QUEST: Mrtvý kejklíř - ND

[Zenn]

Perun a Bandele
Ne, nic jiného tu k nalezení nebylo a dvojice si mohla jen domýšlet, zda byla slečna, se kterou tu oběť dováděla, byla zároveň vražedkyní, či se do toho přimíchal někdo třetí. Ušlapaná tráva nebyla zrovna směrodatným vodítkem, neb se z ní nedalo tak pohodlně číst jako ze šlápot v bahně. Nedala se z toho určit velikost bot, ani tělesná hmotnost pachatelova a ani vražedná zbraň tu nikde zahozená nebyla. Jediné co se dalo s trochou snahy v místa činu vymlátit bylo pár měděných, na slunci rezavě pableskujících vlasů ulpělých na oné inkriminované dece. Mohli patřit pachatelce, mohli patřit svědkyni?

Morgan
Zřejmě ani kolotočáři nestojí zrovna pevně při sobě. To mohla Morgan zpozorovat přímo z první ruky. Když se totiž konečně zbavila drbajících putěk, nachomýtla se hned k dalšímu dramatu. Inu aspoň se nám lehká dívčina moc nenudí.
"Zabilas ho ty, že jo? Protože ti utek za jinou!" Vřeštěla skoro vyhublá dívčina v přiléhavém zeleném oblečku se šupinatým vzorem a překvapivě jistě držela v rukách límec jiné dámy. Dámy která se jako jediná ze všech přítomných i za dámu považovat dala. Uhrančivé, elegantní ženy ve středních letech s postavou, kterou by nikdo nepohrdl, ať už šlo o to ji mít, nebo si moci sáhnout. Jeden nepěkný pohled jí stačil k tomu, aby útočnici donutila stáhnout se a s pohrdavým odfrknutím si urovnala pomačkaný kus oblečení.
"Jako bych měla něco podobného zapotřebí." Odtušila chladně a otočila se ke všem přítomným čumilům zády, aby vzápětí vystoupala do vlastního pojízdného příbytku a způsobně za sebou zavřela dveře. Teprve v tu chvilku se hysterka zas odvážila začít dupat, soptit a vykřikovat spoustu ošklivých hesel na ženinu adresu. A pár lidí kolem se k ní přidalo, zatímco další se nechali slyšet, že potrefená husa se vždycky ozve.

[Perun]

Zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny. Ne, neznal jsem ho, a strčil jsem si jakoby nad tím faktem i jaksi nevyřčené debatě o tom, co tady proběhlo, ruce do kapsy. "Tak jo, vrátíme se? Víc toho asi nezjistíme," zamrmlal jsem nespokojeně, když jsem si najednou všiml pár lesklejších vláken na dece. Při pohledu zblízka byly... zrzavé? Sehnul jsem se pro ně a zamyšleně se na lepším světle protočil mezi prsty.
"Hele, v té maringotce se potloukala taková... určitá dáma. S dost podobnými vlasy," nadhodil jsem. Možná bude třeba víc než jen porovnat kousíčky látky. Ohlédl jsem se po Bandele a nakrčil jsem nos.
"U všech rusalek, vždyť se tady plácáme jak v bahně. Kromě těch pár vlasů a kousku látky nemáme skoro nic... Jako detektiv za moc nestojím," zamručel jsem mrzutě a zlehka zakoulel očima. "Ale uvidíme, jestli se to nějak vyvrbí, hm? Co myslíš? Teď už je hloupé nechat to plavat. Když potkáme nějakého vědmáka, můžeme ho vzburcovat," navrhl jsem a přesně stejnou cestou se vydal zpátky k maringotce a srocení kolem ní. Nakonec se hovoru s lidmi asi nevyhneme.
Kráčel jsem lesem s rukama stále ještě v kapsách a vypadal zamyšleně. Loupl jsem na chvilku po Ban pohledem. Co z tohohle vlastně můžeme mít, kromě potíží? Neměl jsem ve zvyku strkat nos do cizích záležitostí, ze kterých by mi nic nekáplo, a zajímalo mě, co sem přilákalo Ban.
Pokud se nám po cestě zpátky nepřihodilo nic, co by stálo za zmínku, patrně jsme se někdy poté ocitli zpátky v kolotoči. Témř doslova.
Jakmile jsem někde spatřil ženskou, která mrtvého prve šacovala, vyrazil jsem k ní (přičemž jsem si pečlivě prohlížel její vlasy) a někde za jejím ramenem si odkašlal. "Něco zajímavého?"

