říct a pořád zde byli a ještě mluvil o alkoholu, strážce zrudl vzteky. I když při zmínce alkoholu se jeho kolega podíval na něho, jakoby doufal, že by je za ten alkohol mohl pustit a to byla jeho chyba. Strážce, co mířil zbraní na zaklínače promluvil a trochu zvýšil hlas, aby zněl přísněji
"Tak dost! Jste oba zatč..." Nestihl doříct ani větu a uviděl, jak
Kalyphisea vypnula druhého strážného a padal k zemi. Chtěla ho chytit a hodit ho k zaklínači na starost, což se ji kupodivu povedlo, ovšem strážce byl v plné zbroji a než se jí povedlo strážneho hodit k zaklínači, stihl ještě na celé kolo zakřičet.
"STRÁŽ!" Poté tento strážce skončil u
Maura a mohl si s ním dělat, co se mu zlíbilo. Blízké okolí bylo upozorněno, že se zde něco děje a tak museli oba rychle jednat.
- Hod na upozornění stráží | +
- Mimo herně:
1-3 bude zalarmována jedna hlídka o čtyřech lidech, ovšem budete mít čas zdrhnout, pokud budou kostky při vás, 4-6 máte štěstí a upozorněn nebude nikdo.
Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3
Sarren a Alfréd BorgNebylo divu, že hospoda byla pomalu narvaná k prasknutí a ještě k tomu skoro jen z posádky z jedné oxenfurtské kasárny. Vojáci, když si všimli jejich kapitána, pozvedli k němu číši a do dna ji vypili. Když kapitán vojákovi vysvětloval tu svou chybějící zbroj a proč má místo ní prosté oblečení, zasmál se a dál se neptal. Proč taky, když je to jeho kapitán a do jeho věcí mu je kulový. Každopádně vojáci okolo něho byli radosti bez sebe, když si s nimi připil a Jan mu poděkoval, že na něho a jeho novorozeného syna připil. Kapitán vypil svou medovinu a neudalo to s ním absolutně nic, jako by pil čistou pramenitou vodu. Voják se na něho podíval.
"Vy jste snad na tyhle věci imunní! Tak to si s námi dejte ještě jednu!" S úsměvem mu podal další číši plné medoviny, kterou ovšem rukou odmítl a vysvětlil svůj důvod. Byl trochu zklamaný, ale jelikož to byl jeho nadřízený, jen pokrčil rameny, vypil nabízenou medovinu až do dna a jen dodal.
"Tak to Vás nebudeme zdržovat, pane," a jen se postavil do pozoru a zasalutoval. Kdyby nebyli všichni naprosto opilí, možná by mu to nevěřili ale chápali, že chlap má své potřeby a kapitán si to podle nich naprosto zasloužil. Oba, na které se kapitán podíval, poté jednohlasně odsouhlasili, že do služby přijdou naprosto v pořádku.
Alfréd Borg se potom vydal po schodech, ovšem než na ně mohl vlézt, uhnul dvěma lidem, co šli zrovna dolů. Mohl zaslechnout kousek jejich rozhovoru.
"Jak to uděláme s těmi sudy s vínem, když máme sotva polovinu toho, co chtějí?", řekl první z nich a druhý mu na to odpověděl.
"Nevím, třeba tam nalijte nějakou sračku, hlavně ať jsou to dvou dnů všechny uložené ve skladu za městem." Poté se vydal nahoru do druhého patra, kde by měl být druhý zaklínač, ovšem když tam vstoupil, nebylo po něm ani památky.
Co se zaklínače týče, ten se po odchodů těch dvou lidí dostal do pokoje s dokumentem. Dokument ležel hned na stole s jedním šuplíkem uprostřed poblíž postele, vedle menší skříně se třemi šuplíky. Vedle dokumentu stála svíčka s červeným voskem, jež hořela byla hned u dokumentu. Teď jen najít pečeť samotnou. Nejdříve prohledal šuplík ve stole, ale tam nebylo nic jen nůž na dopisy, prázdné obálky, pero a inkoust. Poté se přesunul k menší skříní a nejdříve prohledal první šuplík, kde také bylo jen samé harampádí a poštěstilo se až v druhém šuplíku, kde pečeť nahmatal. Vzal ji a rychle zapálenou svíčku naklonil nad dokument, počkal až tam spadne dostatek vosku na spodní část dokumentu, vzal pečeť a jelikož spěchal, tak to přitiskl stylem, že kousek pečeti šlo mimo vosk, jelikož se nestrefil přímo doprostřed. Sice šlo poznat, že je to pečeť zrovna majitele, ale část prostě chybí, takže to vypadá, jako by to dělal někdo opilý. Dokument schoval někde do svého oblečení, kde to nešlo vidět a z pokoje vypadl. A jelikož se chtěl dostat co nejrychleji do svého pokoje, zapomněl zavřít dveře z pokoje majitele. Cestou do pokoje si mohl všimnout Alfréda. Později, kolem Alfréda prošel jeden člověk, a mířil do zadního pokoje, kde byli dveře otevřené a vycházelo z něho žluté světlo. Na chvíli se před dveřmi zastavil a uvažoval nad tím, jestli je nechal otevřené, nebo ne. Nakonec jen máchl rukou a vešel dovnitř, kde se zarazil nad druhou věcí.
"Kde je ten proklatý dokument? Vždyť tu před chvíli byl." Mezitím
Sarren odešel z pokoje směrem ke schodům, kde čekal kapitán stráží. Ovšem k jejich smůle se z pokoje vynořil majitel téhle hospody, jelikož mu asi došlo, že se k němu někdo vloupal a dokument sebral.
"Hej, vy dva! Stůjte!", vykřikl na ně a pokud se nerozutekli, přišel k nim a pak se zeptal.
"Neviděl jste tady někoho procházet s listem v ruce? Nebo někoho, kdo šel do mého pokoje?" Měl sice podezření na krádež, ale byl tak hloupý, že ho zatím nenapadlo, že má zloděje před sebou.