QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Alfréd Borg]

Alfréd, poslouchal odpovědi ostatních chudáků, kteří se dostali do takové to pastičky, i když pokud se něco posere nejspíš to nejvíce odsere zrovna on, jak nečekaná situace. Nebyl v ní chlapec náhodou již párkrát za život. Další věc co mu zkazila náladu, krom toho, že se z úžasného stavu opilosti dostal plně do stavu kocovinky, a to ne jen nějaké lehounké, bylo, že z vína, které mají sehnat si nebude moci ani jednu dvě lahvínky nechat. No, když je nahovno den tak je úplně celej evidetně. Třeba ho to donutí přestat tolik chastat jestli si bude chtít udržet svůj stav.

***
Alfrédovy nezbývalo nic jiného než se druhý den dostavit na místo určení. Neměl moc možností co mohl dělat, a tak se rozhodl jít s tím milým zaklínačem pro ten dokument. Znělo to jako super nápad, určitě z nich budou dobří přátelé...
Alfréd dnes již opilý nebyl, ale když zaslechl, že jdou do hospody, očíčka se mu rozzářila, štěstím. Přišel oblečen v civilním oblečení, a snažil se si například vlasy upravit tak, aby si jej každý hned na první pohled nespojil s jeho povoláním a jeho osobou.
"Nějaké znamení, když nám někdo přijde podezřelý?" zeptal se zaklínače a doufal, že se pokusí alespoň spolupracovat, protože kdyby se to posralo, nebylo by to úplně fajn.
Alfréd nakráčel do krčmy chvíli po zaklínači, který byl obléknutý jinak než on, což bylo po strategické stránce dobré, jelikož by si je nikdo k sobě nespojil. Sám Alfréd si objednal pořádné jídlo a ne polívku a pozoroval také okolí. Snažil se najít někoho, kdo by se do hospody úplně nehodil a nebo nepůsobil úplně přirozeně.

[Valdur]

Mauro a Kalyphisea

První skupina si vzala na starost vůz s koněm. Sice organizace zde byla nonexistentní, ale alespoň do skupin se dokázali rozdělit, což byl celkem pokrok, ale bude to takhle fungovat? Kalyphisea se rozhodla jít tichou a plíživou cestou a Mauro se držel v její závěsu, ovšem šlo poznat, že plížení není zaklínačova silná stránka a sem tam mohla za sebou zerrikánka uslyšet zvuk kroku. Štěstí, že zrovna chytli dobu, kdy hlídka stráží byla pryč a měla se vrátit za takových deset, nebo patnáct minut. Kolem budovy poblíž místa, kde měli vůz spolu s koníkem přivázaného k dřevěnému kůlu proklouzli bez problémů a mohli se pustit do práce. Místo bylo celé blátivé a stráž, co zrovna byla vzhůru stála vzadu zády k nim a hned vedle něj spal druhý strážce, který měl nad sebou plachtu, aby na něj nepršelo. Kalyphisea měla koně blízko sebe, a tak musela doufat, že koňó nevyleká a nebo nepůjdou slyšet její kroky, když půjde po špinavém, mokrém a blátivém povrchu. Což se jí naštěstí povedlo, jen jednou, dvakrát mohla uslyšet tichý vlastní krok, ale stráže nic neslyšeli. Starý medvěd zaklínač Mauro to měl ale těžší, protože vůz byl zrovna poblíž stráží. A tak se musel pohybovat velmi tiše aby na sebe neupozornil, což se mu pochopitelně nepovedlo. K vozu dorazil a stihl ho vzít do ruk a posunout ho o metr dále, ale ihned na to se strážce otočil a namířil svou halapartnu směrem k zaklínači. Samozřejmě si všiml i zerrikánky a tak křikem vzbudil svého kolegu, který se ihned zvedl a stihl rychle zajistit i zerrikánku, které se skoro povedlo koně odvázat. "Kdo kurva jste? Co jste zde chtěli ukrást?! Tohle je soukromý pozemek, zde nemáte co kurva pohledávat!" Stačil jeden špatný pohyb, a nemuselo to dopadnout dobře.

Mimo herně:
Jak se z toho dostanete je na vaší fantazii a platí zde stejné pravidlo: Hodit si na každou akci vhodnými kostkami. Ale !POZOR! na to, jak se rozhodnete. Může to mít dopad na zbytek téhle práce a nebo celkově na tenhle quest!