[Morgan]

Její nastražené uši nemohly přeslechnout začátek hádky, nebo spíše konec a obvinění, které znělo velmi zajímavě. Žena v šupinatém zeleném oblečení vypadala, že jde na jistotu. Buď, anebo se to snažila na tu druhou hodit, což by bylo logické. Rozhodně však vypadala značně naštvaně a ani herci kolikrát neuměli být takhle přesvědčiví. Ta druhá oproti tomu byla chladná jak led, třebaže elegantní a s klasickým stylem chování který osobně Morgan kategorizovala jako stříbrnou lžičku v prdeli. Neměla ráda tyhle lidi, protože bývali falešní jak temérské Orény.
Morgan jejich malá roztržka rozhodně velmi zaujala a trvalo jí jen poměrně krátkou chvilku, než se rozhodla, kterou z nich navštíví jako první aby zjistila něco bližšího. Než však stačila udělat jeden krok ke vzdalující se dívčině v zeleném oblečku, která si evidentně začala vybíjet zlost i na nedůvěřivém publiku, někdo jí zakašlal nad ramenem, až leknutím poskočila a popadla dech. Jestli někdo skutečně neměl čisté svědomí od své první vzpomínky na tento svět, byla to zrovna tahle zrzavá neřízená střela.
"Co?" zablekotala překvapeně, když jí došlo, kde tohohle chlápka viděla. Pak se snažila trochu sebrat a dělat, že jí to vůbec nezajímá i když ji prakticky načapal na švestkách.
"Simtě, toho vysátýho sem už dávno pustila z hlavy," pronesla tónem tak sebejistým, že se ta lež i pro ni stala pravdou aspoň na tu krátkou chvilku. Pravdou bylo, že ho vypustila z hlavy, teď jí momentálně víc zajímalo, co ty dvě ženské vědí. A jedna z nich určitě ví všechno, a druhá se jenom dohaduje a tuší. Ovšem která byla která? Ale tohle tady nehodlala vyprávět nějakýmu cizákovi co před chvílí odešel do lesa a vrátil se z něj s nedotčenou fasádou. I kdyby nebylo podezřelý už jenom to, tak jeho otázky na ni už určitě byly.
Morgan ani nemohla vědět, co ti dva kousek dál našli a tak jí nějak nedocházelo, že pokud její lež praskne, zadělá si na mnohem větší malér než by původně plánovala.

[Perun]

"No, ohledně toho," zarazil jsem ji v nafouknuté lži. Kdo ksakru zapomněl takovou mrtvolu, kterou ještě před chvilkou šacoval? "Budeš si muset vzpomenout. Říká ti tohle něco?" ukázal jsem jí kousek látky, ale rozhodně jsem ho nedal z ruky. Vlas jsem samosebou stále porovnával a tak trochu čekal, co na to vyšší moc. Možná mě jenom síly zraku neshledaly schopného rozpoznat jemné rozdíly v odstínech...
Po odpovědi jsem kousek látky zase schoval do kapsy. "Zjistila jsi něco? Snad neposloucháš cizí hovory?" ušklíbl jsem se.

[Morgan]

Morgan samozřejmě natáhla ruku aby si mohla tu látku vzít do rukou ale nedostala se k tomu moc blízko na dosah. Zaksichtila se na něj, beztak si to nestačila ani moc prohlídnout.
"Nevim co to je, kdes to sebral?" zeptala se ledabyle, ale neměla z toho takový vánoce jako on, kousíčky látek se válely prakticky všude, stačilo aby vítr ukradl nějakou košili a ta se pak někde trhala o větve a bylo.
Tohohle chlapíka asi rohlíkem ožrat nešlo, když si domyslel, cože tu Morgan provádí.
"Neposlouchám, některý lidi nejde přeslechnout leda bys byl hluchej," ani netušila, proč se hájí, ale rozhodně se jí nelíbilo, jak si jí ten maniak měří. Skoro jako kdyby měl snad spadeno na ní... Měl snad? Znovu musela zvažovat, co mu říct a neříct. Ale pravdou bylo, že neměla moc zájem, aby jí dýchal na záda, potom by se chtěl ještě dělit. Ale nakonec ji napadlo jak ho pomyslně setřást ze zad.
"Jedna ženská nařkla tu, co bydlí támhle," ukázala na domek na kolečkách, kam zalezla ta nóbl ženština, "že ho zabila. Vypadala fakt docela klidně a pak se zapakovala dovnitř. Možná bys z ní moh něco dostat," navrhla mu aby jí šel kompromitovat.
"Dyž tam vrazíš a řekneš že víš všecko, třeba se podřekne," anebo tě na místě zabije a to by potom bylo víc než jasný, že to byla ona, domyslela si pro sebe. Což by jí ironicky pomohlo, aspoň by mohla vidět mistryni při práci, protože měla v plánu šmírovat pod oknem.

[Bandele Jefi]

