Když jí Leif odsunul židli, zašklebila se na něj. Milé, ale já jsem bojovnice, žádná baronesa. Ty zdvořilosti si můžeš nechat, chtěla mu na to říct, ale rychle si uvědomila, že nejsou sami. Krom toho se Leif pořád ještě snažil zachovávat tvář urozeného hosta - ačkoliv už pochybovala, že mu to Von Gnyid kdy uvěřil. Nakonec mlčela.
Na jeho otázku zareagoval kastelán překvapivě bouřlivě v porovnání s tím, jak nezúčastněně se tvářil doposud. Na obvinění vůči svému řádu, dala-li se za něj Leifova otázka vůbec považovat, byl docela háklivý. Nakonec se ovládl a s klidem se ohradil, ale nemohla si nevšimnout, jak pevně sevřel dřevo svými plátovými rukavicemi. Přemýšlela, proč ho ta zmínka tak popudila.
Na její otázky odpověděl potom, a to velmi obsáhle. Z jeho vyprávění vyšlo najevo, že rytíři nebrali podivné dění na kopci na tak lehkou váhu, jak si původně myslela, a podnikli toho docela dost. Žádná z jejich akcí však nepřinesla něco, co by jí alespoň trochu nastínilo, co by v kobce mohlo číhat. Zneklidnilo ji, když jí kastelán potvrdil, že ten předchozí zaklínač se dolů skutečně vydal a nevyšel. Skutečně si to tedy nerozmyslel a neobrátil směr. A jeho selhání přidávalo nebezpečí na váze. Thyra si náhle nebyla tak jistá, zda chce riskovat stejný osud.
Další věcí z vyprávění, která ji zaujala, byla skutečnost, že je krypta součástí nějakého rozsáhlejšího podzemního komplexu. To znamenalo, že by mohla mít ještě nějaké další vchody, o kterých se neví. I to by mohla být možnost, kterak se do ní původce potíží dostal.
Když domluvil, ještě chvíli váhala a pak se rozhodla. "Myslím, že nezbývá nic jiného, než se do krypty podívat. Kdy mne tam můžete zavést?" zeptala se Von Gnyida a pak s vážným výrazem pohlédla na Leifa. Jí do kobky táhla zvědavost a vlastní hrdost - když už se do toho zamotala, nehodlala couvnout. Jestli se smrtelnému nebezpečí vystaví i on, bylo jen na něm. Nehodlala ho tedy odrazovat ani pobízet a čekala, jak se rozhodne on sám.