Sarren a Alfréd Borg

Druhá skupina měla za úkol získat dokument. V krčmě bylo rušno, jak se k správnému večeru v hospodě sluší a patří. Medovina, pivo a teklo proudem a lidé se mezi sebou bavili a pili. Když zaklínač došel k hostinskému, s vřelým úsměvem ho uvítal, dal mu po čase polévku. "Jistě, mám zde volný jeden pokoj, druhé dveře vpravo. Spolu s polévkou to bude stát 12 novigradkých korun, pane." A pokud mu Sarren zaplatil, odkráčel směrem ke schodišti a díval se kolem sebe, jestli neuvidí něco zajímavého. Ale viděl zde jen několik oxenfurtských stráží, pár vesničanů, koutek, kde se dva opilci mlátili mezi sebou a koukal na ně skandující menší dav, krásnou servírku, které jeden z místních štamgastů plácl na zadek a ohnala se po něm rukou. Naštěstí se jen zasmál. A pak mohl vidět, jak se Alfréd Borg baví s jedním opilým vojákem a díky svým sluchem slyšet trochu rozhovor. Ale ještě než k tomu došlo, vraťme se ke kapitánovi. Hospodský mu dal vše, co chtěl a jakmile zaplatil, obcházel si okolí a díval se kolem. Což byla chyba, protože vrazil do jednoho ozbrojeného oxenfurtského vojáka, který se k němu otočil a chtěl mu zanadávat. Místo toho se mu ale objevil úsměv na tváři. "Kapitáne, omlouvám se, málem jsem Vás nepoznal." začal a podíval se na něho. "Co to máte na sobě? To musela být pořádná oslava, když místo vaší kapitánské zbroje máte oblek ňákého vidláka. Když už mluvíme o chlastu, nechcete se s námi napít? Jan slaví narození svého syna," ukázal na vojáka, který pozvedl keramický hrnek s medovinou a smál se u toho. Pak vzal jednu z hrnků, nalil do ní medovinu až po okraj a vrazil ji Alfrédovi do rukou. "Napijte se námi, kapitáne! Na zdraví!" Voják kopl svou medovinu do sebe a čekal na svého kapitána, jak zareaguje. A tohle vše mohl vidět a slyšet zaklínač Sarren. Pokud za ním nešel, cesta ho dále zavedla do druhého patra a když se blížil ke svému pokoji. A jelikož měli zaklínači tak vyvinuté své vjemy, mohl tlumeně slyšet z konce chodby, jak se tam hádají dva lidé. "......sudů s vínem! Vrátí peníze a budeme v prdeli!" Chvíli nastalo ticho. "Dnes na to už nemám nervy. Nechám ti ten papír tady na stole, jen potřebuji pečeť." "Jo, jen si dojdu něco pro pití a dám se do toho." ozval se druhý hlas. Pak oba odešli a prošli kolem Sarrena, pokud tedy nebyl v pokoji.

Mimo herně:
Pokud půjde Sarren k těm papírům, tak ať si hodí na štěstí jednou kostkou. Pokud padne hodnota nad polovinu, tak stihne dokument získat, pokud padne pod polovinu, nachytají ho. Jinak další akce opět házet vhodnýma kostkama

[Mauro]

Tak tohle se mu vůbec ale vůbec nelíbilo. Nejprve si všichni, celá jejich skupinka dělala, co chtěla, a to se tak snažil, načež se dostal do situace, jež nebyla záviděníhodná. Jenomže neměli času nazbyt, aby tady něco řešili a vymýšleli, jak z tohohle všeho rychle ven, třebaže se na první pohled zdálo, že se nabízelo jen jediné vhodné řešení, které by to vyřešilo rychle a účelně, ale přiklonit se k usmrcení mohl kdykoliv, otázkou však bylo, jaké následky by to mělo do budoucna, jak by to dopadlo se zakázkou, kterou chtěl splnit, ať už to znamenalo, že bude muset riskovat. To, co v následujících chvílích udělal, nebylo něco, po čem toužil, nebo by normálně udělal, ale bylo to očividně to první, co ho po možnosti zabití napadlo.
Ušklíbl se, podíval se po zerrikánce, kterou si bez okolků přitáhl k sobě, velmi těsně ke svému boku, přestože moc dobře věděl, že si dovoluje asi až příliš, i vzhledem k té skutečnosti, že stráže na ně mířili. Mauro však potřeboval aby jeho improvizace, třebaže dost bláznivá a nečekaná, byla co nejvíce uvěřitelná. Téměř okamžitě začal bez mrknutí oka vyprávět, jako kdyby snad tomu sám uvěřil, že se to doopravdy stalo.