Souhlas s Perunovým nápadem projevila dosti neurčitým pokrčením ramen, objevené vlasy už si ovšem vysloužily více pozornosti - alespoň natáhla krk jako želva, aby si je mohla pořádně prohlédnout. "Hmm, hmm," prohlásila svým detektivním hlasem, promnula si bradu a zhoupla se na patách. Jednoduše řečeno, tvářila se jako velký myslitel, ačkoli vlastně jenom matně tušila, koho tím označením "dáma" Perun myslel. "Já jsem si jistá, že si nás nějaká další nápověda najde sama," zazubila se tak široce, až by se jeden bál o její koutky, a otočila se k mýtině zády. "Každopádně je to aspoň zábava, ne?"
Nedalo se říct, že by Bandele neuvažovala nad tím, jestlipak ji náhodou někdo nezabásne jen za to, že se k činu přimotala, stejně jako potichu kritizovala zbohatlické synáčky, co peníze nudily natolik, že je to hnalo k okukování zločinů. Ona na to koneckonců měla právo, moc jiných věcí na práci neměla, ale blonďáček? Ten si přece zrovna teď mohl nacpávat břicho - Bandele jednoduše vůbec nerozuměla jeho motivům. Podezírala ho z lecčeho, jen z té vraždy ne - zas takový intelekt mu nepřipisovala.
Ovšem u zrzavé ženštiny ho očekávat dovedla, nebylo tedy divu, že si ji zpoza Perunových zad měřila dost výmluvně. Zvláště její kštici, pochopitelně. "Vykuchanýho nahatýho chlapa bych si pamatovala i já," broukla dost hrubým hlasem a povytáhla na zrzku obočí - bylo by přeci jen fajn, kdyby jí to mohli přišít. Pak by přeci nikdo nepodezíral ji, ne? "Anebo ho umlátí pánví," dořekla s úšklebkem, ačkoli jí bylo celkem jedno, jestli tam blonďák vrazí nebo ne. Nebyla přece jeho matka.

[Perun]

Byl bych rád sdílel Bandin optimismus v tom, že zatím žádná vyšší moc neměla co dodat. Možná tenhle případ neměl žádné řešení, možná byl vrah prostě moc dobrý... anebo bych měl vážně s někým promluvit, že to uzavřu. Nejspíš mě ale napadlo něco podobného jako zrzku, a když navíc možnosti umlácení pánví nadhodila i Bandele, odfrkl jsem si. "Díky za projevenou důvěru," uklonil jsem se, s ironií sobě vlastní jsem došel ke dvířkům pojízdného přívěsu a zaklepal na ně. "Madam? Mohli bychom vás připravit o pár minut vašeho času? A ne, nejsme svědkové žádného boha. Chceme mluvit o tom mrtvém." Protože kdo by jim otevíral dveře, když si o bozích povídat nechtěl, leda by si potřeboval zanadávat a odplivnout. A protože na přímočarém přístupu jsem neviděl nic špatného.

[Zenn]

Mimo herně:
Předem se omluvuju, že je to jen eMHáčko...
Vzhledem k tomu že od teď budu ve slušnym presu, a jsme v celkem příhodné části, se chci zeptat...
Bude vám vyhovovat superpomalé tempo s tím, že projedeme původní zápletku, nebo to chcete ukončit s tím, že to nějak useknu/změnim?
Stačí mi MH k dalšímu postu (případně od Peruna stačí edit toho předchozího, já si to ohlídám).

[Morgan]

Mimo herně:
hmm aha, tak napíšu aspoň já i když teoreticky nejsem asi na řadě (respektive nemám moc na co reagovat):
jsem pro pomalejší hru zato ale výživnou
ovšem v našem podání aby se z pomalejší hry nestal Neverending story

Morgan se na druhou ženštinu jenom ušklíbla, skoro jako typická puberťačka která má někoho na háku. Zrzka vídá takových mrtvol někdy i celej vozejk, kdežto tadle nádhera viděla chladný tělo možná úplně poprvé že si z toho ukápla. Pro ní to byla prostě mrtvola jako mrtvola. A rozhodně nehodlala kvůli cizí mrtvole se zaplést do nečeho co by jí mohlo stát kejhák. To už tak bejvávalo že se vrahovi nelíbilo, když ho někdo našel.
"Tak dyš máš tak skvělou paměť, měla bys za tou ženskou skáknout ty," navrhla jí a doufala, že ta mánička v maringotce má něco lepšího než pánvičku, aspoň nějakýho žabikucha....
To už si to ale její doprovod štrádoval k vozu, zřejmě odhodlán dokázat svou neohroženost. Morgan odběhla třemi skoky kolem něj za maringotku aby mohla zalíst někam pod okno a nebyla vidět. Kdyby snad byli nějaká pátrací parta (jakože vůbec) tak by se tohle dalo vyložit i jako pokus ho krýt ze zálohy.

[Zenn]

Madam dveře otevřela, ale její výraz byl od toho přívětivého víc než pár mil daleko. Byla ovšem z těch, které takový výraz dělá nesmírně atraktivními. Mrcha jedna...
Ani slova, která měla být vyřčena nepřekypovala kdovíjakou přívětivostí. "Jak jinak," procedila mezi zuby a blýskla po mladíkovy pohledem, který dával jasně najevo, za jak velkého idiota ho považuje. z opodál stojícího hloučku se hned začalo ozývat několik hlasů, nad čímž protočila s takovou zvláštní elegancí oči a odstoupila od dveří, aby pohybem ruky Peruna vybídla ke vstupu dovnitř. "Jestli máme hovořit o mrtvolách, bylo by to příjemnější v soukromí." Její pohled nepřívětivě zabodnutý do kohokoliv dalšího jasně říkal, že nikoho jiného, než jeho, dovnitř pustit nehodlá.