„Nechtěli jsme nic ukrást, jen jsme si chtěli užít, i když to tak nevypadá,“ začal a velkou rukou sjel ženě po zádech směrem dolů, na oko si užívajíc, že ji má blízko sebe, ale hlavně proto, aby to vypadalo co nejvíce věrohodně. Druhou volnou ruku zvedl, aby stráže viděli, že v ní nedrží žádnou zbraň, zároveň tím dávajíc najevo i to, že sem nepřišel někomu z nich ublížit, ale naopak z úplně jiného důvodu, jak ostatně přiznal. Byl přece muž, který se chtěl potěšit a už to nemohl vydržet, stejně jako jeho partnerka, která byla divoká a nespoutaná, ještě ke všemu cizinka. „Nemohli jsme to už vydržet. Navíc tady slečna je ke všemu cizinka, tak některé fráze bere až příliš doslovně. Když jsem říkal, že to mám rád na koně, rozhodně jsem tím nemyslel skutečného koně,“ zasmál se a podíval se jí do tváře, pevně ji držíc, protože počítal s tím, že se bude všemožně bránit, ale on se jí snažil pohledem naznačit, že je to jen hra. Šlo jim o čas. „Hraj se mnou, jestli nám to ale neuvěří, tak se připrav na to, že je budeme muset pobít,“ špitl k ní tiše, jen tak, aby to slyšela jen ona a doprovodil to pohybem tváře, sklonil se k ní a otřel se o tu její, jako projev něhy.
„Lákala nás představa, že by nás u toho mohl někdo nachytat, byl by z toho pak problém, jen jsme nepočítali s tím, že až takový,“ otočil se zpátky k mužům, připraven i na možnost, že bude muset Kalyphiseu schovat za sebe, v případě, že by chlápci nebyli tak tupí, jak předpokládal, a neuvěřili jim. Pořád byl svým způsobem slušně vychovaný a měl za to, že ženy musí chránit, byť některé byly úplně jiné, žádné křehotinky ale on nechtěl, aby jí ublížili, kdyby na to nakonec přeci jen došlo.
Usmál se na ně koutkem úst, v duchu sám sobě nadávajíc, jaký je to idiot, a že už v životě nechce jít do ničeho se ženami, natož do nějaké zakázky s nimi. „Snad se toho tolik nestalo, pánové. Pozval bych vás klidně na skleničku, jako omluvu za vyrušení,“ pokrčil rameny a tvářil se sebejistě. Rozhodně se před nimi nehodlal strachy kroutit, ani utíkat jako nějaký zbabělec.

[Kalyphisea]

Kaly to měla všechno náramně promyšlené a vypočítané. Nebyla šance, že by se ti dva otočili a chytli ji. Dokonce byla připravená i na utěšované koně, kdyby začal ryčet nebo se popřípadě schovat. Co však nečekala byl ten, velmi hlučný, zaklínač. Ujistilo ji to, že se na tuhle práci tenhle hromotluk vůbec nehodí.
V duchu při té akci zakleje, vycení zoubky... A její bok se ocitne pod náporem silné chlapské ruky. Nestihne ani zaprotestovat a začnou se dít... věci. Hrozné divné věci. Pro ni samozřejmě. Co se týče mužů, rozhodně nejsou oni ti iniciativní, co by si jen tak dovolili sáhnout na ženu, ženu válečnici už vůbec ne. Překvapí ji a tak zarytě a nevěřícně mlčí několik jeho slov. Pak si uvědomí, že za tohle selhání ho může seřvat později a začne poslouchat, o čem to sakra s těmi stráženi mluví. Pochytí z toho akorát dost, aby jí došlo, oč se tu snaží a věřte, tohle se jí pravdu nelíbí. Mohli by je omráčit, dřív, než by stihli cokoliv udělat nebo jen zakřičet. Ale ne, tenhle blázen si musí hrát s ohněm, Zerrikánským ohněm. Tohle si vypiješ! V duchu s sebou značně mele, navenek se ale mračí, že to vůbec nevypadá, že by s ním chtěla hrát tuhle ubohou hru. Sem tam škubne, aby se jeho ruka stáhla vždy o kus níž, mimo její studenou a promočenou kůži. Jemu to možná přijde jako super nápad osahávat ji, ale jen aby to nebylo to poslední, co provede. Vyloženě je vidět, jak si to užívá, zvlášť když se o ni otře. {"Za tohle tě zabiju,"} prohodí směrem k němu ve svém rodném jazyce. Jestli to má vypadat, že stojí o sex s tímhle troubou, tak se to zřejmě nepovede, protože na to ani trochu nevypadá. Že by mu tím zkazila jeho plán? Kdyby ano, ani trochu by jí to nevadilo. Jako by přesně právě o tohle šlo. Zhatit to, o co se tu snaží, aby si mohla najet opět na tu svou práci.
To je chce ještě napájet? protočí v duchu očima, nedbajíc na jakýsi plán, který se mu zřejmě honí v hlavě. Tohle není ale přesně její styl. Odfrkne si, vymaní se ze sevření Medvěda a vytasí svou šavli, by tou tupou hranou praštila jednoho vojáka do hlavy...

Mimo herně:
Obratnost (2), boj se zbraní (2)

Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
3, 6, 3, 6

... a poté by se přemístila hned k tomu druhému, kterého by chytila za ruku a silou ho odmrštila k zaklínači, ať si sním poradí sám. Rozhodně neměla v plánu zabíjet, když to nebude nutné, takže snad se jí podařilo muže omráčit. Když ne... bůh s nimi.

Mimo herně:
Síla na to zatáhnutí?

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Alfréd Borg]

Alfrédovi osud moc nepřál, místo toho, aby byla hospoda bez vojenského obsazení bylo jich tu víc než normálně. "Kurva Kurva Kurva.." furt si opakoval do kolo jak seklá zvuková stopa. A ne jenom to, ke všemu ještě do jednoho z těch ochlastů vrazil, kdyby to byl normální člověk nespíš by dostal pěkně zjebáno a problém by byl vyřešen, ale u Alfréda kapitána stráží to bohužel tak lehké nebylo.
"No já tebe zato jo," odpověděl naoko pobaveně kapitán stráží, "Žádná oslava, prostě jsem si něco potřeboval zařídit a nechtěl jsem tak chodit jako plechovka." řekl a teď už se vážně zasmál, plechovka bylo výtečné označení pro pitomce ve zbroji už ví jak jim bude přezdívat. Alfrédovi se pít nechtělo, hlavně když měl spolupracovat s tím zaklínačem, podíval se směrem k němu a ukázal mu ať jde nahoru sám, doufal, že si to nevyloží nějak špatně, že přijde chvíli po něm. Měl by to brát pozitivně pokud by se třeba něco posralo, je to pár kluků kteří by mu mohli krýt cestu. No co si budeme Alfréd se nenechal dlouho překecávat a doufal, že s ním medovina nic moc neudělá "Tak na zdraví tvého syna Jane!" pozvedl kalich a napil se až do dna.
Mimo herně:
Tak bude mít medovinka efekt?
tělesná konstituce 2

Alfréd Borg hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

Medovina samozřejmě se zkušeným alkoholikem nic neudělala, a tak Alfréd chvíli konverzoval s vojáky. "Tak pánové, budu se muset zdáchnout." šibalsky se usmál "Jedna slečna mě čeká nahoře." snažil se tvářit vážně a přesvědčivě, aby se mu lež zdařila jak měla. A vojáci mu jí uvěřili, "Jo a vy dva, zítra na službu včas, a už střízlivý jasný?" podíval se na dva z nich vážně a rozhodl se pokračoval směrem za zaklínačem, pokud ho tedy ještě někdo nevyrušil.
Mimo herně:
Alférovi lži?
Přesvědčování 1 + Lhaní a předstírání 1

Alfréd Borg hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

[Sarren]

Sarren se příliš nedráhal zaplatit, protože doufal v mnohem větší odměnu za tuhle "špinavou" práci. Použít znamení Axie neriskoval v tak plném podniku, kdy si toho mohl někdo všimnout a poštvat proti sobě celý lokál fakt netoužil, ač by mu to ušetřilo peníze. Nechal tedy hostinskému oněch dvanáct korun a vydal se ke schodišti, přičemž protočil panenkama, když zaznamenal postup Alfréda. Neskryl totiž svou identitu dostatečně a očividně byl ve zdejších končinách poměrně známý. Ne, že by se do toho Sarren nějak staral, nicméně mohlo to ve skutečnosti pomoct pro odvedení pozornosti. A tak jej prostě nechal, ať si dělá, co uzná za vhodné a byl vděčný, že může tuhle část práce udělat o samotě.

Když prokouzl do horního patra, spoléhal na své smysly a zaslechl část rozhovoru, který se zcela jistě týkal právě onoho dokumentu, který potřeboval získat. Když uslyšel, že muži se blíží jeho směrem, jako stín vklouzl do pokoje, který si právě pronajal a počkal si, až projdou kolem. Když byl vzduch čistý, snažil se tiše proniknout k pokoji, o kterém mluvili a zároveň spěchal - vždyť se měli brzy vrátit. Jestli se mu podaří papír získat, musí zmizet, a to velmi rychle.

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Vzhledem k tomu, že Sarren z rozhovoru slyšel přesně, kde ten dokument je, neměl problém ho najít. Jenže zadání bylo jasné, dokument měl být opatřen pečetí.

Pokud bylo náčiní pro vytvoření pečeti poblíž, Sarren hodlal onu pečeť na místě vytvořit. Jenže to mohlo mít komplikace. Bylo to riskantní, ale Sarren v téhle situaci viděl velkou šanci. Pokud by čekal, muži mohli dokument vzít na úplně jiné místo, nebo jej mít u sebe a proniknout do davu. To by byl problém. A tak raději risknul, že si bude muset poradit se dvěma muži najednou.

Možnost 1

Mimo herně:
Zručnost na pečeť (1) - pokud je náčiní k dispozici

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Mimo herně:
Obratnost (2) - mizíme

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
1, 2

Pokud by se povedlo, vzal by pečetí opatřený dokument a šel se schovat do svého pokoje, dokud by neslyšel kroky mířící zpět do pokoje, ve kterém byl dokument. Pak by šel opět dolů a zmizel z hospody jako pára nad hrncem, nebo cokoliv jiného - děj se vůle vypravěče.

Možnost 2

Pokud náčiní k dispozici nebylo, Sarrenovi nezbývalo, než v pokoji nebo přilehlém okolí najít místo, kam se mohl schovat, jen aby muže přepadnul ze zálohy hned po tom, co vyhotoví pečeť.

Mimo herně:
Smysly + všímavost (3)

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
4, 3, 6

Mimo herně:
Somne - zaklínačská znamení (3) + talent na Somne (1) - uspání jednoho z mužů

Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
2, 5, 2, 3

Mimo herně:
Valdure, vyber si, co je pro tebe lepší možnost na základě záměru s tou pečetí

[Valdur]

Mauro & Kalyphisea

Oba stráže na tyhle dvě hrdličky koukali stylem, že nevěděli jestli to jsou takhle nadržená blázní a nebo si z nich vyloženě střílí. Ani jednoho to ale nepobavilo a jen se zamračili a nemohli se dočkat první chyby, díky které by mohli oba na místě zabít a nebo zatknout. Když si ji přitáhl blíže k sobě, skoro na oba zaútočili, jelikož udělali příliš prudký pohyb a jejich instinkt jim radil tuhle agresivní reakci, ovšem naštěstí se včas uklidnili. "Měli jste si vybrat jiné místo, tohle je soukromý pozemek, nemáte zde co pohledávat," ozval se strážce, který svou práci nejspíše bral až moc vážně. Autoritativní stráž, tedy přesněji ten co hlídal zaklínače svraštil čelo, jelikož se mu vůbec nelíbilo, když zerrikánce něco šeptal. Po zaklínačově poznámce si akorát odfrkl a měl je za blázny. "Varuju vás naposledy, vypadněte z tohohle pozemku, jinak vás zatknu za neoprávněné vniknutí!" A jelikož si zaklínač nedal říct a pořád zde byli a ještě mluvil o alkoholu, strážce zrudl vzteky. I když při zmínce alkoholu se jeho kolega podíval na něho, jakoby doufal, že by je za ten alkohol mohl pustit a to byla jeho chyba. Strážce, co mířil zbraní na zaklínače promluvil a trochu zvýšil hlas, aby zněl přísněji "Tak dost! Jste oba zatč..." Nestihl doříct ani větu a uviděl, jak Kalyphisea vypnula druhého strážného a padal k zemi. Chtěla ho chytit a hodit ho k zaklínači na starost, což se ji kupodivu povedlo, ovšem strážce byl v plné zbroji a než se jí povedlo strážneho hodit k zaklínači, stihl ještě na celé kolo zakřičet. "STRÁŽ!" Poté tento strážce skončil u Maura a mohl si s ním dělat, co se mu zlíbilo. Blízké okolí bylo upozorněno, že se zde něco děje a tak museli oba rychle jednat.

Hod na upozornění stráží | +

Mimo herně:
1-3 bude zalarmována jedna hlídka o čtyřech lidech, ovšem budete mít čas zdrhnout, pokud budou kostky při vás, 4-6 máte štěstí a upozorněn nebude nikdo.

Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Sarren a Alfréd Borg

Nebylo divu, že hospoda byla pomalu narvaná k prasknutí a ještě k tomu skoro jen z posádky z jedné oxenfurtské kasárny. Vojáci, když si všimli jejich kapitána, pozvedli k němu číši a do dna ji vypili. Když kapitán vojákovi vysvětloval tu svou chybějící zbroj a proč má místo ní prosté oblečení, zasmál se a dál se neptal. Proč taky, když je to jeho kapitán a do jeho věcí mu je kulový. Každopádně vojáci okolo něho byli radosti bez sebe, když si s nimi připil a Jan mu poděkoval, že na něho a jeho novorozeného syna připil. Kapitán vypil svou medovinu a neudalo to s ním absolutně nic, jako by pil čistou pramenitou vodu. Voják se na něho podíval. "Vy jste snad na tyhle věci imunní! Tak to si s námi dejte ještě jednu!" S úsměvem mu podal další číši plné medoviny, kterou ovšem rukou odmítl a vysvětlil svůj důvod. Byl trochu zklamaný, ale jelikož to byl jeho nadřízený, jen pokrčil rameny, vypil nabízenou medovinu až do dna a jen dodal. "Tak to Vás nebudeme zdržovat, pane," a jen se postavil do pozoru a zasalutoval. Kdyby nebyli všichni naprosto opilí, možná by mu to nevěřili ale chápali, že chlap má své potřeby a kapitán si to podle nich naprosto zasloužil. Oba, na které se kapitán podíval, poté jednohlasně odsouhlasili, že do služby přijdou naprosto v pořádku. Alfréd Borg se potom vydal po schodech, ovšem než na ně mohl vlézt, uhnul dvěma lidem, co šli zrovna dolů. Mohl zaslechnout kousek jejich rozhovoru. "Jak to uděláme s těmi sudy s vínem, když máme sotva polovinu toho, co chtějí?", řekl první z nich a druhý mu na to odpověděl. "Nevím, třeba tam nalijte nějakou sračku, hlavně ať jsou to dvou dnů všechny uložené ve skladu za městem." Poté se vydal nahoru do druhého patra, kde by měl být druhý zaklínač, ovšem když tam vstoupil, nebylo po něm ani památky.
Co se zaklínače týče, ten se po odchodů těch dvou lidí dostal do pokoje s dokumentem. Dokument ležel hned na stole s jedním šuplíkem uprostřed poblíž postele, vedle menší skříně se třemi šuplíky. Vedle dokumentu stála svíčka s červeným voskem, jež hořela byla hned u dokumentu. Teď jen najít pečeť samotnou. Nejdříve prohledal šuplík ve stole, ale tam nebylo nic jen nůž na dopisy, prázdné obálky, pero a inkoust. Poté se přesunul k menší skříní a nejdříve prohledal první šuplík, kde také bylo jen samé harampádí a poštěstilo se až v druhém šuplíku, kde pečeť nahmatal. Vzal ji a rychle zapálenou svíčku naklonil nad dokument, počkal až tam spadne dostatek vosku na spodní část dokumentu, vzal pečeť a jelikož spěchal, tak to přitiskl stylem, že kousek pečeti šlo mimo vosk, jelikož se nestrefil přímo doprostřed. Sice šlo poznat, že je to pečeť zrovna majitele, ale část prostě chybí, takže to vypadá, jako by to dělal někdo opilý. Dokument schoval někde do svého oblečení, kde to nešlo vidět a z pokoje vypadl. A jelikož se chtěl dostat co nejrychleji do svého pokoje, zapomněl zavřít dveře z pokoje majitele. Cestou do pokoje si mohl všimnout Alfréda. Později, kolem Alfréda prošel jeden člověk, a mířil do zadního pokoje, kde byli dveře otevřené a vycházelo z něho žluté světlo. Na chvíli se před dveřmi zastavil a uvažoval nad tím, jestli je nechal otevřené, nebo ne. Nakonec jen máchl rukou a vešel dovnitř, kde se zarazil nad druhou věcí. "Kde je ten proklatý dokument? Vždyť tu před chvíli byl." Mezitím Sarren odešel z pokoje směrem ke schodům, kde čekal kapitán stráží. Ovšem k jejich smůle se z pokoje vynořil majitel téhle hospody, jelikož mu asi došlo, že se k němu někdo vloupal a dokument sebral. "Hej, vy dva! Stůjte!", vykřikl na ně a pokud se nerozutekli, přišel k nim a pak se zeptal. "Neviděl jste tady někoho procházet s listem v ruce? Nebo někoho, kdo šel do mého pokoje?" Měl sice podezření na krádež, ale byl tak hloupý, že ho zatím nenapadlo, že má zloděje před sebou.

[Mauro]

Věděl dopředu, že tahle improvizace nebyla to nejlepší, co mohl udělat, ale v takové situaci nebyl čas, aby dlouze přemýšlel nad každým svým pohybem, tahem a nad tím co udělá dalšího. Hrálo se o čas a pokud se odtud chtěli se všemi věcmi dostat co nejrychleji, museli samozřejmě také potichu. Útočit na stráže, ještě k tomu ve městě nebylo moudré, pořád tu byla jistá pravidla, za jejichž porušení byl trest, a ne zrovna malý. A on, i když někdy riskoval rád, tohle nepovažoval za moc chytré. Jenže ta divoška byla očividně jiného názoru a neměla to ani v hlavě v pořádku. Možná ani moc dobře nerozuměla zakázce, ale to snad nebyl problém nikoho z nich. Ani ho to nezajímalo, byla to její věc, ale to, že svým počínáním mohla ohrozit nejen tuhle celou práci, tak i celou skupinku, to už mu prostě jedno být nemohlo. Nehrála s ním, samozřejmě, co jiného se dalo čekat od nevyzpytatelné ženské, která asi nebyla zvyklá používat to, co má v hlavě.
A že by snad myslel na něco jiného, když si ji tak k sobě tiskl? Opravdu ne. Možná byla pohledná a měla něco do sebe, ale dost ho odrazoval fakt, jak hloupá byla. Ano, hloupá. Vůbec jí nedocházelo, o čem tohle celé je a že je to jen hra, jak zabavit stráže. Doufal, že je přemluví společně, že to na ně zahrají a oni tak budou mít další šanci na to, aby svůj díl práce odvedli dobře, hlavně v tichosti a bez zbytečného boje.

Jak moc se musel držet, aby si jí nepřehodil přes rameno jako pytel brambor a někde ji nepřehodil za plot, kde by byla rozhodně platnější. To, že si opět dělala, co chtěla bylo ale o hodně riskantní a dostalo je to do nepěkné bryndy. No, asi by byl sprostější, ale to už by se vážně neudržel a musel by jí něco udělat, aby se vzpamatovala. No, to by stejně nepomohlo. Těžko si mohla uvědomit, co udělala, jaké to bude mít následky. To si totiž uvědomoval on, protože byl očividně zkušenější a aspoň trochu inteligentní. Co si to vlastně myslela? Že si vezme koně a povoz, a kdyby náhodou, tak stráže prostě zabije? Copak jí nedocházelo, že to bude mít následky do budoucna? Že tohle se mělo odehrát v úplné tichosti, aby si jich nikdo nevšiml? Teď jim to bude vážně k prdu, že získají dokument i povoz, zanedlouho budou v hledáčku místních a všichni se dozví, že tu byli.
Nemohl jinak. Musel udělat to, co mu přišlo nejlogičtější v tuto chvíli. Jakmile u něj skončil ten strážný, kterého mu zjevně chtěla poslat, vytáhl meč a probodl ho na místě, to stejně pak udělal i s tím druhým, i když byl omráčený a nevěděl o světě, ale šlo o jistotu. Mrtvoly nikomu nic neřeknou. Něco by jí řekl, ale jeho nebezpečný pohled s postojem těla, ve kterém to vřelo vzteky mluvilo za všechno. Teď museli zdrhnout, měli povoz i koně a snad získali i trochu času, neboť další hlídka byla na cestě. Těm dvěma se snad dařilo lépe. „Musíme zmizet,“ nemluvil nahlas, ale nezněl příliš vstřícně nebo přátelsky. Měl z ní nervy, z toho, že nad ní neměl kontrolu, a že je jim všem jenom přítěží než jako pomoc. Bylo to snad schválně a jejich zadavatel o tom věděl? Proběhlo mu hlavou, zatímco se postaral o povoz, doufaje, že tentokrát se jim podaří aspoň rychle zdrhnout.

| +

Mimo herně:
Zaklínačské meče (+3) + 1 talent, na probodnutí strážných

Mauro hodil/a 4d6 a součet kostek je 17:
6, 1, 6, 4

Síla +3 na povoz

Mauro hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
1, 4, 6

Útěk

Mauro hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Kalyphisea]

Určitě to nebyl dobrý nápad, ale nebýt toho, že tady byl ten trouba, díky němuž na ně upozornil stráže, jistě by se v rychlosti a tichosti dostala až k povozu, ukradla si ho a odjela. Práce by byla hotova. Jenže tomu je přesně naopak. Tohle všechno se děje, protože nemohla pracovat sama, jako obvykle. Zasyčí, když se jí nepovede strážného odhodit tak, jak by si přála a ještě stihne křiknout na další partu. Taky jí trochu lupne v zápěstí, jak do toho dala více síly, než bylo čekané. Asi to bude jen namožené, ale vůbec to není příjemné. Ne teď.
Pohlédne za křikem a do očí jí padne meč procházejícím tělem. A znovu zasyčí. Nemusel ho nutně zabíjet. Stačilo ho jenom praštit. {"Uch, to nebylo nutné."} Tím to ale nekončí. Ten chlápek se přesune ještě ke druhému strážnému, aby ho umlčel. Navždy. To už je na nohou a vyrazí směrem k němu, by ho praštila zdravou dlaní do hrudi. Ne, že by to k něčemu vedlo, ale aspoň si na něm může vybít svůj vztek, který v sobě od začátku mise nosí. "Nemuset zabíjet." nelíbí se jí, jakým stylem ten muž pracuje, ale není čas to tady a teď řešit. Osobní nesváry si mohou vyřešit později, až dokončí, co začali. V žaláři ani na oprátce skončit nechce a něco málo o tomhle světě se už naučila. Nedopadlo by to dobře ani na jedné straně. A být zavřená ještě s tímhle mamlasem? Nikdy. To už se tu raději popere se všemi těmi strážemi. Nemusí ji tedy dva krát pobízet, když zavelí ke stáhnutí se. Stráže už se totiž blíží. A nejrychlejší útěk by byl právě s povozem. Proto na něj rychle nasedne, když se do něj pustí i ten muž.

Mimo herně:
Útěk

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Alfréd Borg]

Poté co Alfréd vypil medovinu bez problému, ani s mrknutím v oku jenom z vojáků mu složil velice zajímavou poklonu, kterou ožrala ale ocení, "Dík mladej, léta praxe, ale ne že to budeš zkoušet vytrénovat a budeš mi chodit ožralej do služby." řekl a zasmál se na něj, tak za prvý nepotřeboval je buzerovat v těchto chvílích, a za druhý byli oba v civilu a, když jsi v civilu tak hodnosti nikdo moc řešit nemusí pokud se ti to zrovna nehodí. Poté co se zvedl od stolu a hodlal odejít mu všichni zasalutovali, což bylo pěkné, že měl i celkem vychované vojáky. Rozhodl se jít za Sarrenem nahoru po schodech, když při tom putování do horního patra narazil na pány, kteří určitě vedli rozhovor, ze kterého zaslechl něco o sudech s vínem, což byli nejspíše ty sudy, o které tu šlo. Hodlal to povědět Sarrenovy, tedy jestli budou nahoře v bezpečné pozici, proto si sdělit informace co se povedli a co ne. Poté co vyšel nahoru rozhlédl se po Sarrenovy po, kterém nebylo ani vidu ani slechu, rozhodl se pomalu pokračovat po chodbě, k pokoji, z jednich dveří proti němu vyšel Sarren, Alfréd hodil rychle tázavý výraz na, který stačilo odpovědět jakousi grimasou, která by hodnotila stav akce a prošel kolem něj. Chvíli nato se Alfréd otočil a plánoval sejít dolů s tím, že věděl kde jsou ožralové ze stráží a jak se jim vyhnout. Dvakrát ťuknul Sarrenovy na dveře pokoje, když vyšel vypadalo to, že akce proběhne bez problému jenže v tom je zastavil muž, který vyběhl z pokoje, ze kterého vyšel Sarren. "Kurva" co jiného by se mu proběhlo hlavou. Alfréd se otočil s tím, že plánoval odpovědět a trochu zalhat. "Chvilku poté co jste zašel do toho pokoje, šel dolů nějaký podezřelý mladík, a asi byl ozbrojen, viděl jsem dole nějaký vojáky, zkuste se jich zeptat pane." řekl Alfréd a snažil se znít vážně, s tím že doufal, že ho chlapci trochu podrží a, že i opilí ukáží část svého tréninku.
Mimo herně:
Jdeme lhát a přesvědčovat 2.0
Lhaní a předstírání 1 + Přesvědčování 1

Alfréd Borg hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3